Není-li správními předpisy stanoveno, který úřad jest místně příslušný, řídí se místní příslušnost:

Když by podle předchozích ustanovení byla založena místní příslušnost několika úřadů, jest příslušným úřad, který nejdříve ve věci zahájil řízení; jinak určí společný vyšší věcně příslušný úřad, který úřad jest místně příslušný.

Nelze-li podle předchozích ustanovení příslušnost určiti, určí ji nejvyšší věcně příslušný úřad.

Pokud není jinak stanoveno, provádí úřední jednání, které přesahuje obvod okresního úřadu, zemský úřad a úřední jednání, které přesahuje obvod zemského úřadu, příslušné ministerstvo; zemský úřad a ministerstvo mohou však svěřiti jeho provedení některému ze zúčastněných podřízených úřadů.

Je-li nebezpečí v prodlení, má každý ze zúčastněných okresních nebo zemských úřadů až do zjištění příslušnosti provésti ve svém úředním obvodu nutná úřední jednání.

Vznikne-li mezi úřady spor o příslušnost, rozhodne o tom, který úřad je příslušný, společný nejblíže vyšší úřad věcně příslušný.

Ustanovení § 8 odst. 2 platí i v tomto případě.

Úřad je povinen z úřední povinnosti dbáti své věcné a místní příslušnosti; dojde-li ho podání, k jehož projednání není příslušný, má bez zbytečného průtahu vysloviti svou nepříslušnost a podání straně vrátiti. Je-li zřejmo, že příslušný je jiný úřad a který, může úřad podání na nebezpečí podatele zaslati tomuto úřadu a uvědomí o tom podatele s poukazem na svou nepříslušnost. Je-li podání vázáno na lhůtu, počítá se lhůta, není-li jinak stanoveno, podle doby, kdy podání došlo příslušného úřadu.

Ujednáním stran nemůže býti příslušnost úřadu ani založena ani změněna.

Úřední orgánové, kteří provádějí řízení, jsou povinni zdržeti se výkonu úřadu:

Ve městech se zvláštním statutem jsou úřední orgánové a členové městské neb obecní rady podjati také, jestliže jejich vlastní obec jest v řízení stranou, hájící majetkoprávní zájmy obce. Zvláštní ustanovení, podle kterých jsou členové městských a obecních rad vyloučeni z jednání a hlasování, zůstávají nedotčena.

Kromě případu označeného v odstavci 1, čís. 5, nemůže z úřední činnosti, kterou vykonává úřední orgán v oboru své působnosti, býti vyvozován důvod pro domněnku jeho podjatosti.

Úřední orgán, u něho nastal důvod podjatosti, je povinen oznámiti to přednostovi úřadu, který řízení ve věci buď sám převezme nebo je přidělí jinému úřednímu orgánu. Nastal-li tento důvod u přednosty úřadu, odevzdá věc svému zástupci a učiní oznámení nadřízenému úřadu.

Namítá-li podjatost úředního orgánu strana, musí tak učiniti dříve, než převezme první úkon před ním. Jinak může strana namítati podjatost úředního orgánu jen, když důvod podjatosti nastal později nebo když se o něm později dověděla, a to před prvním úkonem, jejž před podjatým orgánem má předsevzíti po té, co důvod podjatosti nastal nebo se o něm strana dověděla.

Odmítajíc úřední orgán, má strana osvědčiti důvody podjatosti, pokud nejsou úřadu známy․

O návrhu strany namítající podjatost úředního orgánu rozhoduje přednosta úřadu; jde-li o něho, nadřízený orgán.

Je-li celý úřad podjat, zařídí nadřízený úřad, obdrže o tom oznámení, čeho třeba, aby řízení bylo provedeno jménem podjatého úřadu jeho vlastním úředním orgánem, nebo deleguje jiný podřízený úřad.

Je-li nebezpečí v prodlení, má podjatý úřední orgán sám předsevzíti neodkladná úřední jednání, pokud nemůže býti ihned zařízeno jeho zastoupení jiným úředním orgánem.

Úřad (§ 2 odst. 1) může, je-li to účelné nebo nutné, dožádati obecní úřady a v mezích působnosti jiných veřejných úřadů, korporací neb orgánů i tyto úřady, korporace a orgány, aby pro něj provedly určité úkony v projednávané věci, pokud dožadující úřad nemusí podle správního předpisu tyto úkony sám provésti. Stejně může úřad dožádati obecní nebo jiné veřejné úřady, korporace neb orgány, aby mu zaslaly spisy, jichž k projednání určité věci potřebuje.

Dožádané úřady, korporace neb orgány jsou povinny provésti vyžádaný úkon, pokud tomu nebrání zvláštní předpisy.

Dožádati soudy lze v mezích zákonných předpisů.

O poskytování právní pomoci úřady cizích států a naopak platí ustanovení mezinárodních smluv nebo zásada vzájemnosti.

Jako strany mohou u úřadu vystupovati svéprávné osoby fyzické samostatně, nesvéprávné svými zákonnými zástupci, osoby právnické, společenstva, společnosti a jiné soubory osob svými zákonnými, statutárními nebo, není-li jich, jinými zástupci.

Je-li pochybnost o osobní způsobilosti k právům a k právním jednáním, má úřad tuto způsobilost posuzovati, není-li ve správních předpisech jinak ustanoveno, podle ustanovení soukromého práva.

Úřad má zkoumati legitimaci strany z úřední moci a vykonati, je-li potřebí, nutná šetření k jejímu zjištění.

Dvě nebo více stran mohou, pokud není jinak ustanoveno, před úřadem v téže věci jednati společně buď samy nebo zmocněncem ustanoveným z nich nebo mimo ně.

Úřad může stranám jednajícím v téže věci, které mají na věci společný úplně se shodující zájem, naříditi, aby si ustanovily společného zmocněnce do určité lhůty; nestane-li se tak, může úřad jednu z těchto stran nebo třetí osobu určiti za společného zástupce, který bude jím tak dlouho, dokud si strany, o něž jde, neustanoví a úřadu neoznámí jiného společného zmocněnce.

Proti rozhodnutí úřadu podle předchozího odstavce mohou se strany odvolati.

Jednání, opominutí nebo zavinění jedné ze stran společně jednajících nemůže býti ani ku prospěchu nebo ke škodě ostatních stran, pokud opak neplyne z vydané plné moci nebo ze zvláštních ustanovení nebo z povahy věci.

