K § 13.
K odst. 1.:
(1) Odvětví příjmů v §§ 8 - 12 zákona jednotlivě uvedená nejsou taxativním výpočtem všech dani podrobených příjmových odvětví. S příjmovými odvětvími, která v těchto paragrafech nejsou uvedena, naloženo bude podle všeobecných pravidel obsažených v §§ 7 a 14 - 17; při tom však nutno užíti v podrobnostech obdobně zvláštních předpisů, platných pro příjmová odvětví, která se jim svou povahou nejvíce blíží a jež jsou rozvedena v §§ 8 až 12.
(2) Tak na příklad jsou ovšem tantiemy a praesenční známky členů správních nebo dozorčích rad dani podrobeným příjmem u příjemců, avšak nenáležejí ku příjmům vytčeným ani v § 11 ani v § 12. Platí ale o nich obdobně ustanovení o těchto příjmech.
(3) Sem náležejí také požitky blízké služnému, které pobírají za výkon své funkce jiné osoby než zaměstnanci v § 11 jmenovaní.
(4) Jsou to na příklad služné, funkční požitky a jakkoli jinak označené požitky jmenovaných neb volených funkcionářů veřejnoprávních, samosprávních orgánů, institucí a fondů (jako přísedící zemských správních komisí, starostové obcí atd.).
(5) Cestovné a denní platy poskytované těmto osobám z veřejných pokladen na úhradu výdajů s konáním jejich povinnosti spojených, jsou výdaji služebními a proto nenáležejí do příjmů.
(6) Pokud sluší pokládati funkční požitky jiných funkcionářů sborů veřejných (na př. zemských, župních, okresních, obecních a jiných) za zcela nebo částečně osvobozené od daně proto, že jsou zcela nebo částečně onerosními nebo přímo účelovými, jest posuzovati podle obdoby předpisů § 11 odst. 2.
(7) Výpočet příjmů pod ustanovení tohoto paragrafu spadajících a v druhé větě §u 13 odst. 1. jmenovaných nevyčerpává zdaleka všechny sem náležející příjmy; jest to výpočet pouze demonstrativní.
(8) Pokud jde o výhry na losy, připouští se, hledíc k mimořádné povaze tohoto příjmu, aby bylo z výherní částky po srážce zapravených poplatků státních odečteno i to, co bylo ať ve kterékoli době zapraveno za los, na nějž výhra připadla. Úroků z kapitálu v ceně losu investovaného odečítati ale nelze.
(9) Při výhrách z věcných loterií buďtež vyhrané předměty oceněny podle jich skutečné obecné hodnoty.
(10) Mezi jiným patří do příjmů podle § 13 i spekulační zisky z jednotlivých obchodů, nejsou-li provozovány po živnostensku, kdežto zisky ze spekulačních obchodů po živnostensku prováděných spadají pod příjem podle § 10. Způsob výpočtu zisku jest však u obou druhů týž (§ 10 odst. 3.).
(11) Předmětem spekulace mohou býti hodnoty fluktujícího rázu (na př. valuty) ale i trvalé majetkové předměty (na př. nemovitosti, ukládací cenné papíry a j.).
(12) O praesumpci, kdy považují se zcizení majetkových předmětů za spekulační, jedná § 7 v odst. 3. a 4.
(13) Spisovatelské honoráře mohou poplatníku plynouti jako příjmy z podniků a zaměstnání (§ 10) nebo ze služebního poměru (§ 11); jednotlivé honoráře, nespadající pod uvedená odvětví, zdaniti jest podle § 13.
(14) O způsobu zdanění honorářů za činnost po několik roků trvající, jedná § 22.
(15) Výživné (alimenty) zdaní se jako příjem z kapitálu, spočívají-li na právoplatném závazku, soudním rozsudku nebo na zákonu. (§ 12). Jiné alimenty (dobrovolné), pokud nemají povahy jednorázového daru, spadají pod ustanovení § 13.
K odst. 2.
(1) Funkční požitky (platy a činovní přídavky) a podobné paušální náhrady vyplácené ze státní pokladny, započítávají se do vyměřovacího základu jen dvěma pětinami. Sem náleží: plat presidenta republiky podle zákona ze dne 20./12. 1918 č. 93 Sb. z. a n. a ze dne 12./8. 1921 č. 290 Sb. z. a n., plat a činovní přídavky členů vlády za tuto funkci podle zákona ze dne 20./12. 1918 č. 94 Sb. z. a n., ze dne 15./4. 1920 č. 317 Sb. z. a n., a podle nařízení vlády ze dne 15./3. 1919 č. 135 Sb. z. a n. a ze dne 21./1. 1921 č. 30 Sb. z. a n., platy a činovní přídavky předsedů, místopředsedů a členů Národního Shromáždění podle zákona ze dne 18./3. 1921 č. 115 Sb. z. a n. a konečně paušální náhrady předsedy a členů ústavního soudu podle zákona ze dne 9. března 1920, č. 162 Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 11. května 1923, č. 159 Sb. z. a n.
(2) Provede-li vyplácející pokladna srážku daně připadající podle § 18 na uvedené požitky, bude tím daňové povinnosti - ovšem jen co do těchto požitků - učiněno zadost, tak že k řádnému vyměřování daně v tomto směru již vůbec nedojde; má-li tedy příjemce těchto požitků ještě jiný dani podrobený důchod, nebudou shora uvedené požitky do celkového dani podrobeného důchodu včítány.
(3) O odvádění sražené daně a o způsobu, jakým budou vyplácející pokladny oznamovati úřadu vyplácené funkční požitky podle odst. 2., platí obdobně ustanovení §§ 38 a 45.
(4) Přímé účelové požitky t. j. požitky určené přímo k hrazení určitých vydání s výkonem takových funkcí spojených (na př. representační přídavky, paušály na úřední vydání), nepokládají se za funkční požitky dani podrobené a nelze jich tudíž vůbec zdaňovati. Jsou to zejména služební byt a paušál na úřední výdaje presidenta republiky, representační přídavky členů vlády, denní náhrady náhradníků ústavního soudu podle shora citovaných zákonů a pod.
K § 14.
(1) Paragraf 14 stanoví pravidlo společné pro všechny druhy příjmu pro případy, kdy společný důchod náleží několika osobám netvořícím dohromady spotřebního společenství.
(2) Pravidla toho bude užito ovšem i když společný příjem není rozdělen, nýbrž se ho užívá ke krytí společných závazků. Na př. veřejná obchodní společnost užije části obchodního zisku ke splácení kapitálového dluhu společnosti; společným důchodem jest v tomto případě nejen část zisku společníkům rozdělená nýbrž i část, jíž bylo užito ke krytí společných závazků. Poměrný díl tohoto celého důchodu dlužno pak připočítati společníkům do jejich důchodu. (Srovnej § 17 č. 1.)
Srážky.
K § 15.
(1) Srážky, které souvisejí přímo s některým pramenem příjmu, odečtou se od tohoto příjmu. Srážky na určitém odvětví příjmu nezávislé, jako pojistné prémie, úroky ze soukromých dluhů, soukromá břemena a p. buďtež uvedeny zvláště.
(2) Srážky musí se týkati daňového období, které jest pro uložení daně rozhodným (§ 4).
(3) Ze všeobecného pravidla, že srážka musí souviseti se zdanitelným příjmem, plyne, že nelze na př. povoliti ke srážení amortisace (odpisu) z podniku, který se v době pro uložení daně rozhodné ještě neprovozuje, ani ztráty z podniku, jenž se již v berním roce neprovozoval.
(4) Každý poplatník jest povinen prokázati, že v daném případě srážky existují; poplatník, který nevede řádných obchodních knih, musí prokázati i jejich zaplacení, jinak jest daňová komise oprávněna buď je stanoviti sama podle pomůcek, které má po ruce, aneb k nim nepřihlížeti. O odčitatelnosti přímých daní jedná zvláště bod 1. lit. e).
K č. 1, lit. a):
(1) Sem náleží i veškeré výdaje provozovací v užším slova smyslu, jako:
vydání na udržování nebo znovuzřízení hospodářských budov, dělnických bytů a všech ostatních stavebních zařízení, jež hospodářství slouží nebo je zajišťují, a náklady na udržování a doplňování živého i mrtvého hospodářského inventáře. Ku provozním nákladům patří na příklad také:
1. Výlohy přesídlení obchodu do jiné obchodní místnosti v téže obci.
2. Výlohy za opravu obchodního zařízení přineseného z dřívější obchodní místnosti, byť bylo toto zařízení i bez opravy dosud upotřebitelným.
3. Výlohy za znovuzřízení hrází zničených vodní katastrofou a výlohy za provisorní obnovení elektrického převodu síly k udržení továrního provozu.
4. Výlohy učiněné k odvrácení výtržnosti za účelem dalšího nerušeného provozu podniku.
5. Příplatky majitelů kuksů na udržení minimálního provozu, předepsaného horním zákonem.
6. Náklad na soudně uvalenou kuratelu.
(2) Provozní vydání lze ovšem odečísti jen, jde-li o skutečná, tedy skutečně učiněná vydání; byla-li však ušetřena ať vlastní prací poplatníkovou nebo bezúplatnou činností jiných osob, nelze ničeho odečítati.
(3) U prokázaných, skutečně učiněných výdajů provozních se nezkoumá, bylo-li třeba nákladu tak vysokého.
(4) O nákladech, které sice majetek zlepšují, ale které byly podniknuty nikoliv za účelem zlepšení, nýbrž z nařízení úřadu v zájmu veřejném (na př. u domů), jedná § 9. Totéž platí u podniků živnostenských, továrních a pod., nařízeno-li zlepšení z důvodů veřejné hygieny nebo bezpečnosti (hygienická zařízení v dílnách a pod.).
(5) Výdaje na zlepšení, které nutně vyžaduje dobré hospodaření, jsou odpočitatelny, hradí-li se podle obchodních a účetních zvyklostí z provozních příjmů (§ 17, č. 1.).
(6) Do nákladů provozních náleží podle § 17, č. 4. stravování členů rodiny za podmínek tam blíže naznačených.
(7) Naproti tomu nejsou provozovacími náklady a ztrátami na příklad:
1. očekávané, ale dosud neuložené konvenční pokuty,
2. náhrada za osobní činnost majitelovu,
3. hodnota práce majitelovy, kterou byla uspořena odměna,
4. amortisace zakládacího účtu veřejné obchodní společnosti,
5. výlohy inventury a projednání pozůstalosti,
6. náhrady zaplacené propachtovatelem pachtýři po skončení pachtu za meliorace jim za dobu pachtu provedené,
7. pachtovné z honitby nepachtované pro živnostenský nebo výdělečný účel,
8. odbytné (úplaty) konkurentovi za vzdání se jeho provozu,
9. úplaty za propuštění ze společnosti obchodní,
10. odpisy provedené proto, že musí býti podnik po uplynutí smluvně stanovené doby odstoupen za cenu odhadní, a
11. vydání na zařízení nebo zdokonalení toho kterého pramene důchodu (náklady zařizovací a investiční, § 17, č. 1).
(8) K průkazu úroků z obchodních dluhů stačí pravidelně předložení ověřených výpisů z obchodních knih.
K č. 1, lit. b):
(1) Opotřebení provozovacích zařízení jest přímým a pravidelným důsledkem užívání jich v provozu.
(2) Mimo opotřebení provozovacích prostředků nutno počítati v některých případech i se znehodnocením jich, jako na příklad když se stávají stroje v důsledku technických pokroků v té které výrobě nehospodárnými a musejí býti proto před svým úplným opotřebením vyměňovány za prostředky dokonalejší.
(3) Provozními ztrátami na podstatě jsou ztráty, jež se s jistou pravidelností dostavují na podstatě (na př. ve zboží, surovinách, nářadí atd.) při provozování toho kterého podniku.
(4) Takovými ztrátami jsou na př. výtrata zboží, provážení, zkažení včas neprodaných požívatin, zničení zboží přeležením, neprodejnost výrobků vyšlých z módy, jakož i buď nastalé nebo předvídané ztráty na obchodních pohledávkách.
(5) Ztráty kursovní na cenných papírech jsou odečitatelny jen, byly-li realisovány. Účtované ztráty na nich u poplatníků, kteří vedou obchodní knihy, jsou odpočitatelny jen, jsou-li cenné papíry částí provozovacího kapitálu, tedy užívá-li se jich jako zboží. Cenné papíry, deponované trvale za účelem získání provozovacího kapitálu, nejsou tudíž provozovacím kapitálem (srov. též § 12).
(6) Ztrátou na kuksech není provozní ztráta těžířstva a tím nastalé znehodnocení kuksu, nýbrž jen uložený příplatek na ztrátu.
(7) Odpisy ideálních hodnot (na př. ideální hodnota převzaté firmy, za niž byla zaplacena zvláštní úplata) nejsou odpočitatelnou srážkou.
(8) Všechny odpisy a ztráty mohou býti odečteny jen, když tu jest určitá souvislost s provozováním podniku, nebo aspoň s pouhou skutečností, že se podnik provozuje. Tak na příklad lze odečítati skutečnou ztrátu obchodní pohledávky za dodané zboží, ale nezle odečítati ztráty pohledávky, jež vznikla tím, že obchodník svému obchodnímu příteli z ochoty půjčil jistou částku do obchodu. A nelze odečítati ztráty na majetku neb provozním kapitále a příjmech, jež nastala okolnostmi s provozem nesouvisejícími (požárem, bleskem a pod.).
(9) Avšak ztráta z krádeže spáchané osobu, které byly odcizené věci v provozu podniku svěřeny k dohledu, jest ztrátou v provozu utrpěnou, právě tak jako ztráta způsobená ohněm, který vznikl při manipulaci vyžadované provozem podniku na objektech tohoto podniku.
(10) Při odečítání odpisů za ten který berní rok (obchodní období) možno vzíti zření jen k opotřebením, znehodnocením a ztrátám, jež nastaly v berním roce, po př. v obchodním období, za něž se daň vyměřuje anebo nastaly-li v téže době okolnosti, z nichž lze usuzovati, že k těmto ztrátám - třeba v budoucnu - dojde.
(11) Ztrátou rozuměti jest rozdíl mezi hodnotou toho kterého statku na počátku berního (obchodního) roku a mezi sníženou hodnotou téhož statku na konci téhož roku.
(12) Ustanovení o přípustnosti odečítání odpisů nesmí býti ovšem zneužito k několikerému odečítání téhož nákladu pod různými tituly, třeba v různých letech (na př. jednou pod titulem odpisů, po druhé pod titulem nákladů provozních a třeba i pod titulem vydání na znovuzřízení).
(13) Odečítati lze jen odpisy, jež jsou přiměřeny. Přiměřenost odpisů za opotřebení a znehodnocení provozovacích zařízení, odpisů to, jež jsou pravidelně vyjadřovány určitým procentem (paušálem), lze stanoviti porovnáním ceny nákupní s cenou, již bude lze získati, až bude toto zařízení z provozu vyloučeno a zjištěním doby, po kterou bude pravděpodobně zařízení to v provozu. Byl-li tedy na př. koupen určitý stroj za 105.000 Kč a lze-li podle zkušeností počítati s jeho užíváním v provozu po 10 let, načež bude pravděpodobně prodán jako nepotřebný za částku asi 5000 Kč, lze stanoviti roční přiměřený odpis za opotřebení částkou 10.000 Kč. Lze-li však - podle zkušeností - předpokládati, že bude tento stroj novými vynálezy znehodnocen v době 5 let po jeho nákupu tak, že bude - jako nehospodárný - z provozu vyřazen, bude činiti každoroční odpis na opotřebení a spolu znehodnocení jeho částku 20.000 Kč.
(14) Podobně bude postupováno při odpisech ztrát na podstatě, kursech nebo u jiných ztrát. Zde bude nutno často usuzovati o přiměřenosti odpisů podle zvláštních okolností toho kterého druhu podniku neb i toho kterého jednotlivého podniku.
(15) O přiměřenosti odpisů za ztráty, které již nastaly (jako nedobytné pohledávky) lze usuzovati zjištěním, nepřekročily-li tyto odpisy skutečné výše ztráty (nebo znehodnocení).
(16) Přiměřenost výše znehodnocení, jež sice ještě nenastala, ale která byla v obchodních knihách odečtením určitého ročního paušálu z ceny toho kterého statku provedena v přesvědčení, že pravděpodobně jako předvídaný výsledek obchodních poměrů nastanou, nutno, jsou-li v pochybnosti, stanoviti znalci. Toto zjišťování budiž však omezeno jen na případy, v nichž jsou vážné pochyby o přiměřenosti výše odpisů uplatňovaných poplatníkem.
(17) Poplatník má ovšem povinnost uvésti, kdykoliv to žádá vyměřující úřad, výši a případně procento provedených odpisů.
(18) Vyloučeno jest však jakékoli zkoumání přiměřenosti mimořádných odpisů, přípustných za podmínek obsažených v ustanovení dvou posledních vět §u 10, odst. 2., kdy si totiž lze vedle obecně přípustných odpisů bez dalšího odepsati ještě 20 % nákladu na stavbu nebo stroje a zařízení. O těchto odpisech pojednává se podrobněji k § 10, k odst. 2.
(19) Dalším předpokladem pro možnost odečítání odpisů jest, že jde o ztráty, jež lze v té které době zjistiti a odhadnouti. Nelze tedy přihlížeti k odpisům, jež byly provedeny ze všeobecné úvahy, že jsou některé ztráty nebo znehodnocení samy o sobě možnými. Tak na př. lze odečítati odpisy, přiměřené podle zkušenosti budoucím ztrátám, jež vzniknou na zboží přeležením, nelze však odečítati odpisů na ztráty, jež by poplatník mohl utrpěti na zboží krádežemi nebo zpronevěrou. Reservy na takové ztráty - vedle pravidelných odpisů na opotřebení - nejsou odpočitatelny, na př. reserva na zanedbané opravy budov a na očekávané opravy budovy.
(20) Pro odečítání odpisů jest nerozhodno, byly-li provedeny zřízením zvláštní oceňovací položky, jež toto znehodnocení vyjadřuje. Jest však nutno, aby byly tyto zvláštní oceňovací položky (jako amortisační konto budov, konto obnovy strojů, konto dubiosních pohledávek) tak rozvedeny, aby mohl vyměřující úřad na jich podkladě jasně zjistiti nejen výši, nýbrž i druh a přiměřenost jednotlivých položek odpisů. Odpisy nesmí převyšovati stupně ztrát nastalých nebo očekávaných, a tedy sloužiti ke hromadění nezdaněného jmění.
(21) Objeví-li se výdajové položky vzniklé v dřívějších letech teprve v berním roce a byly-li teprve v tomto roce zaplaceny nebo vyúčtovány, nelze jich proto vyloučiti. Naproti tomu lze odpisy (reservy) zaúčtované teprve v bilanci roku následujícího, uznati za srážku teprve v berním roce, jehož základem jest tato bilance.
(22) Poplatníci, kteří obchodních knih nevedou, mohou uplatňovati všechny odpisy, pokud ty které ztráty (opotřebení, znehodnocení) v době pro vyměření daně rozhodné již nastaly nebo jsou očekávatelny a ocenitelny. Ovšem musí utrpěné ztráty na vyzvání věrohodně prokázati.
(23) Uplatňuje-li poplatník, který provedl odpisy v obchodních knihách, ještě jiné další odpisy, musí jejich nutnost a přiměřenost prokázati. Zvýšiti však knihovní hodnoty jen zatím účelem, aby byly umožněny větší odpisy, není přípustno, leč by se to stalo na základě zákona o stabilisačních bilancích.
(24) Poplatníci, kteří odpisů neuplatňovali, mohou si odečítati náklady na znovuzřízení provozních zařízení, ovšem ale jen v mezích ustanovení § 15, č. 1. b).
(25) Záloha ztrátová (reserva), jež byla při uložení daně v předešlém roce uznána za položku srážkovou, může býti z pasiv bilance pozdějšího roku vyloučena na základě znaleckého dobrozdání, že tu nejsou již předpoklady pro takovou ztrátu. V důsledku toho podléhá příjem ze zrušení reserv, jichž dotace byla ve dřívějších létech uznána za srážku dani důchodové v berním roce, kdy reserva zrušena, a není tudíž přípustna reasumace daně za léta předešlá.
(26) Odečítají-li poplatníci, kteří uplatňovali odpisy, ještě vydání na znovuzřízení objektů, nutno zjistiti, neslouží-li tato vydání témuž účelu, na který byly odpisy uplatňovány.
(27) Byla-li tedy na př. stanovena amortisace stroje koupeného za 52.000 Kč, ročním paušálem 5000 Kč (za předpokladu, že bude lze stroje po 10 let v provozu užívati a pak že bude prodán za 2000 Kč), a bude-li zjištěno, že byl po té době stroj nahražen jiným z běžných prostředků, nelze této položky výdajové od příjmů odečísti.
(28) Stal-li se ale tento stroj nepotřebným již po uplynutí prvých 6 let, nebylo by lze výdajové položky za náhradní stroj uznati, ale za to by byla dosud neamortisovaná částka za starý stroj, tedy v tomto případě částka 20.000 Kč, od základu zdanění odečtena.
(29) Při užití ustanovení § 15, č. 1. b) nutno míti na zřeteli současně ustanovení § 17, č. 1. a č. 2.
(30) Dalo-li tedy na př. zřízení objektů nebo výměna strojů podnět ku provedení nových investicí nebo rozšíření podniku, lze odečísti jen tu část nákladů, jež odpovídá přiměřeným nákladům na udržování dosavadních zařízení (objektů, strojů atd.).
(31) Bylo-li ale při tomto znovuzřízení objektů užito lepších konstrukcí, ale rozsah budovy zůstal v celku nezměněn (na př. nová stáj postavena pro týž počet dobyta jako byla stará, ale byla postavena z cihel a pokryta taškami, kdežto stará byla z lepenice a kryta došky), anebo byl-li při výměně strojů koupen stroj téhož druhu a téže výkonnosti jako starý, ale novějšího systému, nelze pokládati vydání s tím spojená za zlepšení ve smyslu § 17, č. 1. a lze je proto (podle ust. § 15, č. 1. b)) odečítati.
