Počet senátorů určují ústavní zákony. Jak se nahrazují mandáty uprázdněné, stanoví zákon o složení a pravomoci senátu ze dne 29. února 1920, č. 124 Sb. z. a n.

Senátoři jsou povinni účastniti se nepřetržitě všech jednání a prací senátních.

Pro každou schůzi plnou i výborovou vyloží se presenční listina, do níž se přítomní senátoři vlastní rukou zapíší.

Onemocní-li senátor, oznámí to předsedovi; trvá-li nemoc déle než týden, předloží vysvědčení lékařské.

Na písemnou nebo telegrafickou žádost udělí předseda dovolenou do 7 dnů senátoru zaneprázdněnému nezbytnou nebo důležitou záležitostí. O dovolené delší rozhoduje senát na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním. O udělení nebo neudělení dovolené budiž senátor ihned písemně uvědoměn. Dodatečná písemná omluva neúčasti se uzná a senátoru potvrdí, uvede-li senátor zároveň překážky, jež mu zabránily vyžádati si potřebnou dovolenou, a pošle-li omluvu předsednictvu, když překážky přestaly. O platnosti dodatečné omluvy rozhoduje předseda, šlo-li o neúčast na schůzích nepřesahující 7 dnů, senát na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním, šlo-li o neúčast delší. Předseda může žádati, aby důvody, jichž se senátor dovolává, byly osvědčeny.

Ustanovení odstavce čtvrtého se nevztahuje na senátory, kteří jsou členy vlády.

Senátor obdrží jako úřední průkaz legitimaci opatřenou fotografií a podepsanou předsedou senátu a zapisovatelem.

Nezúčastní-li se člen výboru bez platné omluvy tří za sebou jdoucích schůzí výboru, ztrácí mandát výborový a polovici náhrady podle § 81 mu příslušející pro měsíc nejblíže následující.

Nezúčastní-li se senátor bez platné omluvy 6 plenárních schůzí za sebou jdoucích, ale v různé dny konaných, usnese se předsednictvo senátu, aby mu byla udělena veřejná důtka. O tomto svém usnesení zpraví předsednictvo senát v nejbližší plné schůzi a kromě toho zpraví písemně předsednictvo klubu, jehož je senátor členem. Nadto ztrácí senátor nárok na celou náhradu podle § 81 na jeden měsíc.

Byl-li senátor v témže roce třikráte podle odst. 2 pokutován, přikáže předseda senátu věc výboru imunitnímu, aby podal senátu zprávu s návrhem. Výbor může navrhnouti, aby senátoru byla udělena senátem veřejná důtka a aby bylo toto usnesení senátu vyhlášeno v Úředním listě a rozhlášeno úřední korespondencí. Výbor může dále navrhnouti ztrátu nároků podle § 81 nejvýše na 6 měsíců nejblíže následujících. O návrhu výboru rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

Ve všech případech budiž dána senátoru možnost, aby se v dané lhůtě

vyjádřil.

Senát schází se ke dvěma řádným zasedáním v roce: jarnímu a podzimnímu, kromě toho podle potřeby k zasedáním mimořádným, svolán byv. presidentem republiky, výjimečně předsedou senátu ( § 28 úst. list.).

Zasedání senátu se začíná a končí vždy zároveň se zasedáním poslanecké sněmovny ( § 29 úst. list.).

Zasedání senátu se končí neb odročuje a senát se rozpouští prohlášením presidenta republiky (§ § 30 a 31 úst. list.).

Skončilo-li se zasedání ( § 30, odst. 1, úst. list.), pokračuje senát při novém zasedání v pracích podle stavu, v jakém byly při ukončení skončeného zasedání. President republiky může však v dekretu, kterým prohlašuje zasedání za skončené, prohlásiti, že se práce senátní přerušují; tím veškeré věci, o nichž senát již před tím konečného usnesení

neučinil, přestávají býti předmětem jednání senátu. Po takovém přerušení prací senátních může se v novém zasedání týž senát jen k návrhu vlády nebo iniciativního výboru za souhlasu vlády usnésti, že výboru, jemuž se přikazuje návrh zákona v předchozím zasedání již projednávaný, se ukládá, aby pokračoval v poradě na základě výborových

usnesení v předchozím zasedání již učiněných. O návrhu takovém rozhodne senát bez porady výborové a bez rozpravy prostým hlasováním; může jej však odkázati i výboru. Výbory, které senát prohlásil permanentními, mohou jednati i po skončení zasedání, souhlasí-li vláda.

Bylo-li zasedání odročeno ( § 30, odst. 2., úst. list.), nastává v pracích senátu pouze přestávka; všecky výbory mohou i po odročení pokračovati ve svých pracích.

Nově zvolený senát ustaví se v plné schůzi do 6 týdnů po vyhlášení výsledků volby ( § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 55 řádu volení do poslanecké sněmovny).

Schůzi tu zahájí a řídí předseda vlády, přijme slib senátorů ( § 6, odst. 1), dá neprodleně provésti volbu předsedy a dotáže se ho, zda volbu přijímá. Při tom příslušejí předsedovi vlády všechna práva, která má předseda senátu při řízení plné schůze.

