Za § 8 odst. 1, vkládá se toto ustanovení:

Stejně se trestá:

Za § 9 zařaďuje se tento § 9 a):

§ 9 a)

Přestupky § 7 a § 9 trestají se vězením místo tuhým vězením, mají-li převahu polehčující okolnosti a zejména byl-li čin spáchán z nouze.

§ 16 bude zníti:

(1) Užití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího je vyloučeno při odsouzení za zločin podle tohoto zákona spáchaný osobou starší osmnácti let, leč by čin byl zločinem jedině proto, že vinník byl již potrestán pro přečin předražování.

(2) Soud užívaje mimořádného práva zmírňovacího nebo přeměňovacího nesmí uložiti za přečin jako trest hlavní nižší trest než vězení čtrnácti dnů při odsouzení za zločin nesmí uložiti kratší trest žaláře, než činí nejnižší časová výměra trestu na svobodě určeného v tomto zákoně na přečin téhož druhu.

(3) U osob starších osmnácti let je podmíněné odsouzení vyloučeno, jde-li o zločin podle tohoto zákona, vůbec, jde-li o přečin nebo přestupek, vyžaduje-li veřejný zájem výkonu trestu.

(4) Osoby, jež byly odsouzeny vedle trestu na svobodě též k trestu peněžitému, jsou však povinny, i když odsouzení to jest podmíněné, zaplatiti trest na penězích, jakmile rozsudek nabyl moci práva. Přes to nastanou i ohledně tohoto trestu (ostatní) účinky zákona o podmíněném odsouzení (§ 1 odst. 2, a § 9 odst. 2 až 4, zákona ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb. z. a n.). Není-li takový peněžitý trest dobytný, odkládá se podmíněně výkon náhradního trestu na svobodě.

(5) Když se vyměřují tresty peněžité, jež sluší ukládati podle tohoto zákona, budiž přihlíženo zejména k nezákonnému zisku, jehož bylo nebo mělo býti dosaženo trestným činem.

(6) Není-li obžalovaný s to, aniž by ohrozil výživu svou nebo své rodiny, zaplatiti peněžitý trest uložený vedle trestu na svobodě, upustí soud i tehdy od uložení trestu na penězích, když zákonná sazba takový trest ustanovuje.

(7) Náhradní trest za nedobytný trest peněžitý budiž uložen stejným druhem trestu jako trest hlavní. Doba jeho buď vyměřena podle zavinění, avšak nepřesahujž nejvyšší hranice sazby, jíž bylo užito při výměře trestu na svobodě, a nebuď delší jednoho roku.

(8) Pokuty a peněžité tresty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

Za § 19 zařaďuje se tento paragraf:

§ 19 a).

(1) Je-li obviněn toliko zřízenec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán podniku, budiž obeslán majetník podniku k jednání v první stolici; je oprávněn přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy. Výrok podle § 19 buď vysloven nálezem a nález odůvodněn.

(2) Majetník podniku může proti nálezu podati odvolání. V řízení pro činy trestné soudem může se veřejný žalobce odvolati, nebyl-li výrok učiněn. Ohlášení a provedení odvolání a další řízení řídí se podle ustanovení trestního řádu o odvolání z výroku o trestu.

Za § 24 zařaďují se tyto další paragrafy:

§ 24 a).

(1) Je-li uložiti ručení za pokutu nebo za trest peněžitý, budiž obdobně užito ustanovení § 19 a).

(2) Pokuty a tresty na penězích buďtež na majetníku podniku dobývány podle ustanovení platných o trestech peněžitých.

Zjištění přemrštěnosti.

§ 24 b).

O tom, jsou-li cena nebo nájemné zřejmě přemrštěny, rozhoduje soud podle volného uvážení všech okolností. Při posuzování této otázky budiž přihlíženo ke všem majetkovým prospěchům, jichž pachatel vedle ceny nebo nájemného požadoval, sobě neb jinému dal poskytnouti nebo slíbiti. Jde-li o přečin neb o zločin, jsou berní správy a berní úřady povinny veřejnému žalobci a soudům k žádosti jejich oznamovati vše, co vědí o přírůstku majetku obviněného od začátku války.

Příslušnost.

§ 24 c).

(1) Souditi zločiny a přečiny podle tohoto zákona přísluší sborovým soudům I. stolice (soudům divisním), přestupky soudům okresním (brigádním).

(2) Trestati přestupky § 6 přísluší politickému (policejnímu) úřadu I. stolice.

§ 1 bude zníti:

(1) Při odsouzení pro zločin nebo pro přečin podle zákona o trestání válečné lichvy ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., budiž vedle trestů uvedených v tomto zákoně uznáno ve výroku o trestu též na zařadění do trestního pracovního oddílu, nehledí-li si obžalovaný řádného zaměstnání, nebo dopustil-li se činu ze zištnosti, ač má značný důchod, anebo projevil-li svým činem zvláštní bezcitnost k tísni nemajetných vrstev obyvatelstva.

(2) Zařadění do trestního pracovního oddílu vysloví soud nejméně na dobu jednoho měsíce, nejdéle na dobu jednoho roku. Při tom rovná se jeden týden šesti pracovním dnům.

(3) Proti výrokům soudu podle předcházejících odstavců lze užíti opravného prostředku jako proti výroku o trestu.

§ 9 se zrušuje.