(32) Byla-li ale na př. stáj postavena pro větší stav dobytka, anebo byla-li stará strojní zařízení na pohon vodní změněna za nová s pohonem parním, lze náklady s tím spojené odečítati pouze částečně.
K č. 1, lit. c):
Sem náleží zejména pojištění proti ohni, vloupání, krádeži, ztrátám bursovním, povinnému ručení, úrazu zaměstnanců v podniku poplatníkově, ztrátám ze zpronevěr, dále pojištění kreditní, kauční, pojištění hypothek a j. Srov. také § 17, č. 6. O pojištění osoby poplatníkovy, jeho rodiny a domácnosti srov. § 15, č. 3.
K č. 1, lit. d):
O srážce tohoto paušálu jednáno v § 11.
K č. 1, lit. e):
(1) Odečitatelnými přímými daněmi s přirážkami jsou zejména daň pozemková, domovní a výdělková. Dále lze odečítati dávky autonomní, pokud jsou nákladem správním, provozním nebo obchodním (činžovní groš, daň z vozidel, vodné a j.), cla, daně spotřební, daň z obratu a j.
(2) Z jiných veřejnoprávních daní, dávek a břemen přímých jsou odečitatelny ty, které nestíhají důchod sám.
(3) Jsou tedy odčitatelny dále zejména daň rentová, daň z vyššího služného, dávka z tantiem, poplatkový ekvivalent duchovního, pokud souvisí s některým pramenem poplatníkova příjmu, vojenská taxa, břemena patronátní a j., nikoliv však daň důchodová a (pokud by ještě byly uloženy a placeny) daň z příjmu podle zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., daň z válečných zisků, daň válečná a dávka z majetku, jakož i reservy na tyto daně.
(4) Daně podle tohoto pravidla odečitatelné jsou břemenem zatěžujícím celkový důchod poplatníkův, jsou tedy odpočitatelnou srážkou, i když příslušný pramen příjmu nedal žádného důchodu zdanitelného.
(5) Ve stejném rozsahu budou sráženy přirážky autonomních svazků, pokud jsou k odpočitatelným daním předepisovány, jakož i veřejnoprávní dávky tyto přirážky zastupující (konkurenční příspěvky) nebo místo nich smluvně stanovené úplaty, a příslušenství daní jako: úroky z prodlení a p.
(6) Podmínkou odpočitatelnosti jest, že byly v berním roce, o nějž jde, skutečně zapraveny (§§ 273 až 275). Slovy "skutečně zapraveny" rozumí se zapravení jakékoli, to jest ať hotovými nebo dobropisem v odúčtovacím řízení nebo pokladničními poukázkami nebo odpočtem. Vedle toho jest odpočitatelnost daní a dávek podmíněna ještě tím, že byly tyto platby výběrčím úřadem na uvedené daně také skutečně zaúčtovány.
(7) Zaslal-li tedy poplatník určitou částku na př. k zaplacení daně výdělkové, ale úřad ji (podle § 273, odst. 3.) zúčtoval na starý nedoplatek daně důchodové, nelze této částky jako srážkové položky odečítati, resp. uznati.
(8) Ukáže-li se v následujících letech berních, že byly odečteny částky vyšší, které byly pak poplatníku hotově vráceny nebo přeúčtovány, budou tyto vrácené nebo přeúčtované přeplatky započteny do zdanitelného důchodu toho roku, v němž se vrácení stalo.
(9) Ze zásady, že lze srážeti jen daně (a dávky) v berním roce skutečně zapravené, stanoví třetí věta jedinou výjimku, pokud jde o poplatníky vedoucí řádné obchodní knihy a současně o daň výdělkovou.
(10) Podle této věty mohou si totiž poplatníci, vedoucí řádné obchodní knihy, za podmínek v lit. e) stanovených utvořiti pro všeobecnou daň výdělkovou s přirážkami skutečně zaplatil. Odečtena bude ovšem jen přiměřená reserva, t. j. reserva, činící nanejvýše částku skutečně ještě nesplněné povinnosti na dani výdělkové za ten který rok berní, a jen v té výši, v jaké byla z ní všeobecná daň výdělková za berní rok, na jehož vrub byla reserva utvořena, do stanovené lhůty (§ 307, odst. 1., č. 3.), to jest do konce února nejblíže příštího roku skutečně placena.
(11) Dosah tohoto ustanovení osvětlí tyto příklady:
1. Poplatník vedoucí řádné obchodní knihy platil v berním roce 1927 na všeobecnou daň výdělkovou za tento berní rok podle ustanovení § 270, odst. 1. ve stanovených lhůtách zatímně částky odpovídající předpisu této daně na berní rok 1926. Po uplynutí obchodního roku uzavřel obchodní knihy a zjistil při tom, že jeho všeobecné výdělkové dani podrobený výnos z obchodního roku 1927 se proti roku předchozímu tak zvýšil, že bude činiti všeobecná výdělková daň za berní rok 1927 i s přirážkami částku o 5000 Kč vyšší než činila daň (s přirážkami) předepsaná na berní rok 1926. Proto si na vrub výnosu z roku 1927 vytvořil daňovou reservu 5000 Kč, a těchto 5000 Kč také zaplatil v únoru 1928 na všeobecnou výdělkovou daň za berní rok 1927. Protože neměl nedoplatků za předchozí léta ani jiných nedoplatků daňových za berní rok 1927, byla mu částka 5000 Kč na účet všeobecné daně výdělkové za berní rok 1927 skutečně zúčtována.
Při vyměření daně na berní rok 1927 zjistil vyměřovací úřad, že bude činiti uložená daň na rok 1927 i s přirážkami skutečně částku, která převyšuje daňovou povinnost roku předchozího o 5000 Kč. Byla tedy daňová reserva přiměřená; protože pak bylo celé reservy užito na placení všeobecné daně výdělkové na berní rok, na jehož vrub byla reserva zřízena, dále, protože bylo placeno včas a placení bylo na tuto daň také zaúčtováno, bude při vyměření daně na berní rok 1927 celá částka 5000 Kč jako srážková položka uznána.
2. Jiný poplatník za týchž okolností poukázal celou reservu 5000 Kč bernímu úřadu na všeobecnou daň výdělkovou berního roku 1927. Protože měl ale nedoplatky na jiných přímých, podle 1. a 2. věty § 15, č. 1. e) odčitatelných daních berního roku 1927, bylo na daň výdělkovou berního roku 1927 zúčtováno z toho jen 1000 Kč.
V tomto případě nelze odečísti na daňové srážce více než zúčtovaných 1000 Kč, třeba byla reserva přiměřená a třeba byla na daň výdělkovou placena.
3. Obchodník si zřídil na vrub výnosu svého obchodu z obchodního roku 1928 daňovou reservu 10.000 Kč, zaplatil z ní ale na účet všeobecné daně výdělkové na berní rok 1928 včas (t. j. do konce února 1929) pouze 7000 Kč; částka ta byla podle poukazu také zaúčtována.
Při vyměření daně na obchodní rok 1928 bylo zjištěno, že činí tato daňová povinnost (včetně přirážek) pouze 6000 Kč. Bude mu tedy na srážce berního roku 1928 odečteno pouze 6000 Kč, poněvadž přiměřená reserva činila pouze tuto částku; další částka, t. j. 1000 Kč bude uznána za srážkovou položku (byla-li ovšem výběrčím úřadem na některou, podle § 15, č. 1., lit. e) odečitatelnou daň zúčtována), až při vyměření daně na berní rok 1929, protože byla v tomto roce skutečně zaplacena.
(12) Veřejnoprávní dávky placené při nabytí nebo zcizení majetkových předmětů, zakládání pramenů příjmových a jich zlepšení nebo rozšíření nebo ze zisku dani důchodové nepodléhajících (§ 7, odst. 2. a 3.) jako kolky, taxy, poplatky, daň z přírůstku hodnoty, daň z obohacení, daň dědická, poplatek za smlouvy služební podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 295 Sb. z. a n. a p. odpočitatelny nejsou, neboť nesouvisejí se žádným odvětvím zdanitelného příjmu.
K č. 2:
1. S úroky možno odečísti nejen úrok z prodlení, nýbrž i jiné příslušenství, které výši úroku stupňuje (na př. režijní příspěvek); naproti tomu nelze odečítati splátek na dlužný kapitál, ať jsou prováděny v jakékoli formě.
Úroky z dluhu jsou i úroky z prodlení v placení daní a dávek, jinak od důchodu neodčitatelných, na př. úroky z prodlení, z poplatků dlužných a podobně. Úroky z dluhů hypotečních jsou odpočitatelny, i když jde o nemovitost voluptuární (kde se náklady na udržování a pod. neodečítají, ježto přesahují ryzí užitkovou hodnotu k dani důchodové vyšetřenou) anebo i když se týkají doby, kdy nemovitost důchodu neposkytovala (na př. po dobu stavby).
2. Břemenem rozuměti dlužno pravidelně se opětující závazky k plnění v penězích nebo v peněžní hodnotě osobám třetím, nikoli však pouhá obmezení v právu vlastnickém nebo v užívání důchodu. K pojmu trvalosti břemene stačí již jeho pravidelné opakování; neobmezené doby trvání se nevyžaduje. Břemeny, důchod trvale zatěžujícími, jsou na př. výměnky a renty, jež poplatník zajistil svým příbuzným, k nimž nemá zákonných povinností alimentačních, nebo svým sestárlým zaměstnancům.
Tato břemena možno odečítati ovšem jen, je-li tu soukromoprávní titul (jako smlouva, smír atd.), a je-li tento právní titul zvláštním, tedy převyšuje-li všeobecnou zákonnou alimentační povinnost. Konečně musí býti toto břemeno trvalým. Proto nelze odečítati odbytného, jež bylo dáno, třeba smlouvou nebo smírem, místo trvalého břemene.
Nelze odečítati ani dobrovolných příspěvků, podpor a jiných věnování (ježto tu není právního titulu) ani plnění zákonných povinností alimentačních, i když byly tyto uznány smlouvou nebo stanoveny soudním rozhodnutím (protože tu nejde o zvláštní právní titul), jakmile osoby alimentované žijí v domácnosti. Pokud alimentované osoby nežijí s poplatníkem ve společné domácnosti viz následující bod.
Zaplacení uvedených odečitatelných položek musí býti ovšem věrohodně prokázáno poplatníkem. O věrohodnosti průkazu rozhodne daňová komise nebo vyměřující úřad. Jinak stačí obvykle, jmenuje-li poplatník věřitele, udá-li jeho adresu, výši dluhů (nebo břemene), po př. procento úrokové. Na vyzvání vyměřujícího úřadu nebo daňové komise nutno ovšem předložiti i doklady o dluhu (břemenu).
3. Konečně lze odečítati příspěvky - a to i dobrovolné - které poskytuje pravidelně manžel manželu, který není příslušníkem (§ 5, odst. 3., a 4.) jeho domácnosti, nebo které pravidelně poskytují rodiče (prarodiče, nevlastní rodiče, pěstouni, tchán a tchýně) dětem, vnukům, pastorkům, schovancům, zeti a snaše, nežijícím v jejich domácnosti nebo ve stejném smyslu děti rodičům, nežijícím v jejich domácnosti, jsou-li příspěvky ty věrohodně prokázány.
Tyto dobrovolné příspěvky, ať v hotovosti, v naturáliích (jako poskytnutí bezplatného bytu) nebo v jakémkoli jiném způsobu plnění, ať jsou založeny na zákonné nebo morální povinnosti alimentační anebo jsou zcela dobrovolnými plněními, lze odečítati jen, opakují-li se s jistou pravidelností, byť i nebyla časově přesná. Charakteru této pravidelnosti neztrácejí ani příspěvky poskytované třeba v neurčitých obdobích, jen když se s jistou pravidelností opakují, jako na př. dary k svátkům, k narozeninám, jmeninám, příspěvky na letní pobyt atd.
Předpokladem jich odečítání jest, že bude nejen jich poskytování, ale i jejich pravidelnost věrohodně prokázána. Při provádění průkazu o tom, že jsou příspěvky ty skutečně poskytovány pravidelně, nebude vyžadováno provádění přesného důkazu. Dostačí pravidelně, udá-li dárce přesnou adresu příjemcovu a druh a výši pravidelného příspěvku. Vyměřující úřad zjistí, je-li nutno i výslechem příjemcovým, zda byly skutečně příspěvky placeny.
K č. 3 a 4:
(1) Jest nerozhodno, je-li pojištěn poplatník sám nebo jiný příslušník rodiny nebo poplatník i s příslušníkem rodiny; rovněž není rozhodno, byl-li životním pojištěním pojištěn kapitál nebo renta a kdo jest při pojištění obmyšleným (kdo při pojistné události obdrží pojištěnou částku nebo rentu); a nezáleží na tom, jak se premie platí, zda jednou pro vždy, nebo periodicky nebo určitá částka jednou pro vždy a vedle toho periodické premie.
(2) Pojistné smí býti ovšem odečítáno jen částkou rovnající se zaplacené čisté premii, tedy po srážce případného podílu na zisku (dividenda, bonus), který byl pojištěnci buď od premie odečten anebo jinak k dobru připsán.
(3) Převyšují-li placené premie částky maximálně k odečtení připuštěné t. j. 2000 Kč, budou odečteny pouze tyto maximální částky.
(4) Při uplatňování těchto srážek nutno uvésti jména pojišťoven a čísla pojistek; zaplacení premií bude prokázati, žádá-li to úřad, předložením pojistky a stvrzenky o zaplacení té které premie. Nečiní rozdílu, zda ústav má výslovně jméno pojišťovna nebo jiné označení, jako pensijní fond, spolek a pod.
(5) O možnosti paušálního odečtení příspěvků uvedených v § 15, č. 3 při příjmech ze služebních platů jedná § 11.
K § 16.
K odst. 1.:
(1) Ustanovení odst. 1. plyne již z povahy věci. Nelze-li totiž z určitých důvodů do výpočtu příjmu toho kterého roku zahrnouti některých položek, třeba jsou zásadně dani podrobeny, nelze analogicky zahrnovati ani do výdajů obdobných částek, třeba jsou jako srážkové položky zásadně odečitatelny.
Tak na příklad:
1. Poplatník, který vede řádné obchodní knihy, účtoval v účtu zisku a ztráty obchodního roku 1920 do příjmu i své vzniklé obchodní pohledávky; tento příjem mu byl v berním roce 1921 jakožto příjem obchodního roku 1920 zdaněn. Uvedené pohledávky byly poplatníku teprve roku 1928 skutečně zaplaceny. Poněvadž byl tento zásadně dani podrobený příjem zdaněn již v berním roce 1921, nelze ho počítati znovu do příjmu obchodního roku 1928 již řádných knih nevedl, protože by byl tak týž příjem zdaněn dvakráte. Z týchž důvodů nelze ovšem odečítati u poplatníka se řádnými obchodními knihami, který v létech 1920 - 1926 účtoval v účtu zisku a ztráty výdajové položky "dlužné daně" a jemuž byly tyto položky proto v dotyčných berních létech také uznány, ani těchto daní v roce 1927 znovu a tedy po druhé, třeba je skutečně zaplatil až v tom roce.
2. Byly-li ale tyto výdajové položky v předchozích létech jakožto nepřiměřená daňová reserva škrtnuty, nutno odečísti v tomto rozsahu ony položky v roce skutečného placení [§ 15, č. 1. lit. e)], poněvadž byly původně jako část zisku zdaněny.
V důsledku ustanovení odst. 1. nutno také inventuru i bilanci sestaviti tak, že se použije stejných zásad pro ocenění jak aktiv, tak pasiv; při tom nutno uvésti pasiva, zejména dluhy v cizí měně, ve knihovní uzávěrce ve měně československé a to kursem, jaký byl v den uzávěrky.
K odst. 2.:
Se zřetelem k ustanovení odst. 2. nelze na př. uplatňovati provozních vydání na cizozemský podnik, jehož důchod podle ustanovení § 1 č. 1 (druhá věta) není podroben tuzemské dani důchodové, ani plnění závazků na cizozemském, zdejší dani důchodové nepodrobeném hospodářství, nebo rentu na takovém statku váznoucí.
K odst. 3.:
(1) U příjmů plynoucích z tuzemska jinam (§ 1 č. 2) jsou srážky přípustny jen, jsou-li v hospodářské spojitosti s tuzemskými prameny důchodu.
(2) Pro posouzení této hospodářské spojitosti mezi dluhem a předmětem, který ručí, není rozhodným zápis této záruky v pozemkové knize.
(3) Nelze tedy uznati přípustnosti srážky jen proto, že byl osobní dluh poplatníkův zapsán v knize pozemkové, naopak, úrok z tohoto dluhu lze odečítati jen, je-li dluh a z něho placený úrok ve skutečné hospodářské spojitosti s tuzemským pramenem důchodu, tak na příklad byl-li onen dluh převzat poplatníkem při koupi tuzemské reality, nebo byla-li dlužná částka věnována na koupi nebo zlepšení tuzemského podniku.
(4) Srážky, jež současně postihují jak dani podrobený tak i dani nepodrobený (§§ 1 a 2) důchod, budou odečítány od dani podrobeného příjmu jen částkou, jež odpovídá poměru dani podrobeného důchodu k důchodu celkovému.
(5) Srážky, jež jsou s jednotlivými prameny důchodu v přímé souvislosti, nutno v přiznání k dani důchodové odečítati hned od příjmů z těchto pramenů.
(6) Činilo-li by to však zvláštní obtíže, možno ty které srážkové položky uvésti zvláště.
(7) Při tom ovšem nesmí zaviniti tento způsob odečítání dvojí odečítání srážek. (Nelze na příklad účtovati v příjmu výnos z domu po odečtení daní a pojistek a pak tyto daně nebo pojistky znovu odečítati ve srážkových položkách).
(8) Jsou-li srážky (§ 15) neodvisly od jednotlivých pramenů důchodu, uplatní je poplatník vždy zvláště. Takovými položkami jsou na příklad náboženská daň, činžovní haléř a pod., dále úroky ze soukromých dluhů a podobná břemena, jakož i pojistné za životní pojištění a příspěvky zaměstnanců do vdovských nebo sirotčích pokladen a podobných ústavů.
K § 17.
V § 17 obsažený výpočet vydání jest demonstrativní.
K č. 1:
(1) Slovy "rozmnožení majetku" rozumí se netoliko zvětšení jmění ve smyslu obohacení nýbrž i zvětšení majetku ve smyslu rozšíření příjmových pramenů (na příklad uložení kapitálu), tedy výdaj za účelem nabytí samého pramene příjmu, nebo zařízení k rozšíření podniku (investice), nebo konečně splácení dluhů. Náklady na zlepšení majetku (meliorace) možno odpočítávati jen, vyžaduje-li jich dobré hospodaření a hradí-li se obvykle z provozovacích příjmů. Při tom není však třeba ještě zvláště zkoumati, je-li nutno náklady ty hraditi právě z provozovacích prostředků (srov. též § 15).
(2) Při zlepšení možno si ovšem odečísti náklad náhradní (§ 15, č. 1), takže jest pak dani podrobenou toliko částka, převyšující tento náhradní náklad.
(3) Ve smyslu č. 1. jsou neodečitatelným nákladem na zlepšení nebo rozmnožení majetku na příklad: převodní poplatky z majetku, poplatky spojené s úmrtním sepsáním a investováním pozůstalosti, náklady z důvodu nabytí dědictví, poplatky, ze smluv manželských, útraty instalace elektrického osvětlení v domě, výdaje protokolování firmy, splácení dluhu poplatníkem a to i tehdy, zavázal-li se poplatník smluvně, že bude dluhy spláceti, a náklad vynaložený poplatníkem na odvrácení ztráty příjmového pramene. Nelze odečítati také nákladů za instalaci vodovodů a kanalisaci v domě, leč by šlo o případ, o němž jest zmínka k § 9, k odst. 1.
K č. 2:
(1) Za neodpočitatelné ztráty na majetkové podstatě - jak je zákon příkladmo uvádí - sluší pokládati zásadně všechna zmenšení majetková, jichž nelze shrnouti pod pojem výdajů uvedených v § 15, č. 1, lit. a) a b).
(2) Nelze odečítati ztráty, kterou utrpěl společník společnosti s r. o. na svém vkladu při jejím zrušení, ježto jde o ztrátu postihující majetkovou podstatu, ani procesních výdajů, které vnikly v procesu vedeném k odvrácení hrozící ztráty jmění kapitálového. Neboť, není-li odpočitatelnou ztráta sama, která nenastala v provozování, nemohou býti důsledně odpočítatelny ani výdaje, které se staly k odvrácení této ztráty.
(3) Hranice mezi tím, co jest neodpočitatelnou ztrátou na majetkové podstatě a co odpočitatelnou ztrátou provozovací [§ 15, č. 1, lit. a), b)], nelze všeobecně určiti, a bude nutno vlastní povahu ztráty posouditi podle individuelních okolností toho kterého případu.
K č. 3.
Také úroky z provozovacího kapitálu uloženého společníky v podniku jsou příjmem podniku, neboť zákon neomezuje ustanovení č. 3, na kapitál základní.
K č. 4:
(1) Výživou rozumí se zde nejen strava, ale i šatstvo a ostatní náklady osobní. Při zjišťování peněžní hodnoty zboží a výrobků spotřebovaných z vlastního hospodářství nebo podniku bude brána za základ cena výrobní. Za náklad na výživu nutno pokládati také výdaje spojené s vyučováním a výchovou dětí stavu poplatníkovu přiměřenou.
