Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

25/1929 Sb. znění účinné od 26. 1. 1929 do 11. 2. 1979

25

 

Smlouva

mezi Československou republikou a Rakouskou republikou o právní ochraně a právní pomoci ve věcech dávkových.

 

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.

 

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ A REPUBLIKY RAKOUSKÉ BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA SE ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM:

Smlouva

mezi Československou republikou a Rakouskou republikou o právní ochraně a právní pomoci ve věcech dávkových. (čl. 1-18)

Československá republika a Rakouská republika, přejíce si upraviti právní ochranu příslušníků Československé republiky v Rakouské republice a příslušníků Rakouské republiky v Československé republice, jakož i povinnost úřadů obou států ku vzájemné úřední a právní pomoci ve věcech dávkových, sjednaly následující smlouvu.

Za tou příčinou byli jmenováni zmocněnci:

Československou republikou odborový přednosta v československém ministerstvu financí dr. Vladimír Valníček.

Rakouskou republikou ministerský rada ve spolkovém ministerstvu financí dr. Rudolf Egger.

Zmocněnci, sdělivše si své plné moci a shledavše je správnými, dohodli se takto:

Článek I.

Dávkami ve smyslu této smlouvy dlužno rozuměti veřejné dávky, pokud jsou vybírány na straně Československé republiky pro stát, země, župy, okresy a obce, na straně Rakouské republiky pro spolkový stát, pro spolkový stát za účasti zemí a obcí, pro země, okresy a obce, a na obou stranách ve formě přirážek nebo příspěvků, které se vybírají jednotně s těmito dávkami na účet jiných veřejnoprávních svazků. Vyňata jsou však cla a spotřební dávky; daň z obratu a daň přepychová (daň z obratu zboží) nebudiž při užívání této smlouvy pokládána za spotřební dávku.

I.

Právní ochrana ve věcech dávkových. (čl. 2)

Článek II.

Příslušníci (fysické i právnické osoby a jinací poplatníci) jednoho z obou států požívají na území druhého státu ve věcech dávkových stejné právní ochrany před úřady a soudy jako vlastní příslušníci tohoto státu․

II.

Právní pomoc ve věcech dávkových. (čl. 3-16)

Článek III.

Oba státy se zavazují, že si budou vzájemně poskytovati úřední a právní pomoc ve všech věcech dávkových jak v řízení vyměřovacím a zajišťovacím, tak také v řízení opravném a při vymáhání.

Článek IV.

(1)

Ve věcech dávkových doručují se písemnosti a vyřizují se dožádání o úřední a právní pomoc, s výhradou zvláštních ustanovení o vymáhání (čl. XI. až XIII.), bezprostředním stykem úřadů obou států.

(2)

K bezprostřednímu předání dožádání o doručení neb o jinakou úřední a právní pomoc, jakož i k jejich přijetí jsou příslušnými na obou stranách zemské finanční úřady.

(3)

Je-li dožádaný úřad místně nepříslušným, má dožádání předati z moci úřední příslušnému úřadu a žádající úřad o tom ihned vyrozuměti.

Článek V.

(1)

Dožádání jest sepsati, nehledíc k případům článku VI., druhý odstavec, úřady Československé republiky ve státním, oficielním jazyku, úřady Rakouské republiky ve státním jazyku.

(2)

V dožadovacím přípisu jest uvésti žádající úřad, jméno a povolání (stav) zúčastněných, a jedná-li se o doručení, adresu příjemcovu a druh písemnosti, jež má býti doručena.

Článek VI.

(1)

O doručení pečuje příslušný úřad dožádaného státu. Tento úřad může, nehledíc k případům vylíčeným v odstavci druhém, provésti doručení pouhým předáním spisu příjemci, pokud jest tento ku přijetí spisu ochoten.

(2)

Na přání žádajícího státu dlužno doručiti dotyčnou písemnost ve formě předepsané vlastním zákonodárstvím dožádaného státu pro provádění doručovací stejného druhu, pokud je sepsána ve státním, oficielním jazyku dožádaného státu, nebo, pokud je připojen překlad její v tomto jazyku. V těchto případech dlužno též dožádání sepsati ve státním, oficielním jazyku dožádaného státu nebo připojiti jeho překlad.

