Poslanci jsou povinni účastniti se nepřetržitě všech jednání a prací sněmovních.

Pro každou schůzi plnou i výborovou vyloží se presenční listina, do níž se přítomní poslanci vlastnoručně zapíší. (3) Onemocní-li poslanec, oznámí to předsedovi; trvá-li nemoc déle než týden, předloží vysvědčení lékařské.

K písemné nebo telegrafické žádosti udělí předseda dovolenou do 7 dnů poslanci zaneprázdněnému nezbytnou nebo důležitou záležitostí. O dovolené delší rozhoduje sněmovna na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním. O udělení nebo neudělení dovolené budiž poslanec ihned písemně uvědoměn. Dodatečná písemná omluva neúčasti se uzná a poslanci potvrdí, uvede-li poslanec zároveň překážky, jež mu zabránily vyžádati si potřebnou dovolenou, a pošle-li omluvu předsednictvu, když překážky přestaly. O platnosti dodatečné omluvy rozhoduje předseda, šlo-li o neúčast na schůzích nepřesahující 7 dnů, sněmovna na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním, šlo-li o neúčast delší. Předseda může žádati, aby důvody, jichž se poslanec dovolává, byly osvědčeny.

Ustanovení odstavce čtvrtého se nevztahuje na poslance, kteří jsou členy vlády.

Poslanec obdrží jako úřední průkaz legitimaci opatřenou fotografií a podepsanou předsedou sněmovny a zapisovatelem.

Nezúčastní-li se člen výboru bez platné omluvy tří za sebou jdoucích schůzí výboru, ztrácí mandát výborový a polovici náhrady podle § 82 mu příslušející pro měsíc nejblíže následující.

Nezúčastní-li se poslanec bez platné omluvy 6 plenárních schůzí za sebou jdoucích, ale v různé dny konaných, usnese se předsednictvo sněmovny, aby mu byla udělena veřejná důtka. O tomto svém usnesení zpraví předsednictvo sněmovnu v nejbližší plné schůzi a kromě toho zpraví písemně předsednictvo klubu a politické strany, kterých je poslanec členem. Nad to ztrácí poslanec nárok na celou náhradu podle § 82 na jeden měsíc.

Byl-li poslanec v témže roce třikráte podle odst. 2 pokutován, přikáže předseda sněmovny věc výboru imunitnímu, aby podal sněmovně zprávu s návrhem. Výbor může navrhnouti, aby poslanci byla udělena sněmovnou veřejná důtka a aby bylo toto usnesení sněmovny vyhlášeno v Úředním listě a rozhlášeno úřední korespondencí. Výbor může dále navrhnouti ztrátu nároků podle § 82 nejvýše na 6 měsíců nejblíže následujících. O návrhu výboru rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

Ve všech případech budiž dána poslanci možnost, aby se v dané lhůtě vyjádřil.

Sněmovna schází se ke dvěma řádným zasedáním v roce: jarnímu a podzimnímu, kromě toho podle potřeby k zasedání mimořádným, svolána byvši presidentem republiky, výjimečně předsedou sněmovny ( § 28 úst. list.).

Zasedání sněmovny se začíná a končí vždy zároveň se zasedáním senátu ( § 29 úst. list.).

Zasedání sněmovny se končí neb odročuje a sněmovna se rozpouští prohlášením presidenta republiky (§ § 30 a 31 úst. list.).

Skončilo-li zasedání ( § 30, odst. 1., úst. list.), pokračuje sněmovna při novém zasedání v pracích podle stavu, v jakém byly při ukončení skončeného zasedání. President republiky může však v dekretu, kterým prohlašuje zasedání za skončené, prohlásiti, že se práce sněmovní přerušují; tím veškeré věci, o nichž sněmovna již před tím konečného usnesení neučinila, přestávají býti předmětem jednání sněmovny. Po takovém přerušení prací sněmovních může se v novém zasedání táž sněmovna jen k návrhu vlády nebo iniciativního výboru za souhlasu vlády usnésti, že výboru, jemuž se přikazuje návrh zákona v předchozím zasedání již projednávaný, se ukládá, aby pokračoval v poradě na základě výborových usnesení v předchozím zasedání již učiněných. O návrhu takovém rozhodne sněmovna bez porady výborové a bez rozpravy prostým hlasováním; může jej však odkázati i výboru. Výbory, které sněmovna prohlásila permanentními, mohou jednati i po skončení zasedání, souhlasí-li vláda.

Bylo-li zasedání odročeno ( § 30, odst. 2., úst. list.), nastává v pracích sněmovny pouze přestávka; všecky výbory mohou i po odročení pokračovati ve svých pracích.

Nově zvolená sněmovna ustaví se v plné schůzi do 6 týdnů po vyhlášení výsledků volby (§ 55 řádu volení do poslanecké sněmovny).

Schůzi tu zahájí a řídí předseda vlády, přijme slib poslanců (§ 6, odst․ 1), dá neprodleně provésti volbu předsedy a dotáže se ho, zda volbu přijímá. Při tom příslušejí předsedovi vlády všechna práva, která má předseda sněmovny při řízení plné schůze.

Přijme-li předseda volbu, vykoná ve sněmovně do rukou předsedy vlády slib (§ 7), ujme se předsednictví, dá provésti volbu 6 místopředsedů, 10 zapisovatelů a 8 pořadatelů, načež místopředsedové vykonají do rukou předsedových slib (§ 7).

Sčítání hlasů provedou čtyři skrutátoři jmenovaní předsedou vlády z poslanců.

Všechny tyto volby jsou prozatímní; volby konečné vykonají se po uplynutí jednoho měsíce po schůzi ustavující a platí na celé volební období, leč že by na začátku nového zasedání nadpoloviční většina všech poslanců písemně žádala o nové volby; k žádosti té položí se volby na pořad příští schůze.

Kdyby během volebního období sněmovny nastala nutnost voliti znovu celé předsednictvo, svolá předseda vlády nejpozději do 6 týdnů sněmovnu k volbě nového předsednictva. Tato volba je konečná.

Poslanci vykonají v prvé schůzi před volbou předsednictva do rukou předsedy vlády slib podle § 22 úst. list. tímto způsobem: Dříve než poslanec vstoupí do jednací síně, prohlásí v sněmovní kanceláři, ku které národnosti se hlásí, podpíše tam prohlášení obsahující tento slib, což mu kancelář sněmovní na certifikátu potvrdí, a tím je mu zjednán přístup do schůze; ve schůzi pak předseda vlády dá přečísti formuli slibu a poslanci na jeho vyzvání jednotlivě podáním ruky a slovem: "Slibuji" slib složí ( § 49, odst. 6.).

Poslanci, kteří vstoupí do sněmovny později, vykonávají stejným způsobem slib do rukou předsedy sněmovny.

Odepření slibu nebo slib s výhradou má bez dalšího v zápětí ztrátu mandátu ( § 22 úst. list.), kterou prohlásí v prvé schůzi předseda vlády, jinak předseda sněmovny.

Předseda s místopředsedy tvoří předsednictvo, jemuž přísluší vésti sněmovnu a spravovati věci jí se týkající.

