K § 1.
(1) Rozhodným pro slevu jest výše jmění podrobeného dávce z majetku.
(2) Ustanovení tohoto paragrafu platí též pro dávku z majetku právnických osob; základnou pro dávku z majetku jest tu "čisté jmění" (§ 44 zák. o dávce).
(3) Vzhledem k tomu, že sleva jest přípustna jen při jisté výši základny pro dávku z majetku, nutno ustanovením zákona o ocenění jmění věnovati, zejména při vyřizování odvolání, nejpečlivější pozornost.
(4) Sleva zaokrouhlí se na celé Kč dolů.
K § 2.
(1) Počátečním jměním jest čistý majetek zjištěný k 1. lednu 1914 či v čas pozdější podle § 25 zák. o dávce anebo částka 5.000 Kč, jde-li o případy zmíněné v § 23, odst. 5., cit. zák.
(2) Sleva zaokrouhlí se na celé Kč dolů.
K § 3.
(1) Zda-li dávkou povinný přírůstek činí více nežli 200 % počátečného jmění, vypočte se z položky "čistý majetek, po případě částka podle § 23, odst. 5., zák. o dávce"; přírůstek musí býti menší nebo se rovnati nejvýše dvojnásobku počátečného jmění.
(2) Výjimečně se dovoluje, aby slevy podle § 2 byly z úřední povinnosti poskytnuty, i když dávkou povinný přírůstek na majetku činí více než 200 % počátečného jmění:
a) jde-li o přírůstek, který se vyskytne při bezúplatných převodech podle § 6, odst. 4., zákona o dávce u nabyvatele.
Příklad: Otec postoupil synovi v r. 1915 bezúplatně usedlost v hodnotě v den postupu 110.000 Kč. 1. března 1919 měla hodnotu 175.000 Kč. Počátečné jmění u syna 5000 Kč. Konečné jmění: 175.000 Kč - 110.000 Kč = 65.000 Kč. Sleva (50 %) se poskytne, ač přírůstek dávkou povinný per 50.000 Kč (65.000 Kč - 5.000 Kč počátečné jmění - 10.000 Kč podle § 21) činí více než 200 % počátečného jmění.
b) jde-li o přírůstek, který se vyskytne u nabyvatele při nápadu dědictví a v ostatních případech § 27, odst. 1., čís. 1/1 zákona o dávce.
Příklad: Osoba A zdědila v r. 1917 dům v hodnotě v čas nabytí 140.000 Kč. Dům měl 1. ledna 1914 hodnotu 100.000 Kč, 1. března 1919 pak 160.000 Kč. Počátečné jmění u osoby A 10.000 Kč. Přírůstek dávkou povinný činí: 20.000 Kč (160.000 Kč - 140.000 Kč) + 40.000 Kč (140.000 Kč - 100.000 Kč) - 20.000 Kč (10.000 Kč počátečné jmění + 10.000 Kč podle § 21) = 40.000 Kč; sleva se poskytne, ačkoliv přírůstek činí opět více než 200 % počátečného jmění.
(3) Vzhledem k tomu, že slevy jsou přípustny jenom při jisté výši přírůstku, nutno ustanovením zákona o oceňování jmění věnovati, zejména při vyřizování odvolání, nejpečlivější pozornost.
K § 4.
(1) Slevy na dávce podle §§ 1 - 3 novely provedou se odpisem, jenž, jsa účetnicky platbou k dobru poplatníkově (a to dnem, kdy nabylo účinnosti toto nařízení), kryje jednotlivé splátky až do úplného jejich vyčerpání.
(2) Vzhledem na to odpadá nový rozvrh náležitosti na lhůty a jejich nový předpis, dále nový přepočet úroků podle § 55, odst. 6., zák. o dávce a úroků z prodlení.
(3) Z částek takto odepsaných nepřísluší ovšem úroky podle § 55, odst. 6., cit. zák.; na druhé straně však nemá tento odpis vlivu na počítání těchto úroků ze skutečných plateb.
(4) Ke skutečným platbám, předcházejícím nebo následujícím po odpisu zde míněném, budiž přihlíženo podle jejich časového pořadí.
(5) Nahrazovací úroky vypočítané podle původního předpisu zůstávají beze změny.
(6) Slevy na dávce podle §§ 1 - 3 novely buďtež provedeny s největším urychlením bez ohledu na to, nabyly-li předpisy dávky právní platnosti čili nic; při této příležitosti
1. buďtež pokud možno provedeny opravy předpisů dávky podle §§ 15, odst. 5., 18 a 31 zák. o dávce a
2. buďtež za všech okolností vzata v projednání podaná odvolání.
(7) O slevě vyrozumí poplatníka onen úřad, jenž vydal platební rozkaz.
(8) Kde dosud platební rozkaz na dávku nebyl doručen, dodá se poplatníkovi současně s platebním rozkazem i vyrozumění o slevě podle §§ 1 - 3 novely.
