Vojenské zaopatřovací požitky, jež nebyly vyměřeny podle pensijních základen platových stupňů, stanovených zákonem ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., upravují se, s výjimkami v tomto zákoně uvedenými, na částky, které podle platných pravidel v tomto zákoně doplněných nebo pozměněných vyplývají z pensijních základen aktivních požitků služebních platných dne 1. ledna 1925.

Stejným způsobem upraví se zaopatřovací požitky takových vojenských gážistů, kteří sice byli účastni platové úpravy podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., ale byli přeloženi do výslužby před 1. lednem 1925.

Příslušným platovým stupněm, podle něhož se nově upraví pensijní základna, jest rozuměti ten platový stupeň služného podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., který odpovídá platovému stupni vzatému dosud za základ při výměře zaopatřovacích požitků.

U vojenských gážistů zařaděných do VIII. a vyšší hodnostní třídy, na něž se nevztahoval za doby jejich činné služby zákon ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a kteří ztrávili v aktivní službě v poslední hodnosti dobu delší, než činí lhůta stanovená pro postup do vyšších stupňů platových čl. I., § 1 zákona ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z., určí se příslušný platový stupeň podle doby ztrávené v poslední hodnosti a podle postupových lhůt v posléze citovaném zákoně uvedených.

Ustanovení odst. 2 neplatí pro osoby, které v den uplynutí lhůty stanovené pro postup do vyššího platového stupně dokonaly 60. rok věku a dovršily 35. rok skutečné služby.

Gážistům V. a vyšší hodnostní třídy bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, jejichž zaopatřovací nároky byly upraveny zákonem ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., a kteří byli v své hodnosti převzati do čs. branné moci, vyměří se výslužné podle nejvyššího platového stupně VI. hodnostní třídy, a čekatelům stejné kategorie podle nejnižšího platového stupně XI. hodnostní třídy služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.

O stanovení pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.

U gážistů mimo hodnostní třídy (poddůstojníků z povolání), na něž se nevztahoval za doby jejich činné služby zák. č. 195/1920 Sb. z. a n., vyměří se výslužné podle platových stupňů služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., v tomto rozsahu:

Bylo-li pro výměru výslužného dosud rozhodným služné

do 1.320,-- Kč podle 1. platové stupnice,

" 1.440,-- Kč " 2. " ",

" 1.560,-- Kč " 3. " ",

" 1.680,-- Kč " 4. " " a

vyšší než 1.680,-- Kč podle 5. platové stupnice služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.

O stanovení pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.

Vojenští gážisté (čekatelé) z povolání bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, již byli převzati podle ustanovení § 2 zák. č. 194/1920 Sb. z. a n. v své hodnosti do výslužby bez superarbitračního řízení a v den tohoto převzetí:

nemají nároku na zaopatřovací požitky upravené tímto zákonem. Ministerstvo národní obrany může však v případech hodných zvláštního zření v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti jim výjimečně zcela nebo z části zaopatřovací požitky podle ustanovení tohoto zákona.

Nárok na zaopatřovací požitky upravené tímto zákonem nemají dále bývalí vojenští gážisté (čekatelé) rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády z povolání, kteří byli dne 28. října 1918 v činné službě nebo ve výslužbě, a jimž byly zaopatřovací požitky přiznány podle §§ 2 a 5 zák. č. 194/1920 Sb. z. a n., avšak bez ponechání jejich bývalé vojenské hodnosti, jakož i ti z uvedených vojenských gážistů (čekatelů), kteří sice byli v své vojenské hodnosti podle uvedeného zákona do výslužby převzati, ale byli dodatečně této hodnosti zbaveni (tzv. vojenští pensisté).

Zaopatřovací požitky vojenských gážistů (čekatelů) v záloze bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, v jejich hodnosti do čs. armády převzatých, jimž byly přiznány zaopatřovací požitky bývalým státem rakousko-uherským (rakouským nebo uherským) nebo teprve ministerstvem národní obrany v důsledku jejich služeb v bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armádě, upraví se podle zásad tohoto zákona. Výslužné vyměří se jim však podle stupně ztráty způsobilosti k občanskému povolání (§ 17, odst. 1 a 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.).

Zaopatřovací požitky býv. vojenských gážistů v záloze, v jejich hodnosti do čs. branné moci nepřevzatých, kterým byly zaopatřovací požitky přiznány obdobně podle odst. 1, zůstávají nezměněny. Pro tyto osoby platí však obdobně ustanovení § 17, odst. 1 a 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.