Své úkoly vykonává předsednictvo:

Pomocnými orgány předsednictva jsou:

Předseda a předsednictvo úřadují po skončení funkčního období sněmovního až do prvé schůze nově zvolené sněmovny.

Plná schůze předsednictva usnáší se za předsednictví předsedy neb úřadujícího místopředsedy:

Předsednictvo je způsobilé se usnášeti za přítomnosti aspoň poloviny svých členů a usnáší se prostou většinou hlasů; předseda hlasuje spolu a při rovnosti hlasů hlas jeho rozhoduje. Věci, které předseda uzná za neodkladné, předloží předsednictvu k usnesení písemnému mimo schůzi.

Předseda svolává plné schůze sněmovny ( § 40), řídí je, pečuje, aby zachován byl jednací řád a při schůzích pořádek (§ § 50 až 52), dává slovo, stanoví a klade otázky při hlasování a prohlašuje jeho výsledek.

Kdyby byl porušen pořádek ve schůzi, může schůzi přerušiti nebo skončiti; ruší-li schůzi posluchači, dá rušitele vyvésti. Je-li potřeba, dá vykliditi galerii nebo některou její část.

Předseda ukončuje schůzi ( § 40).

Předseda zastupuje sněmovnu na venek a podpisuje spolu s jedním

zapisovatelem a sněmovním tajemníkem listiny dávané sněmovnou. Předsedovi je bezprostředně podřízena kancelář sněmovní a těsnopisecká, jakož i knihovní.

K výkonu úředních opatření, i v případech § 52, slouží předsedovi stráž, kterou opatří pro každé zasedání předsednictvo v dohodě s ministerstvem vnitra; tato stráž podléhá v této své činnosti jakožto sněmovní stráž výhradně předsedovi.

K sněmovní kanceláři, jejíž ředitelem je sněmovní tajemník, patří jeho zástupce a potřebný počet úředníků konceptních, účetních a odborných kancelářských. Sněmovní kancelář zřizuje zápisy, vyřizuje usnesení schůzí a sněmovních orgánů, pokud to uloženo není činitelům jiným, spravuje archiv a opatřuje službu účetní, pokladní a kancelářskou. Kancelář vede také listiny o volbách (Část IX.).

Jak se ustanovují úředníci kanceláře sněmovní, těsnopisecké a knihovní, jakož i zřízenci a jak se upraví právní a hmotné jejich poměry, ustanoví zvláštní zákon.

o zprávách a podnětech presidenta republiky ( § 64, č. 6., úst. list.);

o návrzích a prohlášeních vlády;

o osnovách zákonů a usneseních došlých ze senátu;

o návrzích předsedy a poslanců;

o zprávách výborů a stálého výboru Národního shromáždění podle § 54 úst. list.;

o dotazích;

o žádostech (peticích) a

provádí volby jí příslušející.

Návrhy vládní, pak samostatné (iniciativní) návrhy poslanců, podané písemně ve sněmovní kanceláři a podepsané aspoň 20 jinými poslanci, se vytisknou a rozdají co nejdříve poslancům. Návrh musí obsahovati přesnou formulaci toho, na čem se má sněmovna usnésti, a musí míti náležitosti § 41, odst. 2., úst. list. Návrhy bez dostatečného počtu podpisů, nedostatečně formulované a bez náležitostí § 41, odst. 2., úst. list., nejsou předmětem jednání.

Je-li návrhů tolik neb jsou-li tak rozsáhlé, že včasné rozmnožení jich tiskem působí značné obtíže, může předsednictvo upustiti od úplného jich vytištění a místo toho rozdati seznam těchto návrhů se stručným označením obsahu a s tím, že v úplné návrhy lze nahlédnouti v sněmovní kanceláři.

Když byl vládní návrh tiskem rozdán, dá předseda předběžnou rozpravu o něm na pořad některé z nejbližších pěti schůzí sněmovních, požádá-li o to vláda nebo usneslo-li se na tom předsednictvo.

Předběžnou rozpravu zahájí člen vlády. V rozpravě může promluviti z každého klubu toliko jeden jeho člen a jeden řečník z poslanců mimo kluby. V předběžné rozpravě nejsou přípustny věcné návrhy.

Po skončené předběžné rozpravě, anebo nebyla-li tato konána, přikáže předseda vládní návrh nejpozději ve schůzi příští jednomu nebo více výborům, jež považuje za příslušné. Navrhne-li některý poslanec, aby vládní návrh přikázán byl výboru jinému nebodalšímu, rozhodne o tom sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

Vláda může své návrhy odvolati, dokud sněmovna nepřikročila ke druhému čtení.

Samostatné návrhy poslanců nutno podati písemně ve sněmovní kanceláři; když byly tiskem rozdány, přikáže je předseda výboru iniciativnímu.

Jakmile byly tiskem rozdány, nemohou býti odvolány. Byly-li pravoplatně iniciativním výborem nebo v prvém či druhém čtení zamítnuty, nemohou býti znovu podány, dokud neuplynulo šest měsíců od zamítavého usnesení.

Nedotčeno je ustanovení § 44, odst. 3., úst. list.

Počátkem prvého zasedání zvolí sněmovna tyto výbory:

K návrhu vlády nebo k písemnému návrhu nejméně 21 poslance může zříditi sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním i výbory jiné a stanoví, kolik členů mají. Předseda určí, kdy a kde mají konati prvou schůzi (ustavující).

Sněmovna se může k návrhu vlády, předsedy, neb 21 poslance usnésti bez rozpravy prostým hlasováním, že určitý výbor jest permanentní (§ 4, odst. 4).

Výbor iniciativní zkoumá samostatné (iniciativní) návrhy poslanců předběžně a je povinen rozhodnouti, neurčila-li mu sněmovna lhůty kratší, do 30 dnů po tom, co návrh mu byl přikázán. Bylo-li zasedání sněmovní mezi touto lhůtou skončeno, počítá se nová lhůta ode dne, kdy počne nové zasedání.

Předseda iniciativního výboru přikáže návrh některému členu jako zpravodaji; je-li námitka proti osobě zpravodajově, zvolí zpravodaje výbor bez rozpravy prostým hlasováním. Menšina, která hlasovala proti osobě zvoleného zpravodaje, má právo zvoliti si koreferenta. K věci promluví pouze referent a koreferent; k návrhu předsedově může výbor bez rozpravy prostým hlasováním pro referenta a koreferenta obmeziti dobu řeči, ne však pod 10 minut. Výbor rozhodne bez dalšího rokování prostým hlasováním o tom, zda návrh přikazuje k řádnému projednávání výboru, jejž považuje za příslušný, či zda návrh se zamítá. O usnesení vyrozumí výbor předsedu sněmovny a prvého z navrhovatelů.

Kterýkoliv z navrhovatelů může do 3 dnů po tom u předsedy sněmovny navrhnouti, aby sněmovna zamítavé usnesení iniciativního výboru změnila, načež předseda v jedné z nejbližších schůzí sněmovně věc předloží. Sněmovna rozhodne bez rozpravy prostým hlasováním.

Vyhoví-li sněmovna návrhu, přikáže předseda návrh výboru, který uznává za příslušný.

K návrhu předsedovu může se sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že rozhodne o různých návrzích iniciativních jediným hromadným hlasováním.

