Surové kůže hovězí, telecí, koňské, skopovice, kozlečiny a jehněčiny, jakož i kůže králičí a zaječí domácího původu smějí od 1․ května 1920 nakupovati a jími obchodovati jen ty osoby, oprávněné k tomu dle ustanovení živnostenského řádu, které se vykáží zvláštním povolením vystavených od politického úřadu první stolice, na Slovensku a v území Podkarpatské Rusi od administrativních vrchností I. stolice.

Rovněž i nákupní a prodejní družstva řeznická jsou povinna opatřiti si toto povolení.

Ustanovení 1. odstavce nevztahuje se na nákupy zpracovatelů surových koží.

Ministerstvo pro zásobování lidu se zmocňuje zajistiti si hovězí a telecí kůže, získané porážkami tuzemského dobytka (§ 2, nař. ze dne 2. ledna 1920, č. 22 Sb. z. a n.), pro lidové ošacení a jími za tím účelem hospodařiti. Povinnost ohlašovací a odváděcí postihuje toho, na jehož účet se dobytek porazil.

Kůže získané z porážek hovězího a telecího dobytka určeného pro zásobování vojska zůstávají k disposici ministerstvu národní obrany.

Ceny čas od času určuje ministerstvo pro zásobování lidu v dohodě s ministerstvem obchodu a ministerstvem národní obrany vyhláškou v úředním listě. Stejným způsobem budou vyhlášeny podrobnější předpisy o hlášení a odvádění koží.

Předpisy § 2 nevztahují se na kůže, které se nelézají v závodech kůže zpracujících. Tyto kůže jsou, stejně jako kůže cizozemského původu, volné.

Přestupky tohoto nařízení trestají se vězením, na Slovensku a v území Podkarpatské Rusi uzamčením, do tří týdnů a mimo to pokutou peněžitou do 2000 Kč.

Porušení ohlašovací neb odváděcí povinnosti dle § 2 může se trestati mimo to propadnutím neohlášených a neodvedených koží ve prospěch státu k disposici ministerstva pro zásobování lidu.

Tresty tyto ukládají politické úřady první stolice, na Slovensku a v území Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnosti první stolice.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provésti je ukládá se ministrovi pro zásobování lidu v dohodě s ministrem obchodu a ostatními zúčastněnými ministry.