§ 7, odst. 1., zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n., o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění, ve znění vládního nařízení ze dne 13. prosince 1924, č. 271 Sb. z. a n., mění se takto:

„Nositel pojištění uhradí přídavky vyplacené během správního roku 1925 rozvrhem na své členy zaměstnavatele v poměru prémií v tomto správním roce předepsaných, při čemž jest prémie, předepsané u zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Bratislavě jak při stanovení rozvrhového procenta, tak při rozvrhu na jednotlivé zaměstnavatele, k této úřadovně příslušné, čítati pouze třemi pětinami․ Procento úhrady jest zaokrouhliti na nejblíže vyšší čtvrtinu a případného přebytku použíti ve prospěch úhrady v příštím roce. Příspěvek podle těchto pravidel předepsaný jest splatný prvního dne měsíce následujícího po doručení tohoto příspěvku (§ 36 zákona o pensijním pojištění) zaměstnavateli nepřísluší.“

K § 5 zákona č. 299/1921 Sb. z. a n. přičleňuje se nový odstavec tohoto znění:

„Důchodcům bydlícím v cizině buďtež vypláceny drahotní přídavky k důchodům jen, když ze státu, v němž mají své bydliště, obdobným způsobem vyplácejí se z důvodu pojištění pensijního (invalidního, starobního) důchody osobám, bydlícím v republice Československého.