227/1924 Sb. znění účinné od 30. 10. 1924 do 16. 7. 1948
227
Úmluva
mezi republikou Československou a královstvím Maďarským
ze dne 13. července 1923
o urovnání tuzemského a cizozemského zdanění, zvláště o zamezení dvojího zdanění v oboru přímých daní.
Jménem republiky Československé a království Maďarského
byla sjednána tato úmluva a závěrečný protokol:
Úmluva ujednaná mezi Československou republikou a královstvím Maďarským o urovnání tuzemského a cizozemského zdanění, zvláště o zamezení dvojího zdanění v oboru přímých daní. (čl. 1-18) Československá republika a království Maďarské přejíce si urovnati v obou státech tuzemské a cizozemské zdanění pro obor přímých daní, zvláště zameziti dvojí zdanění a zjednati základ pro vzájemnou právní a úřední pomoc ve věcech berních, rozhodly se ujednati příslušnou úmluvu.
Za tou příčinou byli jmenováni zmocněnci:
za republiku Československou: Dr. Bohumil Vlasák, vedoucí odborový přednosta ministerstva financí;
za království Maďarské: J. E. Iván de Ottlik, tajný rada, komoří, státní tajemník,
kteří, vyměnivše si své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se o těchto článcích:
Článek 1. Pozemky, budovy a hypoteční pohledávky, jakož i příjem z nich budou podrobeny přímým daním jen ve státě, ve kterém nemovitosti leží.
Článek 2. (1) Výdělkové podniky (výdělečná zaměstnání), jakož i příjem z nich budou podrobeny přímým daním jen ve státě, v němž je udržována provozovna, určená provozování podniku (zaměstnání).
(2) Za provozovny se pokládají: pobočné závody, výrobny, nákupny a prodejny, sklady, pisárny a jinaká zařízení obchodní, udržovaná ku provozování živnosti podnikatelem samotným, jeho obchodním společníkem, prokuristou nebo jiným stálým zástupcem․
(3) Jsou-li provozovny téhož živnostenského podniku v obou zemích, budou podrobeny přímým daním v každém území jen podle míry provozování z tuzemských provozoven.
(4) Jako s výdělkovými podniky bude se též nakládati s účastenstvím na společenských podnicích, vyjímajíc kuksy, akcie, podílní listy a jiné cenné papíry.
(5) Předchozí ustanovení netýkají se zdanění živnosti podomní a kočovní.
Článek 3. Ustanovení článku 2 vztahují se na výdělky z činnosti vědecké, umělecké, spisovatelské, učitelské nebo vychovatelské, z povolání lékařů, právních zástupců, architektů, inženýrů a z vykonávání jiných svobodných povolání jen potud, pokud se příslušné povolání vykonává v druhém státě ze stálého střediska (provozovny).
Článek 4. Pravidelně se opětující příjmy nebo podpory splatné z veřejných pokladen (státních, zemských, župních, okresních, městských a obecních atd.), jež se poskytují vzhledem k nynější nebo dřívější služební činnosti nebo činnosti v povolání (platy služební, odpočinkové, čekatelské, zaopatřovací a podobně) podrobeny budou přímým daním jen ve státě, z něhož se děje výplata.
Článek 5. (1) Pokud se podle zákonů československého a maďarského státu o dani rentové nebo o dani z kapitálových úroků a rent zdaňují úroky, podíly na zisku a jiné výtěžky z kapitálu srážkou, náleží daň jen státu, v jehož území se má konati srážka podle uvedených zákonů. Leží-li v jednom státě hlavní závod a v druhém státě závod pobočný, sráží se daň z úroků, které vznikly v obchodním provozování pobočného závodu, jen ve prospěch státu, v němž leží pobočný závod.
(2) Dávka z tantiem vybírá se toliko ve státě, v němž má sídlo podnik tantiemy poskytující.
Článek 6. (1) Ostatně budou českoslovenští nebo maďarští státní příslušníci podrobeni přímým daním jen ve státě, v němž mají bydliště, nebo nemají-li tu bydliště, ve státě, v němž se zdržují.
(2) Mají-li bydliště v obou státech, rozhoduje bydliště ve státě, jehož státním příslušníkem poplatník jest; jde-li o osoby, které příslušejí do obou států nebo nepříslušejí do žádného z nich, vyhrazují si Vysoké smluvní strany zvláštní dohodu v každém případě.
(3) Podle této úmluvy má určitá osoba své bydliště tam, kde má byt za okolností, z nichž lze souditi na úmysl jej podržeti.