Nemá-li strana nezpůsobilá k jednání zákonného zástupce nebo nelze-li pobyt strany zjistit, ustanoví úřad, jestliže toho důležitost věci vyžaduje, opatrovníka, který jedná jménem strany, dokud nevystoupí u úřadu strana sama, její zástupce nebo zmocněnec. Ustanovení opatrovníka oznámí úřad příslušnému soudu.

Osoby k tomu způsobilé jsou povinny funkci opatrovníka přijmouti, jestliže by podle platných předpisů nemohly odmítnouti převzíti opatrovnictví.

Strany a jejich zástupci (§§ 14, 15 a 16) se mohou, pokud podle správních předpisů nebo povahy věci nevyžádá úřad výslovně jejich osobní přítomnosti u úřadu, dáti zastupovati svéprávnými osobami (zmocněnci), které se mají vykázati písemnou nebo ústní plnou mocí před úřadem do protokolu danou.

Obsah a rozsah oprávnění zastupovati se řídí ustanoveními plné moci; pochybnosti, které o tom vzejdou, buďte posuzovány podle předpisů soukromého práva.

Úřad má zkoumati plnou moc z úřední moci; případné nedostatky buďtež odstraněny podle obdoby § 19 odst. 3.

Úřad může výjimečně upustiti od výkazu plné moci, jestliže jde o zastoupení členy rodiny, příslušníky domácnosti, zaměstnavateli nebo zaměstnanci úřadu známými a není-li pochybnosti o trvání nebo rozsahu práva k zastupování.

I když byl ustanoven zmocněnec, může zmocnitel sám učiniti prohlášení vlastním jménem vedle svého zmocněnce nebo na jeho místě a rovněž úřad si může vyžádati potřebné prohlášení přímo od zmocnitele. V pochybnosti platí prohlášení zmocnitelovo.

Úřad může určitou osobu ze zastupování jako zmocněnce vyloučiti, jestliže by vystupováním takového zmocněnce účel řízení byl znesnadněn, ohrožen nebo mařen, musí však učiniti opatření, aby strana tím neutrpěla právní újmy.

Pokoutníci úřadu známí nesmí býti připuštěni k zastupování stran.

I když si strana neustanoví pro určitou věc zmocněnce, může si přibrati právního neb odborného poradce a dostaviti se k úřadu v jeho průvodu.

Podání (návrhy, žádosti, oznámení, odvolání, odpor a jiná sdělení) mohou býti, pokud správní předpisy jinak neustanovují, učiněna u úřadu písemně nebo telegraficky a, je-li to podle povahy věci možno, též ústně.

Z podání má býti zřejmo, kdo je činí, případně kdo vystupuje jako zástupce nebo zmocněnec, o jakou věc jde a jaký návrh se činí. Nárok v podání uplatňovaný musí býti věcně odůvodněn tak, jak to povaha případu vyžaduje, a musí býti připojeny neb aspoň navrženy potřebné důkazy. Písemné podání musí býti podatelem neb zmocněncem vykázaným plnou mocí podepsáno vlastní rukou neb opatřeno znamením ruky, které ověří osoba čtení a písma znalá neb obecní orgán, při podáních u úřadu protokolovaných úřední orgán. Různé věci nebuďtež spojovány v jednom podání.

Úřad není oprávněn odmítnouti písemné podání jen pro formální vady, nýbrž má zaříditi z úřední moci jejich odstranění a uložiti k tomu cíli podateli přiměřenou lhůtu; stejně úřad uloží podateli, aby ve stanovené lhůtě potvrdil telegrafické podání písemně. Po bezvýsledném uplynutí lhůty buď podání považováno za neučiněné. Na tento následek budiž osoba podání činící upozorněna. Byla-li formální vada odstraněna ve stanovené lhůtě, platí o podání, jako by bylo učiněno původně správně.

Podání pocházející od pokoutníka úřadu známého může úřad, jemuž svědčí, vrátiti straně, aby je učinila do určité lhůty sama nebo zmocněncem. Je-li stanovená lhůta zachována, platí nové podání tak, jako by bylo učiněno v době původního podání.

O ústních podáních, učiněných u úřadu, jakož i o úředních úkonech, budiž sepsán protokol.

Každý protokol má obsahovati:

V protokolu o ústním podání budiž uveden podstatný obsah ústního prohlášení.

Protokoly o úředním úkonu buďte orgánem jej řídícím sepsány tak, aby podávaly přesně a stručně průběh a obsah jednání. V protokolu buďte zejména také zaznamenána veškerá rozhodnutí učiněná za úředního úkonu orgánem jej řídícím. Důležitá prohlášení stran, svědků a znalců buďte sepsána co možná jejich vlastními slovy.

Každý protokol případně jeho část (odstavec 6) budiž vyslechnutým osobám, pokud se toho výslovně nezřeknou, před připojením podpisu přečten.

Odepřel-li někdo podpis nebo vzdálil-li se před ukončením protokolu nebo části protokolu obsahující jeho výpověď, má orgán úřední úkon řídící tuto okolnost v protokole vyznačiti a uvésti důvody, proč podpis byl odepřen.

V protokole nesmí býti po podepsání nic podstatného měněno, mazáno ani škrtáno. Místa při sepisování přeškrtnutá mají zůstati ještě čitelná. Podstatné doplňky buďtež pojaty do dodatku k protokolu a zvláště potvrzeny.

Pokud není jinak stanoveno, je úřad povinen dovoliti stranám, aby v úředních hodinách stanovených pro styk se stranami pod dohledem úředního orgánu nahlédly do spisů nebo částí spisů a činily si z nich opisy nebo výpisy, pokud jejich znalosti potřebují k hájení svých právních zájmů.

Z nahlédnutí jsou vyloučeny vždy poradní protokoly; úřední referáty, návrhy vyřízení a jiné spisy (sdělení jiných úřadů, hlášení, zprávy apod.) jsou z nahlédnutí vyloučeny, jestliže tomu brání veřejný zájem nebo byly-li by tím ohroženy oprávněné zájmy některé strany s předmětem spisů nesouvisící nebo zájmy třetích osob. Z nahlédnutí nelze však vyloučiti spisy nebo jejich části, pokud obsahují zjištění okolností, které jsou podkladem rozhodnutí (§ 48 odst. 3).

Všem stranám v řízení zúčastněným a jejich právním zástupcům musí býti k žádosti poskytnuta možnost nahlédnouti do spisů podle předchozích odstavců v stejném rozsahu.