(2) Osobním nákladem jest návštěva divadel, užívání povozů, zábavní cesty, náklad na letní byt, na lékaře a léky a pod. Neodpočitatelným jest i representační paušál, který jen nepřímo souvisí s poplatníkovým povoláním a s jeho služebními povinnostmi, poněvadž jest jen čistě osobním, byť i stavovským nákladem.
(3) Neodpočitatelným jest jmenovitě také náklad na majetkový předmět sloužící k osobní zálibě (voluptuář), pokud dotčený náklad přesahuje důchod ze míněného majetkového pramene plynoucí.
(4) Jestliže na příklad převyšují běžné výdaje budovy, obývané výhradně vlastníkem, užitkovou její hodnotu, jsou tyto výdaje co do částky, přesahující užitkovou hodnotu budovy neodpočitatelnými jakožto osobní náklad poplatníkův na jeho byt.
(5) Právě tak nelze odečítati výdajů převyšujících příjem z honitby držené pro kratochvíli, aneb u zahrady pěstované k potěšení držitelovu.
(6) Pokud jde o výdaje na udržování, k nimž poplatník jest právně zavázán, srov. § 9.
(7) Stravování rodinných členů možno započítávati do provozovacích nákladu jen, když jest těchto členů používáno při provozování vlastního hospodářství t. j. při hospodářství polním nebo lesním aneb v živnosti, nikoliv však v domácnosti, a když jest současně jejich používání pravidelným a trvalým, nikoliv jen příležitostným a časově omezeným (na př. výpomoc při pilných pracech polních).
(8) Činnost rodinných členů musí býti způsobilá k tomu, aby nahradila pomocnou sílu, která by jinak obstarávati musela tyto práce v poměru služebním.
(9) Při zjišťování této provozní srážky nutno započítávati nejen vlastní stravu, nýbrž i ostatní potřeby zaopatření (na příklad ošacení a přiměřeně kapesné).
(10) Jsou-li tito rodinní členové zaměstnáni při provozování hospodářství nebo podniku poplatníkova pravidelně a trvale, ale ne plně, t. j. když jsou vedle této činnosti zaměstnáni i v domácnosti poplatníkově, bude jejich stravování počítáno do provozovacích nákladů jen poměrnou částkou, odpovídající jejich zaměstnání v hospodářství nebo podniku.
K č. 5:
(1) Provozování podniku vyžaduje vydání na bezúplatná věnování, buď když se zmíněná poskytnutí dějí přímo k dosažení důchodu podle § 15, č. 1, aneb když lze počítati tyto dary (příspěvky a pod.) k výdajům, jež bezprostředně souvisejí s provozováním. Na př. podnik (sirkárna) smí užívati nálepek na zboží s označením dobročinné, národní neb podobné instituce, začež se dobrovolně uvoluje poskytovati oné instituci příspěvky, jichž výše se řídí podle množství prodaného zboží.
(2) Naproti tomu nelze srážeti na příklad almužen, příspěvků a darů dobročinným spolkům nebo darů poskytnutých institucím národním, uměleckým nebo památkovým, není-li tu shora zmíněného předpokladu.
(3) Slovy "samostatnými, na zaměstnavateli nezávislými pensijními nebo podpůrnými institucemi" sluší rozuměti ústavy, které tvoří samostatnou právnickou osobnost, takže částky dotčeným účelům věnované představují samostatné jmění, které jest do vlastního jmění zaměstnavatelova formálně i věcně zcela odloučeno. Není-li zde tohoto předpokladu, nutno takové částky uvedené poplatníkem v bilanci jako položku výdajovou, vyloučiti a pro účely daňové k bilančnímu zisku přičísti.
K č. 6:
(1) Slovy "povinnou zákonnou kvotou" rozuměti třeba toliko onu část pojistných premií, kterou jest povinen platiti zaměstnavatel ze svého na příslušný pojistný účel podle platných zákonných předpisů.
(2) Co tedy poplatník zaplatil za osoby v č. 6 jmenované nad tuto míru, ať již z jakéhokoliv důvodu, jest u něho neodečitatelno právě tak, jako jsou neodpočitatelnými daně a dávky za tyto osoby zaplacené, i když byl v tomto směru převzat zaměstnavatelem smluvní závazek. Rovněž jest lhostejno, kterých let se ony daně a dávky týkají a zda byly vyměřeny před anebo po účinnosti tohoto zákona.
(3) Poněvadž ustanovení § 17, č. 6., podle čl. XVI., odst. 1, lit. b) uváděcích ustanovení nabývají účinnosti až od 1. ledna 1932, po případě až po vypršení smluv v lit. c) uvedených, budou ona plnění až včetně do berního roku 1931, po případě až do vypršení zmíněných smluv u zaměstnavatele odečitatelnými.
K č. 7:
Srovnej § 180.
Daňová sazba.
K § 18.
(1) Daňovou sazbou podle § 18 budou zdaňovány též důchody, které jsou podle § 3, odst. 2. v tuzemsku podrobeny dani důchodové, ačkoliv nepřesahují co do své výše částek v § 3, odst. 1. uvedených.
Na příklad:
1. Poplatník bydlící v cizině a mající tamže příjem z podniku 6000 Kč má v tuzemsku z nemovitosti příjem 5000 Kč. Bude z tohoto příjmu v tuzemsku zdaněn sazbou 1 % (z 5000 Kč) t. j. daní 50 Kč.
2. Poplatník bydlící v tuzemsku má ze zdejšího podniku příjem 6.500 Kč a z nemovitosti v cizině příjem 24.000 Kč. Je-li tento poslední příjem zdaněn v cizině (podle § 1, č. 1., druhá věta), bude poplatník v tuzemsku zdaněn z příjmu z podniku sazbou podle § 18 v částce 70 Kč.
(2) Sazbou podle § 18 budou (na základě ustanovení § 34) zdaňovány také důchody osob srážkové povinnosti u plátců podle ustanovení §§ 30 a 31 podléhajících, jde-li o důchody jiné než o služební požitky daňové srážce u jednoho plátce podrobené a činí-li tyto důchody více než 500 Kč ročně. Sazbou podle tohoto § budou dále zdaněny dvě pětiny z funkčních požitků, uvedených v § 13, odst. 2. Toutéž sazbou budou zdaněny také zásadně dani důchodové podrobeny důchody osob uvedených v § 2, i když tyto důchody nedosáhly samy o sobě zdanitelné výše podle § 3, odst. 1.
(3) Vychází-li podle některých ustanovení o důchodové dani (na př. §§ 19, 20, 21 a 22) daňová částka v korunách a haléřích, nebude k haléřům vůbec přihlíženo.
Přirážka pro rodiny s menšími břemeny.
K § 19.
K odst. 1.:
(1) Poplatným důchodem ve smyslu tohoto paragrafu rozumí se toliko důchod v tuzemsku dani podrobený a jen důchod tvořící součást důchodu domácnosti ve smyslu § 5, odst. 2. Při posuzování otázky, zda a jakou měrou má býti zvýšena daň podle § 19, dlužno počítati k rodinnému stavu u hlavy rodiny též takové příslušníky rodiny (§ 5, odst. 4.), jejichž důchod ze služebních požitků se k důchodu hlavy rodiny podle výjimečného ustanovení § 5, odst. 2. nepřičítá.
(2) Příslušníkům rodiny (§ 5, odst. 4.), kteří budou ze svých služebních požitků samostatně zdaněni, nezvýší se daň přirážkou podle § 19, ani když jejich služební požitky převyšují 26.000 Kč, protože - jsouce příslušníky rodiny - nejsou samostatnými poplatníky v pravém slova smyslu, nýbrž zdaňují se samostatně pouze ze zvláštního technického důvodu.
(3) Na příklad: Bezdětná hlava rodiny má důchod 29.000 Kč, manželka ze služebních požitků 35.000 Kč. Hlavě rodiny bude zvýšena daň podle § 19 o 10 %, manželka ale této přirážky míti nebude. Kdyby tito manželé s týmiž příjmy měli nezl. děcko, nebude ani hlava rodiny platiti přirážky podle § 19.
(4) Vdovcům (vdovám), k jichž rodině náleží aspoň jedna osoba, jejíž případný důchod by byl podle § 5 společně zdaněn, nebude předpisována žádná přirážka. Nenáleží-li ale k jejich rodině žádná taková osoba, bude vyměřena normální přirážka 15 % jako u ostatních poplatníků.
K odst. 2.:
(1) Započtení osob v bodu 1. taxativně vypočtených jest vázáno podmínkou, že jsou tyto osoby v zaopatření poplatníkově. Zaopatřením jejich rozumí se skutečnost, že požívají v domácnosti poplatníkově celého zaopatření, to jest bytu, výživu a ošacení. Pojem zaopatření předpokládá ovšem, že jest rázu trvalého. Platí-li tyto osoby za to přiměřenou úplatu, nelze o zaopatření mluviti. Zaopatření předpokládá nezbytně společnou domácnost s hlavou rodiny.
(2) Příspěvky převyšující 5 % důchodu rozumějí se příspěvky převyšující 5 % dani podrobeného důchodu.
(3) Příspěvky musí býti pravidelné, t. j. musí se rok od roku opakovati, třeba ne vždy v téže výši.
(4) Činily-li pravidelné příspěvky několika osobám v § 15, č. 2 uvedeným méně než zde (§ 19, odst. 2., č. 2) uvedenou výši, dlužno počítati tolik osob jako pravidelně podporovaných ve shora stanovené výši, kolikrát převyšuje souhrn oněch příspěvků 5 % dani podrobeného důchodu.
(5) Na příklad: Poplatník, vdovec bez příslušníků rodiny, s důchodem 80.000 Kč dává svým provdaným třem dcerám, ve společné domácnosti s ním nežijícím, pravidelně příspěvky, které činí pro každou dceru 4 %, tedy celkem 12 %. Protože příspěvky tyto pro všechny 3 dcery převyšují dvakrát 5 % jeho důchodu, nebude poplatník platiti přirážky podle § 19.
(6) Za nemajetné sluší pokládati osoby, které co do své výživy (strava, šatstvo a byt) jsou buď vůbec nebo aspoň převážnou měrou odkázány na cizí prostředky.
(7) Vydržovanými osobami jsou osoby, které požívají v domácnosti poplatníkově bezplatného zaopatření, to jest zejména bytu, výživy a ošacení.
(8) Švakrovstvím podle občanského práva rozumí se poměr, který jest založen sňatkem mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela. Stupně švakrovství zjišťují se ve smyslu § 41 obč. zák. podle této zásady: v téže linii a v témž stupni, v jakém je někdo spřízněn s jedním manželem, jest eo ipso sešvakřen s manželem druhým. Sešvakřenými do druhého stupně jsou tedy osoby spřízněné s manželem poplatníkovým v prvém a druhém stupni v linii přímé a pobočné, tedy vedle tchána a tchýně jen jejich rodiče a vedle nevlastních dětí (vnuků) jen sourozenci manželovi. Pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, platí v naznačeném směru právo zvykové.
K odst. 3. a 4.:
(1) Okolnost, zda poplatník vychoval dvě nebo více dětí, dlužno posuzovati podle povahy toho kterého konkrétního případu slušným způsobem. Zpravidla budou děti, o něž se poplatník staral alespoň do dosažení 14 roků jejich věku, pokládány za dětí jím vychované.
(2) Přiměřeným snížením přirážky v případech v odst. 4. uvedených rozumí se zpravidla snížení přirážky 15 % na 10 % nebo až na 5 %, přirážky 10 % pak na 5 %.
(3) Pro uložení 15 % nebo 10 % přirážky podle § 19 jest podle § 4, odst. 3. rozhodným stav, který tu jest koncem prošlého, pro zdanění rozhodného roku kalendářního; zanikla-li ale daňová povinnost dříve (srov. § 24), stav při jejím zániku. Totéž platí i pro neodevzdané pozůstalosti, které se posuzují co do otázky uložení přirážky podle § 19 tak, jakoby byl zůstavitel ještě na živu.
(4) Došlo-li na př. k odevzdání pozůstalosti poplatníkovy v roce jeho úmrtí, dlužno povinnost co do závazku placení přirážky podle § 19 posuzovati nikoli podle stavu v době zániku daňové povinnosti pozůstalosti, to jest teprve podle doby, kdy byla pozůstalost odevzdána dědicům.
(5) Příklad: V době poplatníkova úmrtí byla zde manželka a nezletilý syn. Avšak v rozhodné době, t. j. v době odevzdání pozůstalosti, byla na živu již jen manželka. Poněvadž se podle § 24, odst. 2. zdaní při úmrtí poplatníka důchod jím skutečně dosažený společně s důchodem, kterého snad nabyla pozůstalost, bude míti daň pozůstalosti uložená 10 % přirážku. Kdyby syn v době odevzdání pozůstalosti (doba zániku její daňové povinnosti) byl ještě živ, neměla by daň pozůstalosti uložená přirážky vůbec.
(6) Naproti tomu jest pro otázku uložení přirážky podle § 19 rozhodným stav v době poplatníkova úmrtí, nezbyla-li po něm pozůstalost. V tomto případě totiž zanikla daňová povinnost poplatníkova jeho úmrtím.
(7) Přirážce pro rodiny s menšími břemeny podléhají také - jsou-li splněny podmínky § 19 - cizinci, kteří v cizině bydlí, avšak jsou podle § 1, č. 2. v tuzemsku podrobeni dani důchodové.
Srážka pro mnohočlenné rodiny.
K § 20.
K odst. 1.:
(1) Pro snížení daně podle § 20 jest rozhodným poplatný ryzí důchod celé domácnosti, nikoli tedy jen důchod hlavy rodiny. Při výpočtu srážky na příslušníky rodiny se přihlíží - s výjimkou ustanovení § 20, odst. 4. - ke všem příslušníkům rodiny podle § 5, odst. 4., bez rozdílu, ať nemají tito příslušníci důchodu anebo ať mají důchod, který jest podle § 5, odst. 2. k důchodu hlavy rodiny přičitatelný. Aby byli tito příslušníci v zaopatření hlavy rodiny, se nevyžaduje.
(2) Pokud jde o další osoby v § 20, odst. 1. taxativně vypočtené (zletilé dítky, rodiče, prarodiče, nevlastní rodiče, pěstouni, tchán a tchýně, zeť a snacha), vyžaduje se, aby byli v zaopatření poplatníkově. Co sluší rozuměti zaopatřením, uvedeno jest k § 19.
(3) Poplatník s celkovým poplatným důchodem do 26.000 Kč nebude platiti daně vůbec, má-li aspoň 7 příslušníků nebo jiných osob v odst. 1. uvedených.
(4) Pro otázku snížení daně podle § 20 jest rozhodným stav resp. poměry, které tu jsou koncem prošlého, pro zdanění rozhodného roku kalendářního; zanikla-li daňová povinnost dříve (§ 24), stav při jejím zániku.
(5) Neodevzdané pozůstalosti (viz k § 24) sluší co do snížení daně podle § 20 posuzovati tak, jako by byl zůstavitel ještě na živu.
K odst. 2.:
Pro posouzení přípustnosti srážky podle § 20 u poplatníků vdovců (vdov) nutno při počítání osob v odst. 1. dotčených snížiti počet těchto osob stanovený v lit. a), b) vždy o jednu, takže poplatníkům vdovcům (vdovám) s celkovým poplatným důchodem až do 26.000 Kč sníží se daň o 1/10 již za prvou a vždy o 2/10 za druhou a každou další takovou osobu. Nebudou tedy tito poplatníci se šesti takovými osobami platiti daně vůbec. Mají-li důchod přes 26.000 Kč až do 52.000 Kč, sníží se u nich daň o 1/10 již za druhou a každou další takovou osobu.
K odst. 3.:
(1) Ustanovení tohoto odstavce neznamená, že by hodnota zaopatření byla u osob v zaopatření poplatníkově jsoucích a v odst. 1. taxativně vyjmenovaných důchodem pouze od daně osvobozeným, nýbrž že osoby ty nejsou co do hodnoty zaopatření vůbec ani daňovým subjektem. Teprve mají-li vedle zaopatření ještě jakýkoli jiný dani zásadně podrobený důchod, stávají se, a to výhradně jen ohledně tohoto jiného důchodu, samostatným daňovým subjektem. Nepřesahuje-li tento jiný důchod sám o sobě aneb ve spojení s dalšími jinými důchody osoby požívající zaopatření daněprostého minima podle § 3, nebude ji daň uložena, ježto nelze pro posouzení otázky daněprostého minima k hodnotě zaopatření vůbec přihlížeti.
(2) Stejně nelze přihlížeti k hodnotě zaopatření jako k jinému důchodu ve smyslu § 32, odst. 1. při zdaňování služebních požitků (§§ 28 a další), jež by snad pobíraly tyto osoby.
K odst. 4.:
K příslušníkům rodiny se přihlíží tedy při otázce snížení podle § 20, i když mají příslušníci důchod, ovšem předpokládajíc, že se tento důchod přičítá k důchodu hlavy rodiny. Nepřičítá-li se ale, jako na př. služební požitky, nelze k takovým příslušníkům při výpočtu snížení daně podle § 20, odst. 1. přihlížeti.
Sleva na dani.
K § 21.
K odst. 1.:
(1) Dani podrobeným důchodem jest rozuměti poplatný ryzí důchod celé domácnosti. Sleva na dani důchodové podle ustanovení § 21, odst. 1. může, ale nemusí býti poskytnuta. Poplatník, u něhož se vyskytne některá z okolností v § 21 uvedených, nemá na tuto slevu právního nároku.
(2) Zda byla v tom kterém případě vlivem zvláštních poměrů platební schopnost poplatníkova podstatně omezena, sluší posouditi vyměřovacímu úřadu, pokud se týče daňové komisi.
(3) Zvláštní poměry, na jichž základě se poplatník dovolává snížení daně podle tohoto paragrafu, mají býti zpravidla vylíčeny a doloženy v přiznání; nestalo se tak, může býti snížení poskytnuto i z úřední moci při vyměření daně nebo při projednání odvolání, zvěděl-li úřad (po př. komise) jinak o zmíněných okolnostech.
K odst. 2.:
(1) Zvláštní poměry, k nimž možno podle odst. 1. přihlížeti, uvedeny jsou v odst. 2. pouze příkladno, nikoli taxativně. Mohou to býti tedy i jiné poměry, na př. povolání manžela ke službě vojenské za mobilisace, ku cvičení ve zbrani, nebo značně zmenšená schopnost výdělečná u válečných poškozenců (invalidů).
(2) Neobyčejné zatížení výživou a výchovou dítek je tu na př. u dítek hluchých, slepých, zmrzačených nebo dítek, které nutno vychovávati mimo dům; co sluší rozuměti "vydržováním" a "nemajetností", bylo uvedeno u § 19. Jinou zvláštní událostí jest na př. požár, povodeň, úmrtí v rodině atd.
K odst. 3.:
(1) Na slevu v odst. 3. uvedenou má poplatník nárok. Sleva poskytuje se v mezích uvedených v odst. 1.; výši slevy však posoudí a výši její rozhodne úřad po případě komise po uvážení okolností daného případu.
(2) Při důchodech mezi 20.000 Kč a 80.000 Kč smí však býti daň snížena nejvýše o třetinu.
(3) Účelem ustanovení tohoto odstavce jest odstraniti tvrdosti, k nimž by jinak docházelo v důsledku číselných hranic, zákonem pevně stanovených. Takové případy nastanou na příklad u §§ 19 a 20. Jest tedy úkolem úřadu nebo komise, aby užitím odst. 3. tvrdosti ty odstranila, nikoli však, aby poskytovala na základě tohoto ustanovení ještě slevy další.
(4) Na příklad: Poplatník se sedmi příslušníky rodiny má důchod 52.100 Kč, takže mu v důsledku pevně stanovené číselné hranice §u 20, odst. 1. srážka na příslušníky rodiny již nepatří. Činila by tedy u něho zákonná daň podle § 18 částku 2547 Kč. Kdyby měl zdanitelný důchod jen o 100 Kč menší, tedy jen 52.000 Kč, činila by daň podle § 18 částku 2540 Kč, jež by ale byla podle ustanovení § 20, odst. 1., lit. b) snížena o pět desetin, takže by skutečná daňová povinnost činila pouze 1270 Kč, t. j. o 1277 Kč méně než v případě prvém. Byl by tedy poplatník v prvém případě zkrácen - proti případu druhému - o částku 1177 Kč, t. j. o rozdíl mezi vyšším příjmem a daleko vyšší daní. Aby se této tvrdosti předešlo, sníží se poplatníku daň tak, aby se snížení blížilo vypočtenému rozdílu 1177 Kč, t. j. o 1019 Kč, takže bude jeho daňová povinnost činiti místo 2547 Kč pouze 1528 Kč.
(5) Při snížení podle odst. 3. bude nutno z důvodů shora uvedených dbáti toho, aby poplatník neměl daň menší, než jest daň druhého důchodem nejbližšího, ale ještě do číselné hranice spadající obdobného poplatníka, zvýšená o rozdíl mezi jejich důchody, jako v hořejším příkladě 1270+100=1370 Kč.
Časový rozvrh příjmů.
K § 22.
(1) Výpočet zde označených druhů mimořádných příjmů, které jsou zřejmě výsledkem několikaleté činnosti, jest taxativní. Nespadají tudíž pod pojem mimořádných příjmů podle § 22, odst. 1. na příklad loterní výhry, jejichž zdanění se tedy řídí podle všeobecných ustanovení.
K odst. 1.:
(1) Mimořádnými příjmy podle tohoto odstavce rozumějí se jednorázové příjmy z vědecké, umělecké neb spisovatelské činnosti, pokud se tato vymyká z rámce pravidelné činnosti příjemcovy.
