Průkaz o zdanění má platnost pouze pro toho, kdo daň zapravil nebo komu bylo zdaněné maso spolu s průkazem předáno; průkaz musí se shodovati s masem, jehož zdanění má prokázati.

Stvrzenka platební platí mimo vlastní živnostenský podnik jako průkaz o zdanění jen pro zabitý dobytek v celých kusech (§ 5 zák.), pro jiné maso jen tenkráte, když byla zvlášť pro toto maso a to odděleně pro maso syrové a připravené vydána. Ve vlastním živnostenském podniku jest platební stvrzenka, která zní na celé kusy, průkazem o zdanění též pro části zabitých zvířat a maso připravené, z nich pocházející.

Průvodní stvrzenky lze vystaviti buď na základě platební stvrzenky nebo na základě jiné průvodní stvrzenky.

Každý převod stvrzenky platební nebo průvodní na jinou osobu nebo jiný živnostenský podnik (§ 15 zák.) musí býti vyznačen na rubu stvrzenky nebo na zvláštní příloze k této stvrzence připojené s udáním jméně a bydliště toho, na koho se stvrzenka převádí, dále druhu a množství předaného masa, dne, kdy maso bylo předáno, jakož i s podpisem toho, kdo maso převzal.

Vydávati průvodní stvrzenky jest oprávněn:

Právo vydávati stvrzenky podle §u 2, č․ 1, lit. a), přizná finanční úřad I. stolice k písemné žádosti osobám, které provozují jako podstatnou část své živnosti obchod syrovým masem ve velkém. Právo to uděluje se do odvolání a může býti osobám, které se dopustily těžkého důchodkového přestupku, odepřeno neb odňato; povolení toto může býti podmíněno tím, že dotyčná osoba povede ohledně zabitého dobytka a masa ohlašovací a revisní arch dle § 21 tohoto nařízení.

Právo toto zanikne samo sebou, bylo-li v dotyčném místě povoleno vydávati průvodní stvrzenky podle § 2, č. 1, lit. b).

Obcím, které převzaly vybírání daně z masa po rozumu §u 30 zák., může finanční úřad I. stolice uložiti povinnost k vydávání průvodních stvrzenek; ostatním obcím a správám veřejných jatek přizná toto právo finanční úřad I. stolice k jich žádosti.

Průvodní stvrzenky vydávají se dvojmo propisem z úředního rejstříku dle vzorce č. 1. První stejnopis (juxta) stvrzenky zůstane v rejstříku, druhý stejnopis (stvrzenka) vydá se odběrateli masa. Juxty rejstříků dlužno uschovávati a odváděti je - nestalo-li se tak k úřednímu vyzvání již dříve - vždy po uplynutí kalendářního roku dozorčímu úřadu.

Rejstříky lze obdržeti u berních úřadů a v sídle finančních zemských úřadů u jich hospodářských správ za náhradu vlastního nákladu. Úřady vytčené v §u 2, č. 1., lit. b), a č. 2., jsou oprávněny za průvodní stvrzenky požadovati náhradu nákladu spojeného s opatřením úředního rejstříku.

Spolu se zapravením daně nutno ohlásiti jméno a bydliště toho, kdo k zapravení daně jest povinen, druh, množství a váhu dobytka nebo masa, poplatný úkon (porážku, dovoz z ciziny, prodej neb odběr), o který jde, a den a hodinu, kdy poplatný úkon se koná (§ 6 zák.).

Zapravení daně a spolu ohlášení (§ 6 zák.) děje se zpravidla zvláštními složními lístky poštovního šekového úřadu, které jsou určeny pouze pro daň z masa a znějí na konto příslušného zemského finančního úřadu. Tyto složní lístky lze koupiti u poštovních úřadů.