Osobě, která není stranou, může býti dovoleno nahlédnouti do spisů, osvědčí-li, že potřebuje jich znalosti k hájení svých právních zájmů.

Úřad jest oprávněn předvolati osoby, které v jeho úředním obvodu se zdržují nebo vykonávají trvale výdělečnou činnost nebo povolání a jejichž přítomnost u úřadu považuje za nutnou; k ústnímu jednání může úřad předvolati i osoby bydlící v jiném úředním obvodu, může-li se tím urychliti a zjednodušiti řízení a může-li se to státi bez značných obtíží pro předvolanou osobu.

V obsílce budiž uvedeno místo, doba a co možná i předmět úředního jednání, označení, v jaké vlastnosti se obeslaný má dostaviti (jako strana, svědek, znalec atd.), které pomůcky a důkazy má s sebou přinésti, a upozornění, zda se obeslaný má dostaviti osobně. Konečně buďtež v obsílce označeny i následky, které by obeslaného stihly, kdyby se bez důvodu a bez ospravedlnění nedostavil. Úřad může obeslaného v obsílce také vybídnouti, aby buď do doby stanovené pro výslech sdělil úřadu okolnosti, jež úřad zjišťuje, nebo se k zjištění těchto okolností dostavil k úřadu v určenou dobu.

Komu není nemocí, tělesnou vadou nebo jinými odůvodněnými překážkami zabráněno se dostaviti, jest povinen tak učiniti, pokud z obsahu obsílky nic jiného neplyne. Obeslaný je povinen úřadu do čtyřiadvaceti hodin po doručení obsílky odeslati oznámení o překážkách, pro něž mu není možno k úřadu se dostaviti. Nastala-li překážka později, buď oznámení odesláno ihned, jakmile nastala. Také o tom buď obeslaný v obsílce poučen.

Kdo bez důvodu a bez ospravedlnění obsílce nevyhoví, může býti k tomu přidržen pořádkovými pokutami (§ 124) nebo může býti předveden (§ 125), a jde-li o obsílku k ústnímu jednání, může mu mimo to býti uložena náhrada nákladů jednání zmařeného tím, že se k jednání nedostavil. Proti rozhodnutí o náhradě nákladů, může ten, kdo není ve věci zúčastněn jako strana, podati odvolání.

Následky podle předchozího ustanovení mohou obeslaného stihnouti jen, bylo-li jimi v obsílce pohroženo a byla-li obsílka doručena do vlastních rukou.

O obesílání osob exterritoriálních platí ustanovení mezinárodního práva.

Doručiti jest v bytě, živnostenské provozovně, obchodní místnosti, kanceláři nebo pracovním místě osoby, jíž má býti doručeno (příjemce), a jde-li o advokáty a veřejné notáře, v jejich kanceláři. Doručení mimo tyto místnosti je platné, nebylo-li přijetí odepřeno.

Není-li místností uvedených v odstavci 1, může se doručiti všude, kde doručovatel příjemce stihne.

Ustanovil-li příjemce u poštovního úřadu osobu k přijímání docházejících zásilek, platí doručení této osobě za vykonané příjemci.

Opustil-li příjemce dočasně své bydliště a zanechal-li v místě uvedeném v odstavci 1 neb u svého dodávacího poštovního úřadu adresu svého dočasného pobytu v tuzemsku, může býti spis za ním zaslán.

Nezastihl-li doručovatel příjemce v místě uvedeném v § 26 odst. 1, může doručiti každému právě přítomnému dospělému příslušníku domácnosti příjemcovy nebo jeho zaměstnavateli nebo zaměstnanci, jsou-li doručovateli známi a jestliže neodmítnou spis přijmouti.

Nezastihl-li doručovatel ani takové osoby, může doručiti podle ustanovení předchozího odstavce spis pronajimateli, který v témže domě bydlí, neb osobě jím ustanovené ke správě domu, rovněž v domě bydlící, jestliže tyto osoby jsou ochotny spis přijmouti.

Úřad může na spise (obálce) označiti osoby, kterým se nesmí spis náhradně doručiti pro jejich zájem na věci nebo pro jiný vážný důvod.

Nelze-li doručiti způsobem naznačeným v § 26 a § 27, budiž spis, který má býti doručen poštou, uložen u poštovního úřadu, jinak u obecního úřadu dodávacího místa a budiž to příjemci oznámeno vývěskem připevněným na dveře vchodu do bytu nebo do místnosti označené v § 26 odst. 1, nebo na dveře domu, v němž byt neb místnost jest.

Uložení spisu u poštovního neb obecního úřadu má účinky doručení. Poškození nebo stržení vývěsku nemá vlivu na platnost doručení.

Do vlastních rukou příjemcových budiž doručeno:

Nezastihl-li doručovatel příjemce v některé z místností uvedených v § 26 odst. 1, zanechá v ní nebo připevní na její dveře písemné oznámení, v němž vyzve příjemce, aby v této místnosti byl přítomen k přijetí spisu v den a hodinu zároveň uvedenou. Nemůže-li mu ani pak býti spis doručen, doručí se podle ustanovení § 28 i když se příjemce o písemném oznámení nedověděl.

Je-li strana zastoupena zmocněncem (§ 17), který má bydliště v tuzemsku, doručuje se spis jemu. Vedle toho však lze podle uvážení úřadu doručiti i straně samé; mimo obsílky pokládá se v takovém případě doručení za vykonané, byl-li spis doručen zmocněnci.

Má-li několik stran v řízení společného zástupce či zmocněnce, pokládá se spis za doručený všem stranám, jestliže bylo zástupci (zmocněnci) doručeno jedno vyhotovení spisu. Podalo-li několik stran společné písemné podání, platí v pochybnosti ten, jehož podpis je na prvním místě, a to v prvé řadě s pravé strany, za společného zmocněnce pro doručování.

Úřad může, vyžaduje-li toho povaha věci, straně, která má bydliště (sídlo) mimo jeho úřední obvod, uložiti, aby ve lhůtě jím určené jmenovala zmocněnce pro doručování, bydlícího v obvodu úřadu, pro určitou nebo pro všechny jí se týkající věci, jež se stanou předmětem řízení u tohoto úřadu. Nevyhoví-li strana tomuto příkazu, může jí úřad ustanoviti opatrovníka podle § 16. Toto ustanovení neplatí o doručování zaměstnancům československého státu ustanoveným v cizině; jim doručuje na žádost úřadu příslušné ministerstvo.

