Státní vyživovací příspěvek se poskytuje, je-li nařízena mobilisace (zvýšení na válečný stav), anebo svolána domobrana:

Nárok na vyživovací příspěvky mají osoby, jež podle ustanovení všeob. obč. zákoníku mají proti povolanému právo na alimenty, a jejichž výživa byla v době, kdy povolaný nastoupil činnou službu vojenskou, podstatně závislá na jeho pracovním příjmu, a povoláním k činné službě vojenské jest ohrožena.

Také může býti přiznán vyživovací příspěvek osobám, které podle obč. zákona sice práv na alimentaci nemají, jejichž výživa však byla prokazatelně zcela závislou na pracovním příjmu povolaného a povoláním k činné službě vojenské jest ohrožena.

Státní vyživovací příspěvek činí pro osobu a den, podle toho, kde měla svoje řádné bydliště v době, ve které vznikl nárok na tento příspěvek:

Osobám, které mají nárok na příspěvek vyživovací (§ 2) a jež s povolaným bezprostředně před jeho nastoupením činné služby vojenské žily ve společné domácnosti, náleží vyživovací příspěvek v plné zákonné míře.

Těm osobám, které domáhají se nároku na příspěvek vyživovací (§ 2) a které s povolaným před jeho nastoupením činné vojenské služby nežily ve společné domácnosti, ale byly závislé na podporách jím poskytovaných, náleží vyživovací příspěvek ve výměře skutečně poskytovaných podpor, nejvýše však do velikosti zákonné sazby na osobu a den.

Byla-li výživa osoby tak oprávněné závislou na pracovním příjmu několika povolaných, nesmí vyživovací příspěvek celkem přiznaný překročiti zákonnou sazbu pro osobu a den.

Oprávněným příslušníkům povolaného přiznaný vyživovací příspěvek nesmí přesahovati 15 resp. 14 neb 13 K denně podle dotyčné denní sazby.

Osoba, která samojediná žila s povolaným ve společné domácnosti a je k práci trvale úplně nezpůsobilou, má nárok na dvojnásobný vyživovací příspěvek; úplná nezpůsobilost ku práci budiž prokázána vysvědčením úředního lékaře.

Rodinám, jež mají právo na vojenské rodinné platy, přísluší vyživovací příspěvek toliko tou částkou, která vyplývá po srážce sumy těchto platů se sumy vyživovacích příspěvků, připadajících podle ustanovení tohoto zákona.

Nárok na vyživovací příspěvek trvá po dobu, po kterou se povolanému brání činnou vojenskou službou, by šel za občanským výdělkem. Vyživovací příspěvek nepřísluší za dobu před 28. říjnem 1918. Příslušníkům vojínů, jimž byl vyživovací příspěvek zastaven z toho důvodu, že povolaný přešel z bývalého rakousko-uherského vojska k československým legiím, nebo k vojsku dohody, nebo jimž byl zastaven z jiného politického důvodu, patří nárok na doplácení vyživovacího příspěvku ode dne zastavení.

V případě, že povolaný z vojska československé sběhl, aneb odsouzen byl k těžkému žaláři, nebo k trestu ještě přísnějšímu, končí nárok dnem sběhnutí, pokud se týče dnem pravoplatnosti rozsudku.

Vystoupí-li povolaný z činné vojenské služby se způsobilostí k výdělku zmenšenou prokazatelně aspoň o 20 % následkem služby vojenské, neb utrpí-li dodatečně takové zmenšení způsobilosti k výdělku následkem útrap způsobených válkou, vyplácí se vyživovací příspěvek jeho příslušníků i po ukončení války dále až do té doby, kdy vejde nová zákonná úprava vojenských zaopatřovacích požitků v platnost. To platí také v případech, když povolaný v boji padl, anebo se po bitvě pohřešuje, nebo zemře následkem poškození přivoděného činnou vojenskou službou nebo nemocí, vyvolanou neb zhoršenou výkonem služby takové.

Na vyživovací příspěvek nelze vésti exekuci a nelze ho postihnouti zajišťovacím opatřením. Nárok na vyživovací příspěvek, jenž jest osobním důchodem, nemůže osoba oprávněná zciziti třetí osobě postupem, příkazem, zabavením anebo jiným právním jednáním; jinak jsou tato právní jednání neplatná.