(4) Určitá osoba zdržuje se podle této úmluvy tam, kde mešká za okolností, z nichž lze souditi na její úmysl, že v tomto místě nebo v této zemi nebude prodlévati jenom přechodně.
Článek 7. (1) Ustanovení článků 1. a 2., odstavec 1. až 4., jakož i článku 6 platí také pro osoby právnické; u takovýchto osob pokládá se za bydliště sídlo, a není-li tu sídla, místo jejich ústřední správy.
(2) Tím není dotčeno pojetí výtěžku realit a hypotečních úroků do zvláštní daně výdělkové osob právnických.
Článek 8. (1) Ustanovení článků 1. až 4., 6. a 7. této úmluvy užije se obdobně při ukládání daně z válečných zisků (daně válečné).
(2) Při vypočítávání vyššího zisku (vyššího výtěžku) tuzemských společností, zdanitelného podle zákonů o dani z válečných zisků (daní válečných) vypočte se za příčinou zjištění mírového zisku podle § 2, odstavec 2., a § 5 císařského nařízení ze dne 16. dubna 1916, čís. 103 ř. z., jakož i podle zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. z., a podle zákonného článku XXIX: 1916, případně podle zákonného článku IX: 1918, procentová sazba z té části základního kapitálu, která odpovídá poměru celkového základního kapitálu společnosti k části tohoto základního kapitálu připadající na druhý stát.
(3) Odečtení vyšších příjmů z akcií nebo podílů podle § 8 nařízení ze dne 16. dubna 1916, jakož i podle § 7 zákona ze dne 16. února 1918 a podle § 8 zákonného článku XXIX: 1916, případně podle § 10 zákonného článku IX: 1918, jsou přípustna také, pokud se týče filiálních společností, které mají své sídlo v území druhého státu.
Článek 9. (1) Dávka z majetku v Československu a výkup majetku v Maďarsku (vagyonváltság) pokládají se za dávky stejnorodé.
(2) Ukládání těchto dávek děje se podle těchto zásad:
1. Statky zmíněné v článcích 1. a 2., zejména též zboží na skladě podrobeny jsou dávce z majetku (výkupu majetku) podle ustanovení v těchto článcích uvedených, tudíž ve státě, v němž leží.
2. Pro zdanění akciových společností a společenstev rozhodna jsou sem příslušná ustanovení, jež jsou v platnosti na území každé z Vysokých smluvních stran; případné tvrdosti při provádění těchto ustanovení odstraní se vzájemnou dohodou.
3. Pokud by při užití zákonů obou států nastalo dvojí zdanění, podrobeny jsou vklady, pohledávky na běžných účtech a hotové peníze v úschově, jakož i cizozemské valuty a cizozemské cenné papíry dávce z majetku (výkupu majetku) pouze ve státě, který podle hořejších článků 6. a 7. je oprávněn uložiti tuto dávku.
4. Jinak užije se neobmezeně ustanovení, jež platí v obou státech co do dávky z majetku nebo výkupu majetku.
Článek 10. S neodevzdanými pozůstalostmi nakládá se právě tak, jako kdyby zůstavitel byl ještě na živu.
Článek 11. Diplomatičtí, konsulární a jiní zástupci Vysokých smluvních stran, pokud jsou úředníky z povolání a kromě svého úřadu nezabývají se ve státě, kde jsou pověřeni, výdělečnou činností, jakož i úředníci jim přidělení a osoby ve službách jejich a jejich úředníků jsou osvobozeni od přímých daní ve státě, kde jsou pověřeni. Osvobození nastává jen tehdy, jsou-li uvedené osoby příslušníky státu, který je vysílá. Osvobození nevztahuje se na majetek a příjmy v článcích 1. až 4. jmenované, ani na daně a dávky v článku 5., vyznačené a srážkou vybírané.
Článek 12. Ustanovení článku 11. platí obdobně pro osoby, které jsou ve službách celních a železničních správ některé z Vysokých smluvních stran a které byly těmito správami pověřeny nějakým úředním posláním v místě ležícím v obvodu druhého státu a jenom z toho důvodu tam bydlí, rovněž i pro příslušníky a služebnictvo s nimi žijící ve společné domácnosti, jsou-li zmíněné osoby příslušníky státu, který je vysílá.
Článek 13. Plavební podniky na Dunaji zdaní se výdělkovými daněmi z lodní plavby jen ve státě, v němž je sídlo podniku.