(3)

Přednosta úřadu, který je pověřen odesláním dožádání, ověří s výhradou další jiné úmluvy překlady zmíněné v předchozím odstavci nebo potvrdí, že překlady byly provedeny přísežným překladatelem.

Článek VII.

Doručení prokazuje se buď datovaným a ověřeným potvrzením příjemcovým o doručení neb osvědčením úřadu dožádaného státu, z něhož jsou zřejmy skutečnost, forma a čas doručení.

Článek VIII.

(1)

Úřad, jemuž dožádání jest řízeno, je povinen jemu vyhověti a užíti při tom týchž donucovacích prostředků jako při vyřizování žádosti úřadu vlastního státu nebo návrhu podaného k témuž účelu účastníkem. Také formy vyřízení řídí se zákony státu dožádaného; na návrh žádajícího úřadu jest však užíti zvláštní formy, pokud se nepříčí zákonodárství dožádaného státu.

(2)

Užití donucovacího prostředku přípustného v území dožádaného státu je vyloučeno, pokud žádající stát na obdobnou žádost by nebyl s to, aby užil donucovacího prostředku stejného druhu.

(3)

Žádající úřad dlužno na jeho přání vyrozuměti o času a místě jednání, jež má býti na žádost provedeno. Zúčastnění jsou oprávněni, dáti se při jednání dle všeobecných předpisů platných v dožádaném státě zastupovati neb se ho osobně zúčastniti.

Článek IX.

Za vyřízení dožádání nesmí býti žádající stát zatížen žádnými poplatky neb výlohami; vyjmuty jsou, s výhradou jinaké dohody, náhrady, vyplacené osobám přezvědným nebo znalcům, jakož i výlohy vzniklé spolupůsobením výkonného orgánu v případech čl. VI., odstavec druhý, nebo použitím zvláštní formy dle článku VIII., odstavec první, dále hotové výlohy exekučního řízení, které nejsou dobytny u dlužníka.

Článek X.

Pro právní pomoc v řízení vymáhajícím užije se ustanovení této smlouvy, pokud není v čl. XI. až XIII. nařízeno něco odlišného.

Článek XI.

(1)

Vykonatelná a nenaříkatelná opatření ve věcech dávkových dlužno na návrh bezplatně uznati a vykonati; vyjmuta jsou opatření, jichž předmětem jest pouze zajištění nějakého nároku; uznání musí býti výslovně vyřčeno. K podání a přijetí návrhu jest příslušným na straně Československé republiky ministr financí, na straně Rakouské republiky spolkový ministr financí. Podkladem uznání a výkonu vykonatelných nároků druhé strany jest zásadně vykonatelné opatření. Není-li částka, jež má býti vymožena, z opatření zřejmou nebo není-li tu opatření vydaného dlužníkovi o vykonatelném plnění, může toto opatření býti nahrazeno výkazem nedoplatků. Uznání vysloví v obou státech nejvyšší finanční správní úřad.

(2)

Opatření zmíněná v prvním odstavci vykonají se bez slyšení stran správními úřady neb soudem podle zákonodárství státu, v němž výkon se provádí. Výkon nároků žádajícího státu provede se v dožádaném státu týmiž prostředky řízení a týmiž orgány, které stát (spolkový stát) má po ruce k výkonu vlastních dávkových nároků. K povolení soudní exekuce jest příslušným soud, který jest dle zákonných ustanovení dožádaného státu určen k povolování exekucí na základě cizozemských titulů.

(3)

K žádosti o výkon dlužno připojiti prohlášení příslušného žádajícího státu, že opatření jest vykonatelným a nenaříkatelným; příslušnost tohoto úřadu osvědčí úřad žádajícího státu označený v prvním odstavci, druhá věta.

(4)

K rozhodujícímu výroku opatření, jakož i ku prohlášení a osvědčení dle odstavce třetího musí býti připojen překlad jeho ve státním, oficielním jazyku.

(5)

Nejvyšší finanční správní úřad žádajícího státu ověří překlady nebo potvrdí, že přiložené překlady byly provedeny přísežným překladatelem.

Článek XII.

