Dle § 3 rak. zákona ze dne 31. března 1875, č. 43 ř. z., dále § 19, V. článku uher. zákona z roku 1907 a článku 2. zákona státu československého ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n., rozděluje se území Československé republiky na tři dozorčí okresy cejchovní (inspektoráty) a určuje se obvod jednotlivých okresů následovně:

První dozorčí okres cejchovní: Čechy.

Druhý dozorčí okres cejchovní: Morava a Slezsko.

Třetí dozorčí okres cejchovní: Slovensko.

V čele každého dozorčího okresu cejchovního stojí cejchovní inspektor, který má v prvém dozorčím okresu cejchovním svoje sídlo v Praze, v druhém v Brně a ve třetím v Bratislavě.

Až do nové úpravy organisace cejchovní služby platí pro působnost cejchovního inspektora na Slovensku ustanovení §§ 18 až včetně 25 nařízení ministerstva obchodu ze dne 3. dubna 1875, č. 45 ř. z., jednající o činnosti cejchovních inspektorů, pokud dle platných uherských zákonů a nařízení nepatří část této činnosti do působnosti cejchovních úřadů nebo ústředního úřadu pro míry a váhy. Ministr veřejných prací se zmocňuje, aby obor působnosti cejchovního inspektora na Slovensku podle toho vymezil.

Vzhledem ku § 76 cejchovního řádu ze dne 19. prosince 1872, č. 171 ř. z., pozměněného nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 11. února 1919, č. 73 Sb. z. a n., ustanovuje se, že má každý dozorčí okres cejchovní míti zvláštní jemu příslušející číslo řadové dle pořadu uvedeného v § 1 tohoto nařízení. Nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 11. února 1919, č. 73 Sb. z. a n., o značkách cejchovních a sice článek 1 až včetně 3, platí zároveň i pro službu cejchovní na Slovensku.

Tímto ustanovením ruší se nařízení ministerstva vnitra, obchodu a ministerstva financí ze dne 15. září 1875, č. 125 ř. z., pak §§ 1 a 20 nařízení uherského ministra obchodu č. 107.277 z roku 1908 o osobní značně cejchovní, jakož i veškerá nařízení ministra obchodu, pokud se s tímto ustanovením nesrovnávají.

Nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení a výkon ukládá se ministru veřejných prací.