Přijme-li předseda volbu, vykoná v senátu do rukou předsedy vlády slib ( § 7), ujme se předsednictví, dá provésti volbu šesti místopředsedů, 6 zapisovatelů a 4 pořadatelů, načež místopředsedové vykonají do rukou předsedových slib ( § 7)․

Sčítání hlasů provedou čtyři skrutátoři jmenovaní předsedou vlády ze senátorů.

Všechny tyto volby jsou prozatímní; volby konečné vykonají se po uplynutí jednoho měsíce po schůzi ustavující a platí na celé volební období, leč, že by na začátku nového zasedání nadpoloviční většina všech senátorů písemně žádala o nové volby; k žádosti té položí se volby na pořad příští schůze.

Zvolení členové předsednictva podrží své funkce až do provedení nové volby.

Kdyby během volebního období senátu nastala nutnost voliti znovu celé předsednictvo, a dosavadní předseda neb úřadující místopředseda neprovedl volbu do čtyř týdnů, svolá předseda vlády nejpozději do dalších dvou týdnů senát k volbě nového předsednictva (odst. 2 a 3). I tato volba je konečná

Senátoři vykonají v prvé schůzi před volbou předsednictva do rukou předsedy vlády slib podle § 22 úst. list. tímto způsobem: Dříve než senátor vstoupí do jednací síně, prohlásí v senátní kanceláři, ku které národnosti se hlásí, a podepíše tam

prohlášení obsahující tento slib, což mu kancelář senátní na certifikátu potvrdí, a tím je mu zjednán přístup do schůze; ve schůzi pak předseda vlády dá přečísti formuli slibu a senátoři na jeho vyzvání jednotlivě podáním ruky a slovem: "Slibuji" slib složí ( § 49, odst. 6.).

Senátoři, kteří vstoupí do senátu později, vykonávají stejným způsobem slib do rukou předsedy senátu.

Odepření slibu nebo slib s výhradou má bez dalšího v zápětí ztrátu mandátu ( § 22 úst. list.), kterou prohlásí v prvé schůzi předseda vlády, jinak předseda senátu.

Předseda a místopředsedové slibují, "že budou zachovávati zákony a svůj úřad předsednický nestranně zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí".

Předseda s místopředsedy tvoří předsednictvo, jemuž přísluší vésti senát a spravovati věci jeho se týkající.

Své úkoly vykonává předsednictvo:

Pomocnými orgány předsednictva jsou:

Předseda a předsednictvo úřadují po skončení funkčního období senátního až do prvé schůze nově zvoleného senátu.

Plná schůze předsednictva usnáší se za předsednictví předsedy neb úřadujícího místopředsedy:

Předsednictvo je způsobilé se usnášeti za přítomnosti aspoň čtyř svých členů a usnáší se prostou většinou hlasů; předseda hlasuje spolu a při rovnosti hlasů hlas jeho rozhoduje. Věci, které předseda uzná za neodkladné, předloží předsednictvu k usnesení písemnému mimo schůzi.

Předseda svolává plné schůze senátu ( § 40), řídí je, pečuje, aby zachován byl jednací řád a při schůzích pořádek (§ § 50 až 52), dává slovo, stanoví a klade otázky při hlasování a prohlašuje jeho výsledek.

Kdyby byl porušen pořádek ve schůzi, může schůzi přerušiti nebo skončiti; ruší-li schůzi posluchači, dá rušitele vyvésti. Je-li potřeba, dá vykliditi galerii nebo některou její část.

Předseda ukončuje schůzi ( § 40).

Předseda zastupuje senát na venek a podpisuje spolu s jedním zapisovatelem a senátním tajemníkem listiny vydávané senátem. Předsedovi je bezprostředně podřízena kancelář senátní a těsnopisecká, jakož i knihovní.

K výkonu úředních opatření i v případech § 52 slouží předsedovi stráž, kterou opatří pro každé zasedání předsednictvo v dohodě s ministerstvem vnitra; tato stráž podléhá v této své činnosti jakožto senátní stráž výhradně předsedovi.

Místopředsedové zastupují předsedu na jeho příkaz se všemi jeho právy a povinnostmi v pořadí usneseném předsednictvem.

K senátní kanceláři, jejíž ředitelem je senátní tajemník, patří jeho zástupce a potřebný počet úředníků konceptních, účetních a odborných kancelářských. Senátní kancelář zřizuje zápisy, vyřizuje usnesení schůzí a senátních orgánů, pokud to uloženo není činitelům jiným, spravuje archiv a opatřuje službu účetní, pokladní a kancelářskou.

Kancelář vede také listiny o volbách (Část IX.).

Jak se ustanovují úředníci kanceláře senátní, těsnopisecké a knihovní, jakož i zřízenci a jak se upraví právní a hmotné jejich poměry, ustanoví zvláštní zákon.

Senát jedná:

Návrhy vládní, pak samostatné (iniciativní) návrhy senátorů, podané písemně v senátní kanceláři a podepsané aspoň 10 jinými senátory se vytisknou a rozdají co nejdříve senátorům. Návrh musí obsahovati přesnou formulaci toho, na čem se senát usnésti má, a musí míti náležitosti § 41, odst. 2. úst. list. Návrhy bez dostatečného počtu podpisů,

nedostatečně formulované a bez náležitostí § 41, odst. 2., úst. list., nejsou předmětem jednání.

