Trestní řízení pro činy proti zákonům nebo nařízením, vydaným od počátku války k tomu konci, aby zásobování obyvatelstva bylo zabezpečeno a předražování zabráněno, přikazuje se zvláštním soudům lichevním.

Vláda vyhlásí, na které trestné činy se vztahuje ustanovení odstavce prvního, a určí nařízením, které přestupky přikázané trestní pravomoci úřadů správních mají býti souzeny soudy lichevními.

Jde-li v takovém případě o čin, o němž učinil trestní oznámení veřejný úřad, důvěrník veřejného úřadu, kterého veřejný úřad soudu oznámil, nebo některá osoba uvedená v § 68 tr․ z., podle svého služebního pozorování, může soudce bez předchozího řízení uložiti trest příkazem trestním, shledá-li dostatečným trest vězení nejvýše jednoho týdne nebo pokutu peněžitou nejvýše pěti set korun, při nedobytnosti též trest vězení nejvýše jednoho týdne. S tímto trestem lze též spojiti propadnutí zabavených předmětů potřeby nebo výtěžku jejich prodeje, pokud hodnota jejich podle ustanovených úředních cen nebo výtěžek z prodeje předmětů potřeby nepřevyšuje jednoho tisíce korun.

Trestního příkazu nelze vydati, nesouhlasí-li veřejný žalobce s výší trestu, jejž soudce zamýšlí uložiti.

jméno, povolání a bydliště obviněného, nebo jiné označení jeho vylučující pochybnost o totožnosti,

označení trestního činu, jakož i kdy a kde byl spáchán,

jméno úřadu neb osoby, které učinily trestní oznámení,

trestní ustanovení, které bylo porušeno, a podle něhož byl vyměřen trest,

výměru trestu,

poučení o právu námitek a lhůtě k podání jejich,

označení soud, který trestní příkaz vydal.

Proti příkazu lze do tří dnů po jeho dodání podati námitky u soudu, který příkaz vydal.

Nebyly-li námitky v téže lhůtě podány, budiž trestní příkaz vykonán; byly-li námitky podány včas, zavede se řádné řízení.

Z nálezu vyneseného soudcem jako zástupcem úřadu správního mohou veřejný žalobce i obviněný podat odvolání, o němž rozhoduje odvolací senát sborového soudu první stolice, složený ze soudce z povolání jako předsedy a dvou přísedících v řízení obdobném odvolacímu řízení ve věcech přestupkových.

Odvolacímu senátu přísluší též rozhodovat o udělení milosti, bylo-li za ni žádáno.

O přestupcích jiných, nežli které přikázány jsou soudům jen v zastoupení správních úřadů, rozhoduje předseda soudu lichevního při soudě okresním, přibrav dva přísedící.

O odvolání proti rozsudku tohoto soudu rozhoduje odvolací senát při sborovém soudě první stolice, složený ze soudce z povolání jako předsedy a čtyř přísedících.

Je-li podezření důtklivé, a jsou-li po ruce dostatečné důkazy, konejž se na pouhý návrh veřejného žalobce na základě trestního oznámení přímo hlavní líčení, ale jen tehdy, nenavrhuje-li veřejný žalobce potrestání trestem na svobodě aspoň pětiletým.

Návrh veřejného žalobce obsahujž určité označení trestného činu po stránce skutkové a jeho zákonné pojmenování.

Při hlavním přelíčení buďtež místo obžalovacího spisu přečteny trestní oznámení a tento návrh veřejného žalobce.

Nelze-li hlavní přelíčení hned provésti, budiž konány vyhledávání nebo vyšetřování podle ustanovení trestního řádu, avšak s největším urychlením.

Propuštění z vazby na jistotu nemá místa.

Námitky proti spisu obžalovacímu nejsou dovoleny, lze však podati stížnost zmateční proti rozsudku také z toho důvodu, že soud, před kterým se konalo hlavní přelíčení, nebyl příslušný.

Dospěje-li soud při hlavním přelíčení k tomu názoru, že by bylo uložiti trest na svobodě delší pěti let, přeruší líčení a učiní opatření, aby hlavní přelíčení se konalo před senátem sedmičlenným.

Proti tomuto usnesení není opravného prostředku.

V hlavním přelíčení před sedmičlenným senátem musí obžalovaný míti obhájce.

To platí též o veřejném roku, stanoveném na nejvyšším soudě ku projednání zmateční stížnosti v takovýchto případech.

Porušení ustanovení odstavce prvního může býti uplatňováno ve prospěch obviněného jako důvod zmatečnosti.

Jde-li o obvinění z přestoupení cen, uvedených v § 6 zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., nebo z předražování spáchaných zřízencem, zmocněncem, zástupcem anebo jiným orgánem podniku (§§ 20 a 24 uvedeného zákona), budiž obeslán majetník podniku k jednání v první stolici; jest oprávněn přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy. Ručení buď vysloveno nálezem a nález odůvodněn.

Majetník podniku může proti nálezu, jímž se prohlašuje jeho ručení, podati odvolání. V řízení pro čin trestný soudem může se veřejný žalobce odvolati, nebylo-li ručení vysloveno. Ohlášení a provedení odvolání a další řízení řídí se podle ustanovení trestního řádu o odvolání z výroku o trestu.

Pokuty a tresty na penězích buďte na majetníku podniku dobývány podle ustanovení, platných o trestech peněžitých.