Složní lístky opatřeny jsou předtiskem dle vzorce č. 2. a dlužno je ve všech částech přesně vyplniti a u nejbližšího poštovního úřadu s příslušnou částkou daně podati. Ona část složního lístku, která jest označena jako "stvrzenka" a kterou vrátí poštovní úřad podati, tvoří doklad o zapravené dani (platební stvrzenka).

Při dovozu masa z ciziny (§ 1, č. 2. § 6 zák.) dlužno podati ústní nebo písemné ohlášení a daň zapraviti u celního úřadu, který zásilku odbavuj; celní úřad potvrdí přijatý obnos celní kvitancí, na které uvede podstatné údaje poplatníkovy dle § 5 tohoto nařízení a §u 6 zákona.

Výjimečně lze daň z masa zapraviti ještě některým z následujících způsobů:

Poplatníkovi je zpravidla zůstaveno na vůli, chce-li daň zapraviti dle váhy nebo z kusu.

Dle váhy lze daň zapraviti tenkráte, když byla váha zjištěna dozorčím úřadem (§ 17) neb úřadem, u něhož se daň zapravuje (úřadem potravní daně na čáře), neb obecním úřadem, nebo správou veřejných jatek, nebo veřejným dopravním podnikem. Váha musí býti na ohlášení (na složním lístku § 5) potvrzena orgánem úřadu, který váhu zjistil.

Úřadem, který může naříditi výlučné zapravování daně z kusu, jest finanční úřad I. stol.; nařízení toto může býti vydáno na dobu určitou nebo neurčitou a vyhlásí se buď písemným vyrozuměním jednotlivých živnostníků nebo veřejnou vyhláškou způsobem v obci obvyklým.

Poplatný úkon nutno ohlásiti u dozorčího úřadu (§ 17); zvláštní ohlášení odpadá, když veškeré v §u 6 zák. předepsané údaje byly učiněny při zapravení daně na složním lístku (poštovní poukázce).

Při společné porážce lze daň rozděliti nejvýše na tolik dílů, kolika účastníkům poražené dobytče patří.

Při ohlášení (§ 10) na platební stvrzence jest uvésti okolnost, že jde o společnou porážku, dále jména společníků a podíl, na který dotyčná stvrzenka zní.

Dozorčí úřad může od znamenání masa upustiti, je-li maso označeno razítkem jatečním, a kde toho není, razítkem obecním nebo vlastním razítkem živnostníkovým.

Skutečnost, že maso nebo část jeho není způsobilá k lidskému požívání, musí býti nejdéle do 24 hodin po porážce potvrzena písemně na platební stvrzence nebo zvláštní příloze k této orgánem, který v obci, kde porážka byla vykonána, pověřen jest zdravotní prohlídkou masa, s přesným udáním váhy všeho masa, jakož i oné části zvířete, která byla prohlášena za nezpůsobilou k lidskému požívání. Mimo to musí býti předložen doklad o tom, jak osoba, které bylo odevzdáno maso uznané za nezpůsobilé k lidskému požívání, s masem tím naložila.

Žádost o vrácení daně musí ten, kdo daň z porážky zapravil, podati spolu s platební stvrzenkou i s dokladem o tom, jakým způsobem bylo s masem k lidskému požívání nezpůsobilým naloženo, do 3 dnů po vykonané porážce dozorčímu úřadu; tento úřad žádost prozkoumá a předloží ji pak k rozhodnutí finančnímu úřadu I. stolice.

Byla-li daň z porážky zapravena dle váhy, nebo byla-li sice zapravena z kusu, obnáší-li však nejméně tolik, kolik odpovídá váze po porážce zjištěné, vrátí se daň plnou částkou, vypadající na maso k lidskému požívání nezpůsobilé. Byla-li však daň zapravena z kusu a obnáší-li méně než činí daň vypadající dle váhy po porážce zjištěné, zmenšuje se částka, která má býti vrácena za maso k lidskému požívání nezpůsobilé, a tento rozdíl.