Doručení úřadu, ústavu nebo podniku stane se dodáním spisu orgánu, který jest povolán přijímati spisy, anebo orgánu, který jest přítomen v úřadě (ústavu, podniku) a jest doručovateli znám. Za průkaz o doručení, není-li doručovacího lístku nebo knihy, platí tu den označený v otisku podacího razítka. Důkaz opaku jest připuštěn.

O doručování osobám exterritoriálním a v budovách nebo místnostech exterritoriálních platí předpisy mezinárodního práva.

Spisy, které mají býti doručeny osobám v činné službě vojenské nebo četnické, doručí se příslušnému velitelství.

Osobám, jejichž pobyt přes konané šetření jest neznám, neb osobám, které nejsou úřadu známy, může býti doručeno, není-li ustanoven zástupce, zmocněnec neb opatrovník, veřejnou vyhláškou na úřední tabuli a doručení platí za vykonané, není-li ve správních předpisech jinak ustanoveno, když od vyhlášení na úřední tabuli příslušného úřadu uplynulo patnáct dnů, nebyla-li ovšem ve vyhlášce stanovena lhůta delší.

Úřad může vyhlášku vyhlásit také v obci veřejným vyvěšením a jinak způsobem v místě obvyklým.

Poškození neb stržení vyhlášky nemá vlivu na platnost doručení.

Výkon doručení buď, kde je toho pro průkaz o doručení třeba, potvrzen osobou, jíž bylo doručeno, na doručovacím lístku (doručence) zapsáním data doručení a jejím podpisem, jakož i podpisem doručovatele. Odepře-li osoba, jíž bylo doručeno, podpis nebo datum, buď to doručovatelem na lístku vyznačeno.

Nemohlo-li býti osobě, které lze platně doručiti, potvrdí doručovatel okolnost, která má účinek doručení, na doručence zapsáním příslušného data a svým podpisem.

Doručenka buď bez odkladu vrácena úřadu.

Řádně vyhotovená doručenka je formálním důkazem o doručení. Důkaz opaku je připuštěn.

Jsou-li pochybnosti nebo není-li doručenky, lze doručení prokázati jiným vhodným způsobem.

Při počítání lhůt, které jsou stanoveny podle dnů, nepočítá se den, do něhož spadá doba neb událost, jíž se má lhůta počínati.

Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků končí se uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem neb číselným označením odpovídá dni, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den Československé republiky nebo na všeobecný svátek státu, v němž strana bydlí, jest pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.

O dny poštovní (telegrafní) dopravy se lhůty, vyjímajíc případ uvedený v § 75 odst. 2, neprodlužují.

Je-li pochybnost, považuje se lhůta za zachovanou, dokud se neprokáže opak.

K zajištění účelu nebo podmínek řízení a jeho nákladů může úřad stranám uložiti, aby složily jistotu v hotových penězích nebo může naříditi přiměřené zajištění jiného způsobu. Místo jistoty v hotových penězích může strana je zříditi v cenným papírech požívajících sirotčí jistoty nebo zaznamenaných na tuzemské burse nebo ve vkladních knížkách tuzemských spořitelen, tuzemských ústavů peněžních, oprávněných přijímati peníze na vkladní knížky, nebo tuzemských úvěrních ústavů družstevních a jejich ústředí, podrobených předepsané zákonné revisi.

Složení jistoty podle předcházejícího odstavce budiž uloženo, jen je-li to nutné nebo účelné a jen v rozsahu přiměřeném sledovanému účelu a poměrům strany. Složení jistoty nebudiž žádáno na stranách, které osvědčí, že by nemohly jistotu složiti bez zkrácení nutné výživy potřebné pro ně a jejich rodiny (právo chudých).

Bylo-li uloženo složiti jistotu vzhledem k žádosti strany kdykoliv odvolatelné, budiž zároveň strana upozorněna v rozhodnutí, jímž se ukládá složiti jistotu, že když by příkazu v dané lhůtě nevyhověla, bude se míti za to, že od návrhu odstoupila. Jinak se vykoná rozhodnutí ukládající složiti jistotu podle ustanovení části druhé.

Proti uložení jistoty lze podati odvolání. I když bylo podáno odvolání, může úřad v řízení pokračovati, má-li to za nutné ve veřejném zájmu.

Nedojde-li k splnění účelu, pro nějž jistota byla dána, vinou strany jistotu složivší, použije se dané jistoty k tomuto splnění; zbytek se vrátí straně, není-li ve správních předpisech ustanoveno, že má býti prohlášen za propadlý.

Rovněž může úřad, pokud již správní předpisy zvláště tak neustanovují, k zabezpečení účelu řízení naříditi zabavení nebo jiné zajištění věci, které podle správních předpisů mají býti prohlášeny za propadlé, mají se zničiti neb učiniti nepotřebnými, dále předmětů, jichž je potřebí k vedení důkazu.

K zajištění nerušeného chodu řízení může úřad nebo jeho orgán, který řídí ústřední úkon, těm, kdo řízení ruší, po bezvýsledném napomenutí uložiti pořádkové pokuty do 2 000 Kč, při nedobytnosti vězení do pěti dnů a po případě naříditi, aby se vzdálili. Vyloučí-li se takto strana nemající zastoupení nebo zmocněnec, jehož zmocnitel není přítomen, musí úřad učiniti opatření, aby strana tím neutrpěla právní újmy.

Na zmocněnce, kteří jsou oprávněni strany zastupovati z povolání, budiž vedle jejich potrestání učiněno disciplinární oznámení. Veřejným orgánům, kteří podléhají disciplinárnímu (kárnému, kázeňskému) právu, nebudiž ukládána pořádková pokuta, nýbrž buď učiněno na ně disciplinární oznámení.

Uložení pořádkové pokuty nevylučuje trestní soudní stíhání pro týž čin.

Úřad jest oprávněn pro své rozhodnutí učiniti si úsudek i o předběžných otázkách, o nichž jako o otázkách hlavních přísluší rozhodovati jiným úřadům nebo soudům.

Úřad může však tak řízení přerušiti až do právoplatného rozhodnutí předběžné otázky příslušným úřadem nebo soudem, jestliže řízení o předběžné otázce u příslušného úřadu nebo soudu je již zahájeno nebo se mezi řízením zahájí. Úřad může také řízení přerušiti a uložiti straně, aby do určité lhůty zahájení řízení nenavrhla, a po marném uplynutí lhůty v řízení pokračovati. V případech, kde úřad nesmí podle zákonných předpisů řešiti předběžnou otázku, budiž řízení přerušeno do rozhodnutí soudu nebo příslušného úřadu.