Je-li návrhů tolik neb jsou-li tak rozsáhlé, že včasné rozmnoženíjich tiskem působí značné obtíže, může předsednictvo upustiti od úplného jich vytištění a místo toho rozdati seznam těchto návrhů se stručným označením obsahu a s tím, že v úplné návrhy lze nahlédnouti v senátní kanceláři.

Když byl vládní návrh tiskem rozdán, dá předseda předběžnou rozpravu o něm na pořad některé z nejbližších pěti schůzí senátu, požádá-li o to vláda nebo usneslo-li se na tom předsednictvo.

Předběžnou rozpravu zahájí člen vlády. V rozpravě může promluviti z každého klubu toliko jeden jeho člen a jeden řečník ze senátorů mimo kluby. V předběžné rozpravě nejsou přípustny věcné návrhy.

Po skončené předběžné rozpravě, anebo nebyla-li tato konána, přikáže předseda vládní návrh nejpozději ve schůzi příští jednomu nebo několika výborům, jež považuje za příslušné. Navrhne-li některý senátor, aby vládní návrh přikázán byl výboru jinému nebo dalšímu, rozhodne o tom senát bez rozpravy prostým hlasováním.

Vláda může své návrhy odvolati, dokud senát nepřikročil ke druhému čtení.

Samostatné návrhy senátorů nutno podati písemně v senátní kanceláři, když byly tiskem rozdány, přikáže je předseda výboru iniciativnímu.

Jakmile byly tiskem rozdány, nemohou býti odvolány. Byly-li pravoplatně iniciativním výborem nebo v prvém či druhém čtení zamítnuty, nemohou býti znova podány, dokud neuplynulo šest měsíců od zamítavého usnesení.

Nedotčeno je ustanovení § 44, odst. 3., úst. list.

Počátkem prvého zasedání zvolí senát tyto výbory:

K návrhu vlády nebo k písemnému návrhu nejméně 11 senátorů může zříditi senát bez rozpravy prostým hlasováním i výbory jiné a stanoví, kolik členů mají. Předseda určí, kdy a kde mají konati prvou schůzi (ustavující).

Senát se může k návrhu vlády, předsedy, neb 11 senátorů usnésti bez rozpravy prostým hlasováním, že určitý výbor jest permanentní ( § 4, odst. 4).

Výbor iniciativní zkoumá samostatné (iniciativní) návrhy senátorů předběžně, a je povinen rozhodnouti, neurčil-li mu senát lhůty kratší, do 30dnů po tom, co návrh mu byl přikázán. Bylo-li zasedání mezi touto lhůtou skončeno, počítá se nová lhůta ode dne, kdy počne nové zasedání.

Předseda iniciativního výboru přikáže návrh některému členu jako zpravodaji; je-li námitka proti osobě zpravodajově, zvolí zpravodaje výbor bez rozpravy prostým hlasováním. Menšina, která hlasovala proti osobě zvoleného zpravodaje, má práva zvoliti si koreferenta. K věci promluví pouze referent a koreferent; k návrhu předsedově může výbor bez rozpravy prostým hlasováním pro referenta a koreferenta obmeziti dobu

řeči, ne však pod 10 minut. Výbor rozhodne bez dalšího rokování prostým hlasováním o tom, zda návrh přikazuje k řádnému projednání výboru, jejž považuje za příslušný, či zda návrh se zamítá. O usnesení vyrozumí výbor předsedu senátu a prvého z navrhovatelů.

Kterýkoli z navrhovatelů může do 3 dnů po tom u předsedy senátu navrhnouti, aby senát zamítavé usnesení iniciativního výboru změnil, načež předseda v jedné z nejbližších schůzí senátu věc předloží. Senát rozhodne bez rozpravy prostým hlasováním.

Vyhoví-li senát návrhu, přikáže předseda návrh výboru, který uznává za příslušný.

K návrhu předsedovu může se senát bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že rozhodne o různých návrzích iniciativních jediným hromadným hlasováním.

Návrhy, o nichž iniciativní výbor včas nerozhodl, přikáže předseda senátu na návrh kteréhokoli z navrhovatelů výboru, jejž za příslušný považuje.

Kromě vlastních osnov rozpočtových a berních sluší každou osnovu zákona nebo návrh, kterými se zatěžuje státní pokladna nad rozpočet již povolený, i když je projednal výbor jiný, postoupiti před vytištěním zprávy dotčeného výboru a před projednáním jejím v plné schůzi výboru rozpočtovému, aby o ní podal zprávu s hlediska úhrady.

Předsedou senátu označený člen výboru řídí volbu předsedy. Kromě předsedy zvolí výbor jednoho až tři náměstky a jednoho až tři zapisovatele; výsledek voleb sdělí předseda senátní kanceláři, aby se oznámil senátu. V případech důležitých může výbor svolati i předseda senátu.

Nadpoloviční většina všech členů výboru může kdykoli písemně žádati za nové volby všech nebo některých funkcionářů výboru; to platí i o zpravodaji (§ § 30 a 33, odst. 1.). Nové volby vykonají se ihned.