(1)

Na základě vykonatelných opatření, jež nestala se ještě nenaříkatelnými, a na základě vykonatelných zajišťovacích opatření může býti požadováno prozatímní zajištění. Toto provede se zajišťovací exekucí; exekuce se povolí, aniž je třeba osvědčiti, že je tu nebezpečí, co do udané pravděpodobné částky nároku až do oné doby, v níž nárok stane se v dožádaném státě ve smyslu této smlouvy vykonatelným. Článek XI. platí obdobně.

(2)

Ustanovení prvního odstavce neplatí, je-li dlužník příslušníkem dožádaného státu a v tomto má svoje řádné bydliště neb trvalý pobyt, ledaže se jedná o nároky dávkové, které proti povinnému povstaly v době, kdy ještě nebyl příslušníkem dožádaného státu.

Článek XIII.

Žádosti o určitý způsob výkonu neb zajištění jest vyhověti, pokud je tento způsob výkonu nebo zajištění přípustným podle práva státu žádajícího i dožádaného; jinak řídí se způsob a provedení výkonu nebo zajištění právem dožádaného státu.

Článek XIV.

(1)

Úřední a právní pomoc může býti odmítnuta, domnívá-li se stát, který o poskytnutí pomoci byl požádán, že jest způsobilou, aby ohrozila jeho výsostná práva neb jeho bezpečnost.

(2)

Žádosti, dle nichž mají býti opatřeny v oblasti dožádaného státu přípustné výpovědi, oznámení neb dobrozdání osob, které nejsou zúčastněny jako poplatníci, mohou býti zamítnuty, pokud žádající stát není podle svého vlastního zákonodárství s to, aby žádal obdobné výpovědi, oznámení nebo dobrozdání. Totéž platí o žádostech, domáhajících se sdělení skutečných poměrů nebo právních vztahů, pokud znalost těchto poměrů nebo vztahů jest získána jen na základě povinností k podání zprávy, oznámení neb dobrozdání, které v území žádajícího státu neexistují, jakož i o jiných dožádáních, pokud by jim mohlo býti vyhověno jen porušením obchodního, provozního neb živnostního tajemství.

Článek XV.

(1)

Vyhoví-li se žádosti zcela neb částečně, je dožádaný úřad povinen ihned vyrozuměti úřad žádající o způsobu vyřízení.

(2)

Pokud se této žádosti nevyhoví, oznámí to dožádaný úřad neprodleně žádajícímu úřadu s udáním důvodů a jinak najevo vyšlých okolností, jež jsou důležity pro další sledování věci.

Článek XVI.

Pro dotazy, výpovědi, oznámení a dobrozdání, i pro jinaká sdělení, která docházejí některému státu právní pomocí, platí zákonné předpisy tohoto státu o úřední mlčenlivosti a zachování v tajnosti.

III.

Závěrečná ustanovení. (čl. 17-18)

Článek XVII.

Ministři financí obou stran mohou provésti další ujednání ve smyslu této smlouvy; po předchozí vzájemné dohodě vydají bližší věcně shodná ustanovení o provedení této smlouvy. Mohou zejména smluviti ustanovení o odvodu výtěžku z výkonů a o přepočítání částek, pro něž se má výkon provésti.

Článek XVIII.

Tato smlouva, která byla podepsána v československém a německé prvopise, budiž ratifikována a ratifikační listiny buďtež pokud možno nejdříve v Praze vyměněny. Smlouva nabývá účinnosti dnem ratifikace a potrvá v platnosti potud, pokud nebude jednou ze smluvních stran nejpozději 6 měsíců před uplynutím kalendářního roku vypovězena. Při včasné výpovědi pozbývá smlouva účinnosti uplynutím tohoto kalendářního roku. Oba texty smlouvy jsou autentické. Ratifikovaná smlouva bude uveřejněna v každém z obou států v úřední sbírce v obou autentických textech.

Na důkaz toho zmocněnci obou států tuto smlouvu podepsali a opatřili pečetěmi.

Ve Vídni, dne 12. července 1926.

Za Československou republiku:

Dr. Vladimír Valníček.

 

Za Rakouskou republiku:

Dr. Rudolf Egger.

Závěrečný protokol.

