Daň z masa se platí:

Že maso bylo již zdaněno, lze prokázati

Bližší náležitosti těchto stvrzenek a podmínek, za kterých ony tvoří průkaz o zaplacení daně, ustanovuje prováděcí nařízení.

Daň se vyměřuje podle přiložené sazby; sazba tato tvoří součást tohoto zákona.

Kterak se daň zapravuje, stanoví prováděcí nařízení.

Daň z porážek (ze zabitých zvířat v celých kusech) platí se (§ 6) buď podle váhy v případech, kde lze skutečnou váhu zjistiti způsobem, jak stanoví prováděcí nařízení, nebo z kusu.

Při nutných porážkách platí se daň toliko z masa, uznaného způsobilým k lidskému požívání a to podle váhy, zjištěné ohledajícím zvěrolékařem.

Při důchodkových přestupcích počítá se daň zásadně z kusu. Při tom se daň vyměřuje podle nejvyšší sazby, nemůže-li ten, kdo k placení daně jest povinen, věrohodně prokázati skutečnou váhu, nebo nižší sazbu; byla-li však zjištěna váha a činí-li daň podle váhy více než daň, která by příslušela podle sazby z kusu, počítá se daň podle váhy.

Masem ve smyslu tohoto zákona rozumí se dobytek zabitý v § 1 uvedený, a veškeré části jeho, syrové nebo připravené, jakož i veškeré masné výrobky z nich, pokud jsou k lidskému požívání způsobilé.

Zabitý dobytek v celém kuse pokládá se za kus i tenkráte, když scházejí hlava, nohy a vnitřnosti.

Daň je splatná v případech § 1, č. 1., před porážkou, v případech § 1, č. 2., před vypravením z celního řízení, v případech § 1, č. 3., před nabídnutím ku prodeji nebo před dopravením do živnostenského podniku a v případě nutné porážky (§ 4, odst. 2) do 24 hodin po vykonané zvěrolékařské prohlídce.

Nejpozději se zapravením daně má ohlásiti platitel daně u finančního úřadu ústně nebo písemně

Zapraviti daň jest povinen:

Koná-li porážku několik osob, lze rozděliti daň na několik platebních stvrzenek způsobem, jaký je stanoven v prováděcím nařízení.

Podnikatelé masných živností (§ 16) mají nárok na vrácení daně za maso, které z vlastních porážek vyvezli do míst, prohlášených za uzavřená (s potravní daní na čáře).

Finanční úřad může nárok ten oněm podnikatelům, kteří porušili závažným způsobem podmínky stanovené pro tento nárok, dočasně nebo na určitou dobu odníti.

Nárok na vrácení daně podmíněn je takto:

O vrácení daně musí ten, kdo porážku zdanil, do 14 dnů po zapravení této daně žádati ústně nebo písemně s předložením platební stvrzenky, podle §u 8, č. 4. a 5., potvrzené, u dozorčího úřadu, který nárok i s doklady prozkoumá, ústně přednesenou žádost protokolárně sepíše, a žádost, shledá-li ji odůvodněnou, finančnímu úřadu I. stol. odevzdá; neshledá-li dozorčí úřad žádost odůvodněnou, vrátí ji straně, neb odmítne ji sepsati, a strana má pak právo, ji během dalších 14 dnů, počínajíc odmítnutím nároků, předložiti písemně finančnímu úřadu I. stol., který rozhodne postupem instančním.

Daň se vrací tomu, kdo daň z porážky zapravil, i tenkráte, když maso bylo do uzavřeného místa dopraveno a tam znovu zdaněno někým jiným.

Nedodržení shora uvedených lhůt má za následek ztrátu nároku.

Ukáže-li se hned po vykonané porážce, že maso nebo část jeho není způsobilá k lidskému požívání povolí finanční úřad za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, navrácení daně za toto nepoživatelné maso.

Porážky, které se konají z nařízení úředního, aby čeleno bylo nákazám dobytčím, není třeba napřed ohlašovat a zdaňovati; porážky takové nutno však stranou, které poražený dobytek patří, nebo které byl nákazovou komisí ponechán, ohlásiti během následujícího všedního dne po vykonané porážce, vždy však dříve ještě, než i jen část masa k lidskému požívání způsobilého byla odstraněna z místnosti, kde porážka byla vykonána; zároveň s ohláškou nutno, s uvedením řečeného úředního rozkazu, zapraviti daň z onoho masa, které k lidskému požívání jest způsobilá.