Pro jednání výboru platí obdobně pravidla daná pro plnou schůzi senátu, pokud není zvláštních ustanovení, a předsedovi výboru příslušejí ohledně řízení jednání a disciplinárních prostředků obdobná práva jako předsedovi senátu.

Jde-li o návrhy krátké a jednoduché a usnadní-li se tím jednání, může předseda připustiti, aby se podávaly ústně, nepodá-li většina přítomných členů výboru proti tomu písemné námitky.

Usnesení výboru o návrzích formálních, dále o všech návrzích, kterými se nenavrhují věcné změny neb doplňky k projednávané věci, děje se vždy, i když to výslovně v jednacím řádě ustanoveno není, bez rozpravy prostým hlasováním, leč by se na rozpravě usnesl výbor bez rozpravy prostým hlasováním.

Výbor může se bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že jednání jest důvěrné.

O každé schůzi pořídí zapisovatel jednací zápis a podpíše jej s předsedou. Zápisy s presenční listinou se odevzdají, jakmile jich ve výboru není třeba, senátní kanceláři.

Výbor se může se souhlasem předsedy senátu bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby o jeho jednání byl sepsán záznam těsnopisný.

Výbor se může bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že jeho jednání se neuveřejní.

Členové vlády, úředníci jimi povolaní a předseda senátu jsou oprávněni dostaviti se do schůzí výborových a ujmouti se tam slova kdykoli, jakož i činiti návrhy.

Usnesl-li se výbor, aby se některý ministr osobně dostavil do jeho schůze, pozve jej předseda výboru do schůze podle usnesení (§ 40 úst. list.), aby žádaná vysvětlení podal. Usnesení stane se bez rozpravy prostým hlasováním.

Senátoři mají právo býti přítomni při jednání výborů, ačli se

výbor neusnesl, že jeho jednání jest důvěrné ( § 25, odst. 6.); senát má právo toto usnesení k návrhu 11 senátorů bez rozpravy prostým hlasováním změniti.

Při jednání o rozpočtu, o věcech daňových a o povolení branců přítomnost senátorů nesmí býti vyloučena.

Výbor může se souhlasem předsedy senátu ke svým poradám přizvati jiné osoby jako znalce a rádce s hlasem poradním. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním. Osobám těm přísluší náhrada stravného a hotových výloh, pokud nejsou úředníky státními; o zvláštní odměně úředníkům státním, pokud nejsou vysláni vládou, rozhoduje předsednictvo.

Usnesením výboru může předseda nebo zpravodaj býti zmocněn, aby k svědectví o věci povahy veřejné, kterou výbor z usnesení senátu vyšetřuje, neb o níž jedná, předvolal a ve schůzi neb mimo schůzi vyslechl neb soudem dožadaným vyslechnouti dal svědky. O povinnosti svědčiti, o opatřeních donucovacích, o právu odpírati výpověď a o nárocích na svědečné platí pro tyto svědky ustanovení řádu trestního s tím rozdílem, že

veřejní úředníci nemohou odepříti výpovědi z důvodů úředního tajemství;člen Národního shromáždění může odepříti svědectví též z důvodu § 26 úst. list.

Zápis o výslechu výborem, předsedou nebo zpravodajem vede zapisovatel výboru nebo úředník senátní kanceláře.

Křivá výpověď svědkova je trestná jako křivá výpověď před soudem.

O donucovacích opatřeních rozhodne soud dožádaný, po případě soud bydliště svědkova.

Senátor zvolený do výboru je povinen volbu přijmouti, leč by byl již členem dvou jiných výborů.

Člen výboru je povinen schůzí pravidelně se zúčastniti.

Pozbude-li senátor pro nedbalost mandátu výborového anebo nemůže-li onemocněv či maje dovolenou více než 3 neděle se zúčastniti jednání výborového, požádá předseda výboru předsedu senátu za novou volbu.

Výbor jedná za přítomnosti aspoň třetiny členů a usnáší se platně prostou většinou přítomných, počítaje v to předsedajícího, jenž odevzdává hlas naposled; při rovnosti hlasů jest návrh zamítnut.

Dokud není rozdána zpráva výborová senátu, může výbor odvolati své usnesení, když se pro to vysloví schůze jednomyslně neb většina přítomných aspoň tolika hlasy, kolika bylo učiněno usnesení dřívější; o návrhu na odvolání usnesení rozhoduje výbor bez rozpravy prostým hlasováním, leč by se na rozpravě usnesl výbor bez rozpravy prostým

hlasováním.

Zpravodaj výborem zvolený přednáší věc ve výboru, sepíše o výsledku porady odůvodněnou zprávu, a když ji výbor schválil, hájí v senátě usnesení výboru. Výbor může zmocniti zpravodaje a předsedu, aby sami důvodovou zprávu vypracovali a přímo senátu podali. Zprávu podpíše předseda a zpravodaj.

Zpráva odevzdá se kanceláři senátní a vytiskne se za dohledu zpravodajova.

Rozdanou zprávu může výbor vzíti zpět jen, svolí-li senát prostým hlasováním bez rozpravy.

