§ 2 zák. č. 313/1921 Sb. z. a n., ve znění čl. II. zák. č. 213/1922 Sb. z. a n., mění se a zní nyní takto:
Obnova pachtu nenastává,
a) | když celková výměra zemědělských pozemků ve vlastnictví propachtovatelově se nalézajících nečiní více než 25 ha, v Podkarpatské Rusi 15 ha, aneb |
b) | když propachtovatel béře nebo vzíti chce do trvalé vlastní správy pachtovaný pozemek sám, nebo jej převádí svému nástupci do vlastnictví, aby na něm sami nebo se svými rodinami hospodařili. Kdyby v době platnosti tohoto zákona propachtovatel nebo jeho nástupce pozemek do vlastní správy takto převzatý z důvodů zřejmě zištných propachtoval osobě jiné, ač na něm sám nebo se svou rodinou hospodařiti může, je povinen pachtýři starému náhradou způsobené škody. |
Předcházejících ustanovení nelze použíti, je-li předmětem pachtu pozemek, který jest podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového, státem zabrán nebo jest zapsán v deskách zemských nebo tvoří hospodářskou součást statku zapsaného v deskách zemských.
Náleží-li propachtovaný pozemek právnické osobě nebo jinaké podstatně majetkové, nenastává obnova pachtu tehdy, jsou-li povahy bezvýdělečné a nečiní-li při tom celková výměra jejich zemědělské půdy více než 25 ha, v Podkarpatské Rusi 15 ha. V tomto případě jest však povinna, nevezme-li pozemek do vlastnictví správy, propachtovateli jej na pachtovní roky 1924/25 a 1925/26 dobrovolnou veřejnou dražbou, při níž smějí dražiti jen osoby, které nemají svých i pachtovaných pozemků více než 6 ha. Neměla-li dražba výsledku, budiž do 14 dnů opakována; při druhé dražbě neplatí omezení ustanovené pro dražbu prvou. Pozemek takto vydražený nesmí býti osobě třetí dále propachtován.
Bezvýdělečná právnická osoba neb jinaká bezvýdělečná podstata majetková může, i když má vyšší výměru půdy, než jest uvedena v předcházejícím odstavci, pozemek dosud propachtovaný vzíti též do vlastní správy, by na něm sama hospodařila; co do omezení dalšího propachtování platí obdobně omezení, uvedené shora u bodu b).