Porážku lze pokládati za nutnou, když jde o porážku zvířete, které by jinak následkem nemoci neb úrazu zahynulo, aniž by bylo dosti času k tomu, by vyhověno bylo předpisům zákona co do hlášení porážky a zapravení daně.

Ohlášení musí obsahovati:

Ohlášení se podává písemně nebo ve výjimečných případech ústně u dozorčího úřadu (§ 17) a to u dosavadních podniků, vyjímajíc podniky označené v § 16, do 8. května 1920, u pozdějších podniků, jakož i při změnách ve shora uvedených údajích dříve, než podnik počne se provozovati nebo než provedou se změny.

Ohlášení opozděné musí býti dostatečně odůvodněno.

Kdo již 1. května 1920 mimo místa uzavřená (s potravní daní na čáře) provozuje masnou živnost (§ 15 zák.) a zapravuje daň dle sazby státním neb obecním orgánům, není povinen tuto živnost dle §u 15 tohoto nařízení ohlásiti.

Důchodkový dozor vykonávají finanční úřady dle svojí působnosti a příslušnosti. Bezprostředním dozorčím úřadem jest zpravidla důchodkový kontrolní úřad; jeho příslušnost řídí se dle místa, kde porážka neb jiný poplatný úkon byl vykonán neb kde maso jest uloženo.

V místech, kde se vybírá daň z masa v obecní režii (§§ 28 a násl.), náleží vykonávání důchodkového dozoru v první řadě obecním orgánům k tomu určeným.

Pokud se zákonem nebo tímto nařízením ukládá povinnost ku konání zápisů, musí tyto zápisy býti uschovávány po dobu tří let.

Zostřený důchodkový dozor nařídí finanční úřad I. stol. na dobu určitou, nejméně jednoměsíční, nebo do odvolání. V tomto případě, jakož i má-li býti původně určená lhůta zkrácena, nařídí jmenovaný úřad též zrušení zostřeného důchodkového dozoru.

Podnikatel masné živnosti, na něhož byl uvalen zostřený důchodkový dozor, jest povinen nejpozději toho dne, kdy zostřený důchodkový dozor počíná, ohlásiti dozorčímu úřadu (§ 17) stav dobytka v podniku chovaného, dle druhu a počtu, dále místnosti, v nichž dobytek chová, a konečně zásobu masa dle množství a druhu.

Podnikatel masné živnosti, na něhož byl uvalen zostřený důchodkový dozor, je dále povinen dozorčímu úřadu (§ 17) učiniti ohlášení:

Ohlášení úkonů pod č. 1. zmíněných nutno podati nejpozději 12 hodin před výkonem; finanční úřad I. stol. Může lhůtu tuto přiměřeně zkrátiti, pokud jest i při kratší lhůtě vykonání důchodkového dozoru zajištěno, a obmeziti dopravování masa do živnosti na určitou dobu denní.

Ohlášení úkonů zmíněných pod č. 2. Nutno podati nejpozději bezprostředně po úkonu.

V obou případech musí ohlášení obsahovati přesné udání úkonu, o nějž jde, a doby, kdy úkon bude nebo byl předsevzat.

Ohlášení zapisují se do ohlašovacích a revisních archů dle vzorce č. 3., z nichž jeden stejnopis (unikát) uložen jest u dozorčího úřadu a jeden (duplikát) u strany. Strana jest povinna svůj stejnopis pokaždé s ohlášením předložiti dozorčímu úřadu, který ohlášené údaje do obou stejnopisů zapíše. Finanční úřad I. stol. Může k žádosti strany svoliti k tomu, aby strana ohlášení zapisovala do svého stejnopisu sama a sice ve lhůtách v §u 20 předepsaných; vedle toho jest strana povinna posílati písemné ohlášení dozorčímu úřadu a sice u ohlášení dle §u 20, č. 1., tak zavčas, aby v uvedené 12hodinné lhůtě došlo k dozorčímu úřadu, a u ohlášení dle §u 20, č. 2., ihned po úkonu, který ohlášení podléhá; zasílá-li se ohlášení poštou, děje se tak na nebezpečí strany.