K ústnímu jednání jest obeslati strany případně svědky nebo znalce, jejichž výslechu bude třeba.

Ústní jednání budiž ustanoveno vždy tak, aby se obeslané

osoby mohly k němu dostaviti včas.

Je-li třeba provésti při ústním jednání důkaz místním ohledáním (§ 64), budiž ústní jednání provedeno zpravidla na místě samém, jinak u úřadu anebo na jiném místě, které jest podle povahy případu nejúčelnější.

Obsílky k ústnímu jednání buďtež stranám doručeny podle § 29 a obsahujtež poučení o právních následcích nedostavení, uvedených v následujících odstavcích.

Pokládá-li to úřad za nutné neb účelné, může vedle osobního obeslání známých stran vyhlásiti ustanovení ústního jednání ještě vývěskem na úřední tabuli, po případě v obcích nebo i v úředních (po případě i v jiných) novinách.

K námitkám, které nebyly stranami, jimž byla obsílka doručena podle § 29 podány (písemně nebo ústně do protokolu) bez dostatečné omluvy nejpozději v den při ustanoveným ústním jednáním anebo předneseny při něm, se nepřihlíží.

Zmešká-li bez dostatečné omluvy ústní jednání strana, k jejíž žádosti bylo řízení zavedeno, má se za to, že žádost vzala zpět, není-li ve veřejném zájmu třeba, aby se věc projednala.

Mají-li býti pro ústní jednání vyloženy k nahlédnutí spisy nebo jiné pomůcky, buďtež v obsílce (vyhlášce) uvedeny též místo a čas, kde a kdy lze před ústním jednáním ve spisy a pomůcky nahlédnouti.

Úřední orgán pověřený provedením ústního jednání zahajuje, řídí a ukončuje ústní jednání, uděluje slovo stranám, vyslýchá svědky a znalce; pečuje o to, aby věc byla úplně a do podrobna probrána, avšak také o to, aby jednání nebylo protahováno rozvláčnostmi nebo uváděním okolností a důkazů k věci nepatřících, nýbrž skončeno co možná bez přerušení při jediném ústním jednání.

Po zahájení ústního jednání má ústřední orgán je řídící především zjistiti, které osoby a v jaké vlastnosti (strana, svědek, znalec atd.) jsou přítomny i zda zástupci a zmocněnci stran se dostavivší jsou oprávněnými k zastupování, a na to sděliti přítomným stručně, avšak výstižně a jasně předmět jednání.

Úřední orgán ústní jednání řídící určuje pořad, v jakém předmět ústního jednání má býti probrán, zejména v jakém pořadu mají býti strany slyšeny a důkazy prováděny, rozhoduje o připuštění nebo zamítnutí návrhů neb otázek stran, provádí připuštěné důkazy a pečuje otázkami stranám, svědkům a znalcům dávanými, jakož i jiným způsobem o to, aby stav věcí směrodatný pro rozhodnutí byl zjištěn (§ 42 a § 43).

Přítomným stranám budiž zachováno při ústním jednání právo na slyšení (§ 42). Strany jsou oprávněny činiti návrhy věci se týkající a povinny uváděti k jejich odůvodnění příslušné skutkové okolnosti. Rovněž mají strany právo vyjádřiti se o návrzích, skutkových tvrzeních a právních vývodech jinou stranou přednesených a důkazech jí nabídnutých. Byly-li při ústním jednání nebo mimo ně provedeny důkazy, musí býti výsledky všech provedených důkazů se stranami, pokud se toho nezřeknou, sděleny a mají strany právo, aby se o výsledku provedených důkazů vyjádřily.

Úřední orgán řídící ústí jednání jest oprávněn je odročiti nebo přerušiti. Bylo-li ústní jednání odročeno, má úřední orgán je řídící co možná ihned ustanoviti, kdy a kde bude o něm pokračováno, a přítomným to ústně oznámiti.

Bylo-li ústní jednáno odročeno, má úřední orgán je řídící na počátku nového ústního jednání stručně, avšak výstižně zopakovati výsledky dosavadního jednání a sděliti stranám výsledky důkazů mezi tím provedených a teprve potom v jednání pokračovati.

Skutečnosti všeobecně známé nebo známé úřadu z jeho vlastní úřední činnosti jakož i skutečnosti, pro jejichž existenci stanoví zákon právní domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku je připuštěn, pokud to zákon nevylučuje.

Jinak úřad, přihlížeje k výsledkům řízení, volně ocení, zda má býti nějaká skutečnost považována za prokázanou čili nic.

Stranám musí býti dána příležitost, aby nabyly vědomosti o výsledku provedeného důkazu, pokud se ho použije k odůvodnění v rozhodnutí (§ 70), a vyjádřily se o něm.

Strany jsou povinny svá tvrzení, pokud je jim to možno dokázati a za tím účelem dodati nebo alespoň označiti úřadu důkazy jim známé.

Listiny, které byly v předepsané formě zřízeny v tuzemsku některým veřejným úřadem v mezích jeho úředního oprávnění nebo od osoby veřejnou věrou nadané v oboru působnosti jí přikázanému (veřejné listiny), podávají úplný důkaz toho, co v nich úřadem úředně jest nařízeno nebo prohlášeno nebo úřadem neb osobou ke zřizování listin povolenou dosvědčeno. Totéž platí o listinách, které byly zřízeny sice mimo tuzemsko, avšak v mezích jejich úředních oprávnění veřejnými úřady neb orgány, které jsou podřízeny některému tuzemskému úřadu nebo vykonávají funkce československých zastupitelských úřadů.

Pokud není v mezinárodních smlouvách jinak ustanoveno, mají listiny zřízené v cizině, které na místě, v němž byly zřízeny, platí za veřejné listiny a jako veřejné listiny tam požívají plné průvodnosti, předpokládajíc vzájemnost, průvodnost veřejných listin, jsou-li ověřeny příslušným úřadem neb orgánem Československé republiky nebo veřejným úřadem neb orgánem vykonávajícím funkce československých zastupitelských úřadů.

Stejnou průvodnost mají také jiné listiny, které jsou zákonnými předpisy prohlášeny za veřejné listiny.

Důkaz o tom, že obsah listiny neodpovídá skutečnosti, jest připuštěn.