Návrhy, o nichž iniciativní výbor včas nerozhodl, přikáže předseda sněmovny na návrh kteréhokoli z navrhovatelů výboru, jejž za příslušný považuje.

Předsedou sněmovny označený člen výboru řídí volbu předsedy. Kromě předsedy zvolí výbor jednoho až tři náměstky a jednoho až tři zapisovatele; výsledek voleb sdělí předseda sněmovní kanceláři, aby se oznámil sněmovně. V případech důležitých může výbor svolati i předseda sněmovny.

Nadpoloviční většina všech členů výboru může kdykoli písemně žádati za nové volby všech neb některých funkcionářů výboru; to platí i o zpravodaji (§ § 30 a 33, odst. 1.). Nové volby vykonají se ihned.

Pro jednání výboru platí obdobně pravidla daná pro plnou schůzi sněmovní, pokud není zvláštních ustanovení, a předsedovi výboru příslušejí ohledně řízení jednání a disciplinárních prostředků obdobná práva jako předsedovi sněmovny.

Jde-li o návrhy krátké a jednoduché a usnadní-li se tím jednání, může předseda připustiti, aby se podávaly ústně, nepodá-li většina přítomných členů výboru proti tomu písemně námitky.

Usnesení výboru o návrzích formálních, dále o všech návrzích, kterými se nenavrhují věcné změny neb doplňky k projednávané věci, děje se vždy, i když to výslovně v jednacím řádě ustanoveno není, bez rozpravy prostým hlasováním, leč by se na rozpravě usnesl výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

Výbor může se bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že jednání jest důvěrné.

O každé schůzi pořídí zapisovatel jednací zápis a podpíše jej s předsedou. Zápisy s presenční listinou se odevzdají, jakmile jich ve výboru není třeba, sněmovní kanceláři.

Výbor se může se souhlasem předsedy sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby o jeho jednání byl sepsán záznam těsnopisný.

Výbor se může bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že jeho jednání se neuveřejní.

Členové vlády, úředníci jimi povolaní a předseda sněmovny jsou oprávněni dostaviti se do schůzí výborových a ujmouti se tam slova kdykoli, jakož i činiti návrhy.

Usnesl-li se výbor, aby se některý ministr osobně dostavil do jeho schůze, pozve jej předseda výboru do schůze podle usnesení (§ 40 úst. list.), aby žádaná vysvětlení podal. Usnesení stane se bez rozpravy prostým hlasováním.

Poslanci mají právo býti přítomni při jednání výborů, ačli se výbor neusnesl, že jeho jednání jest důvěrné ( § 25, odst. 6.); sněmovna má právo toto usnesení k návrhu 21 poslance bez rozpravy prostým hlasováním změniti.

Při jednání o rozpočtu, o věcech daňových a o povolení branců přítomnost poslanců nesmí býti vyloučena.

Výbor může se souhlasem předsedy sněmovny ke svým poradám přizvati jiné osoby jako znalce a rádce s hlasem poradním. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním. Osobám těm přísluší náhrada stravného a hotových výloh, pokud nejsou úředníky státními; o zvláštní odměně úředníkům státním, pokud nejsou vysláni vládou, rozhoduje předsednictvo.

Usnesením výboru může předseda nebo zpravodaj býti zmocněn, aby k svědectví o věci povahy veřejné, kterou výbor z usnesení sněmovny vyšetřuje neb o níž jedná, předvolal a ve schůzi neb mimo schůzi vyslechl neb soudem dožádaným vyslechnouti dal svědky. O povinnosti svědčiti, o opatřeních donucovacích, o právu odpírati výpověď a o nárocích na svědečné platí pro tyto svědky ustanovení řádu trestního s tím rozdílem, že veřejní úředníci nemohou odepříti výpovědi z důvodů úředního tajemství; člen Národního shromáždění může odepříti svědectví též z důvodu § 26 úst. list.

Zápis o výslechu výborem, předsedou nebo zpravodajem vede zapisovatel výboru nebo úředník sněmovní kanceláře.

Křivá výpověď svědkova je trestná jako křivá výpověď před soudem.

O donucovacích opatřeních rozhodne soud dožádaný, po případě soud bydliště svědkova.

Poslanec zvolený do výboru je povinen volbu přijmouti, leč by byl již členem dvou jiných výborů.

Člen výboru je povinen schůzí pravidelně se zúčastniti.

Pozbude-li poslanec pro nedbalost mandátu výborového anebo nemůže-li onemocněv či maje dovolenou více než 3 neděle se zúčastniti jednání výborového, požádá předseda výboru předsedu sněmovny za novou volbu.

Výbor jedná za přítomnosti aspoň třetiny členů a usnáší se platně prostou většinou přítomných, počítaje v to předsedajícího, jenž odevzdává hlas naposled; při rovnosti hlasů jest návrh zamítnut.

Dokud není rozdána zpráva výborová sněmovně, může výbor odvolati své usnesení, když se pro to vysloví schůze jednomyslně neb většina přítomných aspoň tolika hlasy, kolika bylo učiněno usnesení dřívější; o návrhu na odvolání usnesení rozhoduje výbor bez rozpravy prostým hlasováním, leč by se na rozpravě usnesl výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

Zpravodaj výborem zvolený přednáší věc ve výboru, sepíše o výsledku porady odůvodněnou zprávu, a když ji výbor schválil, hájí ve sněmovně usnesení výboru. Výbor může zmocniti zpravodaje a předsedu, aby sami důvodovou zprávu vypracovali a přímo sněmovně podali. Zprávu podpíše předseda a zpravodaj.

Zpráva odevzdá se kanceláři sněmovny a vytiskne se za dohledu zpravodaje.

Rozdanou zprávu může výbor vzíti zpět jen, svolí-li sněmovna prostým hlasováním bez rozpravy.

Menšina výboru čítající aspoň pětinu členů může sepsati pro sněmovnu zvláštní zprávu, kterou však třeba odevzdati kanceláři sněmovní zavčas tak, aby mohla býti dána do tisku současně se zprávou výborovou. Není přípustno zřizovati pro sněmovnu zvláštního zpravodaje menšiny.

Byl-li návrh odevzdán dvěma či několika výborům, může býti o něm jednáno současně. Výbory mohou zříditi k poradě o takovém návrhu společnou komisi, v níž zúčastněné výbory jsou zastoupeny stejným počtem členů; výbory samy pak schvalují zprávu pro plenum.

Nedohodnou-li se výbory o zprávě společné, podá každý výbor zprávu zvláštní.

Výbor rozpočtový, jemuž přikázán byl podle § 24 návrh v jiném výboru již projednaný, připojí ke zprávě svou zprávu s hlediska úhrady.

Sněmovna může k návrhu předsedovu prostým hlasováním bez rozpravy

výboru přikázati, aby o návrhu podal zprávu do určité lhůty. Příkaz ten může dáti sněmovna kdykoli, i když výbor již o věci jedná.

Není-li zpráva ve lhůtě podána, aniž výbor žádal o prodloužení lhůty, anebo nebyla-li lhůta prodloužena, může předmět býti dán na jednací pořad i beze zprávy výborové. Zpravodaje určí v tom případě předseda sněmovny.