Veškeré revise, které se konají u živnostníka podrobeného zostřenému důchodkového dozoru, zapíše dozorčí orgán s udáním doby a výsledku do obou stejnopisů ohlašovacího a revisního archu; není-li unikát po ruce, sepíše dozorčí orgán se stranou o výsledku revise protokol, jenž se pak přiloží k unikátu, do něhož ostatně dlužno předepsané údaje dodatečně zapsati.

Železniční úřady a správy plavebních podniků jsou povinny vykázati ve lhůtách 14denních dozorčímu úřadu (§ 17), příslušnému dle místa podání nebo vydání, zásilky živého dobytka, vyjmenovaného v sazbě, které byly v tuzemsku vydány dle adresy veřejným jatkám nebo podnikatelům živnostenských podniků (§ 15 zák.), dále veškeré maso, které v tuzemsku buď k dopravě přijaly nebo příjemci vydaly.

Výkaz musí obsahovati jméno a bydliště podatele a příjemce zásilky, pak den, kdy zásilka byla podána nebo vydána, dále druh dobytka nebo masa (s vyznačením, jde-li o zabitý dobytek nebo syrové nebo připravené maso a jakého druhu), hrubou váhu v kg a u masa též způsob balení.

Poštovní úřady jsou povinny vykazovati na stejný způsob veškeré zásilky zabitého dobytka a masa, které přijaly k dopravě.

Železniční a poštovní úřady, které leží uvnitř obvodu potravní daně na čáře, jsou zproštěny této povinnosti výkazní.

Daň z masa povinen jest zapraviti:

Daň se zapravuje způsobem, jaký jest předepsán pro potravní daň na čáře.

Daň zapravenou dle §u 28, č. 1., zák. při vstupu přes čáru potravní daně lze odečísti při dani z porážky tenkráte, když hned při vstupu přes čáru bylo hlášeno s úřadem potravní daně na platební stvrzence potvrzeno, zda dobytek určen jest k porážce, s udáním jatek, na kterých má býti poražen, anebo zda je určen k chovu, a v kterém hospodářství.

Hlášení k porážce pozbude platnosti, nebyla-li porážka vykonána do jednoho měsíce; lhůta tato může býti úřadem potravní daně, pro udané jatky příslušným, vždy od širší měsíc prodloužena; prodloužení lhůty poznamená úřad na platební stvrzence.

Hlášení k chovu má platnost pouze pro onoho držitele dobytčete, který při hlášení byl uveden, nebo na kterého bylo později dobytče převedeno; převod musí býti na stvrzence vyznačen dle způsobu, v §u 1 tohoto nařízení předepsaného.

Za účelem srážky daně při hlášení porážky musí býti úřadu odevzdána původní platební stvrzenka, vyhovující všem náležitostem vpředu uvedeným.

Ohlášení a zdanění zásob musí býti uskutečněno nejdéle do 5. května 1920 dle stavu, jaký byl koncem dubna 1920.

Daň se zapravuje způsobem stanoveným v §§ 5, 6 a 8; ohlášení řídí se dle § 10, a musí obsahovati jméno, povolání a bydliště poplatníkovo, druh a množství masa a vypadající daň; zvláštní ohlášení může odpadnouti, bylo-li spojeno se zapravením daně.

V uzavřených městech Praze, Brně a Bratislavě a v obvodu Pražského výběrčího okresu potravní daně z masa koná se ohlášení a zapravení daně u úřadů potravní daně dle ustanovení místních finančních úřadů.

Při dodatečném zdanění smí se sraziti z daně, která na maso dle nové sazby vypadá, ona částka, která jako potravní daň na čáře v místech za uzavřena prohlášených nebo jako potravní daň v místech ostatních dle sazeb dosud platných byla zapravena.

