K obstarávání věcí, týkajících se plavby vnitrozemské a námořní, zřizuje se Československý úřad plavební v Praze.

Činnost Československého úřadu plavebního je správní a rozhodovací, a to:

Československému plavebnímu úřadu podřizují se poříční úřady plavební pro jednotlivé oblasti vodních cest a expositury zřízené podle potřeby pro jednotlivé trati jejich․

Tyto úřady jsou výkonnými orgány Československého plavebního úřadu a působí zároveň jako plavební úřady I. stolice, pokud Československý úřad plavební nerozhoduje sám v I. stolice podle zvláštních zákonů.

Nejvyšším úřadem řídícím a rozhodovacím ve věcech naznačených v § 2, sub a), jest ministerstvo veřejných prací, ve věcech sub b) ministerstvo obchodu, pokud nerozhodují podřízené instance konečně podle zvláštních zákonů. Pokud při rozhodování a odvoláních má býti slyšeno ve věcech sub a) ministerstvo obchodu a ve věcech sub b) ministerstvo veřejných prací, ustanoveno bude vládním nařízením.

Pokud československé přístavní úřady plavební v cizině budou podřízeny Československému plavebnímu úřadu a pokud zastupitelským úřadům zahraničním, bude stanoveno vládním nařízením.

Ministru veřejných prací se ukládá, aby v dohodě s ministrem obchodu provedl jednotnou organisaci těchto úřadů (§§ 3 a 4) I. stolice.

Zákonem tímto nemění se nikterak příslušnost vyhrazená ostatním ministerstvům podle platných ustanovení. Příslušnosti té jest dbáti i při nařízení podle §§ 2 a 4 tohoto zákona.

Zákon nabývá účinnosti dnem prohlášení. Zároveň pozbývá platnosti zákon ze dne 23. července 1919, č. 474 Sb. z. a n.

Provedením zákona pověřuje se ministr veřejných prací v dohodě s ministrem obchodu.