Poddůstojníkům z povolání bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, již nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku jako poddůstojníci z povolání a jichž výdělečná schopnost byla službou vojenskou za světové války snížena nejméně o 20 %, jakož i poddůstojníkům z povolání, jichž nárok na invalidní pensi vznikl před světovou válkou nebo za světové války podle zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle zák. čl. LI/1875 uh., vyměří se zaopatřovací požitky na základě 1. platové stupnice, invalidním důstojnickým zástupcům na základě 4. platové stupnice zavedené zák. č. 394/1922 Sb. z. a n. pro vojenské gážisty mimo hodnostní třídy. O stanovení pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.

Invalidním bývalým poddůstojníkům z povolání v místním zaopatření vojenské invalidovny náleží zaopatření (požitky) podle dosud platných předpisů. Výměra invalidního žoldu řídí se podle ustanovení § 15, odst. 3, tohoto zákona.

Přídavek za zranění a osobní přídavek přiznaný výslovně na místě přídavku za zranění, vyměří se osobám, kterým se upravují zaopatřovací požitky tímto zákonem,, všeobecně podle ustanovení §§ 67, 68 a 69 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.

Pro tyto osoby platí obdobně ustanovení §§ 72 a 73 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.

Předválečným invalidům ze stavu mužstva - vyjímajíc invalidy patentální, jejichž dosavadní požitky zůstávají nezměněny -, jakož i invalidům, jichž nárok na invalidní pensi vzešel za světové války podle ustanovení § 72 zák. č. 158/1875 ř. z., pokud s týče podle § 72 zák. čl. LI/1875 uh., aniž jim patří invalidní důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., přiznává se invalidní důchod ve výměře obdobně jako při ztrátě výdělečné schopnosti alespoň o 55 % podle ustanovení zák. č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákonů tento zákon doplňujících nebo pozměňujících, přičemž pro tyto osoby platí též obdobně ustanovení §§ 2 a 4 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., jakož i zákonů, jež tato ustanovení doplňují nebo pozměňují.

K invalidní pensi podle odst. 1 přísluší drahotní přídavky rovnající se přirážkám a příplatkům k důchodům podle zákonů o požitcích válečných poškozenců.

Invalidům ze stavu mužstva v místním zaopatření vojenské invalidovny náleží zaopatření podle dosud platných předpisů. Invalidní žold stanoví se takto:

Pozůstalým po vojenských gážistech, kterým byly přiznány zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. na základě pensijní základny vyplývající ze služného podle zák. č. 195/1920 Sb. z. a n. nebo podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., zvyšují se zaopatřovací požitky (důchod vdovský, příspěvek na vychování a důchod sirotčí) podle tohoto zákona.

Pozůstalým po vojenských gážistech (čekatelích) bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády - počítajíc v to i pozůstalé po tak zvaných válečných pensistech a bývalých gážistech, jimž bylo povoleno po složení hodnosti požívati nadále výslužného, a pozůstalé po bývalých voj. gážistech ve výslužbě, jimž byla odňata hodnost čestným řízením - kteří:

upraví se zaopatřovací požitky (důchod vdovský, příspěvek na vychování, důchod sirotčí) podle pensijní základny odpovídající pravidlům tohoto zákona, a podle ustanovení §§ 38, 40, 51 a 52 zák. č. 75/1922 Sb. z. a n. Platnost ustanovení § 49, odst. 1, a § 50 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. rozšiřuje se toliko na pozůstalé po gážistech zemřelých ve výslužbě po 31. prosinci 1919. Jinak platí ustanovení § 50 jen tam, kde jde o výměru příspěvků na vychování.

Z nároků na úpravu zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona jsou obdobně vyloučeni pozůstalí po osobách uvedených v §§ 10 a 11, odst. 2, tohoto zákona.

Pro pozůstalé uvedené v předchozím paragrafu, odst. 2, jimž upravují se zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, platí obdobně též ustanovení §§ 54, 61, 80 a 93 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. Ustanovení § 80 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. platí však s tím omezením, že dosavadní lhůta jednoho roku - § 5 zákona ze dne 27. dubna 1887, č. 41 ř. z., pokud se týče § 5 zák. čl. XX/1887 uh. - zůstává nezměněna.

Za normální výslužné podle § 54 jest pokládati ono výslužné, které by bylo zemřelému náleželo, kdyby se byl ve výslužbě dožil účinnosti tohoto zákona.

