Čekejte, prosím...
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
131/1924 Sb. znění účinné od 25. 6. 1924 do 31. 12. 2023

131

 

Vládní vyhláška

ze dne 25. června 1924,

jíž se uvádí ve známost rozsah vzájemnosti, zaručené předpisy německého civilního soudního řádu o exekuci na základě cizozemských titulů exekučních.

 

Civilní soudní řád, jenž té doby platí v Německé říši, má o exekuci na základě cizozemských rozsudků tyto předpisy:

„§ 722.

 

Na základě rozsudku cizozemského soudu může býti vedena exekuce jedině tehdy, je-li přípustnost její vyslovena rozsudkem o vykonatelnosti.

Pro žalobu, aby vydán byl takový rozsudek, příslušný jest úřední soud (Amtsgericht) nebo zemský soud*) (Landgericht), který jest obecným soudem dlužníkovým, a není-li ho, úřední soud nebo zemský soud, u něhož může býti podána žaloba proti dlužníkovi podle § 23.**)

 

§ 723.

 

Rozsudek o vykonatelnosti bude vydán, aniž se zkoumala zákonnitost rozhodnutí.

Rozsudek o vykonatelnosti budiž vydán teprve tehdy, když rozsudek cizozemského soudu nabyl podle práva platného pro tento soud právní moci. Nebude vydán, nelze-li rozsudek podle § 328 uznati.

 

§ 328.

 

Rozsudek cizozemského soudu nelze uznati:

 

1. jestliže soudy státu, jemuž náleží cizozemský soud, podle německých zákonů nejsou příslušny;

2. jestliže žalovaný, který podlehl, je německý státní příslušník a nevstoupil do sporu, pokud obsílka nebo opatření, jímž byl spor zahájen, nebylo mu doručeno ani osobně ve státě procesního soudu, ani v cestě právní pomoci se strany německé;

3. jestliže rozsudek odchýlil se na újmu německé strany od předpisů čl. 13, odst. 1., 3., nebo čl. 17, 18, 22 uvozovacího zákona k občanskému zákoníku nebo od předpisu oné části čl. 27 téhož zákona, která se týká čl. 13, odst. 1., nebo jde-li o čl. 9, odst. 3., jestliže se odchýlil na újmu manželky cizince prohlášeného za mrtva od předpisu čl. 13, odst. 2.;

4. jestliže uznání rozsudku by se příčilo dobrým mravům nebo účelu některého německého zákona;

5. jestliže není zaručena vzájemnost.

Předpis pod č. 5. není na závadu uznání rozsudku, netýká-li se rozsudek nároku majetko-právního a nebyl-li podle německých zákonů tuzemský soud příslušným.“***

Švehla v. r.

____________________



Poznámky pod čarou:

Původní znění: Německá vláda prohlásila, že při použitý těchto zákonných předpisů v Německé říši, pokud lze souditi z dosavadní praxe tamních soudů, může býti exekuce vedena na základě všech usnesení a rozhodnutí československých soudů, jimiž se vyřizuje spor mezi stranami po řádném soudním řízení, zaručujícím slyšení obou stran, při čemž nijak nezáleží na tom zda usnesení nebo rozhodnutí byla vydána též ve formě rozsudku a zda též skutečně obě strany ve sporu projednávaly. Pokud jde o výroky rozhodčích a rozhodčích soudů, prohlásila německá vláda, že sice nelze na ně použíti §§ 722, 723, za to však předpisů desáté knihy německého civilního soudního řádu. Podle judikatury říšského soudu lze pokládati za zásadu, že na základě cizozemského výroku rozhodčího může se u německých soudů žádati za rozsudek o vykonatelnosti, pokud výrok rozhodčí byl vydán podle uvedených předpisů německého civilního soudního řádu a pokud nelze jej považovati za bezúčinný podle cizozemského práva rozhodného pro právní poměr, o nějž jde. Pro exekuci v Německé říši přicházejí tudíž v úvahu exekuční tituly uvedené v § 1 exekučního řádu ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., pod č. 1., 2., 3., a v zák. čl. LX:1881, § 1, ve znění zák. čl. LIV:1912, § 31, č. 1., a to rovněž pokud jde o rozhodnutí o útratách řízení, dále úřední výpisy z likvidačních protokolů v řízení konkursním, jimž jest přiznána vykonatelnost (§ 1, č. 7., exekučního řádu, čl. XVII:1881, § 141), dále rozsudky soudů živnostenských (§ 1, č. 11., exekučního řádu), konečně za podmínek uvedených v desáté knize německého civilního soudního řádu, jmenovitě v §§ 1025, 1026. 1039, 1041, 1042, 1045 až 1048, též výroky rozhodčích a rozhodčích soudů, proti nimž není opravného prostředku k vyšší rozhodčí stolici [§ 1, č. 16., exekučního řádu, zák. čl. LX:1881, § 1 e) zák. čl. LIV:1912, § 31, č. 7.]. V tomto rozsahu je též pokládati vzájemnost za zaručenu, jde-li podle § 79 exekučního řádu nebo podle zák. čl. LIV:1912, § 33, o exekuce na základě spisů a listin, které byly zřízeny v Německé říši. Při rozhodování o exekučních návrzích na základě rozhodnutí německých soudů neplatí ustanovení § 80, č. 2., exekučního řádu. Pro vadnost při doručení opatření, jímž byl spor zahájen, lze exekuci odepříti jen za týchž podmínek, jež podle § 328, č. 2., německého civilního soudního řádu vylučují uznání československých rozsudků v Německé říši.