Plné schůze sněmovny jsou veřejné. Výjimkou koná se schůze důvěrná k návrhu předsedovu neb člena vlády, usnese-li se o tom sněmovna, když se byli posluchači vzdálili, bez rozpravy prostým hlasováním, konečně podle § 68, odst. 2.

Jednání o rozpočtu a o věcech daňových jsou vždy veřejná.

V důvěrné schůzi smějí setrvati jen úředníci určení předsedou, těsnopisci vzatí předsedou do slibu, že zachovají úřední tajemství, a členové vlády a jejich zástupci.

Zápis jednání a těsnopisecká zpráva o schůzi důvěrné se neuveřejní, leč by se sněmovna usnesla jinak. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním.

Schůzi zahajuje a končí předseda.

O návrhu některého poslance, aby se ve schůzi pokračovalo, rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

Sněmovna může k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním přesunouti ustanovený pořad jednání. Předseda může také navrhnouti, aby jednání o některém předmětu bylo přerušeno a aby se projednával jiný bod denního pořádku.

Předseda ukončuje schůzi a sdělí usnesení předsednictva o době a pořadu jednání schůze příští.

Návrhy, aby se příští schůze konala jindy nebo s jiným pořadem, mohou se státi předmětem usnášení, prohlásí-li se pro to na dotaz předsedův nejméně sto poslanců. V tom případě o nich rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

Nekonala-li sněmovna během zasedání schůze déle než 14 dnů, je povinen předseda svolati schůzi do 3 dnů, žádá-li toho vláda neb aspoň dvě pětiny poslanců písemně s udáním žádaného pořadu jednacího.

Nesouhlasí-li předseda s navrženým jednacím pořadem, rozhodne o tom sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

Schůzi zahajuje předseda. Schůze může býti zahájena a sněmovna je způsobilá jednati, je-li přítomno aspoň 30 poslanců v zasedací síni. (2) Veškerá sdělení vlády, předsednictva i výborů, došlé spisy, zprávy, návrhy a jich přidělení, podané dotazy, i naléhavé, žádosti o dovolené, o změny v protokolu, rozhodování o resignaci na členství výboru, udílení lhůty výborům a jiné věci formální, o nichž jednací řád nařizuje prosté hlasování bez rozpravy, může předseda oznámiti nebo naříditi kdykoli mezi schůzí nebo ke konci schůze.

Veškerá sdělení vlády, předsednictva i výborů, došlé spisy, zprávy, návrhy a jich přidělení, podané dotazy, i naléhavé, žádosti o dovolené, o změny v protokolu, rozhodování o resignaci na členství výboru, udílení lhůty výborům a jiné věci formální, o nichž jednací řád nařizuje prosté hlasování bez rozpravy, může předseda oznámiti nebo naříditi kdykoli mezi schůzí nebo ke konci schůze.

Kdyby sdělení vyžadovalo delšího času, může předseda odkázati poslance na seznam jich v kanceláři sněmovní vyložený, jenž se uveřejní též v těsnopisecké zprávě.

Rozpravy a řeči ke sdělení předsednictva dovolují se jen, pokud jednací řád výslovně tak stanoví. Předseda může rozpravy i řeči takové odkázati na konec schůze.

O osnovách zákonů a o smlouvách mezinárodních ( § 64, č. 1., úst. list.) jedná se ve dvojím čtení, o předmětech ostatních ve čtení jediném.

O vytištěných zprávách výborů a návrzích vlády a poslanců může se jednati teprve, když uplynuly 24 hodiny, co byly rozdány.

Zprávy tiskem rozdané se nepředčítají.

Zprávy o peticích mohou se podati a projednati, aniž dříve byly vytištěny a rozdány.

Je-li zpráva obsáhlejší nebo týká-li se věcí důležitějších, může předseda v prvém čtení rozděliti rozpravu na povšechnou a podrobnou.

Jak v povšechné, tak v podrobné rozpravě obdrží nejprve slovo zpravodaj (§ § 33 a 34).

Za zpravodaje, který neplní zpravodajské povinnosti, určí předseda zpravodajem jiného člena výboru.

Nesmí se ujmouti slova, komu ho předseda nedal. Zpravodajové i řečníci mluví s řečniště.

Chce-li se předseda zúčastniti rozpravy, odevzdá předsednictví; mluví s řečniště a ujme se předsednictví teprve, když věc je vyřízena.

Řečníci mohou se hlásiti u předsedy již před schůzí písemně anebo mezi schůzí osobně a ústně potud, dokud není usnesen konec rozpravy anebo, nebylo-li takového usnesení, dokud předseda nedal závěrečného slova zpravodaji. Přihlašujíce se naznačí, zda chtí mluviti pro návrh či proti němu.

Řeči k jednacímu řádu, poznámky osobní a věcné jsou dovoleny jen podle uvážení předsedova; jejich trvání nesmí přesahovati doby pěti minut.

Zahajuje rozpravu oznámí předseda řečníky dosud přihlášené.

Po řeči zpravodajově ( § 43) předseda uděluje slovo řečníkům zpravidla v pořadí jejich přihlášek, avšak jest povinen přihlížeti k tomu, aby nejprve mluvil řečník proti návrhu (a to především některý z přihlášených členů výborové minority, která podala zvláštní zprávu) a dále aby se, pokud lze, střídali řečníci pro návrh a proti němu.

Promluvil-li již člen některého klubu, udělí předseda jinému členu téhož klubu slovo teprve tehdy, až promluvili přihlášení řečníci všech klubů, jejichž člen dosud k věci nemluvil.

Řečníci mohou si místa vyměniti, což dlužno předsedovi oznámiti.

Žádný poslanec nesmí mluviti k témuž předmětu jednání více než dvakráte.

Sněmovna může k návrhu předsedy neb kteréhokoli poslance bez rozpravy prostým hlasováním omeziti dobu řeči při rozpravě povšechné ne pod půl hodiny a při rozpravě podrobné ne pod 10 minut; v tom případě platí pro zpravodaje dvojnásobná doba řeči.

Kdo byv vyzván k řeči, není přítomen, ztrácí slovo.

Členové vlády a zástupci jimi vyslaní mohou se účastniti schůzí a ujímati se slova kdykoliv i vícekráte, ano i když rozprava byla již skončena, řečníka však nepřerušujíce. ( § 39 úst. list.) Hlasují jen, jsou-li poslanci.

Sněmovna může se k písemnému návrhu 21 poslance bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby se člen vlády neb jeho zástupce dostavil do schůze a podal tam zprávy a vysvětlení. Sněmovna může určitě označiti, který člen vlády aneb který orgán státní správy do schůze se má dostaviti. Vyzvaný jest povinen usnesení tomu k požádání předsedovu vyhověti ( § 40 úst. list.).

Návrhy na pouhý způsob jednání podávají se jen písemně a usnáší se o nich sněmovna bez podpory a bez rozpravy prostým hlasováním.

Návrh na odročení nebo na vrácení výboru s určitým rozkazem lze učiniti kdykoli, byl-li však zamítnut, nelze ho během jednání o téže věci v téže schůzi opakovati.

Každý poslanec může navrhnouti konec rozpravy. O návrhu tom rozhodne sněmovna prostým hlasováním bez rozpravy, když promluvili aspoň čtyři řečníci.