Pro nárok na úpravu zaopatřovacích požitků (důchodu vdovského, příspěvku na vychování, důchodu sirotčího) oprávněných pozůstalých po poddůstojnících z povolání bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, kteří nebyli přijati do činné službě v čs. vojsku, padli nebo zemřeli za světové války, a po poddůstojnících z povolání, kteří zemřeli nebo nabyli nároku na invalidní pensi před světovou válkou nebo za této války, platí obdobně ustanovení § 16, odst. 2, a § 17 tohoto zákona, platná pro pozůstalé po gážistech mimo hodnostní třídy.

Zaopatřovací požitky pozůstalých po poddůstojnících z povolání nesmějí býti menší než zaopatřovací požitky pozůstalých uvedených v § 20 tohoto zákona.

Pozůstalým po ostatních předválečných invalidech ze stavu mužstva - vyjímajíc pozůstalé po invalidech patentálních, jejichž dosavadní požitky zůstávají nezměněny -, již zemřeli nebo nabyli nároku na vojenské zaopatřovací požitky před světovou válkou, jakož i pozůstalým po invalidech, jichž nárok na invalidní pensi vzešel za světové války podle ustanovení § 72 zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle § 72 zák. čl. LI/1875 uh., aniž jim patří invalidní důchod podle zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., upravují se zaopatřovací požitky na výměru stanovenou zák. č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákony tento zákon doplňujícími nebo pozměňujícími, přičemž pro tyto osoby platí též obdobně ustanovení §§ 2 a 4 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., jakož i zákonů, jež tato ustanovení doplňují nebo pozměňují.

K zaopatřovacím požitkům podle odst. 1 přísluší drahotní přídavky rovnající se přirážkám k důchodům podle zákonů o požitcích válečných poškozenců.

vojenským kapelníkům,

pozůstalým,

Dary a přídavky z milosti se započtou do požitků upravených podle předchozích ustanovení tohoto zákona.

Přídavky povolené vojenským gážistům, kteří odešli do výslužby v roce 1922, s podmínkou, že se sníží v témž poměru, v jakém byly nebo budou důsledkem zlepšených hospodářských poměrů sníženy celkové požitky aktivních zaměstnanců státních stejné kategorie, nebo všeobecnou úpravou zvýšeny celkové požitky pensijní, dále odpadne-li rodinný příslušník, k němuž se přihlíželo při stanovení tohoto přídavku z milosti, se zrušují.

Osoby, které podle ustanovení zák. č. 194/1920 Sb. z. a n. a podle ustanovení § 112, posl. odst. zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. jsou povinny prokázati, že - pokud se týče státní příslušnosti - vyhovují podmínkám zák. č. 194/1920 Sb. z. a n., mohou uplatniti nárok podle tohoto zákona jen tehdy, byl-li uvedený průkaz o státní příslušnosti podán.

Týž průkaz jsou povinny podati osoby, které dosud požívají zaopatřovací požitky podle ustanovení § 101, odst. 3, § 106, odst. 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. a chtějí uplatniti nárok na úpravu zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona.

K zaopatřovacím požitkům - vyjímajíc požitky upravené podle ustanovení §§ 13, odst. 2, 15 a 20 - upraveným podle tohoto zákona přináležejí místo dosavadních drahotních přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí, jednotné drahotní přídavky a případné přídavky na děti podle ustanovení zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.

Poživatelé zaopatřovacích požitků upravených podle tohoto zákona jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu (§ 13 zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.), vyjímajíc osoby uvedené v § 13, odst. 2, a § 15, odst. 3, tohoto zákona.

Byl-li by zaopatřovací požitek, ať podle tohoto zákona nebo podle všeobecně platných předpisů o zaopatřovacích požitcích, vyměřen neb likvidován nesprávně částkou nižší, přísluší oprávněnému nárok na výplatu tohoto rozdílu pouze po dobu 3 let od splatnosti nesprávně vyměřeného nebo likvidovaného zaopatřovacího požitku.

Byl-li by naopak zaopatřovací požitek přiznán neb likvidován neprávem neb částkou vyšší, smí se od příjemce požadovati vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků, nejvýše za uplynulou dobu 3 let od splatnosti požitků. Toto ustanovení netýká se však dosavadních pravidel o drahotních požitcích, jakož i zvýšení pensí z doby po 28. říjnu 1918, které nebylo přiznáno úřady neb orgány oprávněnými k tomu podle platných československých předpisů, jež lze tedy požadovati a srážeti bezvýhradně.