Vyživovací příspěvek, pokud byl neoprávněně vybírán, jest vrátiti. Pouze v případech hodných zvláštního zřetele může býti upuštěno od vrácení neoprávněně vybíraného vyživovacího příspěvku. Rozhodovati o tom přísluší po návrhu místně a věcně příslušné vyživovací komise ministerstvu vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

Kdo vědomě neoprávněně vybírá vyživovací příspěvek, bude vedle zastavení a vrácení vyživovacího příspěvku potrestán politickým úřadem prvé stolice, nepodléhá-li snad jednání to podle trestních zákonů přísnějšímu trestu, peněžitou pokutou do 1000 K, nebo vězením do 3 měsíců; při nedobytnosti budiž pokuta proměněna v přiměřený trest vězení v nejvyšší míře 3 měsíců.

Pokuta peněžitá plyne do státního pokladu.

Zálohy poskytnuté na vyživovací příspěvek státem, zemí a obcemi nebo veřejnými fondy a dobročinnými ústavy, jež jsou spravovány státem zemí neb obcemi, nebo podřízeny jsou jejich dozoru, buďtež při výplatě poukázaného vyživovacího příspěvku sraženy a k rukám toho, jenž zálohu poskytl, odvedeny.

Má-li osoba oprávněná k požadavku stran vyživovacího příspěvku své řádné bydliště v oblasti Československé republiky, dlužno nárok ten prohlásiti u obecního úřadu řádného bydliště. Osoby, které žijí mimo hranice Československé republiky, přihlásí se o státní vyživovací příspěvek u československého zastupitelského úřadu, v jehož obvodu mají své řádné bydliště.

Nárok stran vyživovacího příspěvku mohou vznésti sami povolaní, nebo jejich oprávnění příslušníci, nebo za ně jejich zákonný zástupce, pak obce, v nichž osoby oprávněné mají řádné bydliště, a konečně veřejné pomocné úřadovny a odborové organisace, jejichž členem povolaný byl.

Nárok stran vyživovacího příspěvku možno uplatniti kdykoli, pokud trvá činná vojenská služba povolaného, a do 6 měsíců po jejím ukončení; přihláška na vyživovací příspěvek za osoby padlé, následkem činné služby vojenské zemřelé nebo pohřešované, může býti podána kdykoliv až do uplynutí 6 měsíců po provedení všeobecného odzbrojení (demobilisace), nebyly-li zatím zaopatřovací vojenské požitky osobám dotyčným přiznány na základě nové zákonné úpravy. Požitky později podané dlužno zamítnouti bez dalšího řízení.

Příslušníkům povolaných osob, jimž byl vyživovací příspěvek vyměřen některou vyživovací komisí mimo nynější hranice Československé republiky, náleží také nadále vyživovací příspěvek za podmínek v §§ 1 a 2 uvedených. V těchto případech poukáže vyživovací příspěvek znova okresní vyživovací komise nynějšího řádného bydliště příslušníků dotčených, přestěhoval-li se do oblasti Československé republiky, jinak ta zemská vyživovací komise, která příslušná je podle domovské obce povolaného.

Pokud má se vyživovací příspěvek poskytovati také v tuzemsku bydlícím příslušníkům osob stojících v cizím vojenském svazku, ponechává se v dohodě sjednané s dotyčnými cizími státy.