Bylo-li poražené zvíře nákazovou komisí buď prodáno k zpeněžení nebo ponecháno vlastníkovi, přechází povinnost ohlásiti porážku a zapraviti daň z masa na dotčenou z těchto stran.

Na požádání finančních orgánů musí strana předložiti stvrzení úředního rozkazu k nahlédnutí.

Živnostník, který porážku vykonává pro někoho jiného jest povinen, vyjímajíc případy v § 11 označené, přesvědčiti se o tom, že daň byla správně zapravena, a potvrditi svým podpisem platební stvrzenku.

Živnostník tento ručí za daň nebo případné nedoplatky i s pokutou, a to i tenkráte, dá-li vykonati porážku svým zřízencem.

Stejné závazky mají podnikatelé veřejných jatek co do všech porážek, v těchto jatkách kýmkoli konaných.

Nezapravené berní částky vymáhají se jako přímé daně.

O promlčení daně z masa platí ustanovení zákona ze dne 18. března 1878, č. 31. ř. z.

Kdo po živnostensku koná porážky dobytka, vyjmenovaného v § 1, nebo maso prodává nebo zpracovává, jest povinen tento podnik, jakož i každou pozdější změnu ohlásiti finančnímu úřadu podle ustanovení prováděcího nařízení a označiti podnik zvenčí případným nápisem.

Veškeré živnosti masné (§ 15) podléhají důchodkovému dozoru.

Zřízenci, pověření tímto dozorem, jsou oprávněni, ve dne kdykoliv a v jinou dobu, je-li podnik v činnosti, do podniku a s ním spojených místností vstupovati, tam po dobu úředního jednání prodlévati, zjišťovati stav dobytka a zásoby masa, prohlížeti předepsané zápisy, účty a dopravní listiny a jiné pomůcky, pokud sloužiti mohou jako doklady pro toto maso, činiti z nich výpisy a na stvrzenku je odebrati.

Totéž právo přísluší těmto zřízencům kdykoli též v jinou než uvedenou dobu, dostaví-li se v průvodu zástupce obce.

Podnikatel živnosti masné a v jeho nepřítomnosti jeho zástupce jest povinen při úředním jednání konati na požádání sám nebo svými zaměstnanci potřebné pomocné práce, dovoliti bezplatné používání vah s příslušenstvím a podati vůbec každé vysvětlení, kterého jest pro daň z masa zapotřebí.

Zvláště jest povinen vykázati se doklady, že maso u něho nalezené jest zdaněno.

V každé živnosti masné musí býti váha, způsobilá k zvážení onoho množství masa, které jest v živnosti; jinak jest finanční orgán oprávněn dáti maso zvážiti jinde na útraty podnikatelovy.

K živnostenskému podniku (§§ 15, 16) počítají se:

Veřejné jatky a ony soukromé jatky, které slouží několika živnostníkům k vykonávání porážek, jsou kdykoli přístupny orgánům, pověřeným důchodkovým dozorem.

Tito orgánové mají právo nahlížeti do zápisů o porážkách (jatečních protokolů) a o dovozu masa a vůbec do všech zápisů a listin, týkajících se dobytku a masa.

Důchodkovému dozoru podle § 16 podléhají též ony osoby, na které se nevztahuje ustanovení § 15, potud, pokud ohlásily úkon, podléhající dani z masa, nebo pokud o nich mají dozorčí orgánové odůvodněnou domněnku, že úkon takový provedly nebo že vůbec mají ve svých místnostech uloženo nezdaněné maso v množství, jež přesahuje jejich obvyklou domácí potřebu.

Prohlídky v domácnostech těchto osob mohou býti vykonávány buď podle ustanovení celního a monopolního řádu nebo za intervence zástupce obce.

Finanční úřad jest oprávněn, má-li odůvodněnou domněnku, že předcházející ustanovení k zajištění daně nepostačují, uvaliti na jednotlivé podnikatele masných živností podle ustanovení prováděcího nařízení zostřený důchodkový dozor, záležející v tom, že jmenovaným se uloží povinnost, by ohlašovali v určité lhůtě napřed každý přírůstek a úbytek v počtu dobytka, dále každou porážku i každý odběr masa a buď konali o těchto ohláškách zevrubné zápisy na zvláštním tiskopisu (ohlašovacím a revisním archu) nebo je dali zapisovati od dozorčího úřadu.

Představený obce jest povinen poskytnouti zřízencům, kteří jsou pověřeni důchodkovým dozorem, na požádání neprodleně zákonité pomoci při zjišťování daně z masa a zvláště jim dovoliti, by nahlíželi do zápisů, konaných o vydávání dobytčích pasů, o zdravotní prohlídce, o porážkách a o dovozu masa, činili v nich poznámky a pořizovali si výpisy.