Článek 14. Oba finanční ministři Vysokých smluvních stran se zmocňují, aby k zamezení tvrdostí, které by mohly nastati při užívání této úmluvy nebo které by touto úmluvou nebyly odstraněny, ujednali dohodnutí, která mění nebo doplňují její ustanovení; to platí zvláště pro případy, jež by se mohly vyskytnouti při dávce z majetku (výkupu majetku) pro různost dat stanovených rozhodných dnů.
Článek 15. Vysoké smluvní strany budou si při zjišťování vyměřovací základny pro dávky, jichž se tato úmluva týká, jakož i při doručování listin poskytovati vzájemnou pomoc. Dohoda o podrobnějším způsobu provádění vyhrazuje se výměně not obou finančních ministrů.
Článek 16. Jestliže statky osob nepodrobených dávce z majetku podle ustanovení této úmluvy byly dány pod majetkovou uzávěru v jednom z obou států, budou na podanou žádost tyto majetkové uzávěry zrušeny.
Článek 17. Tato úmluva platí
a) pro dávku z majetku (výkup majetku),
b) pro ostatní přímé daně, které se týkají doby od 1. ledna 1919.
Článek 18. 1. Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Budapešti pokud možno nejdříve. Tato úmluva nabude účinnosti dnem ratifikace a zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena. Bude-li dána výpověď smlouvy, k níž je každý z obou států oprávněn, před 1. červencem některého roku, pozbude úmluva platnosti již příštím rokem, jinak teprve od 1. ledna druhého roku.
2. Ratifikovaná úmluva bude uveřejněna v úředních sbírkách zákonů obou států v autentickém znění francouzském.
Dáno v jazyku francouzském ve dvou původních stejnopisech, z nichž po jednom bylo vydáno každé z obou vlád.
V Praze dne 13. července 1923.
Za Československou republiku:
Dr. Bohumil Vlasák v. r.
Za království Maďarské:
Iván de Ottlik v. r.
Při podpisu dnes ujednané úmluvy mezi Československou republikou a královstvím Maďarským o urovnání tuzemského a cizozemského zdanění, zvláště o zamezení dvojího zdanění v oboru přímých daní, učinili podepsaní zmocněnci tato vzájemná prohlášení, která jsou podstatnou částí úmluvy:
1. Za přímé daně podle této úmluvy pokládají se na obou stranách státní daně z příjmů, z výtěžků a ze jmění. Pochybnosti, které by mohly vzniknout o příslušnosti té oné daně k druhům daní podle této úmluvy, rozřeší se dohodou mezi finančními ministry obou států.
2. Při úpravě článku 9. byl míněn československý zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. (vyjímajíc ustanovení o dávce z přírůstku na majetku), jakož i maďarské zákonné články XV a XLV: 1921.
3. Ustanovení obsažené ve druhé větě článku 14., má za účel zmírniti případné dvojí zdanění, nastala-li v době mezi rozhodnými, v obou státech stanovenými dny buď co do bydliště (pobytu) aneb co do uložení určitých majetkových předmětů zjistitelná a pro zdanění rozhodná změna. (Např. někdo, jehož celé dávkou povinné jmění záleželo 1. března 1919 v domě v Praze, prodá dům a vloží takto získané peníze do budapeštské banky, kde budou podrobeny výkupu majetku.)
4. S příslušníky Československé republiky nemůže býti v Maďarsku, pokud se týče výkupu majetku (vagyonváltság), nakládáno podle nepříznivějších zásad, než jich bude všeobecně užito na příslušníky mocností spojených a sdružených.
5. S maďarské strany se konstatuje, že uzávěra, stanovená v roce 1920 v neprospěch československých státních příslušníků, byla zrušena nařízením maďarského ministerstva financí ze dne 1. dubna 1922, číslo 9506.
6. Při ukládání československé dávky z majetku z hypotečních pohledávek budou dlužní úpisy, vydané na podkladě těchto pohledávek, pokládány za srážkovou položku.
7. Dohodou obou finančních ministrů bude upraveno, pokud mohou finanční úřady při provádění této úmluvy vcházeti v přímý styk.
Dáno v Praze dne 13. července 1923.
Za Československou republiku:
Dr. Bohumil Vlasák v. r.
Za království Maďarské:
Iván de Ottlik v. r.
PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU A ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 29. KVĚTNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ČTVRTÉHO.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ: T. G. MASARYK v. r.
MINISTR ZAHRANIŇÍCH VĚCÍ: Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny této úmluvy byly vyměněny dne 30. října 1924; tímto dnem nabyla úmluva mezinárodní působnosti.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
