V republice Československé vykonávají pravomoc labských plavebních soudů podle čl. 44. Labské plavební akty ze dne 22. února 1922 a čl. 1. dodatečné úmluvy ze dne 27. ledna 1923 jednak soudy okresní, jednak politické úřady prvé stolice.

Soudy a úřady tyto určí a obvod jejich vymezí vláda nařízením, přihlížejíc k ustanovení věty 2. čl. 44. Labské plavební akty.

škod způsobených kapitány, veliteli lodi nebo plavci vorů za cesty nebo při přistání;

výše poplatku za zachránění nebo jiných odměn za pomoc při ztroskotání;

smluv a závazků mezi vlastníky, kapitány, veliteli lodi, plavci vorů, lodivody, členy posádky a cestujícími;

placení poplatků zavedených podle čl. 42. Labské plavební akty,

pokud tyto spory týkají se plavby na mezinárodní síti labské (čl․ 1. Labské plavební akty), s výjimkou plavby od Hamburku neb Harburku do širého moře.

v případě § 2, písm. a) a b), soud, v jehož obvodu byla způsobena škoda nebo poskytnuta pomoc;

v případě § 2, písm. c), soud, v jehož obvodu má býti smlouva splněna;

v případě § 2, písm. d), soud, v jehož obvodu jest poplatky platiti.

V řízení před labskými plavebními soudy nelze od cizinců z důvodu jejich státní příslušnosti nebo proto, že nemají v tuzemsku bydliště, aniž se tu zdržují, požadovati jakékoliv jistoty. Totéž platí pro složení zálohy, které by mohlo býti žádáno na cizincích pro zajištění soudních útrat.

Kapitánu, veliteli lodi nebo plavci vorů nemůže býti bráněno, aby pokračoval v cestě z důvodu, že je proti němu zahájeno civilní řízení, jakmile složil jistotu, požadovanou soudcem pro předmět sporu, i kdyby jinak podle platných zákonů to bylo přípustno.

Z rozhodnutí labských plavebních soudů mohou strany podati do 14 dnů ode dne doručení rozhodnutí u prvé stolice opravný prostředek buď k příslušné tuzemské druhé stolici, nebo k mezinárodní labské komisi.

Opravný prostředek k mezinárodní labské komisi lze podati v případech a za podmínek stanovených pro opravné prostředky obecným zákonodárstvím republiky Československé.

Jde-li však o spor mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, kteří jsou příslušníky státu československého, není opravný prostředek k mezinárodní labské komisi přípustný, leč když všechny strany jsou ochotny přijmouti příslušnost komise.

Obrátí-li se jedna strana k tuzemské druhé stolici, druhá k mezinárodní labské komisi, náleží rozhodnouti té stolici, k níž byl podán opravný prostředek nejdříve vznesený.

rozhodnutí, proti němuž opravný prostředek směřuje;

okolnost, že opravný prostředek podává se ke komisi;

důvody a návrhy.

Labský plavební soud doručí takový opravný prostředek druhé straně, která může ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení podati odpověď.

Jakmile labskému plavebnímu soudu dojde odpověď nebo projde lhůta, předloží mezinárodní labské komisi všechny spisy.

Nezachová-li strana předepsaných náležitostí, bude se k věci hleděti tak, jakoby opravný prostředek nebyl podán.

Soudy a úřady jsou povinny v mezích své příslušnosti vyhověti mezinárodní labské komisi, dožádá-li je o výslech svědků nebo znalců. O roku pro výslech určeném zpraví soud neb úřad mezinárodní labskou komisi, která může býti výslechu přítomna nebo se dáti zastupovati některými svými členy.

Oznámí-li mezinárodní labská komise soudu neb úřadu, že chce sama provésti nebo některými svými členy dáti provésti místní ohledání, soud neb úřad oznámí to stranám, zúčastní se místního ohledání a provede potřebná opatření pořádková.

Náhradu poplatků, vyplacených podle zákona svědkům a znalcům, jakož i pravidelné útraty způsobené účastí soudu při místním ohledání, požadujž soud neb úřad dožádaný na mezinárodní labské komisi.

Proti rozhodnutím mezinárodní labské komise není dalšího opravného prostředku.

Rozhodnutí tato jsou vykonatelna v tuzemsku podle předpisů platných pro výkon cizozemských exekučních titulů, pro něž jest vzájemnost zaručena.

Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. dubna 1924.

Současně zrušují se předpisy jemu odporující, jmenovitě čl. VI., č. 3., zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. z. (uvozovacího zákona k jurisdikční normě), a předpisy v něm uvedené, zejména presidiální dekret dvorní komory ze dne 2. prosince 1845, č. 912 sb. zák. soud., a výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 9. srpna 1868, č. 9132, uveřejněný ve vyhlášce vrchního zemského soudu v Čechách ze dne 31. srpna, 1868, č. 24 čes. z. z., jakož i výnos ministerstva vnitra ze dne 29. července 1868, č. 3298, uveřejněný ve vyhlášce místodržitelství ze dne 17. srpna 1868, č. 21 čes. z. z.