O přiznání vyživovacího příspěvku, o jeho poukázání a zastavení rozhodují okresní a zemské vyživovací komise. Tyto komise obstarávají také celou agendu souvisící s vyživovacími příspěvky. Zemské vyživovací komise skládají se z přednosty zemského politického úřadu nebo politického úředníka, jím jmenovaného, jako předsedy, dále vždy z jednoho zástupce zemského finančního úřadu a zemského autonomního úřadu, a konečně ze zástupcův obyvatelstva, jež povolá přednosta zemského politického úřadu, a sice vždy po dvou z oboru polního hospodářství, živností, obchodu a průmyslu, při čemž dlužno vždy míti zření na významné korporace a organisace z těchto oborů. Okresní vyživovací komise skládá se z přednosty okresního politického úřadu, nebo politického úředníka jím jmenovaného, jako předsedy, dále vždy z jednoho zástupce okresní berní správy a okresního výboru v Čechách a zemského autonomního úřadu na Moravě a ve Slezsku, a konečně ze zástupcův obyvatelstva, jež rovněž povolá přednosta zemského politického úřadu, a to vždy po dvou z těch oborů povolání výše uvedených, které v dotyčném správním obvodu jsou nejsilněji zastoupeny. V obcích s vlastním statutem nastupuje na místo zástupce okresního nebo zemského autonomního úřadu zástupce, jmenovaný starostou obce. Na Slovensku stanoví obdobně složení komisí vyživovacích ministr s plnou mocí pro Slovensko nařízením.

Členové komisí slíbí předsedovi komise podáním ruky, že budou zachovávati úřední tajemství, a že budou vykonávati svůj úřad svědomitě a nestranně.

Otázka, zdali výživa osob, majících nárok na vyživovací příspěvek, byla závislá na příjmech povolaného, a je-li povoláním jeho k činné službě vojenské ohrožena, může býti řešena toliko po úředním vyšetření všech okolností rozhodných pro to.

Je-li výsledek šetření konaného o podané přihlášce obecními úřady, neb orgány politických úřadů, nebo vyživovacích komisí, pro stranu nepříznivý, budiž jí sdělen k vyjádření a k podání průkazu o pravdivosti jejich tvrzení.

Zamítavá rozhodnutí buďte vždy odůvodněna uvedením okolností, rozhodných pro zamítnutí nároků, a buďte straně doručena písemně na potvrzení. Strany mají právo nahlédnouti kdykoli do spisů, týkajících se jejich záležitostí.

Z rozhodnutí okresní vyživovací komise lze do 30 dnů, čítajíc ode dne doručení rozhodnutí, podati u dotčené okresní vyživovací komise odvolání k zemské vyživovací komise, jež rozhodne konečně.

Z rozhodnutí vydaných zemskou vyživovací komisí jako I. stolici, lze do 30 dnů, čítajíc ode dne doručení rozhodnutí, podati u zemské vyživovací komise odvolání k ministerstvu vnitra.

Právo odvolací přísluší také zástupci finanční správy v těchto komisích.

Vyživovací komise jsou povinny uvésti ve svých rozhodnutích, zdali proti nim je dovoleno další odvolání, nebo kde a ve které lhůtě odvolání má býti podáno. O rozkladech proti pravoplatným rozhodnutím vyživovacích komisí, pokud obsahují nové skutečnosti a důkazy, budiž znova rozhodováno.

Vyživovací komise jsou veřejnými úřady, jež podléhají ministerstvu vnitra.

Při ohlášení nárok budiž z příslušníkův oprávněných k němu, nebo z jejich zákonných zástupcův určena osoba, které má býti vyživovací příspěvek vyplácen. Je-li současně jmenováno několik oprávněných osob, může komise ustanoviti jednoho z nich příjemcem platu. Vyživovací příspěvek nesmí však býti poukázán k ruce toho, jenž je povolán k činné službě vojenské.

Vyživovací příspěvek budiž vyplácen napřed v poloměsíčních lhůtách, splatných 1. a 16. dne měsíce, pokud možná ve dnech, ve kterých dotčená lhůta je splatna.

Na rozdělení vyživovacího příspěvku osobám oprávněným nemá komise vlivu.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění a šetření tohoto zákona.

Úřad občanských členů komise jest úřadem čestným.

Všechna podání, protokoly, přílohy a stvrzenky ve věcech vyživovacího příspěvku jsou prosty kolků, poplatkův i poštovného.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1919.

Stejnou dobou pozbývá moci zákon ze dne 26. prosince 1912, č. 237 ř. z., pak zákon ze dne 27. července 1917, č. 313 ř. z., zákon ze dne 31. března 1918, č. 126 ř. z., a zákon uherský článek XI z roku 1882 a čl. XLV z roku 1914.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr vnitra ve shodě se súčastněnými ministry.