Je-li listina k důkazu potřebná v rukou třetí osoby, může úřad jí naříditi, aby ji předložila; odmítne-li předložiti listinu bez důvodu, stihnou ji následky neodůvodněného odepření svědectví.

Třetí osoba může vydání listiny odepříti z týchž důvodů, z kterých může býti odepřeno svědectví, a kromě toho i proto, že listinu chová jménem jiné osoby v řízení nezúčastněné.

Tomu, kdo není v řízení zúčastněn jako strana, přísluší odvolání proti vyzvání, aby předložil listinu k důkazu potřebnou.

O vyžádání listin uložených u soudů a veřejných úřadů, korporací a orgánů platí ustanovení § 13.

osoby, které nejsou s to své pozorování sděliti nebo v době, na kterou se má jejich výpověď vztahovati, nebyly způsobilé, aby vnímaly skutečnost, která má býti dokázána;

duchovní tom, co jim bylo svěřeno při zpovědi nebo jinak pod pečetí duchovní mlčenlivosti;

osoby. které jsou ve státní službě nebo z ní vystoupily, jestliže by svou výpovědí porušily povinnost úředního tajemství jim uloženou, pokud nebyly jí svým představeným zproštěny.

Svědecká výpověď může býti odepřena:

Výpověď o narození, sňatku, a úmrtí osob označených v odstavci 1, čís. 1, nesmí býti odepřena pro nebezpečí majetkové škody.

Chce-li svědek výpověď odepříti, má důvody odepření uvésti, a, je-li třeba, osvědčiti.

Odepře-li svědek výpověď bez důvodu, budiž postupováno podle ustanovení § 124; kromě toho může mu býti uložena náhrada nákladů způsobených neodůvodněným odepřením výpovědi. Proti uložení takové náhrady může svědek podati odvolání.

Svědek buď na počátku svého výslechu dotázán na své osobní poměry pro výslech rozhodné, podle potřeby buď poučen o důvodech odepříti výpověď a napomenut, že má vypovídati pravdu, že nesmí nic zatajiti a že má vypovídati tak, aby mohl svou výpověď, bude-li třeba, stvrditi slibem místo přísahy; při tom buď upozorněn na trestní následky křivé výpovědi (čl. 10 odst. 5, zákona).

K udání pravdy mohou býti svědkové zavázáni, jde-li o zvlášť důležité rozhodné skutečnosti, vzetím do slibu místo přísahy před výslechem nebo po něm (§ 58).

Osoby, které byly odsouzeny pro křivé svědectví nebo pro křivou přísahu (slib místo přísahy) nebo v době výslechu nedokončily čtrnáctého roku věku nebo pro slabost rozumu nemají dostatečné představy o podstatě a významu přísahy (slibu), nesmějí býti jako svědkové vzati do slibu místo přísahy.

Jsou-li veřejní orgánové, kteří složili služební přísahu nebo slib, vyslýcháni jako svědkové o tom, co pozorovati ve službě, budiž jim místo vzetí do slibu připomenuta služební přísaha nebo slib.

Svědkové buďtež zpravidla vyslýcháni jednotlivě za nepřítomnosti těch, kteří mají býti vyslechnuti po nich.

Svědek potvrzuje svou výpověď tímto slibem místo přísahy: „Na svou čest a svědomí ujišťuji, že podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vypovím (jsem vypověděl) čistou pravdu na otázky mi kladené a že, co se těchto otázek týče, nic nezamlčím (jsem nezamlčel)”.

Neodůvoděné odepření slibu místo přísahy má stejný účinek jako neodůvodněné odepření svědecké výpovědi.

Svědecký výslech může býti proveden i mimo ústní jednání.

Ustanovení o svědeckém výslechu platí obdobně, bylo-li podle § 24 odst. 2, vyžádáno od svědka písemné sdělení o okolnostech, které úřad zjišťuje.

Důkaz znalci se provádí, je-li ke zjištění skutkové podstaty třeba, aby nějaké skutečnosti nebo stavy byly poznány podle zvláštních odborných znalostí nebo zkušeností nebo aby ze skutečností nebo stavů takto seznaných byly stejným způsobem vyvoděny závěry.

Jakožto znalců sluší použíti především odborných orgánů přidělených úřadu nebo ustanovených pro úřad (úředních znalců). Nemá-li jich úřad po ruce nebo je-li to vzhledem k zvláštnostem případu nutno, lze za znalce přibrati i jiné osoby, zejména jsou-li ustanoveny veřejně k tomu, aby podávaly dobrá zdání žádaného druhu, nebo zabývají-li se veřejně vědou, uměním nebo živností, jejichž znalost jest předpokladem žádaného dobrého zdání nebo k jejichž vykonání jsou veřejně ustanoveny nebo zmocněny.

Kdo není podle § 62 odst. 3, vyloučen z podání znaleckého posudku nebo ho zproštěn, je povinnen před úřadem jako znalec vypovídati. Odepřel-li znalec bez důvodu podati znalecký posudek, budiž postupováno podle ustanovení § 56 odst. 4.

O znaleckém výslechu osob exterritoriálních a cizích konsulů platí předpisy mezinárodního práva.

Nejsou-li neúřední znalci již všeobecně vzati do přísahy, buďtež před podáním znaleckého posudku vzati do slibu místo přísahy.

Formule slibu místo přísahy zní:

„Já N. N. na svou čest a svědomí slibuji, že podám svůj znalecký posudek v otázkách mi předložených po přesném zkoumání bez jakékoli strannosti a vedlejších ohledů podle svého nejlepšího vědomí a svých odborných znalostí věrně a pravdivě.” Ustanovení § 58 odst. 2, platí obdobně.

Znalec je vyloučen z podání znaleckého posudku z důvodů, ze kterých jsou podjati úřední orgánové podle § 11 a vyloučeni svědkové z vydání svědectví. Namítá-li strana podjatost znalce, musí tak učiniti dříve, než znalec podal svůj znalecký posudek, po případě ihned, jakmile se dověděla o osobě znalce neb o důvodu vylučovacím. Znalec může odepříti podání znaleckého posudku z týchž důvodů, z kterých může svědek odepříti svědeckou výpověď.

Počet a osoby znalců určuje úřad přihlížejíc při tom k návrhům stran a povaze věci.

Znalecký důkaz se provádí zpravidla při ústním jednání za účasti stran. Podle povahy věci lze však znalecký důkaz provésti i mimo ústní jednání; také může úřad uložiti úřednímu znalci, aby podal znalecký posudek na základě samostatného ohledání provedeného mimo ústní jednání.