(2) Podmínky odst. 1. jsou dány jen, jde-li o příjmy mimořádné, jichž se autoru dostalo jako honoráře za provedení mimořádně velikého díla (na př. malířského, sochařského), za postoupení autorského práva, to jest práva dílo literární nebo umělecké uveřejniti, rozmnožiti a rozmnožená prodávati anebo, jde-li o díla hudební neb divadelní, též veřejně provozovati. Vykonává-li autor svoje autorské právo sám, plynou příjmy tím docílené z vlastní činnosti podnikatelské a dlužno je zdaniti podle § 10. Činností po několik roků trvající rozumí se činnost, trvající alespoň dvě plná léta. Tato činnost musí býti nepřetržitá, takže nestačí, aby byla konána přerušeně, třebas by při tom zasahovala do několika let. Za přerušení nepokládá se výkon jiných, běžných prací, jež činnost nebo povolání poplatníkovo s sebou nese. Bude-li na př. spisovatel, redaktor psáti běžné články do novin, časopisů a pod. a vedle toho pracovati o nějakém románě nepřetržitě dva plné roky, budou zde podmínky pro užití § 22, odst. 1. Bude-li však pracovati o uvedeném románě vždy jen několik měsíců v roce, v ostatních měsících nikoli, nebo bude-li pracovati v ostatních měsících o druhém nebo ještě dalším díle, nebude zde podmínek pro užití § 22, odst. 1., protože při tomto způsobu práce nelze mluviti o práci trvající nepřetržitě několik let.
(3) Do této činnosti započte se i doba vlastní přípravy k provedení určitého díla, ne ale doba všeobecných příprav. Vpočte se tedy na příklad oba nutných studií pramenů k určitému historickému románu, nikoli ale doba povšechného studia historie té které doby.
(4) Poplatník musí ovšem svá tvrzení o nepřetržitosti práce, o době několikaleté činnosti, resp. i o jiných okolnostech pro poskytnutí závažných na žádost úřadů věrohodně prokázati.
(5) Význam ustanovení tohoto odstavce vynikne z těchto příkladů:
1. Poplatník, povoláním úředník, měl důchod:
a) ze služebních požitků po odečtení přípustných srážek (paušálu) 36.000 Kč,
b) z mimořádného příjmu za odborné vědecké dílo, o kterém pracoval čtyři roky a 2 měsíce 10.000 Kč.
Na celkový důchod 46.000 Kč
připadla by podle § 18 daň 2.120 Kč.
Podle ustanovení § 22 předepíše se však daň takto:
Důchod ad a) 36.000 Kč.
" ad b) jedna čtvrtina z 10.000 Kč 2.500 Kč.
Na důchod 38.500 Kč,
t. j. na ostatní důchod zvýšený o čtvrtý díl mimořádného příjmu připadá
podle § 18 daň 1.610 Kč.
Kolik z této daně připadá poměrně na celkový důchod 46.000 Kč, vypočte se
úměrou:
38.500 : 1.610 = 46.000 : x
x = 1923.63 Kč.
Poplatník zaplatí tedy na dani 1.923 Kč místo 2.120 Kč.
2. Poplatník, povoláním spisovatel měl důchod:
a) ze služebních požitků (jako redaktor časopisu) po odečtení přípustných srážek (paušálu) 24.000 Kč,
b) z proměnlivých příjmů ze spisovatelské činnosti (bez mimořádného příjmu) 12.500 Kč,
c) z mimořádného příjmu za sepsané samostatné dílo, o kterém pracoval po 25 měsíců (t. j. dvě plná léta a měsíc) 50.000 Kč
Na celkový důchod 86.500 Kč
připadla by podle § 18 daň 5.350 Kč.
Podle ustanovení § 22 předepíše se však daň takto:
Důchod ad a) 24.000 Kč.
" ad b) 12.500 Kč.
" ad c) jedna polovina z 50.000 Kč 25.000 Kč.
Na důchod 61.500 Kč,
t. j. na ostatní důchod zvýšený o polovinu mimořádného příjmu připadá podle
§ 18 daň 3.220 Kč.
Z této daně připadá poměrně na celkový důchod 86.500 Kč podle úměry:
61.500 : 3.220 = 86.500 : x
částka 4528.94 Kč.
Daň činí tedy 4528 Kč.
K odst. 2.:
(1) Výhody v tomto odstavci naznačené, jíž může být účastným pouze majitel nebo pachtýř lesní půdy, dostane se zejména drobným majitelům (pachtýřům) lesů, kteří pro omezenost lesního majetku nemohou hospodařiti podle obmýtného plánu a kácejí dříví ne každý rok, nýbrž vždy až po uplynutí několika let (více než tří). Podmínkou pro přiznání daňové výhody jest ovšem též okolnost, že výtěžek z občasné poruby musí být jediným výnosem z celkové lesní držby poplatníkovy.
(2) Výhoda spočívá v tom, že se vypočte odděleně sazba podle § 18 připadající jedna na výtěžek z občasné poruby, jednak na celý ostatní důchod poplatníka, a součet obou sazeb bude činiti daňovou povinnost odpovídající celkovému jeho poplatnému důchodu (důchod z občasné poruby plus celkový ostatní důchod).
(3) Při zjišťování poplatného důchodu lze od příjmu z občasné poruby odečítati pouze výdaje tohoto příjmu se týkající, kdežto všechny jiné přípustné srážky (na př. úroky z dluhů, pojistné a pod.) možno činiti jen z celkového ostatního důchodu poplatníkova.
Příklady:
1. Poplatník, ženatý s 1 dítětem, má důchod
a) z polního hospodářství 10.000 Kč,
b) z občasné poruby (jednou za 80 let) 30.000 Kč,
úhrnem 40.000 Kč.
Daň podle všeob. ustanovení by činila 1.700 Kč, podle ustanovení § 22, odst. 2. bude činiti pouze
a) z 10.000 Kč 160 Kč,
b) z 30.000 Kč 1.100 Kč,
celkem 1.260 Kč.
Poplatník zaplatí na dani 1.260 Kč místo 1.700 Kč.
2. Poplatník, ženatý se 3 dětmi, má důchod
a) z polního hospodářství 10.000 Kč,
b) z občasné poruby (jednou za 6 let) 6.000 Kč,
úhrnem 16.000 Kč. Daň podle všeobecných ustanovení by činila po srážce 5/10 daně na příslušníky rodiny podle § 20, odst. 1., lit. a) 200 Kč.
Daň podle § 22, odst. 2. bude činiti
a) z 10.000 Kč 160 Kč,
b) z 6.000 Kč 60 Kč
a po srážce 5/10 z celkové daně 220 Kč odpovídající úhrnnému důchodu 16.000
Kč [ § 20, dost. 1., lit a)] zbude daň 110 Kč.
Poplatník zaplatí daň 110 Kč místo 200 Kč.
K odst. 3.:
(1) Mimořádným výtěžkem jest jen ona část skutečně dosaženého úhrnného ročního výtěžku z kácení lesů, která převyšuje hodnotu průměrného normálního ročního přírůstku dříví v celkové lesní držbě poplatníkově. Činí-li se nárok na tuto výhodu, jest tudíž nutno odečísti od dosaženého výtěžku z poruby hodnotu ročního normálního přírůstku dříví a teprve zbytek uváděti jako mimořádný výtěžek. Hodnotu normálního přírůstku dříví nutno při tom přičísti k ostatnímu důchodu poplatníkovu.
(2) Zda jde v určitém případě o mimořádnou porubu, při níž celkově dosažený výtěžek z kácení lesů podstatně přesahuje pravidelný užitek, náleží posouditi úřadu nebo daňové komisi. Za mimořádnou porubu lze pokládati jen porubu, přesahující výtěž stanovenou lesními zákony.
(3) Výhody zde uvedeného jsou účastni pouze majitelé nebo pachtýři lesní půdy, nikoli tedy na př. ti, kteří koupili zásobu dříví "na stojato".
(4) Je nerozhodno, zda mimořádné kácení bylo provedeno dobrovolně či v důsledku živelních pohrom (na př. mnišková pohroma, větrné, sněžné neb lavinové polomy atp.).
(5) Za mimořádnou nelze pokládati takovou porubu lesní, při níž byly vykáceny toliko nashromážděné dřevní úspory povstalé tím, že v dřívějších letech nebyl buď vůbec neb jen z části kácen normální roční přírůstek dříví, vyplývající podle lesního hospodářského plánu.
(6) Podle zákona přípustné výdaje lze odečítati od výtěžku z mimořádné lesní poruby je, pokud postihují onen výtěžek samý anebo jestliže jiný příjem poplatníkův převyšují.
(7) Skutečně vynaložené výdaje na znovuzalesnění lesních parcel, které byly poplatníkem vykáceny, možno ovšem odečísti.
(8) Přiměřenost nákladu na nové zalesnění zjistí vyměřovací úřad (komise), je-li v pochybnostech o správnosti údajů v přiznání, znaleckým posudkem orgánů státní lesní služby dohlédací.
(9) Zjištěné mimořádné a občasné poruby oznámí vyměřovací úřady příslušným orgánům státní lesní služby dohlédací, aby mohly vyšetřiti, zda nebyla přestoupena zákonná ustanovení o lesním hospodaření.
(10) Příklad výpočtu daně:
Poplatník měl důchod
a) z polního hospodářství 40.000 Kč,
b) z lesního hospodářství pravidelný užitek, rovnající se normálnímu ročnímu přírůstku dříví 10.000 Kč,
c) výtěžek z mimořádného kácení lesů 150.000 Kč.
Na celkový důchod 200.000 Kč
připadla by podle § 18 daň 19.600 Kč.
Podle ustanovení § 22 předepíše se však daň takto:
Důchod ad a) 40.000 Kč,
" ad b) 10.000 Kč,
" ad c) jedna desetina ze 150.000 Kč 15.000 Kč.
Na důchod 65.000 Kč,
t. j. na ostatní důchod zvýšený o desátý díl mimořádného výtěžku připadá
podle § 18 daň 3.500 Kč.
Z této daně připadá poměrně na celkový důchod 200.000 Kč podle úměry:
65.000 : 3.500 = 200.000 : x
částka 10.769.23 Kč.
Poplatník zaplatí dani 10.769 Kč místo 19.600 Kč. Ke jmenované dani by bylo ovšem připočísti ještě přirážku podle § 19, kdyby tu byly podmínky v § 19 uvedené.
K odst. 1. a 3.:
(1) Vyskytne-li se několik příjmů požívajících výhod § 22, odst. 1. a 3., dlužno kvotu, která se má z každého z nich přičísti k ostatnímu důchodu (na př. polovinu, desetinu mimořádného příjmu), pro každý jednotlivý, výhod § 22, odst. 1. a 3. požívající mimořádný příjem, stanoviti zvláště výpočtem.
(2) Tak na příklad: Poplatník, povoláním vědecký spisovatel a zároveň majitel velkostatku, měl důchod:
a) pravidelný užitek z lesního hospodářství 10.000 Kč,
b) výtěžek z mimořádného kácení lesů 50.000 Kč,
c) z mimořádného příjmu za vědecké dílo, o kterém pracoval plná 4 léta 20.000 Kč.
na celkový důchod 80.000 Kč
připadla by podle § 18 daň 4.700 Kč.
Podle ustanovení § 22 předepíše se však daň takto:
Důchod ad a) 10.000 Kč,
" ad b) jedna desetina z 50.000 Kč 5.000 Kč
důchod ad c) jedna čtvrtina z 20.000 Kč 5.000 Kč.
Na důchod 20.000 Kč,
t. j. na ostatní důchod zvýšený jednak o desátý díl mimořádného výtěžku,
jednak o čtvrtý díl mimořádného příjmu připadá podle § 18 daň 600 Kč.
Z toho připadá na celkový důchod 80.000 Kč podle úměry:
20.000 : 600 = 80.000 : x
částka 2.400 Kč.
Poplatník zaplatí tedy na dani 2.400 Kč místo 4.700 Kč.
Ustanovení § 22 platí i tehdy, když poplatník nemá jiného důchodu nežli mimořádný příjem podle odst. 1. nebo mimořádný výtěžek podle odst. 3.
(3) Příklad: Poplatník, povoláním hudebník, neměl jiného důchodu než mimořádný příjem za komposici velikého hudebního díla, o kterém pracoval plná 3 léta; mimořádný příjem činil 60.000 Kč.
Na celkový důchod 60.000 Kč
připadla by podle § 18 daň 3.100 Kč.
Podle ustanovení § 22 předepíše se však daň takto:
Jedna třetina ze 60.000 Kč činí 20.000 Kč,
kteréžto částce odpovídá podle § 18 daň 600 Kč.
Z této daně připadá poměrně na důchod 60.000 Kč podle úměry:
20.000 : 600 = 60.000 Kč: x
částka 1.800 Kč.
Poplatník zaplatí tedy na dani 1.800 Kč místo 3.100 Kč.
Počátek a konec daňové povinnosti; změny v berním roce.
K § 23.
(1) Novým vznikem daňové povinnosti rozumí se nový vznik zásadní daňové povinnosti. Ten nastane zejména, když se stane osoba dosud československé berní výsosti nepodrobená této výsosti podrobenou tím, že se přistěhuje do tuzemska, že počne pobyt v tuzemsku za výdělkem, že pobývá déle jednoho roku v tuzemsku, anebo tím, že přestane u ní důvod k osobnímu osvobození.
(2) Důvod k osobnímu osvobození přestane na př., když nezletilý příslušník rodiny z domácnosti rodiny vystoupí.
(3) Nabude-li příslušník rodiny služebních požitků podle § 11, kterých nelze podle výjimečného ustanovení § 11, kterých nelze podle výjimečného ustanovení § 5, odst. 2. s důchodem hlavy rodiny sečítati, obmezí se samostatné zdanění jen na tyto požitky. Nevznikne tedy u něho samostatná daňová povinnost co do jiných, nežli služebních příjmů (na př. příjem z kapitálu, z budov a pod.), takže nutno tyto případné jiné příjmy sečítati s důchodem hlavy rodiny tak dlouho, dokud zůstává příslušníkem rodiny.
(4) Důchodem skutečně dosaženým rozumí se důchod novým daňovým subjektivem dosažený v době od vzniku jeho samostatné daňové povinnosti.
(5) Příklad: Nezletilý úředník, jehož příjem z kapitálu byl dosud zdaňován u otce, stane se 1. července 1928 zletilým. Tím vznikne u něho 1. července 1928 samostatná daňová povinnost, a bude mu na r. 1928 uložena daň jednak z jeho služebních požitků za celý rok 1928, jednak z důchodu dosaženého za dobu od 1. července do konce roku 1928. Příjem zletilcův z kapitálu za dobu od 1. ledna 1928 do 30. června 1928 bude na r. 1928 zdaněn ještě u otce, protože byl syn v té době ještě příslušníkem rodiny (viz § 4, odst. 3.).
K § 24.
K odst. 1.
Zánikem daňové povinnosti rozumí se zánik zásadní daňové povinnosti. Ten nastane zejména, když osoba podrobená dosud československé berní výsosti, přestane býti podrobenou československé berní výsosti vystěhováním se z Československa, nebo tím, že nastane u ní důvod k osobnímu osvobození; dále, když poplatník zemře a dědicové nabudou užívání pozůstalosti.
K odst. 2.
(1) Smrtí poplatníkovou zanikne daňová povinnost jen, když jeho smrtí úplně zanikne jeho důchod. Jinak zaniká daňová povinnost teprve okamžikem, kdy dědicové nabudou užívání pozůstalosti.
(2) Pozůstalost sluší pokládati za odevzdanou dnem, kdy jest doručena odevzdací listina. Aby nabyla odevzdací listina právní moci, se nevyžaduje.
(3) Smrtí zaniká vlastnost zemřelého jako hlavy rodiny nebo jako příslušníka rodiny. Proto se přičte k důchodu hlavy rodiny případný důchod příslušníků rodiny jen do dne úmrtí hlavy rodiny. Dnem tohoto úmrtí vystupují příslušníci rodiny z domácnosti hlavy rodiny a jsou od té chvíle buď samostatnými berními subjekty (jsou-li ovšem předpoklady § 5, odst. 3.), nebo budou zdaněni u své nové hlavy rodiny. Byl-li zemřelý příslušníkem rodiny, přestane se, počínajíc dnem jeho úmrtí, započítávati jeho důchod k důchodu dosavadní hlavy rodiny; pozůstalost po něm se bude nyní zdaňovati samostatně.
(4) Poměry pro zdanění rozhodné se posuzují podle stavu v době zániku daňové povinnosti (§ 4, odst. 3.). Co do uložení přirážky pro rodiny s menšími břemeny podle § 19 jest však s neodevzdanou pozůstalostí nakládati tak, jakoby byl zůstavitel na živu (srov. § 19).
K odst. 3. a 4.
(1) Po projití berního roku, v němž zůstavitel zemřel, bude neodevzdaná pozůstalost zdaňována pro příští léta až do svého odevzdání jako samostatný daňový subjekt z důchodu skutečně dosaženého.
(2) Odevzdáním zanikne samostatná daňová povinnost pozůstalosti, a bude pak u každého dědice od té doby zdaněn spolu s jinakým jeho důchodem důchod, kterého z této pozůstalosti skutečně dosáhl.
(3) O povinnosti dědiců zúčastniti se po odevzdání pozůstalosti jednání týkajícího se přímých daní zůstavitele nebo pozůstalosti srov. § 263, odst. 6.
(4) Způsob zdaňování ve smyslu § 24 vysvitne názorně z těchto příkladů:
1. Poplatník ženatý, bezdětný, mající z kapitálového jmění roční důchod 2000 Kč, docílil od 1./1. 1928 do 31./3. 1928 ryzí důchod ze svého obchodu 30.000 Kč. Poplatník dne 31./3. 1928 zemřel. Úmrtím zanikl úplně důchod z obchodu. Manželka zemřelého má ze svého domu ročně ryzí důchod 6.400 Kč. Pozůstalost po zemřelém byla odevzdána jeho manželce 30. září 1928.
Zdanění na berní rok 1928 vykoná se takto:
a) Důchod poplatníkem skutečně za jeho života v r. 1928 dosažený společně s důchodem, kterého dosáhl v r. 1928 pozůstalost, se zdaní podle § 24, odst. 2. u pozůstalosti. Vypočte se takto:
důchod poplatníkův:
z obchodu od 1./1. do 31./3. 1928 30.000 Kč
z kapitálu od 1./1. do 31./3. 1928 (1/4 ze 2000) 500 Kč
důchod manželčin z domu od 1./1. do 31./3. 1928 (1/4 ze 6400) 1.600 Kč
důchod pozůstalosti ze jmění od 1./4. do 30./9. 1928 (2/4 ze 2000) 1.000 Kč
t. j. celkem 33.100 Kč.
K dani odpovídající důchodu 33.100 Kč se předepíše (podle § 19, odst. 1.) přirážka 10 %, protože v době zániku daňové povinnosti, t. j. dne 30./9. 1928 náležela k rodině jedna osoba, jejíž důchod podle § 5 byl společně zdaněn (§ 4, odst. 3.).
b) Důchod manželčin od úmrtí manžela i s důchodem z pozůstalostního jmění, odevzdaného 30./9. 1928 manželce, zdaní se podle §§ 23 a 24, odst. 4. u manželky, a vypočte se takto:
důchod vdovy z domu od 1./4. do 31./12. 1928 (3/4 ze 6400) 4.800 Kč
a z odevzdané pozůstalosti od 1./10. do 31./12. 1928 (1/4 ze 2000) 500 Kč
t. j. celkem 5.300 Kč.
Tento důchod bude ovšem podle § 3 od daně osvobozen.
2. Poplatník, ženatý, s dvěma příslušníky rodiny (nezletilými, osiřelými vnuky), měl roční důchod 24.000 Kč z cenných papírů. Jeho manželka má roční důchod 9.000 Kč z domu, a každý vnuk roční důchod 3.000 Kč ze vkladu. Dne 30./4. 1928 poplatník zemřel. Pozůstalost byla odevzdána 30./4. 1929 vdově, s níž žijí vnukové ve společenství domácnostním.
Zdanění na rok 1928 se vykoná takto:
a) důchod poplatníkem skutečně dosažený společně s důchodem, kterého dosáhla pozůstalost, se zdaní (podle §u 24, odst. 2.) u pozůstalosti. Daň se vypočte takto:
důchod poplatníkův z cenných papírů od 1./1. do 30./4. 1928 (1/3 ze 24000)
8.000 Kč
důchod manželčin z domu od 1./1. do 30./4. 1928 (1/3 z 9000) 3.000 Kč
důchod obou vnuků ze vkladů od 1./1. do 30./4. 1928 (1/3 ze 6000) 2.000 Kč
důchod pozůstalosti, plynoucí z cen. papírů od 1./5. do 31./12. 1928 (2/3
ze 24.000) 16.000 Kč
t. j. celkem 29.000.
Daň na tento důchod připadající se sníží podle § 20, odst. 1. lit. b) o jednu desetinu, protože v době pro zdanění rozhodné, t. j. koncem roku (§ 4, odst. 3.) byli tu 3 příslušníci rodiny (§ 5, odst. 4.), jejichž samostatný důchod se k důchodu hlavy rodiny při vyměření důchodové daně zásadně přičítá.
b) Důchod manželčin od doby úmrtí manželova spolu s důchodem vnuků žijících dále s bábou ve společenství domácnostním, zdaní se podle § 23 u vdovy, a vypočte se takto:
důchod vdovy z domu od 1./5. do 31./12. 1928 (2/3 z 9.000) 6.000 Kč
důchod obou vnuků ze vkladů od 1./5. do 31./12. 1928 (2/3 ze 6.000)
4.000 Kč
t. j. celkem 10.000 Kč.
Daň na tento důchod připadající se sníží podle § 20, odst. 1. lit. a) a odst. 2. o tři desetiny za oba vnuky, protože koncem prošlého, pro zdanění rozhodného kalendářního roku byli tu dva příslušníci rodiny, jejichž samostatný důchod se k důchodu hlavy rodiny při vyměření důchodové daně přičítá.