Menšina výboru, čítající aspoň pětinu členů, může sepsati pro senát zvláštní zprávu, kterou však třeba odevzdati senátní kanceláři zavčas tak, aby mohla býti dána do tisku současně se zprávou výborovou. Není přípustno zřizovati pro senát zvláštního zpravodaje menšiny.

Byl-li návrh odevzdán dvěma či několika výborům, může býti o něm jednáno současně. Výbory mohou zříditi k poradě o takovém návrhu společnou komisi, v níž zúčastněné výbory jsou zastoupeny stejným počtem členů; výbory samy pak schvalují zprávu pro plenum.

Nedohodnou-li se výbory o zprávě společné, podá každý výbor zprávu zvláštní.

Výbor rozpočtový, jemuž přikázán byl podle § 24 návrh v jiném výboru již projednaný, připojí ke zprávě svou zprávu s hlediska úhrady.

Senát může k návrhu předsedovu prostým hlasováním bez rozpravy výboru přikázati, aby o návrhu podal zprávu do určité lhůty. Příkaz ten může dáti senát kdykoli, i když výbor již o věci jedná.

Není-li zpráva ve lhůtě podána, aniž výbor žádal o prodloužení lhůty, anebo nebyla-li lhůta prodloužena, může předmět býti dán na jednací pořad i beze zprávy výborové. Zpravodaje určí v tom případě předseda senátu.

Plné schůze senátu jsou veřejné. Výjimkou koná se schůze důvěrná k návrhu předsedovu neb člena vlády, usnese-li se o tom senát, když se byli posluchači vzdálili, bez rozpravy prostým hlasováním, konečně podle § 67, odst. 2.

Jednání o rozpočtu a o věcech daňových jsou vždy veřejná.

V důvěrné schůzi smějí setrvati jen úředníci určení předsedou, těsnopisci vzatí předsedou do slibu, že zachovají úřední tajemství, a členové vlády a jejich zástupci.

Zápis jednání a těsnopisecká zpráva o schůzi důvěrné se neuveřejní, leč by se senát usnesl jinak. Usnesení to děje se bez rozpravy prostým hlasováním.

Schůzi zahajuje a končí předseda.

O návrhu některého senátora, aby se ve schůzi pokračovalo, rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

Senát může k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním

přesunouti ustanovený pořad jednání. Předseda může také navrhnouti, aby jednání o některém předmětu bylo přerušeno a aby se projednával jiný bod denního pořádku.

Předseda ukončuje schůzi a sdělí usnesení předsednictva o době a pořadu jednání schůze příští.

Návrhy, aby se příští schůze konala jindy nebo s jiným pořadem, mohou se státi předmětem usnášení, prohlásí-li se pro to na dotaz předsedův nejméně padesát senátorů. V tom případě o nich rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

Nekonal-li senát během zasedání schůze déle 14 dnů, je povinen předseda svolati schůzi do 3 dnů, žádá-li toho vláda neb aspoň dvě pětiny senátorů písemně s udáním žádaného pořadu jednacího.

Nesouhlasí-li předseda s navrženým jednacím pořadem, rozhodne o tom senát bez rozpravy prostým hlasováním.

V ustanovenou hodinu zahájí předseda schůzi, nepřihlížeje k počtu přítomných.

Veškerá sdělení vlády, předsednictva i výborů, došlé spisy, zprávy, návrhy a jich přidělení, podané dotazy, i naléhavé, žádosti o dovolené, o změny v protokolu, rozhodování o resignaci na členství výboru, udílení lhůty výborům a jiné věci formální, o nichž jednací řád nařizuje prosté hlasování bez rozpravy, může předseda oznámiti nebo

naříditi kdykoli mezi schůzí nebo ke konci schůze.

Kdyby sdělení vyžadovalo delšího času, může předseda odkázati senátory na seznam jich v kanceláři senátní vyložený, jenž se uveřejní též v těsnopisecké zprávě.

Rozpravy a řeči ke sdělení předsednictva dovolují se jen, pokud jednací řád výslovně tak stanoví. Předseda může rozpravy i řeči takové odkázati na konec schůze.

O osnovách zákonů a o smlouvách mezinárodních ( § 64, č. 1., úst. list.) jedná se ve dvojím čtení, o předmětech ostatních ve čtení jediném.

O vytištěných zprávách výborů a návrzích vlády a senátorů může se jednati teprve, když uplynuly 24 hodiny, co byly rozdány.

Zprávy tiskem rozdané se nepředčítají.

Zprávy o peticích mohou se podati a projednati, aniž dříve byly vytištěny a rozdány.

Je-li zpráva obsáhlejší nebo týká-li se věcí důležitějších, může předseda v prvém čtení rozděliti rozpravu na povšechnou a podrobnou.

Jak v povšechné, tak v podrobné rozpravě obdrží nejprve slovo zpravodaj (§ § 33 a 34).

Za zpravodaje, který neplní zpravodajské povinnosti, určí předseda zpravodajem jiného člena výboru.

Nesmí se ujmouti slova, komu ho předseda nedal. Zpravodajové, řečníci, členové vlády a jejich zástupci mluví s řečniště. Není dovoleno řeči čísti, vyjma projevy předsedy, předsedů nebo zpravodajů výborových, členů neb zástupců vlády, stručná prohlášení přednášená jménem klubů a citace s označením pramene. Všichni řečníci však smějí užívati poznámek psaných jen k podpoře paměti.