K objasnění věci může úřad k návrh nebo z úřední moci provésti ohledání, a to, uzná-li toho potřebu, s přibráním znalců.

Ohledání věci, která se k úřadu dá snadno dopraviti, provede se u úřadu, jinak na místě samém.

Každý, kdo je vlastníkem nebo držitelem věcí, místností nebo pozemků, jež mají být ohledány nebo v nichž jest věc, jež je předmětem ohledání, nebo přes něž je přístup k této věci, je povinen trpěti ohledání věci, místnosti nebo pozemku a dovoliti nezbytný přístup do místnosti nebo na pozemek úředním orgánům, a uzná-li to úřad za nutné, i znalcům a stranám za tím účelem, aby ohledání mohli býti vykonáno.

Vlastník (držitel) může odepříti splnění povinnosti podle předchozího odstavce, jestliže by ohledání jemu neb osobám jemu blízkým (§ 56 odst. 1, čís. 1) způsobilo přímo značnou majetkovou škodu nebo nebezpečí trestního stíhání nebo jim bylo k hanbě nebo jestliže by se ohledáním prozradilo umělecké, výrobní nebo obchodní tajemství.

Odepřel-li vlastník (držitel) bez důvodu vyhověti povinnosti jemu uložené v odstavci 3, postupuje se jako při neodůvodněném odepření svědectví.

Úřad jest povinen dbáti toho, aby nebylo ohledání zneužito k porušení uměleckého, výrobního nebo obchodního tajemství; zatím účelem může orgán ohledání řídící protokolárně zavázati zúčastněné osoby výslovně k této povinnosti s upozorněním na trestní následky neuposlechnutí podle čl. 10 odst. 5, zákona.

Byla-li vlastníku (držiteli) označenému v odstavci 3, způsobena ohledáním škoda, rozhodne úřad, žádá-li o to poškozený do patnácti dnů ode dne ohledání, o povinnosti k náhradě škody a o výši této náhrady. Z tohoto rozhodnutí je možno se odvolati.

O ohledání v budovách a místnostech exterritoriálních platí ustanovení mezinárodního práva.

Ohledání nemovitostí vojenských nebo vojskem obsazených, jakož i místností a věcí v nich, je dovoleno jen se souhlasem příslušného velitelství, které se co možná zúčastní ohledání svým zástupcem.

Ohledání veřejných budov, jakož i místností a věcí v nich, dále k provozu určených budov a pozemků železnic sloužících veřejné dopravě jest dovoleno jen s vědomím příslušného úřadu, který se co možná zúčastní ohledání svým zástupcem.

Exekuční úřad, prováděje politickou exekuci, jest oprávněn použíti svých vlastních orgánů, orgánů ustanovených k berní exekuci, obecních orgánů a jako asistence při provádění exekuce součinnosti bezpečnostních orgánů, podle potřeby i vojska.

Vykonávají-li se politické exekuce orgánů ustanovenými k berní exekuci, postupují tyto orgány podle předpisů platných pro provádění berní exekuce.

Exekuční úkony buďtež zrušeny, jestliže nastaly okolnosti, pro které exekuce pozbyla podkladu, zejména předloží-li se průkaz, že uložení plnění bylo provedeno, neb upustí-li oprávněná strana od vymáhání, dále zjistilo-li se, že exekuce nebyla vůbec přípustna nebo že byla vedena proti osobě, která není povinna plniti.

Exekuční řízení budiž odloženo, předloží-li se průkaz, že pro uložení plnění byl povolen odklad.

Exekuční orgán zabaví dlužníkovy věci v hodnotě stačící na zaplacení vymáhané částky a exekučních nákladů. Za tím účelem exekuční orgán prozatímně odhadne zabavené věci. Výběr je ponechán exekučnímu orgánu, na přání dlužníkovo buď však co možná vzat zřetel.

Je-li některá dlužníkova věc u třetí osoby, může býti zabavena jen s jejím souhlasem.

Zabavení se vykoná tím způsobem, že exekuční orgán zabavené věci zapíše a popíše v protokolu (zájemní protokol).

O zabavení buď uvědoměn dlužník; nebyl-li zabavení přítomen ani při něm zastoupen, budiž zpraven o tom, které věci byly zabaveny, a budiž, pokud se věci ponechávají v jeho opatrování, upozorněn na následky, které by mělo bezprávné odstranění, poškození nebo jiné znehodnocení zabavených věcí.

Zabavením se nabývá zástavního práva na zabavené věci pro vymáhanou pohledávku.

Zabavené věci buďtež zajištěny takto:

Je-li obava, že věci uvedené pod čís. 2 nebudou vzhledem k osobě dlužníkově u něho v bezpečí, buďtež bezpečně uzavřeny a uzávěrka buď opatřena úřední pečetí nebo buďtež jinak bezpečně uschovány.

V zájemním protokolu buď uvedeno, co bylo zařízeno pro zajištění zabavených věcí.

Nebyly-li námitky proti zabavení podle § 109 pojaty do zájemního protokolu, mohou býti podány u exekučního úřadu. Tyto námitky, jakož i námitky podle § 109 buďtež osvědčeny.

Shledá-li úřad, že na zabavenou věc přísluší třetím osobám právo, které nedopouští exekuci, zruší zabavení věci; neshledá-li toho, určí straně činící námitky přiměřenou lhůtu, ve které se má obrátiti na pořad soukromého práva, a může po marném uplynutí této lhůty v exekučním řízení pokračovati, jinak odloží další řízení až do pravoplatného soudního rozhodnutí o právu třetích osob nedopouštějícím exekuci.

Exekuční úřad nařídí nucený prodej zabavených movitých věcí tak, aby mezi zabavením a prodejem (dražbou) uplynuly aspoň tři týdny. Jsou-li podány námitky, lze k prodeji přikročiti teprve, když byly pravoplatně zamítnuty. Na dřívější dobu může býti dražba nařízena, dá-li dlužník k tomu souhlas nebo byly-li zabaveny věci, které podle své povahy jsouce déle uschovány, snadno se kazí nebo které by odkladem prodeje pozbyly značně ceny, nebo způsobilo-li by delší uschování zabavení věci nepoměrné náklady.

Váznou-li na věci jiná práva zástavní, buď prodej nařízen, lze-li očekávati, že výtěžek prodeje bude větší, než je hodnota nároku ze staršího zástavního práva a exekučních nákladů.