Zdanění na rok 1929 vykoná se pak takto:
a) Důchod pozůstalostí skutečně dosažený (§ 24, odst. 3.), to jest důchod z cenných papírů od 1./1. do 30./4. 1929 - 8.000 Kč, podroben jest (podle § 24, odst. 3.) zdanění u pozůstalosti.
Daň tomuto důchodu odpovídající sníží se podle § 20, odst. 1. lit. a) o tři desetiny, protože v době zániku daňové povinnosti, to jest 30./4. 1929 byli ty tři příslušníci rodiny, jejichž samostatný důchod se k důchodu hlavy rodiny při vyměření daně důchodové zásadně přičítal.
b) Důchod vdovin spolu s důchodem vnuků za r. 1929 a s důchodem dosaženým od 1./5. do 31./12. 1929 z odevzdané pozůstalosti se zdaní u vdovy podle § 4, odst. 1. a § 24, odst. 4.
(5) Pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde tamní soukromé právo nezná pojmu "neodevzdaná pozůstalost" (hereditas iacens), viz čl. V. uváděcích ustanovení, podle něhož nebudou tam dani důchodové podrobovány neodevzdané pozůstalosti podle § 24, odst. 3., nýbrž dědicové podle ustanovení téhož paragrafu, odst. 4., tak dlouho, dokud nebudou soukromoprávní ustanovení o pozůstalostech sjednocena.
K § 25.
(1) Aby byl zjištěn veškerý skutečně dosažený důchod poplatníků v berním roce, dlužno po jeho uplynutí sečísti výsledky jednotlivých období, za kterých daňová povinnost zásadně trvala.
Příklady:
1. Cizinec, přistěhovavší se do Československé republiky, počne zde od 1./11. 1928 pobyt za výdělkem a docílí zde do konce roku 1928 výtěžku per 5000 Kč a od 1./1. 1929 do 30./6. 1929 výtěžku 18.000 Kč. Pak se vystěhuje z Československa, ale od 1. října 1929 založí zde bydliště a od té doby docílil výtěžek z obchodu 5400 Kč do konce roku 1929.
Tento poplatník, nemající jiného důchodu kromě v tuzemsku, bude, pokud jde o rok 1928, od důchodové daně osvobozen (§ 3); pokud jde o rok 1929, bude činiti veškerý jeho v r. 1929 skutečně dosažený důchod 23.400 Kč, t. j. výtěžek z výdělečné činnosti per 18.000 Kč od 1./1. 1929 do 30./6. 1929 a výdělek 5400 Kč od 1./X. do 31./XII. 1929. Pro otázku ev. srážky na příslušníky rodiny podle § 20 bude rozhodným pro berní rok 1928 stav k 31. prosinci 1928, kdežto pro berní rok 1929 stav rodiny k 31. prosinci 1929.
2. Zletilá dcera, bydlící v Praze, má od 1./1. 1928 do 30./5. 1928, kdy se provdá, příjem z obchodu celkem 28.000 Kč. Jako provdaná pokračuje v obchodě, avšak 30./X. 1928 vystoupí ze společenství domácnostního svého manžela jako hlava rodiny. Výtěžek z obchodu činí od 1./X. 1928 do 15./XII. 1928, kdy poplatnice zemře, celkem 15.000 Kč. Smrtí její zanikl příjem z obchodu úplně. Bude tedy veškerý u ní samostatně zdanitelný důchod činiti na berní rok 1928 úhrnem 43.000 Kč, t. j. do 1./1. 1928 do 30./5. 1928 28.000 Kč a do 1./X. 1928 do 15./XII. 1928 15.000 Kč. Pro uložení přirážky podle § 19 bude rozhodný stav ke dni 15. prosince 1928. Příjem z obchodu docílený od 1./6. 1928 do 30./9. 1928, kdy byla příslušnicí rodiny, bude zdaněn u důchodu manželova jako hlavy rodiny.
K § 26.
(1) Samostatná daňová povinnost vzniká, jestliže dosavadní příslušník rodiny přestane jím býti. Vystoupení se stane tím, že odpadne třebas jen jediná z podmínek, na něž zákon váže vznik příslušnosti k rodině.
(2) Vystoupení z domácnosti hlavy rodiny se uskutečňuje na příklad tím, že manželka, družka neb nezletilý syn přestane žíti s hlavou rodiny ve společenství domácnostním, anebo dosažením zletilosti dosud nezletilého dítěte.
(3) Při pouhé změně příslušnosti k rodině (na př. dcera dosud žijící v domácnosti otcově vstoupí provdáním do domácnosti manželovy, nebo syn žijící dosud v domácnosti ovdovělého otce vstoupí po jeho smrti do domácnosti dědovy) nevznikne samostatná daňová povinnost, naopak důchod příslušníka rodiny za příslušnou část berního roku se přičte k důchodu jedné, pokud se týče druhé hlavy rodiny, jež tu přichází v úvahu.
K § 27.
K odst. 1.:
(1) Třicetidenní lhůta k podání oznámení úřadu o novém vzniku daňové povinnosti počítá se v případech uvedených v § 23 od okamžiku přistěhování, od počátku pobytu za výdělkem nebo od dokončení jednoročního pobytu, anebo od okamžiku, kdy přestal důvod k osobnímu osvobození. Při úplném zániku daňové povinnosti běží zmíněná lhůta od okamžiku vystěhování z tuzemska, od vzniku důvodu k osobnímu osvobození anebo posléze od úmrtí poplatníkova.
(2) Nastane-li počátek daňové povinnosti nabytím poplatných služebních požitků, které jsou podle §§ 28 až 44 podrobeny dani důchodové, netřeba podávati oznámení.
(3) Podle toho, co bylo v § 23 uvedeno, nenastává povinnost oznámení úřadu, jestliže osoba daňové výsosti československé zásadně už podrobená, avšak podle § 3 od daně osvobozená nabude důchodu v poplatné výši, nebo naopak, když důchod osoby dosud zdaněné klesne dočasně pod minimum dani podrobené.
K odst. 2.:
(1) O otázce, kdy nastává úplný zánik daňové povinnosti úmrtím poplatníka, jedná se u § 24.
(2) Za důchod smrtí poplatníkovu úplně zaniklý sluší pokládati nejen důchod, který úmrtím vůbec zanikne (na př. životní renta, služební plat), nýbrž i důchod, který okamžikem smrti neplyne ani pozůstalosti (na př. doživotní požívání domu).
(3) Zví-li vyměřovací úřad o úmrtí poplatníkově, budiž při této příležitosti přezkoumáno zdanění zemřelého, a to podle možnosti na podkladě pozůstalostních spisů. Zjistí-li se, že zemřelý nebyl zdaňován z celého důchodu, buďtež předepsány daňové dodatky (srov. § 260, odst. 1.).
Zvláštní ustanovení o důchodech ze služebních požitků.
K § 28.
Všechny fysické nebo právnické osoby anebo společnosti, vzniklé společenskou smlouvou, (společenstva, družstva), které vyplácejí platy druhu naznačeného v odst. 1., jsou povinny srážeti z nich příslušné daňové částky. Jsou tudíž vedle osob fysických a společností (společenstev, družstev) povinny srážeti daň i všechny osoby právnické, tedy veřejnoprávní korporace (na př. stát, obce a komunální svazky vyššího řádu, pojišťovny veřejného nemocenské, úrazové a pod. pojištění, živnostenská společenstva, vodní družstva a pod.), soukromoprávní korporace (jako spolky a pod.) a nadace. Vyplácením rozuměti jest nejen placení hotovými, nýbrž i zúčtování (dobropisem, kompensací protipohledávek atd.), a vůbec jakýkoliv druh vyrovnání pohledávky, již má příjemce z titulu služebního požitku proti plátci. Srovnej též k § 7, k odst. 1.
K § 29.
K odst. 1.:
(1) Srážce podrobenými jsou bez rozdílu všechny hrubé požitky, jež plátci uvedení v § 28, odst. 1. ať v penězích neb přírodninách vyplácejí. Jsou to tedy vedle odpočinkových a zaopatřovacích požitků (§ 11, č. 4) a vedle nemocenských, úrazových, invalidních neb starobních podpor a platů, především všechny takové hrubé požitky, které pobírají osoby v soukromé nebo veřejné službě zaměstnané od svého zaměstnavatele z tohoto služebního poměru nebo v souvislosti s ním (§ 11, odst. 1., č. 1 až 3) včetně úplat a přídavků za práci přes čas, úplat (nikoli však přídavků) za práci noční nebo nedělní a včetně daně důchodové, převzaté plátcem ku placení, při čemž jsou vyloučeny jakékoliv srážky, kromě jediné náhrady služebních výdajů.
(2) Služebními požitky na úhradu služebních výdajů určenými (služebními břemeny) rozumí se takové skutečné výdaje, které musí učiniti zaměstnanec na účet zaměstnavatele, aby mohl provésti úkoly jemu uložené, nebo takové skutečné výdaje, které slouží k úhradě zvýšených a přiměřených nákladů spojených s výkonem služby, anebo konečně výdaje, které jsou spojeny s výkonem zvýšených povinností při zastávání určitého úřadu.
(3) Na základě § 29, odst. 1., podle něhož se vyhražuje vládnímu nařízení určiti, které služební požitky k úhradě služebních výdajů sloužící, po případě jakou měrou, nejsou podrobeny dani a její srážce, stanoví se toto:
(4) Diety, cestovné, povozné a jiné jakkoli pojmenované poplatky cestovné (jako hodinové, kilometrové atd.), jízdné k nádraží a z nádraží, poplatky za pochůzky, cestovní paušály, zavazadelné, stravné, nocležné, náhrady za přesídlení při přeložení spolu s náhradou za poškození nábytku, poplatky substituční (pokud jsou poplatky cestovními a dietami, nikoliv však odměnou za substituci), odškodné za činži, paušály kancelářské, paušály na úřední místnosti jakož i jiné druhy náhrady služebních výdajů státních a jim na roveň postavených zaměstnanců podle § 147, zákona platového ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., jsou zásadně jako služební břemena dani a její srážce nepodrobeny.
(5) Zásadně dani nepodrobenými jsou také přídavky (nikoliv však základní mzda) vyplacené za mimořádnou práci nedělní a noční, jakož i hodnota zaměstnavatelem poskytnutého služebního nebo pracovního obleku, pomocných látek a nářadí, pokud těchto předmětů zaměstnanci nezbytně potřebují ku přímému výkonu svého zaměstnání.
(6) U státních zaměstnanců a u zaměstnanců státních podniků jsou uvedená služební břemena dani nepodrobena v plné vyplacené výši.
(7) Všem jiným zaměstnancům vyplacená služební břemena budou uznána za služební daněprostá břemena až do výše zaměstnavatelem pro tento účel vyplacených částek v tom rozsahu, v němž byly prokázány jako skutečná služební břemena. Jinak slouží pro posouzení směrnice, platná pro stanovení dani nepodrobené výše služebních břemen u státních zaměstnanců.
(8) Pokud jde u státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků o další nežli svrchu uvedené požitky jako na příklad přídavky stavební (montážní), příplatky za doprovázení zboží při dopravě a podob., určí ministerstvo financí, zda vůbec, po případě v jaké výši, sluší je pokládati za daněprostá služební břemena. V témže rozsahu a v téže výši jako u státních zaměstnanců budou pak i všem jiným zaměstnancům vyplacená taková služební břemena dani nepodrobena.
(9) Ministerstvo financí určí po slyšení odborného ministerstva, které z těchto anebo dalších služebních požitků vyplácených zaměstnancům státním a státních podniků, po případě do jaké výše lze pokládati za služební, dani nepodrobená břemena.
(10) Ministerstvo financí může vydati po slyšení zájemníků další pokyny o služebních břemenech veřejných nestátních nebo soukromých zaměstnanců, třeba-li, určí výši jednotlivých těchto břemen podle potřeby a podle jednotlivých skupin zaměstnanců paušálem.
(11) Do srážek podrobených požitků se nepočítají vyplacené splátky (jako na př. u akordní práce). Ale při pravidelném súčtování celého požitku se provede srážka z celého súčtovaného požitku, nezkráceného o tyto splátky, zálohy a pod.
(12) Důchody od daně osvobozené nejsou ovšem podrobeny srážce.
K odst. 2.:
(1) Oceňovací tabulky lze obdržeti u příslušného politického úřadu I. stolice. Nebyly-li ještě vydány pro rok, v němž se koná srážka, bude provedeno ocenění podle tabulek vydaných na předchozí rok.
(2) Jde-li o přírodniny, jejichž hodnota není v tabulkách oceněna, ocení hodnotu jejich k cíli provedení srážky zaměstnavatel podle skutečných, v místě obvyklých cen (§ 11, odst. 3.), jež oznámí příjemci. Vyměřovací úřad má ovšem právo přiměřenost tohoto ocenění přezkoumati.
K § 30.
(1) Daňovou srážku nutno vykonati při každé pravidelné výplatě požitků.
(2) Vyplácejí-li se dodatečně požitky po několik pravidelných výplatních období nevybrané, budou tyto požitky rozloženy na jednotlivé částky výplatní a daňová srážka se vykoná z každé této výplaty zvláště, nikoliv tedy z jejich úhrnu.
(3) Daňové srážky podle ustanovení §§ 30 až včetně 35 se týkají zásadně pouze požitků, jež se pohybují ve hranicích:
a) ročně od 10.036 Kč do 23.556 Kč při výplatách týdenních, čtrnáctidenních nebo osmadvacetidenních,
b) ročně od 10.044 Kč do 23.566 Kč při výplatách měsíčních nebo desetidenních,
c) ročně od 10.036 Kč do 23.566 Kč při výplatách v jiných obdobích. V tomto případě jest nejnižší a nejvyšší hranice požitků táž jako při výplatním období týdenním a to z toho důvodu, že pro výpočet příslušné daňové sazby nutno požitky vyplácené v "jiných" obdobích přepočítati na období týdenní jakožto základ pro další výpočet.
(4) Požitky podrobené srážce podle odst. 1 a 2 zaokrouhlí se dolů na celé Kč.
(5) Podle ustanovení čl. VI. uváděcích ustanovení počíná povinnost srážeti daň důchodovou podle §§ 28 až 45 dnem 1. srpna 1927, po případě prvním výplatním obdobím po tomto datu, a to dvojnásobkem částek v § 30, resp. § 36 uvedených až do konce roku 1927. Tím bude vyhověno daňové povinnosti za celý rok 1927.
(6) Od 1. ledna 1928 nastane pak normální provádění daňové srážky ve výši stanovené §§ 30 a 36.
K odst. 3.:
(1) Při výplatách v jiných obdobích, než které jsou uvedeny v odst. 1. a 2., anebo ve zcela nepravidelných obdobích (jako na př. u domáckých dělníků), činí srážka za každý pracovní den jednu šestinu příslušných daňových částek v odst. 1. a) uvedených v předpokladu, že průměrný požitek na jeden pracovní den přepočtený dosahuje alespoň 34 Kč. Tak na příklad, vyplatí-li zaměstnavatel mzdu za 5 dní částkou 250 Kč, připadá na pracovní den výdělek 50 Kč, což činí - přepočteno na týdenní období - částku 300 Kč. Na tento požitek připadá podle § 30 lit. a) daň 2.50 Kč a 1/6 z toho činí 0.41 Kč. Za období 5denní bude tedy zaměstnavatel srážeti daň per 2 Kč 5 h (0.41 x 5). Nebo vyplatil-li zaměstnavatel mzdu na 3 neděle, v nichž bylo 18 pracovních dnů, částkou 720 Kč, připadá na pracovní den výdělek 40 Kč, což činí - přepočteno na týdenní období - částku 240 Kč. Na tento požitek připadá daň 1 Kč 25 h (§ 30 a)), tedy za 3týdenní období (18 dní) srazí zaměstnavatel 3 Kč 75 h (1.25 x 3). Při těchto srážkách se zaokrouhlí haléře celkové částky na nejblíže nižší pěti dělitelnou částku.
(2) Z požitků vyplácených denně (mzdy vlastních nádeníků) se srážka nekoná, i když se tyto požitky pohybují v roční hranici mezi 10.036 Kč do 23.556 Kč; zaměstnanci s požitky denně vyplácenými jsou ale samozřejmě podrobeni dani důchodové, a sice podle všeobecných ustanovení zákona o důchodové dani, jestliže celkový ryzí důchod poplatníkův přesahuje daněprosté minimum (§ 3).
K odst. 4.:
(1) Ustanovení tohoto odstavce má praktický význam pro případy, kdy má příjemce vedle svých obvyklých požitků, vyplácených v pravidelných obdobích (na př. měsíčních, týdenních atd.) ještě další požitky, po příp. zálohy, vyplácené v jiných obdobích (na př. čtvrtletní příbytečné, poplatné remunerace, provise vyplácené při konečném vyúčtování za obchody před tím agentem na provisi sjednané a pod.). Tak na př. se připočte příbytečné vyplácené za minulé čtvrtletí dne 31. března ku pravidelnému požitku (služnému a pod.) vyplacenému 1. dubna, a daň se srazí z tohoto součtu. Byl-li v době mezi výplatou požitku mimo pravidelné výplatní období a požitku v pravidelném výplatním období vypláceného služební poměr zrušen, vypočte se daň při konečném súčtování ze součtu pravidelného, při súčtování vyplaceného požitku a požitku, vyplaceného v době od poslední pravidelné výplaty až do dne súčtování. Splyne-li požitek vyplácený v jiném období (na př. čtvrtletní příbytečné) v tom onom měsíci s výplatním obdobím pravidelným (na př. měsíčním), nastane samozřejmě srážka v pravidelném výplatním období z úhrnu požitků. Poněvadž jest činovné státních zaměstnanců podle § 140 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., splatno předem v měsíčních lhůtách prvého dne každého měsíce, jest event. výplatu tohoto činovného ve čtvrtletních lhůtách považovati pouze za administrativní opatření, které nepodmiňuje srážení daně důchodové podle výše úhrnu vyplaceného služného a činovného ve výplatních termínech čtvrtletních. V důsledku toho jest srážeti důchodovou daň ze služebních požitků státního zaměstnance, jemuž se vyplácí činovné ve čtvrtletních lhůtách, podle výše průměrného měsíčního platu t. j. takového, který by mu náležel, kdyby se činovné rozdělilo stejnoměrně na 12 dílů, čili kdyby se vyplácelo v měsíčních předem splatných lhůtách. Požitky v přírodninách, každodenně poskytované (jako na př. strava), započtou se ovšem do služebních požitků (a budou tedy předmětem srážky) při každé výplatě. Jde-li ale o požitky jiné (na příklad bezplatný byt, bezplatné osvětlení nebo otop, deputátní požitky a pod.) započtou se tyto do služebních požitků toho výplatního období, ve kterém by zaměstnanci tato plnění platili, kdyby jich neměli jako požitků naturálních.
(2) Tak na příklad by bylo započísti hodnotu bezplatného bytu, bezplatného otopu a světla do výplatního období, které spadá do činžovního termínu v místě obvyklém. Způsob v tomto odstavci naznačeného postupu co do srážení daně vysvitne z tohoto příkladu:
(3) Zaměstnanec má pravidelný měsíční plat po 840 Kč. Vedle toho dostává ujednané čtvrtletní příbytečné, splatné 1./1., 1./4., 1./7. a 1./10. v částkách po 240 Kč; konečně obdrží v polovici listopadu remuneraci 1000 Kč. Zaměstnavatel jest tu povinen srážeti 1./1., 1./4., 1./7. a 1./10. z vyplacených požitků 1080 Kč (840 + 240) daň po 6 Kč 50 h, a v ostatních měsících (až na prosinec) po 2 Kč 20 h (z 840 Kč); v prosinci srazí se daň ale 34 Kč 70 h z požitků per 1840 Kč (840 + 1000). Sražená daň bude tedy činiti za celý rok částku 76 Kč 10 h z ročních požitků 12.040 Kč. Takto řádně vykonanou srážkou bude daňové povinnosti příjemcově učiněno zadost (§ 32, odst. 1.).
K odst. 5.:
(1) Přechodným zvýšením požitků jest na př. vyplacení čtvrtletního příbytečného, novoročně, příplatek na ošacení nebo vybavení, zvýšení mzdy v důsledku přechodné práce přes čas, najednou vyplácené a dani podrobené remunerace (§ 7, odst. 2.), nebo provise vyplacená při konečném vyúčtování agentu na provisi a pod.
(2) Daň srazí se v takových případech podle ustanovení § 30, odst. 1. až 3., resp. jde-li o požitky vyplácené mimo pravidelné výplatní období podle ustanovení odst. 4. způsobem v tomto odstavci naznačeným. Aby nebyl poškozen poplatník jedině proto, že dostal přechodně zvýšený požitek najednou oproti druhému poplatníkovi, který má úhrnné roční požitky stejně vysoké ale vyplácené rovnoměrně v jednotlivých výplatních obdobích, činí zákon opatření, aby event. rozdíl, dosahuje-li ročně alespoň 2 Kč, byl poplatníkovi vrácen. Tohoto opatření lze ovšem užíti jen, došlo-li ku sražení daně v některém výplatním období podle tohoto odstavce, t. j. byl-li přechodně zvýšen požitek nad příslušnou nejvyšší hranici uvedenou v § 30, odst. 1. až 3. Nelze tedy tohoto opatření užíti při přechodném zvýšení požitků uvnitř uvedených hranic.
