Exekuční soud může na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod.) nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí odložiti exekuci vyklizením najatých neb užívaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné, potřebě odpovídající náhrady, anebo byl-li povolen odklad vyklizení místností, do nichž se má povinný nastěhovati.

Návrh na odložení exekuce učiniti lze ještě před uplynutím lhůty stěhovací. Okolnosti, jimiž se návrh odůvodňuje, buďtež na vyzvání exekučního soudu osvědčeny.

V usnesení odklad povolujícím udá soud den, kdy lhůta odkladu se končí.

Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, může býti vyklizení na návrh povinného odloženo ještě jednou, a to opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí; po třetí a naposled může býti vyklizení v těchto případech odloženo - opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí - jedině tehdy, potvrdí-li politický úřad (administrativní vrchnost) prvé stolice, že v obci není potřebné náhrady․

Nezaplatí-li povinný do osmi dnů od právní moci usnesení exekučního soudu pronajimateli případný nedoplatek nájemného a částku rovnající se poměrnému dílu nájemného i s vedlejšími poplatky, připadající na dobu do konce nájemního období, nejvýše však na dobu, na kterou byla exekuce odložena, pozbývá odklad exekuce platnosti. Neplatil-li povinný dosud nájemného, určí náhradu, kterou za další užívání jest zaplatiti, soud, vyslechna strany.

V usnesení odklad exekuce povolujícím budiž uvedena částka, kterou má povinný podle ustanovení odstavce 1. zaplatiti, a povinný budiž poučen, že na návrh pronajimatele (majitele místnosti) bude exekuce vykonána, když případný nedoplatek nájemného a náhrada za další užívání místnosti nebudou včas zaplaceny.

opatřil-li pronajimatel (majitel místnosti) povinnému dostatečnou místnost náhradní;

byla-li nájemníkovi dána výpověď z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., č. 2. až 8., zákona ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, nebo byla-li dána výpověď nebo zrušena nájemní smlouva z důvodů uvedených v § 3 téhož zákona;

byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance požívajícího bezplatného bytu zrušen z toho důvodu, že domovník nebo zaměstnanec

potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami, náležejícími k jeho podniku;

poškodil-li nebo ohrožoval-li povinný nebo členové jeho domácnosti vážně život, zdraví nebo majetek pronajimatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu;

jde-li o domy a místnosti, na něž se nevztahuje zákon o ochraně nájemníků.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by složil své věci, jest povinna obec, ve které k vystěhování dojde, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci potud, než jimi oprávněný naloží jinak. Povinnost tato se končí uplynutím jednoho roku ode dne, kdy vyklizené věci byly obcí převzaty do úschovy.

Aby mohla obec včas učiniti přiměřená opatření, budiž jí o zamýšleném vyklizení dána zpráva, jakmile bylo povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.

Nepřevezme-li vlastník věcí u obce uložených do roka ode dne, kdy byly uloženy, buď na návrh obce nařízen jich prodej podle ustanovení exekučních řádů o prodeji věcí z nemovitosti vyklizených.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1928 a pozbude jí dnem 31. března 1929.

K odkladům povoleným podle zákona ze dne 31. března 1925, č. 51 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností, jest přihlížeti při rozhodování podle § 1 tohoto zákona.

Lhůta jednoho roku zmíněná v § 5 tohoto zákona neskončí se u věcí, které obec v den účinnosti tohoto zákona má v úschově podle ustanovení dříve platných, před uplynutím tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.