Sraziti si smí tuto částku v místech uzavřených kdokoli, v místech ostatních pouze ten, kdo daň dle dosavadních předpisů sám zapravil a náležitě vystavenými stvrzenkami to prokáže; stvrzenky tyto musí býti při ohlášení zásob výslovně uvedeny a finančním úřadem na požádání předloženy a na potvrzení odevzdány.

Během měsíce května 1920 sraziti se může za stejných podmínek v uzavřených místech při dani z porážek ona daňová částka, která byla během čtyř měsíců před tím, než zákon nabyl účinnosti, zapravena při dopravě dobytka přes čáru potravní daně.

Dnem 30. dubna 1920 pozbývají platnosti: zákon z 16. června 1877, č. 60 ř. z., o dani z masa, dále položky č. 10 až 16, 40 a 41 sazby potravní daně na čáře v Brna a v Praze, a konečně na bývalém území uherském cís. patent z 29. září 1850, ponechaný v platnosti XVII. zák. článkem z r. 1868, jakož i pozdější uherské zákony a nařízení, týkající se spotřební daně z masa.

Ministerstvo financí může svěřiti obcím k jich žádosti vybírání daně z masa v obecní režii za následujících podmínek:

O vybírání daně z masa uzavře se mezi obcí a finanční správou zmocňovací smlouva dle vzorce č. 4.

Smlouvu uzavírá za finanční správu finanční úřad I. stolice zjednav si schválení ministerstva financí; náhrada obci vyměřena jest, nestanoví-li ministerstvo financí přihlížejíc k trvale vysokému výnosu daně podíl nižší, podílem ve výši 10 % z hrubého výnosu daně do 100.000 Kč a ve výši 5 % z částky docílené nad tento výnos, počítání dle kalendářního roku.

Smlouva se uzavírá pravidelně na tři roky s právem oboustranné každoroční výpovědi. Obec má právo žádati od poplatníka za vystavení platební stvrzenky částku odpovídající vlastnímu nákladu, spojenému s opatřením a vystavením stvrzenky; zdráhá-li se poplatník tak učiniti, je mu zůstaveno na vůli, aby zapravil daň způsobem, v §u 8, č. 3., tohoto nařízení stanoveným.

Vyúčtování mezi obcí a finanční správou provádí se měsíčně, a bude ministerstvem financí upraveno.

Na obec a její orgány přechází pouze právo přijímati ohlášení poplatných úkonů, vybírati daň, vykonávati důchodkový dozor a s výhradou schválení finančního úřadu povolovati při důchodkových přestupcích upuštění od právního řízení; všechna ostatní práva zůstávají vyhrazena finančním úřadům, takže zvláště veškerá ohlášení, která jsou předepsána v §u 15 zák., musí býti činěna u státních dozorčích úřadů. Vedle tohoto důchodkového dozoru obecních orgánů přísluší i finančním úřadům důchodkový dozor dle §u 17 zák. nezkráceně.

V obcích, ve kterých se vybírá dosavadní daň z masa v obecní režii, zůstává vybírání daně dle nového zákona svěřeno obci i na dále, projeví-li zástupci těchto obcí k vyzvání finančního úřadu I. stol. během jednoho měsíce po tomto vyzvání souhlas s novými podmínkami, a jsou-li zde předpoklady, stanovené v §u 28 tohoto nařízení.

Není-li těchto předpokladů, prohlásí finanční úřad I. stolice výslovně dosavadní smlouvu za neplatnou a převezme vybírání daně do režie státní; trvá-li obec na vybírání daně v režii obecní, jest se jí obrátiti na ministerstvo financí s příslušnou žádostí, jež však nemá odkládacího účinku.

Přestane-li obec daň z masa samovolně vybírati, pozbývá nároku na to, by jí vybírání daně bylo pro příště svěřeno.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem 1. května 1920, a provedením jeho se pověřuje ministr financí.