(3) Příklad: Zaměstnanec dostává v berním roce pravidelnou týdenní mzdu po 200 Kč (42 týdny), která se zvýší po 10 týdnů roku v důsledku přechodné práce přes čas na týdenních 600 Kč. Daňová srážka za 42 týdnů z požitků po 200 Kč činí celkem 21 Kč (50 h x 42) a za zbývajících 10 týdnů z požitků po 600 Kč celkem 180 Kč (18 Kč x 10). Ježto by tedy srážka daňová činila za rok úhrnem 201 Kč, kdežto při stejnoměrném vyplácení týdenním (týdně 276 Kč) toliko 104 Kč (2 Kč x 52), vrátí se rozdíl 97 Kč poplatníkovi (příjemci). Ovšem že i v tomto případě lze ještě žádati o řádné vyměření podle všeobecných ustanovení, na př. lze-li očekávati, že se zřením k počtu rodinných členů (§ 20) neb v důsledku přípustných srážek (na př. úroky z dluhů, pojistné a pod.) by byla v řádném vyměření (§ 18) uložena sazba ještě příznivější.
(4) Naproti tomu není přechodným zvýšením požitků na př. dosažení vyšších požitků postupem, povýšením, přeložením na jiné služební místo. V těchto případech nutno ode dne první výplaty vyšších požitků srážeti daň připadající na tyto požitky podle § 30, odst. 1., anebo, převyšují-li roční nové požitky částku 23.556 Kč, podle § 36, odst. 1.
(5) Právě tak má přeložení na odpočinek v zápětí provádění daňové srážky podle výše nových požitků (odpočivného, atd.).
(6) Daňové srážky nutno vykonati podle připojených tabulek I. až V.
(7) Aby bylo lze vrátiti co nejdříve příjemci požitků případný přeplatek, vzniklý srážením daně podle ustanovení § 30, odst. 5. nebo odst. 6., zmocňují se tímto plátci, aby provedli při poslední výplatě (třeba v nepravidelném výplatním období, jako na př. při vyplácení vánoční odměny atd.), kalendářního roku, (nebo, vystoupil-li příjemce před koncem kalendářního roku ze služeb, při zrušení služebního poměru) s příjemci požitků súčtování provedených srážek daňových.
(8) Bylo-li při tom zjištěno, že celoroční přeplatek na daňové srážce činí nejméně 2 Kč, vrátí plátce přeplatek příjemci v hotovosti, a poznamená to ve výplatní listině (viz k § 32, odst. 1.), v potvrzení o výplatě a v ročním výkazu (§ 45). O tuto částku se zkrátí nejbližší odvod daňových srážek.
(9) Se zřetelem k ustanovení § 275 o odpočtu bude vrácen přeplatek jen, není-li v jednotlivém případě možnosti odpočtu mezi přeplatkem (veřejnoprávní pohledávkou proti státu) a daňovou pohledávku (dlužno jinou daní); proto může plátce provésti vrácení přeplatku jen po předchozím souhlasu vyměřovacího úřadu.
(10) U příjemců, kteří nebyli u téhož plátce zaměstnáni po celý dotyčný kalendářní rok, možno provésti toto súčtování jen, předloží-li příjemce plátci k súčtování všechny potřebné doklady o požitcích vyplacených v onom roce dřívějším plátcem a o provedených srážkách daňových, po případě, předloží-li současně za dobu, po kterou nebyl příjemce zaměstnán, průkaz o této nezaměstnanosti.
(11) Tyto průkazy připojí plátce k ročnímu výkazu (§ 45).
(12) Neužije-li plátce tohoto zmocnění, bude vrácen přeplatek na návrh vyměřovacího úřadu, v jehož obvodu má plátce bydliště nebo sídlo (viz k § 32, odst. 1.), účetním odborem zemského finančního úřadu, není-li vrácení na závadu ustanovení § 275 o odpočtu.
K odst. 6.:
(1) Ustanovení tohoto odstavce bude praktické jmenovitě při srážení daně zaměstnancům v těch odvětvích práce, v nichž požitky kolísají, nedosahujíce v některém výplatním období ani nejnižší srážkové hranice, ale přes to dosahují v ročním svém úhrnu poplatné výše. Tak na př.: Dělník má po 42 týdnů týdenní mzdu po 230 Kč, ale dalších 10 týdnů jen po 190 Kč; úhrnný roční požitek činil 11.560 Kč, a dosáhl tedy zdanitelné výše. Srážkou ve 42 týdnech po 1 Kč, a v posledních 10 týdnech po 25 h, úhrnem tedy 44 Kč 50 h bude jeho daňové povinnosti učiněno zadost (§ 32, odst. 1.).
(2) Nebyla-li v uvedených posledních 10 týdnech srážka vykonána z důvodu klesnutí požitku pod srážkové minimum podle § 30, odst. 1., bude předepsán podle ustanovení § 33, odst. 1. příjemci ku přímému placení dodatek v částce 10 Kč na základě následujícího výpočtu:
(3) Celoroční požitek činil 11.560 Kč, tedy průměrný týdenní 220 Kč; tomuto odpovídá (podle § 30, odst. 1.) srážka po 1 Kč, tedy za 52 týdnů celkem 52 Kč; odečte-li se od toho skutečně sražených 42 Kč (za prvních 42 týdnů), zbývá doplatiti 10 Kč.
K § 31.
K odst. 1. a 2.:
(1) Aby se srážka nevykonala, jest ovšem nutno, aby požitky, srážce zásadně podrobené, byly nižší nežli částky v lit. a), b), c) zmíněné a aby byl uvedený stav osob prokázán příjemcem tím, že předloží plátci dotyčné potvrzení (viz odst. 3). K tomuto stavu vezme plátce zřetel až ode dne předložení potvrzení; na opožděně předložené potvrzení lze vzíti zřetel a sraženou daň lze plátcem z toho důvodu vrátiti jen, jde-li o provedenou daňovou srážku větší 2 Kč a o daň sraženou v témže kalendářním roce. V tomto případě bude postupováno obdobně jako při súčtování daňové srážky podle § 30, odst. 5. a 6.
(2) Plátce uschová řádně potvrzení o stavu osob a přiloží je k ročnímu výkazu (§ 45).
(3) Částky uvedené v lit. a) odpovídají ročním částkám 11.505 Kč, po příp. 11.508 Kč, 11.518 Kč, 11.520 nebo 11.544 Kč, částky uvedené v lit. b) ročním částkám 12.756 Kč, po případě 12.766 Kč, 12.780 Kč nebo 12.792 Kč a částky uvedené v lit c) ročním částkám 15.000 Kč, po případě 15.002 Kč, 15.012 Kč nebo 15.028 Kč.
(4) Osobami v § 20, odst. 1. označenými jsou jednak příslušníci rodiny poplatníkovy (§ 5, odst. 4.), jednak zletilé děti, rodiče, prarodiče, nevlastní rodiče, pěstouni, tchán a tchýně, zeť a snacha poplatníkovi, jsou-li tito v jeho zaopatření. Příslušníky rodiny podle § 5, odst. 4. jsou kromě druhého člena manželské dvojice vzniklé buď manželstvím nebo faktickým manželským spolužitím pouze nezletilé dítky, po případě nezletilí vnukové, pastorkové nebo schovanci poplatníkovi, žijí-li s ním (jako hlavou rodiny) ve společenství domácnostním. Při tom není rozdílu, mají-li tito příslušníci vlastní důchod či ne.
(5) Ve společenství domácnostním s hlavou rodiny žijí jen ty osoby, kterým se dostává od hlavy rodiny ukájení jejich životních potřeb v rámci a z prostředků spotřebního společenství celé domácnosti.
(6) Spotřební společenství nevyžaduje nezbytně skutečného stálého spolubydlení všech osob tvořících spotřební společenství. Není tedy na závadu, nenastalo-li skutečné spolubydlení (na příklad pro bytovou krisi), nebo bylo-li dočasně skutečné spolubydlení přerušeno (na příklad odcestováním, odchodem na studie, do učení, na léčení, k výkonu vojenské služby atd.).
(7) Naproti tomu není spotřebního společenství mezi manžely rozvedenými nebo z jiného důvodu od sebe skutečně trvale odloučenými.
(8) Pokud jde o další shora jmenované osoby (jež jsou v § 20 taxativně vypočteny), t. j. o zletilé děti, rodiče, prarodiče, nevlastní rodiče, pěstouny, tchána a tchyni, zetě a snachu poplatníkovu, jest předpokladem jich započítávání, že jsou v zaopatření poplatníkově.
(9) Zaopatřením se rozumí skutečnost, že osoby ty požívají v domácnosti poplatníkově celého zaopatření, to jest bytu, výživy a ošacení. Platí-li ale takové osoby za to přiměřenou úplatu, nelze o zaopatření mluviti.
(10) Zaopatření předpokládá nutně společnou domácnost u hlavy rodiny.
(11) Podmínkou nevykonání srážky podle tohoto paragrafu jest ovšem, že jest zaměstnanec hlavou rodiny, ne snad příslušníkem domácnosti. Příslušníku domácnosti nelze se tedy domáhati výhody tohoto paragrafu, třeba by byla domácnost, jejímž je členem, sebe četnější.
(12) U poplatníků, jichž požitky nepřesahují některé z nejvyšších hranic v § 30, odst. 1. až 3. uvedených, nevykoná se srážka vůbec, má-li aspoň šest osob v § 20, odst. 1. naznačených.
(13) Je-li poplatníkem vdovec (vdova), nevykoná se srážka v případech vytčených v odst. 1. sub lit. a) již při dvou osobách v § 20, odst. 1. označených, v případech sub lit. b) již při třech a v případech sub lit. c) již při čtyřech takových osobách. Má-li poplatník vdovec (vdova) 5 takových osob a požitky jeho nepřesahují příslušné nejvyšší hranice v § 30, odst. 1. až 3. uvedené, nevykoná se srážka daňová vůbec.
(14) Účelem tohoto výjimečného ustanovení bylo nadlehčení vdovcům (vdovám), kteří pro tento svůj stav jsou bez pomocné ruky druhého člena manželské dvojice, a tedy dráže žijí. Proto platí toto výjimečné ustanovení jen pro skutečné vdovce (vdovy); kdyby tedy vdovec (vdova) žil ve faktickém manželském spolužití, nelze mu této výhody přiznati.
K odst. 3.:
(1) Potvrzení o stavu a počtu osob shora uvedených jest povinen vydati na požádání a to bezplatně obecní úřad bydliště zaměstnancova; v obcích, v nichž přísluší evidence osob v obci bydlících jiným úřadům (na příklad policejním ředitelstvím nebo komisařstvím v Praze, Brně, Bratislavě atd.), jsou příslušnými k vydávání těchto potvrzení tyto úřady. Úřad potvrzující stav dotyčných osob má povinnost vyšetřiti skutečný tento stav, jednak pokud jde o příjemce samého (svobodný, ženatý, vdovec), dále pokud jde o počet nezletilých dítek (vnuků, pastorků, schovanců) příjemcových, jakož i o to, žijí-li tyto nezletilé dítky s hlavou rodiny ve společenství domácnostním, a posléze pokud jde o další osoby v § 20, odst. 1. jmenované (zletilé dítky, rodiče, prarodiče, nevlastní rodiče, pěstouni, tchán a tchyně, zeť a snacha) a o okolnost, že jsou v zaopatření poplatníkově.
(2) Vyšetření se děje buď nahlédnutím do řádně vedených dotyčných záznamů (přihlášek, vlastních šetření atd.), anebo (není-li takových přesných záznamů) jiným vhodným všeobecným zjištěním příslušného stavu. Je-li při tom pochybno, zda jest ten který příslušník k 1. lednu berního roku ještě nezletilým, bude nutno zjistiti to buď nahlédnutím do úředních záznamů nebo vyžádáním si k nahlédnutí křestního (rodného) listu.
(3) Nelze-li bez podrobných šetření zjistiti, zda to které dítko žije s hlavou rodiny ve společné domácnosti, budiž předpokládáno, že tu společenství domácnostní jest, bydlí-li nezletilé dítko v bytě hlavy rodiny, anebo bydlí-li jinde, je-li jasno, že nemůže při svém hospodářském postavení všechny své životní potřeby ze svého samostatného výdělku opatřovati (na příklad žák, učeň atd.).
(4) Potvrzení může býti vydáno ovšem jen poplatníku, který jest hlavou rodiny (§ 5, odst. 3.), nikoliv ale příslušníkům domácnosti, a jen na tiskopise vydaném ministerstvem financí.
(5) Potřebné tiskopisy si vyžádají příslušné úřady přímo od vyměřovacích úřadů I. stolice.
(6) Bylo-li vydáno potvrzení, jež bylo v podstatných částech (počet dítek a poměr příslušenství k domácnosti) nesprávným, bude vinník potrestán, nejde-li o čin trestný podle ustanovení VIII. hlavy tohoto zákona, pořádkovou pokutou podle ustanovení § 43, odst. 2.
K § 32.
K odst. 1.:
(1) Srážka byla vykonána řádně, byla-li provedena v celém berním roce ze všech srážce podle § 28 a 29 zásadně podrobených a vyplacených požitků a to příslušnými, v § 30 uvedenými sazbami.
(2) Schází-li kterákoliv ze stanovených náležitostí řádně vykonané srážky, buď že nebylo sráženo ze všech zásadně srážce podrobených požitků, nebo že nebylo sraženo ze všech vyplacených a zásadně srážce podrobených požitků, nebo že bylo sraženo na dani méně, než činí příslušná sazba stanovená v § 30, nebo konečně že nebyla provedena srážka za celý rok, třeba tu byly po celý rok srážce podrobené požitky, nelze mluviti o řádně vykonané srážce. V takových případech dojde k dodatečnému vyměření daně vyměřovacím úřadem podle § 33, odst. 1., po případě odst. 2.; má-li ale příjemce ještě jiný důchod nad 500 Kč ročně, provede vyměření daňová komise jen z tohoto jiného důchodu ve smyslu § 34.
(3) Požitky rozuměti jest výhradně jen požitky v § 28 naznačené a zásadně srážce daňové podle § 28 a násl. podrobené.
(4) "Jiným důchodem" ve smyslu § 32 a dalších rozumí se každý, důchodové dani podle § 7 zásadně podrobený (a podle § 2 neosvobozený) důchod hlavy rodiny kromě jeho požitků, podrobených u jednoho neb několika plátců zásadně srážce podle § 28 a násl. a dále jakýkoli důchod příslušníků jeho rodiny, vyjímajíc služební požitky podle § 11. Tento "jiný" důchod zahrnuje jak každý neslužební příjem tak i "jinaký" příjem, který mají veřejní neb soukromí zaměstnanci neb jiní zřízenci (jako školníci, kostelníci, vrátní, domovníci, sklepníci a pod.) z darů, jež jim jiné osoby nežli jejich zaměstnavatelé při služebních úkonech neb při různých příležitostech obvykle dávají (zpropitné atd.).
(5) Dozor nad prováděním srážky daňové přísluší vyměřovacímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu se pravidelně požitky příjemci skutečně vyplácejí, tedy všeobecně tomu vyměřovacímu úřadu I. stolice, v jehož úředním obvodu je provozovna plátcova, v níž je příjemce požitků zaměstnán, anebo sídlo podniku (fondu), jenž příjemci požitky skutečně vyplácí.
(6) Zaměstnává-li tedy na př. pražská stavební firma příjemce požitků na stavbě v Košicích, přísluší dozor nad prováděním srážky daňové z výplat provedených v Košicích vyměřovacímu úřadu v Košicích. Anebo, má-li v Brně usedlý soukromník zahradníka na své vile v Luhačovicích a jemu sice pravidelně požitky z Brna poukazuje, ale tyto jsou v Luhačovicích skutečně vypláceny (třeba poštou), jsou výplatním místem Luhačovice.
(7) Naproti tomu, zdržuje-li se na př. v Opavě usedlý majitel statku přes léto se svým služebnictvem na svém majetku v Užhorodě, jest pro dozor nad prováděním srážky daňové z výplat tomuto personálu příslušným ne užhorodský, nýbrž opavský vyměřovací úřad.
(8) K umožnění úředního dozoru jsou všichni plátci (pokladny, likvidatury) povinni vésti o všech výplatách požitkům těm příjemcům, kteří jsou podrobeni nemocenskému pojištění podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., nebo podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., výplatní listiny, v nichž jsou uvedena jména a příjmení příjemců, jejich rok narození, bydliště, zaměstnáním, pravidelné výplatní období a všechny v jednotlivých obdobích vyplácené požitky i s požitky v přírodninách (§ 29, odst. 1.), dále zásadně nepodrobené požitky placené na úhradu služebních výdajů, a konečně v jednotlivých obdobích provedené srážky daňové. Jsou-li plátcovi zaměstnanci pojištěni pro případ nemoci u různých, v § 45, odst. 1. jmenovaných pojišťoven, jsou plátci povinni vésti výplatní listiny zvlášť vždy pro pojištěnce téže pojišťovny.
(9) Pokud jde o všechny ostatní příjemce požitků buď soukromými plátci nebo veřejnými nestátními pokladnami vyplácených a podle §§ 28 a 29 zásadně daňové srážce podrobených, provede o nich plátce samostatný výkaz o výši vyplácených hrubých požitků a provedené daňové srážce.
(10) Tento výkaz obsahujž tatáž data jako výplatní listiny.
(11) Státní pokladny (likvidatury státních úřadů), jakož i pokladny (likvidatury) státních podniků povedou o těchto příjmech záznam o výměře důchodové daně vybírané srážkou. Tyto záznamy buďtež sestaveny podle vzorců, jež vydá ministerstvo financí.
(12) Uvedené listiny jsou plátci povinni uschovati ve svých provozních (úředních) místnostech po dobu 5 let, počínajíc od kalendářního roku, jehož se záznamy týkají.
(13) Vyměřovací úřady jsou kdykoliv oprávněny svým orgánem nahlédnouti do výplatních listin i výkazů pomocných zápisů a dokladů plátcových, které se vztahují ke všem požitkům příjemců.
(14) Nevyhoví-li plátce povinnosti vedení řádných výplatních listin nebo výkazů, buď že jich nevede vůbec nebo že jich po stanovenou dobu neuschová, nebo že vede záznamy nedostatečně, nebo konečně, znemožní-li nebo odepře-li vyměřovacímu úřadu do nich kdykoliv na požádání nahlédnouti, bude potrestán podle § 43, odst. 2, není-li tu okolností, které by odůvodňovaly použití trestních ustanovení hlavy VIII. tohoto zákona.
(15) Námitkám a pokynům vyměřovacích úřadů nebo jejich orgánů ve věci vedení výplatních listin a výkazů vyhoví plátci od nejbližšího výplatního období.
K odst. 4.:
(1) Předpoklad pro vrácení daně bude zjištěn buď vyměřovacím úřadem, který v tomto směru přezkoumá roční výkazy, plátcem o provedené srážce úřadu odevzdané, anebo zakročením srážkou poškozeného příjemce u příslušného úřadu. V tomto případě prokáže příjemce (na příklad předložením průkazu o provedené srážce a důkazu o stavu jeho rodiny) okolnosti pro toto zjištění rozhodné. Postup vyměřovacího úřadu v tomto odstavci naznačený není ani formálně ani materielně řádným vyměřením podle všeob. ustanovení. Pro uvedené zjištění a vrácení přeplatků jest příslušným vyměřovací úřad, v jehož obvodu má plátce bydliště (sídlo). O tom viz odst. 1. a § 42.
(2) Vyměřovací úřad učiní finančnímu úřadu II. stolice návrh; tento úřad dá pak vyplatiti poplatníkovi přeplatek svým účetním odborem.
(3) Proti rozhodnutí vyměřovacího úřadu na základě ustanovení tohoto odstavce může podati poplatník (podle § 330, odst. 4.) odvolání u tohoto vyměřovacího úřadu. O odvolání rozhodne (podle § 330, odst. 1.) finanční úřad II. stolice s konečnou platností.
(4) Podle ustanovení § 275 bude ovšem daň vrácena jen, nedluží-li příjemce ničeho na jiných státních daních a dávkách, po případě na jejich přirážkách nebo příslušenství. Dluhuje-li ale (třeba u jiného berního úřadu), provede se podle § 275 odpočet na jiný daňový dluh příjemcův.
(5) Na příklad:
Zaměstnanec, ženatý, otec 4 nezletilých a nezaopatřených dítek, má domek, jehož čistý roční výnos činí 300 Kč. Na služebních požitcích mu bylo vypláceno měsíčních 1400 Kč, z nichž sraženo na dani podle § 30 měsíčně 13 Kč, tedy za rok 156 Kč.
Týž jest dlužen činžovní daň za 2 léta v částce 150 Kč. Zmíněné služební požitky činí ročně 16.800 Kč; pro srážce paušálu podle § 15, č. 1 d) v částce 3360 Kč zbude 13.440 Kč, jimž odpovídá podle sazby § 18 částka 270 Kč. Podle ustanovení § 20 sníží se tato částka při 5 příslušnících rodiny o sedm desetin, tedy na částku 81 Kč. V základě ustanovení odst. 4. bude rozdíl mezi sraženou daní a vypočtenými 81 Kč v částce 75 Kč zúčtován na dlužnou daň činžovní.
K odst. 5.:
(1) Pro řádné vyměření daně ve smyslu všeobecných ustanovení jest příslušným vyměřovací úřad (§ 40) nebo vyměřovací komise příslušná podle bydliště poplatníkova (§ 249, odst. 1 a) a § 250, odst. 1.). U tohoto úřadu bude tedy také podána žádost za řádné vyměření daně. Daň předepíše se v tomto případě v berní obci, v níž má poplatník (příjemce) bydliště (§ 249, odst. 3.). Byly-li prováděny v berním roce srážky, budou tyto (podle ustanovení § 37, odst. 3.) pokládány za zatímní platbu a budou účtovány na daň v řádném vyměření uloženou. (Srovnej § 37, odst. 3.). O vrácení přeplatků platí totéž, co bylo uvedeno k odst. 4. Činí-li ale vyměřená daň více než provedená daňová srážka, nebo než daň vyměřená vyměřovacím úřadem na základě § 32, odst. 4., nastane předpis ku přímému placení podle § 37, odst. 1.
(2) K žádostem později došlým bude přihlíženo jen tehdy, prokáže-li žadatel, že opožděné podání žádosti stalo se bez jeho viny.