Povinnost tato uložena jest také oněm zřízencům nebo činovníkům obecním, kteří jsou pověřeni úkoly označenými.

Veškeré dopravní podniky jsou povinny dodávati podle ustanovení prováděcího nařízení finančnímu úřadu výkazy o dopravě dobytka a masa, podléhajícího tomuto zákonu.

Přestupky tohoto zákona se stíhají podle důchodkového trestního zákona se změnami, stanovenými v tomto zákoně.

Trestnost důchodkových přestupků promlčuje se ve třech letech.

Ustanovení důchodkového trestního zákona o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu, převyšujícího tuto výměru, uloží se trest vězení.

Kdo buď vůbec nevyhoví ustanovení tohoto zákona o povinných záznamech, nebo záznamy ty koná nesprávně nebo neúplně, nebo kdo neučiní povinného ohlášení, pokutuje se i tehdy, nebyla-li daň zkrácena, částkou od 20 do 1000 Kč.

Stejné pokutě propadá i ten, kdo finančním orgánům proti ustanovením §§ 18 až 21 tohoto zákona odepře poskytnutí pomoci nebo použití zápisů, tam uvedených, pokud není stanoven v důchodkovém trestním zákoně trest těžší.

Stejně se pokutují zřízenci dopravních podniků, kteří v mezích své působnosti opominuli podati výkazy, uložené těmto podnikům podle § 22, nebo je podali v podstatných bodech neúplně, nebo nesprávně, nebo kteří porušením svých povinností zmařili tyto výkazy zcela nebo z části.

Maso, které jest uloženo jinde, nežli v místnostech ohlášených podnikatelem podle § 17, neb jehož zdanění se nařízeným způsobem neprokáže, může býti u osob, vytčených v § 15, prohlášeno za propadlé nehledíc na to, komu patří, a zavede-li se proti určité osobě trestní řízení.

Zřízenec, pověřený důchodkovým dozorem, jest oprávněn, jsou-li zde podmínky odst. 1., postarati se na útraty podnikatelovy o bezpečné uschování masa až do rozhodnutí povolaného úřadu, po případě o prodej jeho ve veřejné dražbě.

Totéž platí o mase pocházejícím z porážek nebo z ciziny, když měly zapraviti daň podle § 1, č. 1. a č. 2., osoby, na které se nevztahuje ustanovení § 15.

Nejmenší výměra peněžitých trestů, nebo částek, na jejichž složení se podle důchodkového trestního zákona povoluje upuštění od právního řízení, stanoví se částkou 100 korun, byla-li zkrácena daň, a jinak částkou 20 Kč.

Živnostníkovi (§ 15), který proti ustanovením zákona (§§ 7. 13), vykonal neohlášenou a nezdaněnou porážku, může na žádost finančního úřadu býti odňato živnostenské oprávnění.

V místech, prohlášených za uzavřená (s potravní daní na čáře), vybírá se daň z masa:

Zásoby masa, podléhajícího tomuto zákonu, mimo ony, které v den, kdy zákon tento nabyl účinnosti, jsou v držení veřejných dopravních podniků, povinen jest vlastník nebo dočasný držitel ohlásiti a dodatečné zdaniti podle ustanovení prováděcího nařízení.

Osvobozeny od dodatečného zdanění jsou zásoby, z nichž daň nečiní více než 10 Kč.

Odečtena smí býti daň, která podle zákonů dosud platných byla podle tarifu zapravena.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. května 1920.

Tímto dnem pozbývají platnosti dosavadní ustanovení, týkající se státních spotřebních daní z dobytka a masa, podléhajícího tomuto zákonu.

Zároveň pozbývají platnosti smlouvy pachtovní a smlouvy o vyrovnání, ujednané o dani z masa, a vůbec všechny smlouvy, podle nichž někdo jiný než státní finanční správa vybírá dosavadní daně z masa.

Ministr financí je zmocněn za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, svěřiti obcím vybírání daně podle pravidel tohoto zákona a za náhradu, která nesmí přesahovati 10 % vybrané daně.

Dosud udělená povolení nebo vydaná usnesení o vybírání obecních přirážek k dani z masa zanikají dnem, kdy zákon tento nabyl účinnosti.

Ministru financí se ukládá, aby zákon tento provedl, a to co do § 22 v dohodě s ministrem železnic, s ministrem pošt a telegrafů, s ministrem obchodu.