Nepřevezme-li ministerstvo národní obrany do československé vojenské činné služby jako gážisty takovéto vojenské osoby z povolání, poskytne jim Československá republika potud, pokud nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě měly v některé obci republiky domovské právo, a pokud jejich skutečná služební doba v bývalé branné moci nepřesahovala dobu 5 let, k jejich zvláštní žádosti odbytné, rovnající se jednoročnímu služebnímu příjmu jejich (gáži), tak, jak jim příslušel dne 28. října 1918; pokud sloužili v bývalé branné moci více než 5, ale méně než 10 let, bude jim k jejich žádosti poskytnuto odbytné rovnající se dvojnásobnému ročnímu služebnímu příjmu, jak jim příslušel dne 28. října 1918.
Do naší branné v rámci nepřevzatým bývalým vojenským lékařům, kterým byly bývalou vojenskou správou jejich studijní výlohy uhrazeny, poskytne republika takovéto odbytné k žádosti jejich pouze v tom případě, jestliže si skutečně nejméně 7letou činnou službu podle převzatého závazku již odsloužili: toto odbytné bude pak činiti dvojnásobný roční služební příjem, který jim patřil dne 28. října 1918.
Sloužily-li takovéto bývalé vojenské aktivní osoby skutečně nejméně 10 roků, budou těm z nich, kteří nebyli do československé branné moci převzati, k jejich žádosti a podle jejich volby poskytnuty buď zaopatřovací požitky podle vojenských zaopatřovacích zákonův a nařízení plativších dne 28. října 1918 v bývalé říši rakousko-uherské, avšak nejvýše výměrou požitků zaopatřovacích VI. hodnostní třídy, nebo bude poskytnuto jim odbytné ve výši dvojnásobné roční gáže, požívané dne 28. října 1918; v obojím případě nepotřebují prokázati nezpůsobilost k dalšímu vykonávání činné služby. Podle těchto zásad budou poskytnuty zaopatřovací požitky také pozůstalým po těch vojenských osobách bývalé branné moci, jimž byly zaopatřovací požitky podle tohoto odstavce přiznány.
Nároku na odbytné nemá nikdo, kdo před působnosti tohoto zákona odbytné jakýmkoli způsobem již obdržel.
Bývalým vojenským gážistům z povolání, kteří teprve po 1. lednu 1920 získali domovské právo v některé obci Československé republiky, příslušejí nároky, uvedené v předešlých odstavcích tohoto zákona, pouze potud, pokud jim byla k jejich žádosti, do propadné lhůty, vládou nařízené, výslovně přiznána československá státní příslušnost. Bývalým vojenským gážistům, uvedeným v předešlým odstavcích, kteří s stávají československými státními příslušníky teprv opcí podle ustanovení mírových smluv s Německem, Rakouskem, Maďarskem a jinými státy, nároky uvedené v tomto paragrafu nepříslušejí.