K § 33.
K odst. 1.:
(1) V těchto případech předepíše se daň dodatečně podle sazby uvedené v § 30, odst. 1 až 3. Předpis vykoná vyměřovací úřad, příslušný podle bydliště příjemce-poplatníka (§ 249, odst. 1., lit a). Daň bude dodatečně poplatníkovi předepsána k přímému placení, nebyla-li srážka vykonána vůbec, v každém případě. Byla-li srážka vykonána, ale nikoli řádně, bude předepsán dodatek jen, když týž činí aspoň 2 Kč.
(2) K cíli tohoto předpisu zašle vyměřovací úřad, jemuž plátce předkládá roční výkaz o provedených srážkách, všechna známá data o onom příjemci vyměřovacímu úřadu, který jest pro dodatečný předpis místně příslušným.
(3) Za dodatečně předepsanou daň ručí - podle § 43, odst. 1. - plátce.
(4) Zjistí-li se, že plátce daňové srážky buď vůbec neprováděl, ačkoliv byl podle §§ 30 a 31 povinen, anebo že ji prováděl nedbale, upozorní ho poprvé vyměřovací úřad na jeho povinnost; při tom provede, uzná-li to nutným nebo vhodným, revisi jeho výplatních listin, pomocných zápisů a dokladů, vztahujících se k požitkům všech jeho zaměstnanců. Opakují-li se uvedené nepořádky kdykoliv později, bude plátci uložena podle § 43, odst. 2. pořádková pokuta. Tato bude činiti zásadně dvojnásobek srážkové daně, která měla býti, ale nebyla provedena, nejméně ale 30 Kč.
(5) Kdyby plátce ani potom nekonal řádně svých povinnosti, bude proti němu zakročeno podle ustanovení §§ 185 až 190.
K odst. 2.:
(1) Užití ustanovení tohoto odstavce předpokládá především, že součet vyplacených požitků, zásadně daňové srážce podle § 28 podrobených, činí v témže berním roce alespoň nejnižší na rok přepočtenou částku ve smyslu § 30, odst. 1., resp. 2., t. j. částku 10.036, po případě 10.044 Kč (srov. k § 30). Není-li tomu tak, jde o případy § 35. Jinak jest lhostejno, pobírá-li příjemce požitky od několika různých plátců současně nebo po sobě. Další podmínkou jest, aby součet zde zmíněných požitků nepřesahoval nejvyšší na rok přepočtené hranice v § 30 uvedené, t. j. částky 23.556 Kč. (Jinak totiž nastoupí platnost odst. 3., § 33).
(2) Příklady:
1. Poplatník měl v berním roce současně u dvou zaměstnavatelů měsíční plat, a sice od prvého ročních 12.000 Kč a od druhého ročních 7.200 Kč. Ježto v tomto případě podmínky odst. 2. jsou splněny, vyměří se poplatníkovi na zmíněný berní rok z úhrnných těchto požitků per. 19.200 Kč (měsíčně 1.600 Kč daň částkou, která odpovídá celoroční srážce podle § 30, odst. 1. b), kdyby tu byl jediný plátce. Bude tedy v tomto případě činiti daň z úhrnných ročních požitků 19.200 Kč částku 207 Kč, totiž po zaokrouhlení obdobně podle § 18, odst. 2. (17.30 Kč x 12). Sražená daň plátcem z požitků 12.000 Kč bude odečtena. Tím bude u poplatníka jeho daňová povinnost splněna, i když má vedle zmíněných požitků jiný důchod nepřesahující ročně 500 Kč.
Kdyby měl poplatník u různých zaměstnavatelů různá výplatní období, uloží se daň celoroční podle sazby toho výplatního období, které jest pro poplatníka výhodnější.
2. Poplatník byl v berním roce současně zaměstnán u tří zaměstnavatelů za měsíční plat; u dvou obdržel měsíčně po 300 Kč (tedy ročně 3.600 Kč) a od třetího ročních 4.800 Kč (měsíčně 400 Kč), tedy celkem ode všech tří 12.000 Kč. Vedle toho měl ještě příjem z kapitálového jmění ročních 700 Kč. Poplatníkovi bude na příslušný berní rok vyměřena daň jednak ze součtu zmíněných ročních služebních požitků (měsíčně 1000 Kč) vyměřovacím úřadem částkou 64 Kč (5 Kč 40 h x 12), jednak odděleně příslušnou komisí z "jiného" příjmu per 700 Kč daň 7 Kč. V tomto případě neměl nikdo z uvedených 3 plátců povinnosti srážeti daň, ježto ani u jednoho z nich nedosáhl požitky nejnižší měsíční částky (§ 30, odst. 1., lit. b).
3. Poplatník byl zaměstnán od počátku berního roku do konce března toho roku za měsíční plat 1000 Kč, pak vystoupil a měl od 1./4. do konce června u jiného zaměstnavatele měsíčně 1500 Kč a posléze od 1./7. změnil místo a bral od nového zaměstnavatele do konce roku měsíčně 1000 Kč.
Jiného příjmu nad 500 Kč neměl.
Poplatníku bude na příslušný berní rok vyměřena ze součtu požitků u jednotlivých zaměstnavatelů v roce pobíraných, totiž z celkové roční částky per 13.500 Kč (měsíčně 1.125 Kč) srážková daň podle odstavce 2. částkou 91 Kč (7 Kč 60 h x 12). Daňové částky plátci sražené budou ovšem od daně odečteny.
K odst. 3.
(1) Činí-li tedy úhrn požitků, pobíraných příjemcem ve smyslu odst. 2. v jednom roce, více nežli 23.556 Kč (viz § 30), nastane řádné vyměření daně podle všeobecných ustanovení z celkového poplatníkova důchodu, tedy z úhrnu požitků srážce podrobených (§ 28 resp. § 30) s připočtením jakýchkoli jiných, dani podrobených příjmů poplatníkových.
(2) Srážky podle § 30 plátcem vykonané činí ovšem i zde prozatímní platbu na daň, která v budoucnu bude v řádném vyměřovacím řízení uložena (§ 37, odst. 3.).
(3) Ustanovení tohoto odstavce nelze ovšem užíti tehdy, jestliže třebas jen jedny požitky příjemcovy v roce přesahují samy o sobě u jednoho plátce shora zmíněnou částku per 23.556 Kč. Takový případ sluší totiž řešiti podle ustanovení §§ 36 a 37.
K odst. 4.
Žádost nutno podati u toho vyměřovacího úřadu, který provedl vyměření na základě ustanovení § 33, odst. 1. nebo 3. Tento rozhodne také o případném nároku na vrácení daně a předloží zemskému finančnímu úřadu návrh na vrácení daně prostřednictvím účetního odboru.
K § 34.
(1) Z jiného, ročně 500 Kč přesahujícího důchodu se vyměří podle ustanovení tohoto paragrafu daň zvláště jen příjemci, který jest poplatníkem daně důchodové, t. j. jen hlavě rodiny ve smyslu ustanovení § 5, odst. 1. Kdo jest nebo jest pokládán za hlavu rodiny ve smyslu tohoto zákona, ustanovuje § 5 v odst. 3. Není-li příjemce hlavou, nýbrž příslušníkem rodiny (§ 5, odst. 4.), nebude důchodu daň jemu, nýbrž hlavě jeho rodiny, poněvadž se takový důchod kromě služebních požitků přičítá k důchodu hlavy rodiny (§ 5, odst. 2.).
(2) Je-li v takovém případě hlavou rodiny příjemce, který pobírá požitky podrobené srážce podle § 30, bude užito ustanovení § 34. Ne-li, bude vyměřena daň v řádném ukládání podle všeobecných ustanovení zákona. (Vyměření podle § 34 není ovšem řádným vyměřením daně podle všeobecných ustanovení tohoto zákona.)
(3) Co sluší rozuměti "jiným důchodem", uvedeno jest k § 32, odst. 1.
(4) Daň vyměří místně příslušná daňová komise (§ 233, odst. 1., § 249, odst. 1. a), a contr. § 40, odst. 1.) a to výhradně jen z "jiného důchodu", po příp. z úhrnu jednotlivých příjmů tvořících tento jiný důchod.
(5) Při zjišťování "jiných důchodů" bude užito analogicky zákonných ustanovení §§ 1 až 18.
(6) S důchodem jsou v přímé souvislosti jen ta odpočitatelná vydání (§ 15), kterých by nebylo, kdyby tu nebylo také důchodu, se kterým jsou vydání v příčinné souvislosti.
K § 35.
K odst. 1.
(1) Požitky ve smyslu tohoto paragrafu v jednom roce dosaženými rozumíme úhrn dílčích příjmů toho kterého roku, ať plynuly poplatníku u jednoho neb několika plátců po celý rok nepřetržitě, nebo jen po část roku (třeba s přerušením). Srovnej o tom vysvětlení k § 4.
(2) Byly-li zaměstnanci vypláceny požitky v různých obdobích (na př. půl roku týdně a půl roku měsíčně), a dostoupily-li jeho roční požitky částky mezi 10.036 a 10.044 Kč, dlužno pokládati tyto požitky za osvobozené od daně ve smyslu § 35, odst. 1.
(3) Předpokladem užití tohoto odstavce ovšem jest, že hrubé požitky podle § 28 zásadně daňové srážce podrobené a v tom onom berním roce pobírané, nedosáhly za rok buď samy o sobě, jde-li o jednoho plátce, aneb ve spojení s takovými požitky u dalších plátců (současných neb po sobě), nejnižší na rok přepočtené částky ve smyslu § 30, odst. 1. až 3., t. j. částky 10.036 a 10.044 Kč (viz k § 30).
(4) Jestliže by tedy na př. zmíněné hrubé požitky pobírané u několika plátců v tom kterém roce nedosáhly sice u jednotlivých plátců samy o sobě nejnižší roční částky podle § 30, avšak dohromady ano, jde o případ, který sluší posuzovati podle ustanovení § 33, odst. 2., po případě odst. 3. (viz § 33, k odst. 2. a 3.).
Příklady:
1. Poplatník byl od počátku berního roku do konce září toho roku zaměstnán za měsíční mzdu 950 Kč a potom až do konce roku byl bez zaměstnání. Ježto hrubé služební požitky nedosáhly v dotčeném roce nejnižší částky 837x12, t. j. 10.044 Kč (§ 30, odst. 1., lit. b), nýbrž pouze 8.550 Kč (za 9 měsíců), bude poplatník podle § 35, odst. 1. od daně důchodové osvobozen. Sražená daň 38 Kč 70 h bude mu vrácena.
2. Poplatník měl v berním roce u dvou zaměstnavatelů současně měsíční platy a sice od prvého přijal ročně 6.000 Kč (měsíčně 500 Kč) a od druhého ročně 3.600 Kč (měsíčně 300 Kč).
Ježto podmínka § 35, odst. 1. stran úhrnu ročních požitků jest splněna (součet jejich nedosáhl částky 10.044 Kč), bude poplatník, třebas měl ještě vedle požitků jiný důchod nepřesahující ročně 500 Kč, od daně na příslušný berní rok osvobozen. Srážka daně plátcem neměla v tomto případě místa, ježto ani u jednoho ani u druhého plátce nedosáhly požitky nejnižší měsíční částky (§ 30, odst. 1., lit. b]).
(5) Pojem "jiného důchodu" byl objasněn v předchozím § 32, odst. 1.
(6) Daň bude vrácena ovšem jen po případném odpočtu podle § 275. O vrácení přeplatků platí obdobně totéž, co bylo uvedeno u § 32, odst. 4. Pro podání návrhu na vrácení jest příslušným vyměřovací úřad, v jehož obvodu má plátce (po případě poslední plátce) své sídlo (provozovnu). Z důvodu vrácení sražené daně nelze přiřknouti nahražovacích úroků (§ 292, lit. c.).
K odst. 2.:
(1) Použití ustanovení tohoto odstavce ovšem předpokládá, že tu jde o příjemce, jehož hrubé požitky podle § 28 zásadně srážce podrobené nedosáhly ve smyslu § 35, odst. 1. v tom onom roce dohromady nejnižší na rok přepočtené částky podle § 30, odst. 1. až 3.
(2) Daňová výhoda, záležející v odděleném zdanění hrubých požitků sazbou 1/3 % a jiného důchodu sazbou 1 % vázána jest dále na současné splnění obou zákonem stanovených podmínek, totiž jednak, že jiný důchod příjemcův nad 500 Kč nesmí býti vyšší ročních 5000 Kč, a jednak, že součet hrubých požitků (§ 28) a tohoto jiného důchodu nesmí přesahovati za rok 10.000 Kč.
(3) Není-li splněna třeba jen jedna z uvedených podmínek, dojde k řádnému vyměření daně podle všeobecných ustanovení tohoto zákona.
(4) V tomto případě nutno ovšem při zjišťování dani podrobeného důchodu služebního užíti zejména i ustanovení § 15, č. 1, lit. d) o odečtení paušálu ze služebních požitků.
(5) Byly-li v případech odst. 2. prováděny v roce berním srážky, budou (podle ustanovení § 37, odst. 3. resp. analogicky podle cit. ustanovení) pokládány za zatímní platbu na daň, a budou tedy na vyměřenou daň v řádném vyměření súčtovány. Vyjde-li tím přeplatek na dani, bude proveden odpočet na jiné dlužné daně poplatníkovy (§ 275), po případě vrácen.
(6) Daň vyměří místně příslušná daňová komise.
Příklady:
1. Poplatník byl od počátku roku do konce července zaměstnán za měsíční plat 1000 Kč, tedy celkem za 7000 Kč; na to vystoupil ze služby a provozoval od 1. srpna do konce roku obchod, v němž docílil čistého zisku 3000 Kč. Hrubé služební požitky sice nedosáhly v roce částky 837 x 12 (§ 30, odst. 1., lit. b)), t. j. částky 10.044 Kč, nýbrž pouze 7000 Kč, avšak jiný důchod činil více nežli 500 Kč. Ježto dále poplatníkem docílený jiný důchod nepřesahuje ročně 5000 Kč a ježto součet hrubých požitků a tohoto jiného důchodu nepřesahuje ročních 10.000 Kč, zdaní se podle odst. 2., věta 1. jednak sazbou 1/3 % zvláště jeho služební platy per 7000 Kč a jednak sazbou 1 % zvláště jeho jiný důchod per 3000 Kč a součet obou sazeb bude činiti daňovou povinnost poplatníkovu. Toto vyměření daně není ovšem vzhledem k dělení příjmů a odlišné sazbě vyměřením podle všeobecných ustanovení, ač jinak ve všem ostatním se s ním shoduje (na př. minimum, srážka podle § 20).
2. Poplatník měl první tři měsíce roku obchod, v němž vyzískal 6000 Kč, pak byl 3 měsíce bez obchodu a bez příjmu. Posledních 6 měsíců byl ve služebním poměru za měsíčních 1500 Kč. Ježto v tomto případě hrubé služební požitky sice nedosáhly roční částky 10.044 Kč, nýbrž jen 9.000 Kč (1500 Kč x 6), avšak podmínky odst. 2., věta prvá, nejsou splněny, zdaní se hledíc k § 35, odst. 1. a odst. 2., posl. věta v řádném vyměření daně podle všeobecných ustanovení celkový úhrnný příjem, t. j. příjem služební dosažený za 6 měsíců (ovšem po přípustných srážkách podle § 15), k němuž se připočte příjem z obchodu 6000 Kč.
K § 36.
K odst. 1.:
(1) Srážce podle tohoto ustanovení podléhají u plátce všechny požitky podle § 28 srážce zásadně podrobené, přesahují-li trvale příslušnou nejvyšší hranici v § 30 uvedenou. Tomu jest u požitků činících aspoň ročních 23.557 Kč bez rozdílu, o kterých druh výplatního období jde (§ 30, odst. 1. až 3.).
(2) Předpokladem pro sražení daně podle tohoto a následujících ustanovení jest, že požitky trvale dosahují aspoň tuto roční výši (23.551 Kč po příp. 23.557 Kč).
(3) Služebními požitky z nově vzniklého služebního poměru jsou platy, které zaměstnavatel vyplácí osobám, jež až dosud nedostávaly takových platů od tohoto zaměstnavatele. Jsou to tedy buď platy příjemců, kteří pobírají takové platy po prvé nebo platy osob, které během roku své služební místo změní aneb nové ještě místo přiberou.
(4) Služební paušál v § 15, č. 1 d) stanovený možno odečítati ovšem jen při služebních požitcích podle § 11, odst. 1. a 2. nikoli u ostatních srážce podrobených požitků (§ 28).
(5) Při vypočtení sazby podle § 18 nelze sice užíti ustanovení odst. 2. tohoto paragrafu, za to však jest přípustno zaokrouhlení roční částky daně dolů na nejbližší částku plných korun (bez haléřů), dělitelných počtem výplatních lhůt.
K odst. 2.:
Pouze přechodné snížení požitků alespoň na příslušnou nejvyšší hranici v § 30 uvedenou, nemá účinku na povinnost a výši srážky podle § 36, odst. 1.
K § 37.
K odst. 1.:
(1) V řádném vyměření podle všeobecných ustanovení předepíše se poplatníkovi-příjemci na podkladě řádného jeho příznání (§ 307, odst. 1. a § 32, odst. 3. a contr.) daň nejen z požitků srážce podle § 36 podrobených, nýbrž i zároveň ze všech jeho ostatních příjmů dani podrobených s připuštěním všech podle zákona přípustných srážek. Měl-li tedy na př. zaměstnanec v témž berním roce od jednoho zaměstnavatele na služebních požitcích celkem ročně 24.000 Kč, od druhého 12.000 Kč, od třetího 6.000 Kč a vedle toho příjem z kapitálového jmění ročních 450 Kč, bude poplatníkovi vyměřena daň podle § 37, odst. 1. ze součtu všech těchto příjmů po odečtení přípustných srážek v řádném vyměřovacím řízení podle všeobecných ustanovení. Srážky, jež byly podle § 30 vykonány z požitků per 12.000 Kč, budou přirozeně podle obdoby srážek vykonaných podle § 36 činiti zatímní platbu na úhrnnou daň.
(2) Příjemci předepíše se k přímému placení ovšem toliko případný rozdíl, o který přesahuje daň v tomto řádném vyměření uložená srážku daně podle § 36 vykonanou.
(3) O příslušnosti úřadu resp. komise pro řádné vyměření podle odst. 1. viz § 40.
K odst. 2. a 4.:
O případném vrácení přeplatku viz obdobné ustanovení § 32, odst. 4.
K odst. 3.:
Srovnej § 32 k odst. 4. a 5. a § 35, odst. 2.
K odst. 4.:
(1) Jde-li o roční hrubé požitky, které nepřesahují částku 23.550 Kč, pak nelze pro případ srážení daně v tomto odstavci naznačeného (za část roku podle § 36, odst. 1. a za část roku podle § 36, odst. 2.) předepsati vyšší daně nežli která odpovídá příslušným, na rok přepočteným sazbám § 30, odst. 1. až 3. Při tom se roční daň zaokrouhlí podle § 18, odst. 2. na celé Kč. Kdyby však daň v řádném vyměření podle všeobecných ustanovení byla nižší, nutno ovšem předepsati tuto daň.
(2) Nedosahuje-li v případě § 37, odst. 4. hrubé roční požitky nejnižší na rok přepočtené hranice příslušného období § 30, odst. 1. až 3., nelze daně vůbec předepsati.
K § 38.
(1) Protože by přesné počítání a přesné odvádění provedených daňových srážek zatěžovalo plátce, kteří vyplácejí požitky zvláště velkému počtu zaměstnanců, může býti plátci povoleno, aby odváděl na účet sražených částek paušální měsíční částky rovnající se průměrné výši zaokrouhlených daňových srážek; podmínkou ovšem jest, že budou tyto daňové srážky v posledním měsíci berního roku přesně vyúčtovány a event. nedoplatky nejdéle do konce ledna příštího roku úplně zaplaceny.
(2) Vyměřovací úřady provedou v patrnosti příjemce srážce podrobených požitků jakož i soukromé i veřejné nestátní plátce, kteří jsou podle zákona povinni daňovou srážku prováděti a odváděti, tím, že povedou záznamní knihy rozvedené podle jednotlivých plátců; těmto plátcům sdělí vyměřovací úřady číslo katastru, pod kterým bude odvod sražené daně prováděn a účtován. Pod tímto číslem povedou úřady záznamy o příjemcích požitků od téhož plátce, a to buď na podkladě výplatních listin nebo na podkladě výkazů o výši hrubých požitků a tomu odpovídající daňové srážce, anebo konečně na podkladě oznámení pokladen (likvidatur) státních úřadů nebo podniků o souhrnném výsledku daňové srážky, provedené u jejich příjemců.
(3) Odvod daňových srážek bude prováděn výhradně jen šekovým řízením u poštovního úřadu na šekový účet finančního úřadu II. stolice. Pro obvod daňové srážky soukromými plátci a nestátními pokladnami (likvidaturami) nutno užíti výhradně jen čtyřdílného vplatního lístku poštovního šekového úřadu, znějícího pro zemský finanční úřad, v jehož obvodu byla srážka prováděna, a označeného na líci předtiskem "Daň vybíraná srážkou".
(4) Vplatní lístky nutno vyplniti na všech čtyřech dílech. Na rubu nutno přesně vyplniti v předtisku, za kterou dobu byla odvedená daň sražena.
(5) Vplatní lístky vydá bezplatně na celoroční období napřed příslušný vyměřovací úřad. Tyto vplatní lístky možno také koupiti u poštovních úřadů.