Poznámky pod čarou:
***

Původní znění: Německá vláda prohlásila, že při použitý těchto zákonných předpisů v Německé říši, pokud lze souditi z dosavadní praxe tamních soudů, může býti exekuce vedena na základě všech usnesení a rozhodnutí československých soudů, jimiž se vyřizuje spor mezi stranami po řádném soudním řízení, zaručujícím slyšení obou stran, při čemž nijak nezáleží na tom zda usnesení nebo rozhodnutí byla vydána též ve formě rozsudku a zda též skutečně obě strany ve sporu projednávaly. Pokud jde o výroky rozhodčích a rozhodčích soudů, prohlásila německá vláda, že sice nelze na ně použíti §§ 722, 723, za to však předpisů desáté knihy německého civilního soudního řádu. Podle judikatury říšského soudu lze pokládati za zásadu, že na základě cizozemského výroku rozhodčího může se u německých soudů žádati za rozsudek o vykonatelnosti, pokud výrok rozhodčí byl vydán podle uvedených předpisů německého civilního soudního řádu a pokud nelze jej považovati za bezúčinný podle cizozemského práva rozhodného pro právní poměr, o nějž jde. Pro exekuci v Německé říši přicházejí tudíž v úvahu exekuční tituly uvedené v § 1 exekučního řádu ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., pod č. 1., 2., 3., a v zák. čl. LX:1881, § 1, ve znění zák. čl. LIV:1912, § 31, č. 1., a to rovněž pokud jde o rozhodnutí o útratách řízení, dále úřední výpisy z likvidačních protokolů v řízení konkursním, jimž jest přiznána vykonatelnost (§ 1, č. 7., exekučního řádu, čl. XVII:1881, § 141), dále rozsudky soudů živnostenských (§ 1, č. 11., exekučního řádu), konečně za podmínek uvedených v desáté knize německého civilního soudního řádu, jmenovitě v §§ 1025, 1026. 1039, 1041, 1042, 1045 až 1048, též výroky rozhodčích a rozhodčích soudů, proti nimž není opravného prostředku k vyšší rozhodčí stolici [§ 1, č. 16., exekučního řádu, zák. čl. LX:1881, § 1 e) zák. čl. LIV:1912, § 31, č. 7.]. V tomto rozsahu je též pokládati vzájemnost za zaručenu, jde-li podle § 79 exekučního řádu nebo podle zák. čl. LIV:1912, § 33, o exekuce na základě spisů a listin, které byly zřízeny v Německé říši. Při rozhodování o exekučních návrzích na základě rozhodnutí německých soudů neplatí ustanovení § 80, č. 2., exekučního řádu. Pro vadnost při doručení opatření, jímž byl spor zahájen, lze exekuci odepříti jen za týchž podmínek, jež podle § 328, č. 2., německého civilního soudního řádu vylučují uznání československých rozsudků v Německé říši.