Návrhy vedlejší, pozměňovací aneb doplňovací musí poslanci podati písemně nejpozději bezprostředně potom, když bylo usneseno rozpravu skončiti, nebo když předseda prohlásil, že není již nikdo k slovu přihlášen. Návrhu na zamítnutí nelze činiti, nýbrž jen návrh, aby se přešlo k pořadu, s odůvodněním nebo bez něho. Návrhy ty pojmou se do hlasování jen tehdy, jsou-li podepsány navrhovatelem a aspoň 20 jinými poslanci.

Když bylo usneseno rozpravu skončiti, mohou mluviti jen hlavní řečník pro návrh a hlavní řečník proti návrhu, ustanovení dohodou zapsaných ještě řečníků obou stran. Není-li možno nejdéle za 5 minut docíliti dohody, rozhodnou zapisovatelé losem. Vylosovaní mohou postoupiti slovo jinému zapsanému řečníku.

Po hlavních řečnících přísluší závěrečné slovo zpravodajům (§ § 33 a 34) a, není-li zpravodaje, prvnímu navrhovateli, který však může slovo přenechati jinému z navrhovatelů.

Ujal-li se slova po skončené rozpravě zástupce vlády, je tím rozprava znovu zahájena.

Vláda a představitelé funkcí sněmovních, jmenovitě předseda a místopředsedové sněmovny, výboru a komisí, zapisovatelé, zpravodajové, pořadatelé a kancelář sněmovní užívají v sněmovním jednání řeči československé.

Projevy poslanců dějí se v řeči československé. Poslanci národnosti německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské mohou projevy činiti v jazyku své národnosti, nechtějí-li užíti jazyka československého.

K samostatným návrhům, dotazům a interpelacím, podaným v jiné řeči než československé, má podavatel právo připojiti sám písemně překlad do řeči československé a překlad ten jest pak podkladem jednání. Neopatří-li poslanec takového překladu, opatří překlad co nejdříve kancelář sněmovní a překlad ten jest pak podkladem jednání.

K návrhům formálním, pak věcným návrhům vedlejším, pozměňovacím a doplňovacím, o nichž sněmovna neb výbor má jednati nebo hlasovati, pokud nejsou podány v řeči československé, budiž navrhovatelem připojen překlad do českoslovenštiny, jinak se k nim nepřihlíží; tento překlad jest podkladem jednání. Jsou-li však návrhy takové krátké a jednoduché a nezdržuje-li se tím jednání, může předseda podle svého uvážení dáti je přítomným tlumočníkem hned do českoslovenštiny přeložiti, překlad ústně dáti prohlásiti a do jednání neb hlasování je pojmouti.

Podá-li se samostatný návrh (dotaz, interpelace) tak obsáhlý, aneb sejde-li se současně jich tolik v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské, že nelze sněmovní kanceláři překladu opatřiti ani do týdne, může předsednictvo návrhy (dotazy, interpelace) podavatelům vrátiti, aby připojili sami do týdne překlad do řeči československé; nestalo-li se tak, má se za to, že návrh (dotaz, interpelace) podán nebyl.

Formule o slibu poslanců ( § 6) přečte se poslancům národnosti německé, ruské (maloruské), maďarské a polské též v jejich řeči a poslanci tito mohou ve své řeči slibovati. Rovněž při jmenovitém hlasování mohou tito poslanci užívati své řeči. Ustanovení prvé věty tohoto odstavce platí i o slibu předsedy a místopředsedů ( § 7), jsou-li některé z jmenovaných národností.

V těsnopiseckých zprávách, případně v zápisech o schůzích sněmovny, uveřejní se projevy pronesené německy, rusky (malorusky), maďarsky nebo polsky v československém překladu, který, nepřipojil-li poslanec sám do 48 hodin překladu, opatří kancelář sněmovní; v těsnopiseckých zprávách uveřejní se tyto projevy jako příloha též v jazyku, jímž byly předneseny.

Předsednictvo sněmovny jest oprávněno překlad, který podle odst. 3., 4., 5. a 7. tohoto paragrafu připojil poslanec sám, dáti přezkoumati a podle potřeby opraviti tlumočníkem a v takovém případě jest opravený překlad podkladem jednání a tisku.

K písemné odpovědi představitelů vlády neb sněmovních funkcí na dotaz neb interpelaci podanou v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské připojí se též (a při interpelacích i vytiskne) překlad do řeči tazatelovy.

Žádost (petici) lze podati i v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské. Pro předsednictvo, případně pro výbor a sněmovnu opatří sněmovní kancelář o žádostech zprávu se stručným výtahem v řeči československé. Usnese-li se předsednictvo (výbor, sněmovna) na odpovědi, připojí k ní - pokud žádost nebyla podána v řeči československé - sněmovní kancelář překlad do řeči žadatelovy.

Zprávy presidenta republiky sněmovně ( § 64, č. 6., úst. list.) vydají se tiskem též v překladu německém, ruském (maloruském), maďarském a polském, které obstarává sněmovní kancelář.

Tlumočníky pro sněmovnu a kancelář ustanoví předsednictvo sněmovny; předseda výboru může funkcí tou pověřiti též poslance.

Odchyluje-li se řečník od věci projednávané, volá jej předseda k věci. Za projevy a činy porušující jednací řád, urážející slušnost či mrav anebo trestuhodné volá předseda k pořádku. Předseda může řečníka přerušiti, žádá-li to výkon jeho úřadu.

Předseda může odníti slovo řečníkovi, kterého volal za jeho řeči třikráte k věci nebo k pořádku, jakož i řečníkovi, který překročil dobu řeči určenou podle § 45. Byl-li řečník za své řeči volán třikráte k věci nebo k pořádku, nebo bylo-li řečníku odňato slovo, přestane se další jeho řeč těsnopisecky zaznamenávati.

Bylo-li poslanci odňato slovo, nesmí v téže rozpravě mluviti. Ztratil-li slovo ( § 45, odst. 7), může se v téže rozpravě přihlásiti již jen jednou ( § 45, odst. 5). Poslanec, jemuž bylo slovo odňato, může se odvolati k předsedsednictvu, které rozhodne před zakončením rozpravy.

Projevy a návrhy směřující zřejmě k tomu, aby sněmovní jednání mařily nebo svévolně zdržovaly, může předseda se svolením sněmovny vyloučiti z jednání. Sněmovna udílí toto svolení bez rozpravy prostým hlasováním.

Urazí-li poslanec u výkonu mandátu ( § 23 úst. list.) při jednání sněmovním člena Národního shromáždění, člena nebo zástupce vlády spíláním nebo zlým nakládáním nebo přednese-li obvinění, dotýkající se cti těchto činitelů způsobem, jaký se nesnáší s důstojností sněmovny, může uražený do 8 dnů žádati písemně u předsedy sněmovny, aby proti provinilému bylo zavedeno kárné řízení. Žádost přikáže předseda s urychlením výboru imunitnímu. Urazí-li poslanec u výkonu mandátu ( § 23 úst. list.) při jednání sněmovním některou sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda do 8 dnů písemně výboru imunitnímu, aby zavedl kárné řízení.