Přísedící uvedené v tomto zákoně jmenuje na dobu jednoho roku předseda lichevního soudu a to pro každé oddělení dvacetčtyři. Šest jich budiž vzato z obchodníkův a živnostníků, šest ze zemědělců, šest z dělníkův a šest z osob s pevným platem. V obou posledních skupinách budiž vzato dva náhradníci, bydlící v sídle soudu. Jmenování děje se ve všech skupinách výběrem z osob, navržených odborovými organisacemi skupiny, o kterou jde, a není-li jich, politickými organisacemi týchž skupin. Není-li takových organisací, nebo nenavrhnou-li způsobilých osob do osmi dnů po vyzvání, jmenuje přísedící předseda lichevního soudu podle vlastní znalosti okresu, vybav svědomitě vhodné osoby.

Pro sborové soudy jmenuje přísedící a náhradníky týmž způsobem předseda sborového soudu, a to pro každé oddělení dvacetčtyři přísedící a osm náhradníků, bydlících v sídle soudu.

kdo jest mladší 35 let,

kdo neumí čísti a psáti,

kdo nemá domovského práva v některé obci Československé republiky,

kdo nebydlí v obci pobytu aspoň rok, dále

kdo pro tělesné nebo duševní vady nemůže dostáti povinnostem přísedícího při soudech lichevních,

kdo není v plném požívání občanských práv,

ten, proti komu se vede trestní vyhledávání nebo vyšetřování pro zločin, nebo kdo jest obžalován pro trestný čin spáchaný z pohnutek zištných nebo jiných nečestných až do pravoplatného ukončení trestního řízení,

kdo odsouzením pozbyl volebního práva do zastupitelstva obecního, pokud toto vyloučení trvá.

Za přísedící vybrány buďtež osoby vynikající počestností a poctivostí, jakož i rozhledem a znalostí osob i poměrů místních, od nichž očekávati lze, že budou rozhodovati nestranně. Buďtež vybrány tak, aby rozděleny byly pokud možno po celém okresu a aby byly zastoupeny hospodářsky význačné a od sebe odlišné jeho části. Ze závodu, který má méně než sto zaměstnanců, nesmí býti ze zaměstnaných jmenováno přísedících více nežli jeden.

Přísedící jsou vyloučeni a mohou býti odmítnuti z týchž důvodů, pro které sluší vyloučiti nebo lze odmítnouti soudce ve věcech trestních. Účastenství vyloučeného přísedícího v hlavním přelíčení jest důvodem zmatečnosti.

Přísedící vykonávají úřad soudcovský toliko v hlavním přelíčení, a to v plném rozsahu.

Každý přísedící vykoná při svém prvním úkonu soudcovském ve veřejném sedění přísahu do rukou předsedy.

Předseda přečte tuto přísežnou formuli:

"Budete přísahati a slíbíte na svou čest a svědomí, že budete věrně plniti povinnosti přísedícího a že budete hlasovati podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení."

Potom každý přísahající podá předsedovi ruku se slovy: "Přísahám a slibuji."

Přísaha přísedícím uložená platí pro celou dobu jeho úřadování.

Přijmouti a zastávati úřad přísedícího nebo jeho náhradníka jest všeobecnou občanskou povinností; nebyla-li splněna, buď nedbalému přísedícímu uložena předsedou sodu lichevního pořádková pokuta přiměřená jeho majetkovým poměrům, a nemá-li majetku, buď vyřčena ztráta způsobilosti k úřadu přísedícího na dobu jednoho roku, v případě opětném budiž pokuta zdvojnásobena.

Proti tomu má přísedící právo podati do osmi dnů námitky, o nichž rozhodne soud lichevní.

Nabývá-li v některém okresu předražování takového rozsahu, že jest ohrožen veřejný pokoj a řád, může býti pro zločiny předražování podle zákona ze dne 17. října 1917, č. 568 Sb. z. a n., o trestání válečné lichvy, vyhlášeno stanné právo podle ustanovení platných v území, o které jde, k návrhu předsedy příslušného sborového soudu první stolice politickou správou zemskou ve shodě s vrchním státním zástupcem, na území kdysi uherském županem ve shodě s hlavním státním zástupcem.

Návrh podá předseda sborového soudu první stolice, když se o tom usnese k návrhu některého senátu většinou hlasů spor přísedících a soudců z povolání u lichevního soudu, o který jde, za přítomnosti aspoň polovice všech přísedících a aspoň polovice všech soudců z povolání. K této schůzi pozvati nutno všechny naznačené soudce z povolání a přísedící.

Řízení koná se podle ustanovení platných v území, o které jde, před stanným soudem, složeným podle týchž ustanovení.

Vláda jest oprávněna stanoviti nařízením, že některé obvody se vylučují z působnosti tohoto zákona.

Vláda určí nařízením, má-li tento zákon platiti pro území nepřevzaté ještě v době účinnosti tohoto zákona do správy republiky Československé.

Zákon tento nabývá účinnosti sedmým dnem po vyhlášení, a to i při trestných činech, spáchaných před tímto dnem, avšak po 28. říjnu 1918, pokud nedošlo k rozhodnutí první stolice. Na přestupky správní vztahuje se tento zákon, jen když byly spáchány za jeho účinnosti.

Ustanovení tohoto zákona platí pro osoby občanské a vojenské.