Zabavené cenné papíry a jiné věci mající bursovní nebo tržní cenu prodají se z volné ruky na místě, kde jsou, podle bursovní nebo tržní ceny, jakou mají v čase prodeje; nelze-li jich tam prodati, prodají se v místě, v němž je bursa nebo trh, kde se s takovými věcmi obchoduje.

Svědčí-li cenný papír určité osobě, je exekuční úřad oprávněn vymoci jeho přepsání na nabyvatelovo jméno a vydati je s právním účinkem místo dlužníka všechna listinná prohlášení, jichž jest ke zcizení třeba.

Ostatní zabavené věci se prodají veřejnou dražbou.

Dražební řízení se zahájí vydáním dražební vyhlášky.

Dražební vyhlášku vydá exekuční úřad a uvede v ní:

Vyhláška se vyvěsí na úřední tabuli exekučního úřadu, jakož i na úřední tabuli obce, v níž se dražba má konati a v níž věci jsou, podle potřeby i v okolních obcích.

Opis vyhlášky se doručí dlužníkovi, dále osobám, kterým příslušejí věcná práva na zabavených věcech, pokud jsou exekučnímu úřadu známy.

Dražbu vykoná, neurčí-li exekuční úřad k tomu někoho jiného, orgán, který vykonal zabavení.

K dražbě buď přibrán způsobilý, co možná, soudní znalec, který jednotlivé dražené věci odhadne. U věcí z drahých kovů buď udána také kovová hodnota.

Drahocenné věci, sklady zboží a jiné věci, které nelze odhadovati při dražbě, buďtež odhadnuty zpravidla již před dražbou.

Věci menší hodnoty, jejichž cena je běžná nebo jest určena sazbami nebo směrnicemi, není třeba odhadovati. Vyvolací cenu tu určí exekuční orgán sám.

Zabavené věci se draží jednotlivě nebo, prodávají-li se věci téhož druhu ve větším množství, také v souhrnných položkách. Při tom se udá odhadní hodnota (vyvolací cena).

Dražení smí začíti teprve půl hodiny poté, na kdy byl stanoven počátek dražby. Dražitelé neskládají záruky (vadia).

Pořadí, v kterém se mají jednotlivé věci prodávati, určí exekuční orgán, přihlížeje co možná k přáním dlužníkovým.

Dražiti nesmí dlužník ani vlastním ani cizím jménem, dále exekuční orgán, který dražbu provádí, ani jeho příslušníci (§ 11 odst. 1, čís. 1 a 2); dlužníkovi zástupci nebo zmocněnci nesmějí dražiti pro něho. Jednání proti předchozímu ustanovení jsou neplatna.

K podáním pod třetinu vyvolací ceny nebudiž přihlíženo. Ustanovil-li exekuční úřad nejnižší podání nad třetinu vyvolací ceny, je tato vyšší částka rozhodná.

Věci z drahých kovů nesmějí býti přiklepnuty za nižší podání, než jest jejich kovová hodnota.

Exekuční orgán řídící dražbu oznámí vedle vyvolací ceny nejnižší přípustné podání a kovovou hodnotu věcí z drahých kovů.

Dražba se koná, dokud dražitelé činí vyšší podání. Na žádost může být jednotlivým dražitelům povolena krátká lhůta na rozmyšlenou.

Nebylo-li přes dvojí vyzvání více podáno, oznámí exekuční orgán ještě jednou hlasitě poslední podání a přiklepne věc dražiteli, který podal nejvíce.

Vydražené věci se vydají vydražiteli jen za hotové. Vydražitel nemá nároku na správu pro vadu vydražených věcí.

Nezaplatí-li vydražitel kupní cenu do konce dražby, draží se věc jemu přiklepnutá znovu. Při tom již nesmí dřívější vydražitel dražiti; ručí za případný schodek na nejvyšším podání, nemá však nároku na to, oč bylo při opětné dražbě více strženo.

Výši schodku stanoví exekuční úřad.

Dražba budiž skončena, jakmile dosažený výtěžek stačí, aby byly uhrazeny náklady exekuce, pohledávky, které mají býti uspokojeny před pohledávkou vymáhanou politickou exekucí, jakož i tato pohledávka.

Totéž se staniž, dluží-li dlužník nebo někdo jiný za něho při dražbě částku, jíž jest třeba k úplnému uspokojení nákladů exekuce a vymáhané pohledávky.

V protokolu o dražbě třeba uvésti věci do dražby dané, vyvolací cenu, nejnižší podání, kovovou hodnotu věcí z drahých kovů, jméno a bydliště vydražitelovo a cenu, za kterou jednotlivé věci (položky) byly prodány, jakož i opatření učiněná při dražbě a jiné okolnosti podstatné pro dražební řízení.

Za zabavení hotových peněz a z výtěžku prodeje zabavených věcí uhradí se nejdříve náklady exekuce, pak pohledávka vymáhaná politickou exekucí.

Váznou-li však na prodaných věcech zástavní práva, která mají býti uspokojena za zabavené věci před pohledávkou vymáhanou politickou exekucí, může býti tato pohledávka uspokojena teprve tenkráte, jsou-li výtěžkem prodeje hrazeny pohledávky zajištěné předcházejícími zástavními právy. Částky na úhradu těchto pohledávek odevzdají se okresnímu soudu, v jehož obvodu se prodej konal. Témuž soudu se odevzdá částka zbývající po úhradě nákladů exekuce a pohledávky vymáhané politickou exekucí k uspokojení zástavních práv, které mají pořadí za pohledávkou vymáhanou politickou exekucí; není-li takových zástavních práv, odevzdá se zbytek dlužníkovi.

Závazek něco trpěti neb opominouti nebo vykonati něco, co pro zvláštní povahu plnění nelze vykonati třetí osobě, vykoná se tím, že exekuční úřad donutí osobu zavázanou, aby tento závazek splnila, pořádkovými pokutami, při nedobytnosti vězením.

Exekuce se počíná tím, že se straně povinné nejprve pohrozí donucovacími prostředky, nesplní-li závazek. Nebyl-li splněn závazek, budiž ihned použito donucovacího prostředku, jímž bylo pohroženo, a zároveň budiž pohroženo pro případ dalšího prodlévání donucovacími prostředky vždy přísnějšími.

Pořádkové pokuty nesmějí v jednotlivých případech přesahovati 2 000 Kč a vězení dobu pěti dnů.

Ukládání pořádkové pokuty podle předchozích ustanovení nelze právnickým osobám veřejného práva.