Chce-li se předseda zúčastniti rozpravy, odevzdá předsednictví; mluví s řečniště a ujme se předsednictví teprve, když věc je vyřízena.

Řečníci mohou se hlásiti u předsedy již před schůzí písemně anebo mezi schůzí osobně a ústně potud, dokud není usnesen konec rozpravy anebo, nebylo-li takového usnesení, dokud předseda nedal závěrečného slova zpravodaji. Přihlašujíce se naznačí, zda chtí mluviti pro návrh či proti němu.

Řeči k jednacímu řádu, poznámky osobní a věcné jsou dovoleny jen podle uvážení předsedova; jejich trvání nesmí přesahovati doby pěti minut.

Zahajuje rozpravu oznámí předseda řečníky dosud přihlášené.

Po řeči zpravodajově ( § 43) předseda uděluje slovo řečníkům zpravidla v pořadí jejich přihlášek, avšak jest povinen přihlížeti k tomu, aby nejprve mluvil řečník proti návrhu (a to především některý z přihlášených členů výborové minority, která podala zvláštní zprávu) a dále, aby se pokud lze střídali řečníci pro návrh a proti němu.

Promluvil-li již člen některého klubu, udělí předseda jinému členu téhož klubu slovo teprve tehdy, až promluvili přihlášení řečníci všech klubů, jejichž člen dosud k věci nemluvil.

Řečníci mohou si místa vyměniti, což dlužno předsedovi oznámiti.

Žádný senátor nesmí mluviti k témuž předmětu jednání více než dvakráte.

Senát může k návrhu předsedy neb kteréhokoli senátora bez rozpravy prostým hlasováním omeziti dobu řečí při rozpravě povšechné ne pod půl hodiny a při rozpravě podrobné neb pod 10 minut; v tom případě platí pro zpravodaje dvojnásobná doba řeči.

Kdo byv vyzván k řeči, není přítomen, ztrácí slovo.

Členové vlády a zástupci jimi vyslaní mohou se účastniti schůzí a ujímati se slova kdykoliv i vícekráte, ano i když rozprava byla již skončena, řečníka však nepřerušujíce. ( § 39 úst. list.) Hlasují jen, jsou-li senátory.

Senát může se k písemnému návrhu 11 senátorů bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, aby se člen vlády neb jeho zástupce dostavil do schůze a podal tam zprávy a vysvětlení. Senát může určitě označiti, který člen vlády aneb který orgán státní správy do schůze se má dostaviti. Vyzvaný jest povinen usnesení tomu k požádání předsedovu vyhověti ( § 40 úst. list.).

Návrhy na pouhý způsob jednání podávají se jen písemně a usnáší se o nich senát bez podpory a bez rozpravy prostým hlasováním.

Návrh na odročení nebo na vrácení výboru s určitým rozkazem lze učiniti kdykoli, byl-li však zamítnut, nelze ho během jednání o téže věci v téže schůzi opakovati.

Každý senátor může navrhnouti konec rozpravy. O návrhu tom rozhodne senát prostým hlasováním bez rozpravy, když promluvili aspoň čtyři řečníci.

Návrhy vedlejší, pozměňovací aneb doplňovací musí senátoři podati písemně nejpozději bezprostředně potom, když bylo usneseno rozpravu skončiti, nebo když předseda prohlásil, že není již nikdo k slovu přihlášen. Návrhu na zamítnutí nelze činiti, nýbrž jen návrh, aby se přešlo k pořadu, s odůvodněním nebo bez něho. Návrhu na zamítnutí nelze činiti, nýbrž jen návrh, aby se přešlo k pořadu, s odůvodněním nebo bez něho. Návrhy ty pojmou se do

hlasování jen tehdy, jsou-li podepsány navrhovatelem a aspoň 10 jinými senátory.

Když bylo usneseno rozpravu skončiti, mohou mluviti jen hlavní řečník pro návrh a hlavní řečník proti návrhu, ustanovení dohodou zapsaných ještě řečníků obou stran. Není-li možno nejdéle za 5 minut docíliti dohody, rozhodnou zapisovatelé losem. Vylosovaní mohou postoupiti slovo jinému zapsanému řečníku.

Po hlavních řečnících přísluší závěrečné slovo zpravodajům (§ § 33 a 34) a není-li zpravodaje, prvnímu navrhovateli, který však může slovo přenechati jinému z navrhovatelů.

Ujal-li se slova po skončené rozpravě zástupce vlády, je tím rozprava znovu zahájena.

Vláda a představitelé funkcí senátních, jmenovitě předseda a místopředsedové senátu, výboru a komisí, zapisovatelé, zpravodajové, pořadatelé a kancelář senátní užívají v senátním jednání řeči československé.

Projevy senátorů dějí se v řeči československé. Senátoři národnosti německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské mohou projevy činiti v jazyku své národnosti, nechtějí-li užíti jazyka československého.

K samostatným návrhům, dotazům a interpelacím, podaným v jiné řeči než československé, má podavatel právo připojiti sám písemně překlad do řeči československé a překlad ten jest pak podkladem jednání. Neopatří-li senátor takového překladu, opatří překlad co nejdříve kancelář senátní a překlad ten jest pak podkladem jednání.