(9) Co do výplat z výtěžku dávky platí ustanovení vlád. nař. ze dne 9. listopadu 1922, čís. 319 Sb. z. a n.
K § 5.
(1) Zda-li jsou podmínky tohoto paragrafu dány, totiž:
1. výjimečný ráz případu a
2. vážné nebezpečí, že by zapravení dávky mohlo ohroziti poplatníka v jeho hospodářském podnikání nebo ve výživě jeho rodiny,
budiž posuzováno volně podle všech okolností konkretního případu; týmž způsobem, zejména se zřetelem k zjistitelnému úbytku jmění dávce podrobeného, výši dosavadních plateb a k obtížím ve vymáhání dávky, třeba uvážiti, do jaké míry jest sleva na jedné z obou dávek nebo na obou dávkách přiměřena; je-li to odůvodněno, může býti ta neb ona nebo obě náležitosti úplně odepsány.
(2) Výjimečný ráz případu jest dán zejména, jde-li o zničení nebo značné ztenčení nebo znehodnocení jmění dávce podrobeného shlukem různých okolností, je-li nemožno opatřiti si prostředky nebo úvěr k zaplacení dávky a pod.
(3) Při posouzení poměrů pro slevu podle § 5 jest směrodatným den podané žádosti; žádost podati lze nejdéle do dne splatnosti poslední lhůty.
(4) Ustanovení § 5 novely lze užíti jak v případech, kde přesahuje dávkou povinný přírůstek 200 % počátečného jmění, tak i tehdy, dostalo-li se poplatníkovi slev na dávkách již podle § 56 zák. o dávce nebo podle §§ 1 - 3 novely, konečně i tehdy, nejsou-li podmínky cit. § 56 dány.
(5) Ustanovení § 5 novely lze dále užíti jak pro osoby fysické, tak i pro osoby právnické, u těchto ovšem jenom, pokud jde o dávku z majetku.
(6) Sleva může záležeti v odpisu zlomku (na př. 1/4,), nebo v odpisu jednotlivých splátek nebo jejich částek dosud nezaplacených, nebo konečně v odpisu určité paušální částky.
(7) Jinak, zejména pokud jde o provádění slev, platí obdobně ustanovení vyznačená provedení § 4 novely.
K § 6.
(1) Při zjišťování, jaká část přírůstku připadá na nemovitosti, nutno přihlížeti k dluhům a břemenům, která jsou s nemovitostí v hospodářské souvislosti; k ostatním dluhům a břemenům budiž přihlíženo poměrně.
(2) Odpis nesmí býti větší, nežli činí částka dávky z přírůstku na majetku podle předchozího odstavce zjištěná.
(3) Co do příslušnosti úřadů k odpisu a co do stížnosti platí obdobně ustanovení § 4 novely.
K §§ 7 a 8.
(1) Změny na předpisu dávky podle těchto ustanovení provedou se dříve, nežli se rozhodne o slevách podle §§ 1 - 3 novely, a to buď novým platebním rozkazem anebo vyrozuměním, že není povinnosti k dávce; o odvolání proti novému platebnímu rozkazu platí všeobecná pravidla.
(2) Jsou-li též podmínky pro slevy podle §§ 1 - 3 novely dány, budiž o nich rozhodnuto zvláště, není však překážek, aby obé bylo spojeno v jedno, ale tak, aby různost obou opatření, zejména pokud jde o možnost podati odvolání nebo stížnost, byla patrna.
(3) Případný odpis podle §§ 7 a 8 provede se změnou původního předpisu.
K § 9.
(1) Platbami podle odst. 1., lit. b), tohoto paragrafu jsou platby pocházející ze zadržených vkladů u peněžních ústavů a ze zadržených výplat z pojišťovacích smluv; z těchto plateb přísluší, počínajíc účinností novely, úroky podle § 55, odst. 6., zák. o dávce právě tak jako z plateb uvedených v odst. 1., lit. a), výše zmíněného paragrafu.
(2) Veškerá vynesení odporující ustanovení § 9 pozbývají dnem účinnosti novely platnosti.
K § 11.
(1) Výhody tohoto paragrafu byly uvedeny v účinnost vyhláškou ministerstva financí ze dne 4. července 1923 uveřejněnou v "Úředním listě" dne 10. července; 60tidenní lhůta uplynula tudíž dnem 8. září 1923.
(2) Poněvadž znění § 11 nedoznalo proti znění výše uvedené vyhlášky změny, plyne, počínajíc dnem, kdy novela nabyla účinnosti, t. j. dnem 8. ledna 1924, nová 60tidenní lhůta, takže výhody § 11 stanou se všichni účastni, kdož nejdéle do 8. března 1924 vyhoví podmínkám tohoto paragrafu.
(3) Kde podmínek § 11 není, zůstávají veškerá dosavadní ustanovení nezměněna.
(4) Výhody § 11 předpokládají skutečnou platbu ve lhůtách tam stanovených.