Imunitní výbor vyslechne obviněného, případně žadatele a svědky ( § 28) a podá ve lhůtě určené předsedovi písemnou zprávu se všemi doklady a s návrhem, buď aby se přes žádost (návrh) přešlo k pořadu, neb aby byl provinilý potrestán veřejnou důtkou, spojenou podle vážnosti případu se ztrátou poslaneckých náhrad na jeden měsíc.

Konečný návrh výboru se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší schůze sněmovny. Sněmovna vyslechne toliko zpravodaje, provinilého, po případě i žadatele, a po doslovu zpravodajově rozhodne o návrhu výboru, po případě o návrzích podaných podle § § 47 a 48.

Urazil-li poslanec ve schůzi presidenta republiky, nebo urazil-li ve schůzi ( § 51) předsedu sněmovny, předsednictvo sněmovny nebo jeho členy, vládu, předsedu nebo člena vlády pro výkon jejich funkcí, nebo odpírá-li předsedovým nařízením aneb opatřením, anebo maří-li jednání sněmovní, může předseda vyloučiti provinilého na dobu trvání této schůze, po případě na dobu až šesti schůzí dalších. Z tohoto opatření může se vyloučený odvolati k předsednictvu sněmovny ve lhůtě 8 dnů.

Maří-li poslanec jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, nebo dopustí-li se násilností, může předsednictvo sněmovny vyloučiti jej až na dobu dvaceti schůzí sněmovny. Při tom ztrácí vyloučený náhradu poslaneckou na 1 měsíc.

Nepodrobí-li se vyloučený poslanec dobrovolně rozhodnutí, kterým byl vyloučen, ztrácí nadto poslaneckou náhradu na 1 měsíc. Předsednictvo může v případě odstavce 2 navrhnouti sněmovně snížení náhrady poslanci vyloučenému až na jednu třetinu i na dobu další, nejvýše však úhrnem na dobu 6 měsíců. O návrhu tom rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

Byl-li poslanec v témže zasedání podle odst. 1 neb 2 již jednou vyloučen, ztrácí při každém dalším vyloučení poslaneckou náhradu na 1 měsíc. Předsednictvo může navrhnouti sněmovně snížení náhrady poslanci vyloučenému až na jednu třetinu i na dobu další, nejvýše však úhrnem na 6 měsíců. O návrhu tom rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

V době vyloučení není vyloučenému poslanci dovolen vstup do zasedací síně a do místností výborových.

Po skončené rozpravě povšechné hlasuje se, má-li osnova, a je-li několik osnov, která z nich má býti základem rozpravy podrobné, když se předem bylo hlasovalo snad o návrhu na přechod k dennímu pořadu.

Nebyla-li žádná z osnov přijata za základ rozpravy podrobné, je věc zamítnuta.

V podrobné rozpravě hned potom zahájené ustanoví předseda, o kterých částech osnovy se má porada a hlasování konati společně nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne se bez rozpravy prostým hlasováním.

Ustanovení § § 44 až 48 platí i pro rozpravu podrobnou.

Při druhém čtení hlasuje se o celé osnově nejdříve za 24 hodiny po skončení čtení prvého. Druhé čtení osnov naléhavých může býti z usnesení předsednictva provedeno v téže schůzi.

Při druhém čtení není rozpravy a navrhnouti lze jen odročení hlasování, vrácení výboru nebo opravu chyb jazykových, písma neb tisku a změny slohové, o nichž se však vůbec nehlasuje, souhlasí-li zpravodaj.

Odporují-li si některá usnesení prvého čtení, lze též navrhnouti opravu.

Jde-li o naléhavou osnovu vládní neb o iniciativní návrh vyžadující rychlého vyřízení, může navrhnouti vláda, předseda nebo dvě pětiny všech poslanců, aby věc taková jako pilná projednána byla jednáním zkráceným. Návrh takový jest dáti aspoň 24 hodin předem na pořad jednání.

K odůvodnění pilnosti osnovy (návrhu) promluví pouze předseda neb jeden z navrhovatelů zkráceného jednání; nedohodnou-li se, určí jej předseda. Sněmovna pak rozhodne bez další rozpravy. Zkrácené jednání řídí se těmito pravidly:

Předseda přikáže v téže schůzi plena věc výboru, který za příslušný uzná, a současně se usnese sněmovna k návrhu předsedovu bez rokování, prostým hlasováním, aby výbor v určité neprodlužitelné lhůtě podal o osnově (návrhu) zprávu.

Výbor projedná osnovu (návrh) v nejbližších svých schůzích před ostatními předměty, o nichž jednání třebas i přeruší až do vyřízení pilné věci. Před zahájením rokování o věci pilné usnese se výbor bez rokování k návrhu předsedovu, neb některého člena, zda se má konati o věci pilné rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná, v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak nejdéle smí jednotlivý řečník mluviti.

Jakmile uplynula lhůta výboru k podání zprávy daná (odst. 3.), dá předseda sněmovny osnovu (návrh) na pořad jednání nejbližší schůze, při čemž může rozpravu o věci v sněmovně právě projednávané až do vyřízení věci pilné přerušiti. Předseda může projednání věci pilné vyhraditi také zvláštním schůzím sněmovny, konaným souběžně se schůzemi, v nichž se projednávají jiné předměty jednání.

Sněmovna projednává pilnou věc i tehdy, nepodal-li o ní výbor zprávy. V takovém případě jmenuje zpravodaje předseda sněmovny.

Před zahájením prvého čtení usnese se sněmovna k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním, zda se má konati o věci pilné při prvém čtení rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná a v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak smí nejdéle jednotlivý řečník mluviti.

Jakmile lhůty v odst. 4., 5. a 7. dané uplynou, přikročí se ve výboru, případně ve schůzi sněmovny bez odkladu k hlasování, byť i řečník měl býti v řeči přerušen.

Jde-li o řádný státní rozpočet, nesmí býti lhůta podle odst. 3. výboru k projednání této pilné věci dána kratší, než 3 neděle a lhůta plenu sněmovny podle odst. 7. kratší, než 14 dnů. V uvedené době budiž konáno nejméně 10 schůzí výborových po 4 hodinách a nejméně 6 schůzí sněmovny po 6 hodinách.

Při jednání zkráceném může býti druhé čtení provedeno i před uplynutím lhůty v § 54, odst. 1., uvedené.

Návrh na zkrácené jednání lze učiniti, i když už výbor neb sněmovna o věci jedná.

Sněmovna jest způsobilá usnášeti se zpravidla za přítomnosti aspoň třetiny všech poslanců a ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných ( § 32 úst. list.).

Při rovnosti hlasů je návrh zamítnut.

K usnesení o vypovědění války a ke změně ústavní listiny a jejích součástí je třeba třípětinové většiny všech poslanců ( § 33 úst. list.).

Usnesení na obžalobu presidenta republiky, předsedy vlády a členů vlády může se státi toliko většinou dvou třetin za přítomnosti dvou třetin poslanců ( § 34 úst. list.).

K usnesení o vyslovení nedůvěry vládě je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců a nadpoloviční většiny hlasů (§ 75 úst. list.).

Nedotčena jsou ustanovení § § 44 a 48 úst. list.

Předseda hlasuje jen při volbách, ale počítá se do počtu přítomných.