K návrhům formálním, pak věcným návrhům vedlejším, pozměňovacím a doplňovacím, o nichž senát neb výbor má jednati neb hlasovati, pokud nejsou podány v řeči československé, budiž navrhovatelem připojen překlad do českoslovenštiny, jinak se k nim nepřihlíží; tento překlad jest podkladem jednání; jsou-li však návrhy takové krátké a

jednoduché a nezdržuje-li se tím jednání, může předseda podle svého uvážení dáti je přítomným tlumočníkem hned do českoslovenštiny přeložiti, překlad ústně dáti prohlásiti a do jednání neb hlasování je pojmouti.

Podá-li se samostatný návrh (dotaz, interpelace) tak obsáhlý, aneb sejde-li se současně jich tolik v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské, že nelze senátní kanceláři překladu opatřiti ani do týdne, může předsednictvo návrhy (dotazy, interpelace) podavatelům vrátiti, aby připojili sami do týdne překlad do řeči československé;

nestalo-li se tak, má se za to, že návrh (dotaz, interpelace) podán nebyl.

Formule o slibu senátorů ( § 6) přečte se senátorům národnosti německé, ruské (maloruské), maďarské a polské též v jejich řeči a senátoři tito mohou ve své řeči slibovati. Rovněž při jmenovitém hlasování mohou tito senátoři užívati své řeči. Ustanovení prvé věty tohoto odstavce platí i o slibu předsedy a místopředsedů ( § 7), jsou-li některé z

jmenovaných národností.

V těsnopiseckých zprávách, případně v zápisech o schůzích senátu, uveřejní se projevy pronesené německy, rusky (malorusky), maďarsky nebo polsky v československém překladu, který, nepřipojil-li senátor sám do 48 hodin překladu, opatří kancelář senátní; v těsnopiseckých zprávách uveřejní se tyto projevy jako příloha též v

jazyku, jímž byly předneseny.

Předsednictvo senátu jest oprávněno překlad, který podle odst. 3.,4., 5. a 7. tohoto paragrafu připojil senátor sám, dáti přezkoumati a podle potřeby opraviti tlumočníkem a v takovém případě jest opravený překlad podkladem jednání a tisku.

K písemné odpovědi představitelů vlády nebo senátních funkcí na dotaz neb interpelaci podanou v řeči německé, ruské (maloruské), maďarské nebo polské připojí se též (a při interpelacích i vytiskne) překlad do řeči tazatelovy.

Žádost (petici) lze podati i v řeči německé, ruské(maloruské), maďarské nebo polské. Pro předsednictvo, případně pro výbor a senát opatří senátní kancelář o žádostech zprávu se stručným výtahem v řeči československé. Usnese-li se předsednictvo (výbor, senát) na odpovědi, připojí k ní - pokud žádost nebyla podána v řeči československé - senátní kancelář překlad do řeči žadatelovy.

Zprávy presidenta republiky senátu ( § 64, č. 6., úst. list.) vydají se tiskem též v překladu německém, ruském (maloruském), maďarském a polském, které obstarává senátní kancelář.

Tlumočníky pro senát a kancelář ustanoví předsednictvo senátu; předseda výboru může funkcí tou pověřiti též senátora.

Odchyluje-li se řečník od věci projednávané, volá jej předseda k věci. Za projevy a činy porušující jednací řád, urážející slušnost či mrav anebo trestuhodné volá předseda k pořádku. Předseda může řečníka přerušiti, žádá-li to výkon jeho úřadu.

Předseda může odníti slovo řečníkovi, kterého volal za jeho řeči třikráte k věci nebo k pořádku, jakož i řečníkovi, který překročil dobu řeči určenou podle § 45. Bylo-li řečníku odňato slovo, přestane se další jeho řeč těsnopisecky zaznamenávati.

Bylo-li senátoru odňato slovo, nesmí v téže rozpravě mluviti. Ztratil-li slovo( § 45, odst. 7), může se v téže rozpravě přihlásiti již jen jednou ( § 45, odst. 5). Senátor, jemuž bylo slovo odňato, může se odvolati k předsednictvu, které rozhodne před zakončením rozpravy.

Projevy a návrhy směřující zřejmě k tomu, aby senátní jednání mařily nebo svévolně zdržovaly, může předseda se svolením senátu vyloučiti z jednání. Senát udílí toto svolení bez rozpravy prostým hlasováním.

Urazí-li senátor u výkonu mandátu ( § 23 úst. list.) při jednání senátním člena Národního shromáždění, člena nebo zástupce vlády spíláním nebo zlým nakládáním nebo přednese-li obvinění, dotýkající se cti těchto činitelů způsobem, jaký se nesnáší s důstojností senátu, může uražený do 8 dnů žádati písemně u předsedy senátu, aby proti provinilému bylo zavedeno kárné řízení. Žádost přikáže předseda s urychlením výboru imunitnímu. Urazí-li senátor u výkonu mandátu ( § 23 úst. list.) při jednání senátním některou sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda do 8 dnů písemně výboru imunitnímu, aby zavedl kárné řízení.