Při podpisu smlouvy mezi Československou republikou a Rakouskou republikou o právní ochraně a právní pomoci ve věcech dávkových učinili zmocněnci obou stran tato souhlasná prohlášení, která jsou podstatnou částí smlouvy:

1.

Pokud by nebyla sjednána shoda v zásadách práva obou států všeobecným vzájemným prohlášením, dlužno připojiti k jednotlivé žádosti o právní pomoc osvědčení zemského finančního úřadu, které úředně zjišťuje, že obdobné žádosti podle práva žádajícího státu bude vyhověno.

2.

Zasílání spisů nemůže býti zásadně vyžadováno. K výjimkám jest zapotřebí dohody ministrů financí obou států; žádati se má však o zaslání spisů jen tehdy, když toho vyžadují nutkavé zájmy žádajícího státu. Nedotčeno zůstává právo každého státu, přiložiti ke svým žádostem vlastní spisy, jež mají prospěti provedení žádostí.

3.

Jsou-li dány podmínky odpisu dávky pro nedobytnost podle předpisů dožádaného státu, vrátí dožádaný úřad žádost úřadu žádajícímu, připoje k ní osvědčení, že tyto předpoklady jsou dány, s doklady, které jsou o tom po ruce.

4.

Právní ochrana a právní pomoc ujednané touto smlouvou mají býti zásadně poskytovány též pro nároky dávkové a co do skutečností, vztahujících se na minulost. Žádosti o vymáhání nebo zajištění nároků, které se vztahují na dobu před 1. lednem 1923, nebudou však podávány.

5.

Na žádost finančního úřadu žádajícího státu jsou zástupci žádajícího úřadu připuštěni k výkonu právní pomoci. Mají se zdržeti každého zásahu do úředního jednání, přísluší jim však právo, činiti orgánu vedoucímu úřední jednání návrhy sloužící ku provedení žádosti; jsou zavázáni zachovávati úřední tajemství. Postavení, které přísluší zástupci vymáhajícího věřitele v soudním exekučním řízení, není tím dotčeno.

6.

Oba státy se dohodly, že v této smlouvě smluvená úřední a právní pomoc má býti poskytována zvláště při vyšetření základů, které jsou ve smyslu ujednání k článku 3. smlouvy z 18. února 1922 o urovnání tuzemského a cizozemského zdanění, zvláště o zamezení dvojího zdanění v oboru přímých daní směrodatnými pro rozdělení příjmů, vztažmo výnosů podniků, jež jsou výdělečně činnými v obou státech. Pro tyto případy poskytování vzájemné pomoci mohou býti na základě vzájemné dohody ministrů financí obou stran jejich věcně shodnými pokyny nařízena zjednodušení oboustranného styku úřadů, zejména také bezprostřední styk vyměřovacích úřadů I. stolice.

7.

Bylo smluveno, že soudní exekuce na základě titulů, které jsou předmětem této smlouvy, má se díti jen podle ustanovení této smlouvy a nikoli podle ustanovení, jež jinak platí na základě zaručené vzájemnosti pro právní pomoc ve věcech exekučních mezi oběma státy a že soud příslušný k povolení exekuce (čl. XI. druhý odstavec) má jednati podle ustanovení platných pro povolení exekuce na základě tuzemských titulů.

8.

Ověření překladů (potvrzení) ve smyslu této smlouvy platí jen při použití této smlouvy.

9.

Vykonatelnými opatřeními ve smyslu této smlouvy jsou vykonatelná rozhodnutí, usnesení nebo nařízení úřadů dávkových, které jsou k tomu příslušnými podle zákonných ustanovení.

Ve Vídni, dne 12. července 1926.

Za Československou republiku:

Dr. Vladimír Valníček.

 

Za Rakouskou republiku:

Dr. Rudolf Egger.

prozkoumavše tuto smlouvu se závěrečným protokolem, schvalujeme a potvrzujeme je.

tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky československé přitisknouti dali.

na hradě pražském, dne 15. prosince léta tisícího devítistého dvacátého osmého.

President republiky Československé:

T. G. Masaryk v. r.

 

Ministr zahraničních věcí:

Dr. Edvard Beneš v. r.

Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 26. ledna 1929, kterýmžto dnem smlouva nabyla podle čl. XVIII. mezinárodní účinnosti.

Dr. Beneš v. r.