Po skončené rozpravě ustanoví předseda pořad hlasování, hledě k tomu, by vyšel na jevo pravý názor většiny.

Aby se hlasování zjednodušilo, může předseda vyvolati usnesení o některé otázce zásadní.

Rovněž může předseda po skončené rozpravě odložiti hlasování o celku neb části na dobu neb schůzi pozdější a pokračovati zatím v jednání. O námitce proti tomu neb o návrhu některého poslance, aby znění nebo pořad otázek byl opraven anebo, aby otázka byla rozdělena, pokud s návrhem takovým předseda nesouhlasí, rozhodne sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

Hlasuje se pro návrh neb proti návrhu bez udání důvodů.

Zpravidla se hlasuje zdvižením ruky nebo povstáním. Je-li výsledek prostého hlasování podle názoru předsedova anebo 50 poslanců pochybným, dá předseda, opakuje otázku, buď sečísti hlasy, nebo hlasovat podle jmen; oboje provede tajemník sněmovny nebo jeho zástupce se zapisovateli za dozoru předsedova.

Hlasy jest sečísti i tehdy, nařídí-li to předseda anebo žádá-li toho aspoň 50 poslanců před hlasováním.

Vyjde-li při hlasování na jevo, že není přítomna ani třetina poslanců, předseda přeruší nebo skončí schůzi.

Podle jmen se hlasuje:

Hlasuje se podle jmen tak, že každý poslanec odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo "ano" nebo "ne". Výsledek prohlásí předseda, avšak podrobný výčet jmen budiž uveden jen ve zprávě těsnopisecké ( § 74).

Volby nebo návrhy na jmenování dějí se zpravidla hlasovacími lístky prostou většinou hlasů. Lístky sčítají zapisovatelé.

Není-li námitky, může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, vyjma volbu předsedy.

Nedosáhne-li se při prvé volbě prosté většiny hlasů, koná se volba užší, do níž se pojme z těch, kdo při prvé volbě obdrželi poměrně nejvíce hlasů, dvakráte tolik jmen, kolik jich má býti voleno.

Při rovnosti hlasů v prvé neb užší volbě rozhodne předseda losem, kdo se má dostati do volby užší nebo kdo je zvolen.

K návrhu aspoň 21 poslance volí se výbory podle zásady poměrného zastoupení.

Při volbě podle zásady poměrného zastoupení odevzdají hlasovací lístky jen poslanci, kteří nejsou ani členy, ani ( § 16, druhá věta) hospitanty žádného klubu, a klubovní předsedové nebo jejich zástupcové za všechny členy i hospitanty ( § 16, druhá věta) svého klubu, byť i členové (hospitanti) přítomni nebyli. Součet všech odevzdaných hlasů (kromě prázdných) dělí se počtem mandátů, které se mají obsaditi. Nejbližším celým číslem vyšším (číslem volebním) dělí se součet každé skupiny hlasovacích lístků v celém obsahu stejně znějících a přikáže se každé skupině tolik mandátů, kolikráte je volební číslo obsaženo v součtu, a to v pořadí, jak kandidáti na hlasovacích lístcích jsou uvedeni. Jsou-li různém pořadí, rozhodují o jejich pořadí hlasovací lístky tvořící většinu dotčené skupiny. Mandáty zbylé přidělí se skupinám vykazujícím při dělení číslem volebním největší zbytky. Jsou-li zbytky dělení u více skupin sobě rovny, rozhodne los. Byl-li by takto někdo zvolen dvakráte, prohlásí, za kterou skupinu mandát chce podržeti, a skupině, ze které ubyl, přidělí se mandát další.

Ubyl-li člen výboru, jmenuje zaň náhradníka předseda klubu (jeho zástupce), jehož byl členem neb (v případě § 16, druhá věta) hospitantem; nebyl-li členem (hospitantem ve smyslu druhé věty § 16) žádného klubu nebo, nejmenuje-li předseda (zástupce) klubu do lhůty předsedou sněmovny dané náhradníka, zvolí se náhradník podle § § 61 a 62.

Sněmovna může vládě vysloviti nedůvěru.

Návrh a vyslovení nedůvěry musí býti podepsán nejméně sto poslanci a přikáže se výboru iniciativnímu, který o něm podá zprávu nejdéle do osmi dnů. Iniciativní výbor projednává přikázaný mu návrh na vyslovení nedůvěry vládě meritorně podle ustanovení pro jiné výbory platných a podává zprávu sněmovně ( § 76 úst. list.).

Vláda může podati v poslanecké sněmovně návrh na vyslovení důvěry. O návrhu tom se jedná, aniž byl přikázán výboru ( § 77 úst. list.).

Je-li takový dotaz podepsán vedle prvého z tazatelů, uvedených v záhlaví, ještě aspoň 20 jinými poslanci, jest dotázaný povinen na tuto interpelaci odpověděti písemně nebo v plné schůzi ústně, nebo týmž způsobem odpověď odepříti s udáním důvodů. Jestliže vláda nebo dotázaný její člen do 3 měsíců na interpelaci neodpoví nebo neodepře odpověděti, vyzve předseda sněmovny dotázaného, aby odpověděl nejdéle do dalších 30 dnů. Nedojde-li v této lhůtě odpověď, aneb její odepření, bude věc dána na pořad plné schůze, požádá-li o to do 8 dnů písemně 21 poslanců. Jednání omezí se na projev k věci jednoho z tazatelů, označeného v žádosti, a dotázaného.

Interpelace i písemná odpověď nebo její odepření podává se kanceláři sněmovní a rozdává se tiskem. Tazatelé mohou interpelaci a svoje podpisy, podpisovatelé pak svoje podpisy odvolati, dokud interpelace nebyla rozdána tiskem.

Nejpozději ve schůzi, která následuje po rozdání odpovědi nebo jejího odepření, může býti navrženo, aby se o odpovědi nebo jejím odepření rokovalo. Pro návrh a rokování platí § 65.

K žádosti člena vlády musí předseda pro odpověď na interpelaci prohlásiti schůzi za důvěrnou; v tom případě se odpověď nevytiskne, leč by se sněmovna jinak usnesla. Případný návrh na zahájení rozpravy učiniti jest ihned ve schůzi důvěrné a sněmovna usnášejíc se o zahájení rozpravy rozhodne zároveň, zda rozprava provede se ve schůzi veřejné či důvěrné (§ § 37 a 38).

Tato ustanovení nevztahují se na interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem sněmovního projednávání.

Je-li interpelace kromě podpisů tazatelů uvedených v záhlaví opatřena ještě dalšími 50 podpisy poslanců, a je-li závažnost a naléhavost případu v interpelaci věcně odůvodněna, pokládá se interpelace tato za naléhavou a dotázaný musí do 14 dnů odpověděti buď písemně nebo v plenární schůzi ústně nebo stejným způsobem odepříti odpověď s udáním důvodů. Nejpozději ve schůzi po rozdání odpovědi tiskem nejblíže příští nebo po 14denní lhůtě uplynulé bez odpovědi může tazatel navrhnouti, aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu tom usnáší se sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním a v usnesené rozpravě náleží slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy nebyla odpověď rozdána tiskem.

Ustanovení § § 68 a 65 platí obdobně.

