Mezi odstavec 2. a 3. §u 1 vsunuje se toto ustanovení:

„Statky církevními ve smyslu tohoto zákona rozumějí se nemovitosti kterékoli církve nebo náboženské společnosti vůbec (pozemky kostelní, zádušní, farní, obroční a pod.).“

Jako druhý odstavec §u 8 vsunuje se toto ustanovení:

„Hledíc k zákonu ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., počítá se tu jedna koruna měny rakousko-uherské za jednu korunu československou.“

V § 17, v posledním odstavci, buďtež vypuštěna slova „s konečnou platností“.

Mezi odstavec 1. a 2. §u 22 vsunuje se toto ustanovení:

„Nabyvateli pozemku dovoleno jest jej zciziti mezi živými do deseti let jen se svolením pozemkového úřadu. Svolení musí býti vykázáno v návrhu na zápis vlastnického práva. Tohoto svolení není třeba, jde-li o zcizení mezi manželi nebo s rodičů na potomky. Tito nástupci jsou však stejně obmezeni jako první nabyvatel.

Obmezení podle tohoto ustanovení poznamená se v knihách a vymaže se po uplynutí vytčené lhůty na návrh vlastníkův.“

Odstavec 1. §u 26 zní:

„Ze složených peněz (odst. 1. §u 21) odvede soud především ve prospěch státu 5 % celé přejímací ceny. Nevykáže-li majitel do 4 neděl po doručení knihovního usnesení listinou soudně neb notářem ověřenou, že osoby jmenované v § 19 svolují, aby mu byl vydán zbytek přejímací ceny nebo splátky, rozvrhne jej knihovní sud v nesporném řízení podle zásad o rozvrhu nejvyššího podání za vydražené nemovitosti.“

Jako odstavec 2. §u 27 vkládá se toto ustanovení:

„Při statcích církevních a nadačních může však žádati vlastník náhradu za pozemky postoupené a příděl půdy ze zabraného majetku podle § 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., případně podle § 24 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n.