(6) Nebude-li daňová srážka včas odvedena, upomene vyměřovací úřad plátce a poskytne k odvedení srážky po prvé lhůtu 3 dnů. Projde-li i tato marně, anebo neodvede-li povinný pozdější srážky včas, uloží vyměřovací úřad plátci podle § 43, odst. 2. pořádkovou pokutu a zahájí bez meškání vymáhání odvodu sražené daně. Kromě toho provede, uzná-li to vhodným, přesné přezkoušení daňových srážek na podkladě výplatních listin a výkazů, jakož i jiných pomocných zápisů a dokladů plátcových, které se vztahují ke všem požitkům příjemců.
K § 39.
(1) Pro povinné potvrzení o výši požitků a o výši sražené daně nestanoví § 39 zvláštní formy.
(2) Jest tedy přípustna každá forma, jen když je z potvrzení toho zřejmo jméno a bydliště příjemcovo a jméno (a sídlo) plátcovo (firmy), výplatní období a druh a výše požitků za toto období vyplacených, jakož i výše sražené daně.
(3) Proto může celoroční potvrzení nahraditi nejen někde obvyklá potvrzení při každé výplatě, ale i potvrzení v mezdní knížce.
(4) Za všech okolností musí býti však každé potvrzení opatřeno podpisem a adresou toho, kdo potvrzení vydal, aby ho bylo možno volati k odpovědnosti, kdyby potvrzení obsahovalo nesprávnosti.
(5) V zájmu větší přehlednosti se odporučuje, aby byla tato potvrzení vydávána v zásadě za celý minulý rok, a sice současně s vyhotovením ročních výkazů, jež budou zasílati plátci vyměřovacím úřadům (viz § 45).
K § 40.
K odst. 1.:
(1) Řádným vyměřením daně rozumí se tu jednak řádné vyměření důchodové daně podle všeobecných ustanovení tohoto zákona, jednak vyměření úřadem podle § 33, odst. 1. a 2. nebo komisí podle §§ 34 a 35, odst. 2., věta 1. a 2.
(2) Řádné vyměření daně důchodové podle všeobecných ustanovení má místo
1. z povinnosti úřední:
a) u příjemců s hrubými ročními požitky nedosahujícími výše požitků daňové srážce podle § 30, odst. 1. až 3. podrobených, t. j. s požitky včetně do 10.035 Kč (při výplatě týdenní, čtrnáctidenní neb osmadvacetidenní), dále do 10.043 Kč (při výplatě měsíční nebo desetidenní) nebo do 10.035 Kč při výplatě v jiných obdobích (§ 30, odst. 3.), jakož i u příjemců uvedených v § 31, přesahuje-li u všech tu uvedených příjemců jejich jiný důchod (§ 32, odst. 2.) ročních 5000 Kč aneb převyšuje-li součet hrubých požitků a tohoto jiného důchodu (nad 500 Kč) ročních 10.000 Kč (§ 35, odst. 2., věta 3.);
b) u příjemců, jimž jsou požitky - ať v jakékoli výši - vypláceny denně (§ 30, odst. 3.);
c) u příjemců s požitky, přesahujícími nejvyšší hranici v § 30 uvedenou, t. j. s ročními požitky nad 23.556 Kč bez rozdílu, o který druh výplatního období jde, ať mají tito příjemci nějaký jiný důchod (§ 32, odst. 2.) nebo ne;
d) u příjemců, kteří pobírají požitky způsobem a za podmínek § 33, odst. 3. ve spojení s odst. 2., ať mají tito příjemci nějaký jiný důchod (§ 32, odst. 2.) nebo ne;
2. na žádost příjemce, jehož požitky jsou zásadně podrobeny daňové srážce podle § 30, resp. 31, byla-li podána taková žádost do konce března po uplynutí roku berního, a byla-li doložena řádným přiznáním.
(3) Jde-li tedy o řádné vyměření daně podle všeobecných ustanovení osobám shora pod č. 1., lit. b), c) a d) a pod č. 2. jmenovaným, jest k tomu příslušným vyměřovací úřad jen, nemají-li tyto osoby jiných [t. j. srážce daně nepodrobených (§ 28)] důchodů nad 500 Kč ročně.
(4) Co sluší rozuměti jiným důchodem, jest uvedeno k § 32, odst. 1. a 2.
(5) Činí-li tyto důchody více než ročních 500 Kč, jest pro vyměření daně u nich [právě tak jako u osob v bodě 1., lit. a) jmenovaných] příslušnou daňová komise (§ 233, odst. 1.).
K odst. 2.:
Z platebního rozkazu možno podati odvolání - podle § 253, odst. 2. a § 254 - do 30 dnů po jeho doručení u vyměřovacího úřadu, jenž jej vydal.
K § 41.
(1) Podle § 269, odst. 1., jsou daně ku přímému placení předepsané splatny ve čtyřech rovných částkách napřed a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku. Pokud nebyly tyto daně předepsány, jest poplatník povinen platiti - podle § 270 - ve shora uvedených lhůtách částky, odpovídající poslednímu předpisu. Nebyly-li daně zaplaceny do 15. dne onoho měsíce, jenž jde po dni splatnosti jejich, budou podle § 271, odst. 1. vymáhány donucovacím řízením. K tomuto dojde také, nebyla-li daň zaplacena v jiné lhůtě, do které má býti zaplacena (§ 271, odst. 3.).
(2) V tomto donucovacím řízení možno uložiti dočasnému plátci, aby dlužnou daň při výplatě požitků příjemci srážel a odváděl podle určení vyměřovacího úřadu. Možnost tohoto srážení jest omezena jednak tím, že smí býti takto srážena jen částka, která poměrně připadá na požitky, a jednak tím, že v jednom roce nesmí býti sraženo více než činí předpis za jeden a půl berního roku, při čemž nesmí srážka zkrátiti nezabavitelné existenční minimum příjemcovo, a to ani sama o sobě ani ve spojení s výkonem srážky podle §§ 30 a 36.
(3) Příklad: Příjemce požitků nezaplatil včas daň důchodovou za minulá dvě berní leta v částce 3.000 Kč. Z toho připadá poměrně na požitky služební 2.000 Kč. Jeho nynější požitky činí měsíčně 1.500 Kč, jsou ale obstaveny pro alimentační závazky příjemcovy částkou měsíčních 900 Kč. Daňová srážka za běžný rok činí podle § 30, odst. 1 b) měsíčně 15 Kč 20 h. Příjemce obdrží tedy měsíčně místo 1500 Kč jen 584 Kč 80 h (t. j. 1500 Kč méně 900 Kč méně 15 Kč 20 h), tedy ročně 7017 Kč 60 h. Podle ustanovení předposlední věty § 41, odst. 1. by bylo lze naříditi srážku v roční částce 1500 Kč (t. j. výše předpisu dlužných daní za 1 1/2 roku); protože by tím klesl požitek příjemci vyplácený na 5.517 Kč 60 h (t. j. 7017 Kč 60 h méně 1500 Kč), tedy pod existenční minimum, možno podle poslední věty § 41, odst. 1., naříditi srážku jen v roční výši 1017 Kč 60 h, čímž zbude příjemci skutečných ročních 6000 Kč.
K § 42.
(1) Ustanovení § 42 jest ustanovením zvláštním, takže tu nemá platnosti ustanovení § 330, odst. 4.
(2) Spory vzniklé o provádění srážky mohou se týkati buď zjištění srážce podrobeného důchodu, nebo výše srážky, nebo konečně doby, kdy má býti srážka provedena (jako na příklad pokud jde o naturalie, provise atd.).
(3) Z povahy daně srážkou placené plyne, že budou stížnosti vyplývající z těchto sporů rozhodnuty s největším možným urychlením, aby byl spor rozhodnut do nejbližšího výplatního období.
(4) Bydlištěm (sídlem) plátcovým ve smyslu tohoto paragrafu rozumí se místo, v němž se příjemci požitky pravidelně vyplácejí, tedy pravidelně provozovnu, v níž jest příjemce požitků zaměstnán, anebo z níž se požitky přímo vyplácejí (viz také § 32, odst. 1.).
K § 43.
K odst. 1.:
Vedle § 264, odst. 1., č. 3. platí zde ovšem i ustanovení §§ 266 a 267.
K odst. 2.:
(1) Podle § 185, odst. 2. se dopouští trestního činu zkrácení daně plátce požitků, jeho zákonný zástupce nebo zmocněnec, který v oznámení tímto zákonem nařízeném, v odpovědi na dotaz finančního úřadu nebo v jakémkoliv jiném podání k finančnímu úřadu ve věci daně důchodové z požitků plátcem vyplácených něco nesprávného uvede nebo potvrdí nebo něco zatají, nebo do stanovené lhůty nepodá oznámení tímto zákonem nařízených, je-li takové jednání nebo opominutí způsobilé vyměření zákonné daně zmařiti nebo přivoditi vyměření menší než zákonné daně.
(2) Dopustí-li se plátce takového činu (na př. tím, že uvede požitky ve výplatních listinách nižšími než skutečnými částkami, nebo tím, že v ročním výkazu požitků uvede částky nižší než skutečně vyplacené) vědomě nebo s úmyslem zákonnou daň zkrátiti nebo jen z nedbalosti, bude potrestán podle ustanovení § 186, po případě podle § 187 nebo podle § 188.
(3) Spolupůsobí-li příjemce požitků vědomě k trestním činům v §§ 186 a 187 uvedeným nebo při těchto činech způsobem naznačeným v § 191, dopustí se samostatného trestního činu podle § 191.
(4) Naopak, uvede-li příjemce požitků na př. v přiznání k dani důchodové nesprávně svoje služební požitky v úmyslu daň zkrátiti, nebo jen vědomě anebo jen z nedbalosti, dopouští se trestního činu zkrácení daně trestného buď podle § 187 nebo § 186, nebo podle § 188. A byl-li mu v tomto nápomocen jeho plátce způsobem v § 191, odst. 1. uvedeným, bude potrestán za to plátce nezávisle od potrestání příjemcova, a to podle ustanovení § 191.
(5) jednání nebo opominutí plátcova nebo příjemcova proti ustanovením §§ 28 až 39 a 41, která nespadají pod přísnější ustanovení hlavy VIII., (jako na příklad neprovádění nebo nesprávné provádění srážek při výplatě požitků srážce daňově podrobených, opožděné odvádění sražených částek atd.), budou potrestána pořádkovou pokutou podle § 43, odst. 2.
(6) Touto pořádkovou pokutou mohou býti trestána i nezákonná jednání (nebo opominutí) osob třetích (na příklad při nesprávném vyplňování potvrzení o stavu rodiny podle § 31, odst. 3. nebo zástupců plátců atd.), pokud nespadají pod přísnější ustanovení hlavy VIII.
K § 44.
(1) V §§ 28 až 44 nejsou stanoveny úchylky co do zásadní daňové povinnosti (§ 1), osvobození od daně (§ 2), údobí zdanění (§ 4), společných důchodů (§§ 6 a 14), dani zásadně podrobeného důchodu (§ 7), a co do počátku (§ 23), změn a konce daňové povinnosti (§§ 24 a 25), takže platí všechna tato ustanovení i co do požitků srážce podrobených.
(2) Naproti tomu jsou v §§ 28 až 43 stanoveny úchylky proti všeobecným ustanovením §§ 3, 5, 15 až 21 a §§ 26 a 27, a proto neplatí tato všeobecná ustanovení, jde-li o srážce podrobené požitky, z nichž byla prováděna srážka, aniž by došlo ku řádnému vyměření daně podle všeobecných ustanovení.
(3) Bylo-li ale provedeno toto řádné vyměření, jako na příklad podle ustanovení § 32, odst. 5., § 33, odst. 3., § 35, odst. 2., věta 3., a § 37, platí pro toto řádné vyměření bezvýhradně všechna všeobecná ustanovení §§ 1 až včetně 27.
K § 45.
K odst. 1.:
(1) Nemocenské pojišťovny, podrobené ustanovením zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, a nemocenská oddělení revírních bratrských pokladen, podrobených zákonu ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n. o pojištění u báňských bratrských pokladen, jakož i všechny jiné podobné veřejnoprávní fondy a pokladny (jako na př. spolkové nemocenské pojišťovny, zřízené podle spolčovacího zákona ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z. a zapsané pojišťovny pomocné, zřízené podle zákona ze dne 16. července 1892, č. 202 ř. z. a provádějící pojištění podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., jakož i všechny pojišťovny, které provádějí pojištění ve smyslu zákona ze dne 1. července 1926, č. 117 Sb. z. a n.) jsou povinny poskytovati vyměřovacím úřadům finančním vyžádanou pomoc při provádění daňové srážky z požitků podle §§ 28 až 44, zejména jsou povinny:
1. oznamovati místně příslušnému vyměřovacímu úřadu koncem každého měsíce všechny změny nastalé v jejich seznamu zaměstnavatelů,
2. učiniti vyměřovacímu úřadu bez meškání oznámení o vydaných platebních výměrech na dodatečně vyměřené pojistné za období starší jednoho měsíce,
3. umožniti orgánům vyměřovacího úřadu zjišťování pojištěnců a výše jejich požitků na podkladě knih, zápisů a jiných spisů pojišťoven, kdykoliv to vyměřovací úřad uzná nutným, a
4. dovoliti, aby orgány vyměřovacího úřadu mohly kdykoliv z jejich spisů a zápisů zjistiti, zda vůbec, nebo pokud byly splněny povinnosti, které jim byly shora pod č. 1. až 3. uloženy.
(2) Pokud uvedené zde pojišťovny vyplácejí nemocenské, úrazové, invalidní nebo starobní podpory a platy, nebo služební, odpočinkové a zaopatřovací požitky, platí pro ně jakožto plátce všeobecná ustanovení §§ 28 až 45 tohoto zákona.
K odst. 2.
(1) (Výplatní listiny.) Plátcům v § 28 uvedeným a povinným přihlašovati zaměstnance ku pojištění pro případ nemoci u některé z pojišťoven v odst. 1. jmenovaných se ukládá, aby vždy do tří dnů po uplynutí každého sudého měsíce předkládali vyměřovacímu úřadu, v jehož úředním obvodu jest pojišťovna, u které jsou plátcovi zaměstnanci pro případ nemoci pojištění, všechny těchto zaměstnanců se týkající a řádně vyhotovené výplatní listiny (viz k § 32, odst. 1.), zabírající všechny výplaty právě minulých dvou měsíců.
(2) Finanční úřady II. stolice mohou povoliti předkládání uvedených listin ve lhůtách delších nepřesahujících ale kalendářní čtvrtletí.
(3) Této povinnosti jsou zbaveni státní úřady a státní podniky. U těchto může vyměřovací úřad vykonávati namátkou dozor nad řádným prováděním daňové srážky.
(4) Povinností předkládati výplatní listiny jsou dále a to do odvolání zbaveni plátci, kteří zaměstnávají nejvýše dva příjemce požitků, z nichž žádný nemá požitků dosahujících výše podle § 30 daňové srážce podrobené, jakož i plátci, zaměstnávající voraře nebo zemědělské nebo lesní dělníky přechodně po dobu ne delší dvou měsíců, pokud jde o tyto příjemce. Ministerstvo financí může v tomto směru povoliti další úlevy. Tito plátci jsou však povinni výplatní listiny předložiti, jsou-li k tomu vyměřovacím úřadem zvláště vyzváni.
(5) V čele každé výplatní listiny označí plátce pojišťovnu, u níž jsou pojištěni pro případ nemoci zaměstnanci, jichž se výplatní listina týče.
(6) Výplatní listiny možno předkládati buď v prvopisu nebo propisu.
(7) Vyměřovací úřad přezkouší úplnost a správnost předložených výplatních listin; k tomu cíli jsou pojišťovny v § 45, odst. 1. uvedené povinny vyhověti do 14 dnů dožádání vyměřovacího úřadu za porovnání dat výplatních listin s vlastními zápisy a za stvrzení tohoto souhlasu nebo vyznačení nesrovnalostí.
(8) Z takto přezkoušených výplatních listin zjistí vyměřovací úřad výši zákonné daňové srážky.
(9) (Výkazy.) Plátci, v jejichž službách jsou zaměstnanci, podle § 5, lit. a) a c) zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. z povinného pojištění nemocenského vyloučení, dále plátci odpočinkových a zaopatřovacích požitků uvedených v § 11, č. 4, jsou povinni řádně vésti výkaz o výši vyplacených hrubých požitků těmto jednotlivým příjemcům a o provedené daňové srážce (viz k § 32, odst. 1.), a zasílati jej buď v prvopisu nebo propisu spolu s výkazem o odvodu daňové srážky vždy do 3 dnů po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí vyměřovacímu úřadu, v jehož obvodu má vykazující plátce bydliště nebo provozovnu (viz k § 32, odst. 1.), ku přezkoušení. Tutéž povinnost mají plátci nemocenských úrazových, invalidních nebo starobních podpor a platů, pokud tyto požitky dosáhly u jednotlivých příjemců v některém čtvrtletí kalendářního roku nejméně částky 1000 Kč.
(10) Uvedené povinnosti jsou zbaveny státní úřady a státní podniky. Vyměřovací úřady jsou oprávněny vykonávati dozor nad řádným prováděním daňové srážky přezkoušením záznamů o výměře důchodové daně vybírané srážkou (viz k § 32, odst. 1.), které povedou pokladny (likvidatury) jmenovaných úřadů nebo podniků. Ministerstvo financí může zbaviti další jednotlivé plátce povinnosti zasílání výkazů vyměřovacímu úřadu, a to buď na určitou dobu nebo do odvolání.
(11) (Roční výkaz.) Všichni v § 28 jmenovaní plátci jsou dále povinni odevzdati vyměřovacímu úřadu, kterému byly nebo zásadně měly býti zasílány výplatní listiny nebo výkazy vždy do 14 dnů po uplynutí každého kalendářního roku dvojmo vyhotovený roční výkaz všech příjemců, jejichž požitky dosáhly aspoň v jednom výplatním období dotyčného kalendářního roku výše, podle ustanovení § 30 cit. zákona daňové srážce podrobené. Roční výkaz bude řádně vyhotoven na tiskopisech, které stanoví ministerstvo financí a které plátcům požitků bezplatně vydá vyměřovací úřad.
(12) Tento roční výkaz nutno vyhotoviti zvláště o příjemcích, jejichž požitky nepřesáhly za rok částky, podrobené daňové srážce podle § 30 (t. j. částky 23.550 Kč, po případě 23.556 Kč), a zvláště o příjemcích požitků vyšších.
(13) Nebyla-li u jednotlivých příjemců provedena daňová srážka jen proto, že předložili potvrzení o mnohačlenné své domácnosti a že v důsledku toho jejich požitek nedosáhl výše, podle § 31 srážce podrobené, budou i tito příjemci ve výkazu uvedeni; v poznámce bude poukázáno na ustanovení § 31 a příslušné potvrzení připojeno.
(14) V obou výkazech budou příjemci seřaděni podle svého bydliště (podle městských čtvrtí nebo okresů) tak, aby na témže listu výkazu byli uvedeni jen příjemci, bydlící v obvodu téhož vyměřovacího úřadu [§ 249, odst. 1., lit a)]. Bude tedy míti roční výkaz tolik samostatných listů, v kolika obvodech vyměřovacích úřadů mají příjemci téhož plátce svá bydliště.
(15) V poznámkách obou výkazů nutno u jednotlivých příjemců, kterým byly vyplaceny také zásadně srážce nepodrobené služební požitky určené na úhradu služebních výdajů (§ 29, odst. 1.), uvésti stručné okolnosti, z nichž by úřad mohl zjistiti, zda bylo vyloučení těchto položek z požitků srážce podrobených vůbec správné nebo přiměřené.
(16) V obou druzích výkazů nutno na konec vyúčtovati odvedení provedených daňových srážek a připojiti na důkaz správnosti výkazů podpis plátcův.
(17) Uvedení plátci jsou kromě toho povinni sděliti vyměřovacímu úřadu na jeho dožádání i výši požitků dalších jednotlivých příjemců, jejichž požitky nedosáhly výše, podle § 30 dani podrobené.
(18) Na základě předkládaných výplatních listin po případě výkazů, jakož i předložených a přezkoušených ročních výkazů uzavře vyměřovací úřad pro dotyčný rok svoji záznamní knihu a stanoví tak celoroční výši daňových srážek, jež měl plátce provésti a odvésti.
(19) Jinak bude konán dozor nad prováděním srážek nahlédnutím do výplatních listin, výkazů a po případě do obchodních knih a jiných zápisů plátcových jen výjimečně, když bude podezření, že není daň srážková buď vůbec prováděna, anebo že je sráženo nesprávně (na př. ne ze souhrnu všech srážek podrobených požitků) anebo nepravidelně, anebo konečně uzná-li to finanční úřad z jiných důvodů nutným, na př. se zřetelem na nepravidelný nebo neúplný odvod sražené daně.
Přechodná ustanovení.
(1) Podle článku VI, odst. 1. uváděcích ustanovení počíná se sražení daně důchodové podle §§ 28 až 45 dnem 1. srpna 1927, po případě prvním výplatním obdobím, které následuje po 1. srpnu 1927 ve dvojnásobné výši.
(2) K docílení nezbytného základu pro přehled jak plátců tak i příjemců, jejichž požitky jsou podle §§ 30 až 36 daňové srážce podrobeny, jsou všichni plátci dále povinni sestaviti a vyměřovacímu úřadu, jemuž budou napříště zasílány výplatní listiny nebo výkazy (viz k § 32, odst. 1.), odevzdati nejdéle do 5. srpna 1927, po případě do 5 dnů po prvním výplatním období, které následuje po 1. srpnu 1927, výkaz příjemců, kteří v tuto dobu měli požitky, podle ustanovení §§ 28 až 36 srážce daňové zásadně podrobené, a uvésti u těchto jednotlivých příjemců výši jim při první uvedené výplatě vyplacených požitků. Tiskopisy potřebné ku sestavení těchto výkazů vydá bezplatně příslušný vyměřovací úřad.
(Účinnost).
Účinnost tohoto nařízení počíná s účinností zákona.
(Provedení).
Provedením tohoto nařízení se pověřuje ministr financí.
