1. | Podniky obchodní a průmyslové, k nimž počítají se také zaměstnání odborná a všechna jiná zaměstnání výdělečná, jakož i příjmy z těchto pramenů postihují se přímými daněmi státními v tom státě, na jehož území dotčené podniky se provozují. |
Místem provozování (činnosti) podniku jest místo, kde se nachází hlavní závod, pobočný závod, výrobna (továrna), sklad, pisárna (kancelář), nákupní a prodejní expositura a vůbec jakékoliv trvalé zařízení sloužící ku provozování (vykonávání) podniku ať již samým majitelem nebo společníkem nebo stálým zástupcem (zřízencem), a není-li takového zařízení, místo skutečného vykonávání výdělečného zaměstnání․
Provozováním (místem) podniku není samo o sobě zvláště: cestování majitele podniku za účelem sbírání objednávek a dodání zboží na základě takový objednávek, dávání zboží do komise usedlému obchodníku nebo odevzdávání zboží zákazníkům z území jednoho státu do území státu druhé zaslaného nebo zboží složeného ve skladišti podniku transportního nebo zasilatelského, pokud toto neděje se vlastní kanceláří nebo zřízencem.
2. | Provozuje-li se podnik na území obou států, vybírá každý stát příslušné státní daně přímé jen potud, pokud připadají na výdělečnou činnost vyvinující se z místa provozování na jeho území. |
Pro tyto podniky platí zásada, že zpravidla rozdělí se společné příjmy dle výše základního a provozovacího kapitálu, který připadá na příslušné provozovny, společná vydání v poměru ku příjmům. V jednotlivých případech mohou se finanční ministři obou smluvních stran shodnouti na jiném rozdělovacím klíči.
Příjmy docílené v jednom státě z prodeje zboží ve státě druhém nakoupeného, jakož i výdaje těmto příjmům odpovídající rozdělí se zpravidla stejným dílem na místa provozování podniku, která při tom spolupůsobila.
3. | Rozšiřuje-li podnik, jenž se nalézá jen na území jednoho státu, odtud svoji výdělečnou činnost také na území státu druhého, podléhá přímým daním státního toliko v tom státě, na jehož území má výlučné místo provozování. |
4. | Obě smluvní strany shodují se v tom, že vybírání státní základní daně živnostenské republikou Polskou podle předpisů zákona ze dne 14. května 1923, čís. 412 Dz. U. R. P. v těch případech, ve kterých živnostenská neb obchodní činnost podléhá výhradně jen základní dani živnostenské, neodporuje zásadám této smlouvy. |