Tato ustanovení nevztahují se na naléhavé interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem sněmovního projednávání.

Žádosti znějící sněmovně dodati jest sněmovní kanceláři. Nepředčítají se ve schůzi a nerozdávají tiskem.

Podání neb žádosti beze jména, též veškerá ohražení (protesty) v příčině jednání sněmovny, jeho funkcionářů a členů se neprojednávají.

O žádostech rozhoduje předsednictvo sněmovny podle zprávy sněmovní kanceláře ( § 49, odst. 8.). Předsednictvo buď na žádost samo odpoví anebo ji odkáže výboru, který za příslušný uzná, nebo žádost odloží.

Výbor pak buď na žádost odpoví sám nebo podá o ní ústní zprávu sněmovně s příslušným návrhem anebo ji odloží.

O jednání ve schůzi sněmovny nebo výboru sepíše se zápis. Má se v něm zaznamenati, kolik členů bylo přítomno ( § 2), jaké návrhy byly podány při jednání (§ § 47 a 48), jaký byl postup rozpravy se jmény řečníků a jaký byl výsledek hlasování.

Zápisy o schůzích sněmovny ověřené předsedou, zapisovatelem a tajemníkem sněmovním, mají býti po 48 hodin vyloženy v kanceláři k nahlédnutí. Nepodá-li žádný poslanec v této lhůtě písemných námitek, pokládá se zápis za správný, dá se do tisku a rozdá poslancům. Nevyhoví-li předseda námitce, rozhodne o ní příští schůze sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním.

Zprávy výborů vydávají se zvlášť.

Všechny spisy o jednání sněmovny mají se prodávati za ceny výrobní.

O každé schůzi sněmovny sepíše se a vytiskne zpráva těsnopisecká, podávající přesný obsah celého jednání.

Zprávy ty buďte v obyčejném písmě po schůzi vyloženy v sněmovní kanceláři.

Každý řečník může prohlédnouti v kanceláři těsnopisců část zprávy, obsahující jeho řeč, a naznačiti, jaké omyly, nebo nedostatky by obsahovala; kdyby ředitel těsnopisecké kanceláře nemohl přáním těmto vyhověti, vyžádá si rozhodnutí předsedova, který se o tom dohodne s úřadujícími zapisovateli.

Spisy rozdané tiskem jsou přílohami zpráv těsnopiseckých.

K návrhu předsedovu může se sněmovna bez rozpravy prostou většinou kdykoli usnésti, že se řeči poslanců, ani zpravodajů, ani členů a zmocněnců vlády dočasně nebudou stenografovati a v těsnopisném zápisu doslovně uveřejňovati, a že řečníci mají právo do 24 hodin potom, kdy domluvili, připojiti k těsnopisnému zápisu o sněmovním jednání obsah svých řečí. Návrh takový se nepodává písemně, nerozmnožuje se, nerozdává se poslancům, nepřikazuje se předem výboru a sněmovna se o něm usnáší, i když nebyl předem dán na denní pořádek.

Do schůzí sněmovny a výborů kromě poslanců a osob úřadem svým k tomu povolaných nemá nikdo přístupu.

Ústních žádostí ani deputací sněmovna nepřijímá.

Deputace vyslané k poslancům do budovy sněmovní nemají přístupu, je-li jich více než 10 osob.

Ve dny, kdy zasedá sněmovna nebo některý sněmovní výbor, nejsou v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde sněmovna (výbor) zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli průvody.

Vytištěnou osnovu zákona přijatou sněmovnou poslaneckou dodá předseda sněmovny poslanecké předsedovi senátu a oznámí to předsedovi vlády.

Přijala-li sněmovna poslanecká beze změny osnovu zákona přijatou senátem, dodá ji předseda sněmovny poslanecké prostřednictvím vlády presidentu republiky a oznámí to předsedovi senátu.

Rovněž tak dodá předseda sněmovny poslanecké osnovu zákona schválenou sněmovnou poslaneckou prostřednictvím vlády presidentu republiky a oznámí to předsedovi senátu v těch případech, kdy podle ústavní listiny buď se má za to, že senát neučiniv usnesení souhlasí s usnesením sněmovny poslanecké ( § 43 úst. list.) nebo kdy usnesení poslanecké sněmovny se má státi zákonem přes odchylné usnesení senátu (§ § 44, odst. 1., a § 48 odst. 2., úst. list.).

Sněmovna poslanecká povinna jest usnésti se o osnově zákona přijaté senátem do tří měsíců ode dne, kdy vytištěné usnesení senátu dodáno bylo předsedovi sněmovny poslanecké nebo v případech § 43, odst. 3., úst. list. od nejbližší schůze sněmovny poslanecké.

Neučiní-li sněmovna poslanecká v této lhůtě neb ve lhůtě dohodou se senátem prodloužené nebo zkrácené usnesení, má se za to, že souhlasí s usnesením senátu ( § 43 úst. list.).

Návrh, aby se sněmovna poslanecká usnesla navrhnouti senátu prodloužení neb zkrácení lhůty podle § 43 úst. list., může podati předseda sněmovny nebo výbor, jemuž osnova je přikázána, nebo 21 poslanců písemně.

Návrh takový, jakož i návrh senátu na prodloužení neb zkrácení lhůty jest dáti aspoň 24 hodin předem na pořad jednání a sněmovna usnáší se o něm po rozpravě prostým hlasováním; může se však i usnésti, že hlasování odkládá nebo přikázati návrh výboru k podání zprávy.

Usnesení dodá předseda sněmovny poslanecké předsedovi senátu a oznámí to předsedovi vlády.

Senátem schválené osnovy zákonů, i když vyšly z iniciativy senátu, projednávají se týmž způsobem jako návrhy vládní, rovněž i usnesení senátu, kterými osnovy zákonů přijaté sněmovnou poslaneckou byly změněny, jakož i písemné návrhy aspoň 21 poslanců, aby poslanecká sněmovna setrvala na usnesení senátem zamítnutém nebo na zákonu presidentem republiky vráceném.

Usnesení, že sněmovna setrvává na svém původním usnesení přes odchylné usnesení senátu podle § 44, odst. 1., úst. list., nebo že opětovně zamítá usnesení senátu, na němž senát setrvává podle § 44, odst. 2., úst. list., jakož i usnesení, že sněmovna setrvává na zákonu presidentem republiky vráceném podle § 48 úst. list., může se státi jen po poradě výborové a ve dvou čteních.

Souhlasným usnesením sněmovny poslanecké a senátu může Stálému výboru Národního shromáždění býti uloženo, aby o naléhavé osnově vládní anebo v oněch případech, kdy usnesení obou sněmoven spolu nesouhlasí, podal oběma sněmovnám o věci zprávu ( § 33).

Zpráva Stálého výboru může bez další porady výboru sněmovny poslanecké býti podkladem jednání plné schůze sněmovní.

Usnesení podle odst. 1. tohoto paragrafu činí sněmovna k návrhu senátu, vlády nebo předsedy sněmovny bez porady výborové po rozpravě; může však návrh k tomu směřující odkázati i svému výboru; konečné usnesení sněmovny dodá se senátu podle § 80.

Podrobnější ustanovení o jednacím řádu Stálého výboru upraví se zvláštním zákonem.