Imunitní výbor vyslechne obviněného, případně žadatele a svědky události ( § 28) a rozhodne do 8 dnů, zda je senátor vinen. V tom případě podá předsedovi písemnou zprávu se všemi doklady a s návrhem, aby byl provinilý potrestán veřejnou důtkou, spojenou podle vážnosti případu se ztrátou senátorských náhrad nejvýše na jeden měsíc.

Návrh výboru na potrestání provinilého senátora se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší schůze senátu. Senát vyslechne toliko zpravodaje, provinilého, po případě i žadatele, a po doslovu zpravodajově rozhodne o návrhu výboru, po případě o návrzích podaných podle § § 47 a 48.

.

Urazil-li senátor ve schůzi presidenta republiky, nebo urazil-li ve schůzi (§ 51) předsedu senátu, předsednictvo senátu nebo jeho členy, vládu, předsedu nebo člena vlády pro výkon jejich funkcí, nebo odpírá-li předsedovým nařízením aneb opatřením, anebo maří-li jednání senátní, může předseda vyloučiti provinilého na dobu trvání této schůze, po případě na dobu až šesti schůzí dalších. Z tohoto opatření může se vyloučený odvolati k předsednictvu senátu ve lhůtě 8 dnů.

Maří-li senátor jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, nebo dopustí-li se násilností, může předsednictvo senátu vyloučiti jej až na dobu dvaceti schůzí senátu. Při tom ztrácí vyloučený náhradu senátorskou na 1 měsíc.

Nepodrobí-li se vyloučený senátor dobrovolně rozhodnutí, kterým byl vyloučen, ztrácí nadto senátorskou náhradu na 1 měsíc. Předsednictvo může v případě odstavce 2 navrhnouti senátu snížení náhrady senátoru vyloučenému až na jednu třetinu i na dobu další, nejvýše však úhrnem na dobu 6 měsíců. O návrhu tom rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

Byl-li senátor v témže zasedání podle odst. 1 neb 2 již jednou vyloučen, ztrácí při každém dalším vyloučení senátorskou náhradu na 1 měsíc. Předsednictvo může navrhnouti senátu snížení náhrady senátoru vyloučenému až na jednu třetinu i na dobu další, nejvýše však úhrnem na 6 měsíců. O návrhu tom rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

V době vyloučení není vyloučenému senátoru dovolen vstup do zasedací síně a do místností výborových.

Po skončené rozpravě povšechné hlasuje se, má-li osnova, a je-li několik osnov, která z nich má býti základem rozpravy podrobné, když se předem bylo hlasovalo snad o návrhu na přechod k dennímu pořadu.

Nebyla-li žádná z osnov přijata za základ rozpravy podrobné; je věc zamítnuta.

V podrobné rozpravě hned potom zahájené ustanoví předseda, o kterých částech osnovy se má porada a hlasování konati společně nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne se bez rozpravy prostým hlasováním.

Ustanovení § § 44 až 48 platí i pro rozpravu podrobnou.

Při druhém čtení hlasuje se o celé osnově nejdříve za 24 hodiny po skončení čtení prvého. Druhé čtení osnov naléhavých může býti z usnesení předsednictva provedeno v téže schůzi.

Při druhém čtení není rozpravy a navrhnouti lze jen odročení hlasování, vrácení výboru nebo opravu chyb jazykových, písma neb tisku a změny slohové, o nichž se však vůbec nehlasuje, souhlasí-li zpravodaj.

Odporují-li si některá usnesení prvého čtení, lze též navrhnouti opravu.

Jde-li o naléhavou osnovu vládní neb o iniciativní návrh vyžadující rychlého vyřízení, může navrhnouti vláda, předseda nebo dvě pětiny všech senátorů, aby věc taková jako pilná projednána byla jednáním zkráceným. Návrh takový jest dáti aspoň 24 hodin předem na pořad jednání.

K odůvodnění pilnosti osnovy (návrhu) promluví pouze předseda neb jeden z navrhovatelů zkráceného jednání; nedohodnou-li se, určí jej předseda. Senát pak rozhodne bez další rozpravy. Zkrácené jednání řídí se těmito pravidly:

Předseda přikáže v téže schůzi plena věc výboru, který za příslušný uzná, a současně se usnese senát k návrhu předsedovu bez rokování, prostým hlasováním, aby výbor v určité neprodlužitelné lhůtě podal o osnově (návrhu) zprávu.

Výbor projedná osnovu (návrh) v nejbližších svých schůzích před ostatními předměty, o nichž jednání třebas i přeruší až do vyřízení pilné věci. Před zahájením rokování o věci pilné usnese se výbor bez rokování k návrhu předsedovu, neb některého člena, zda se má konati o věci pilné rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne

rozprava podrobná, v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak nejdéle smí jednotlivý řečník mluviti.

Jakmile uplynula lhůta výboru k podání zprávy daná (odst. 3), dá předseda senátu osnovu (návrh) na pořad jednání nejbližší schůze, při čemž může rozpravu o věci v senátě právě projednávané až do vyřízení věci pilné přerušiti. Předseda může projednání věci pilné vyhraditi také zvláštním schůzím senátu, konaným souběžně se schůzemi, v nichž se projednávají jiné předměty jednání.

Senát projednává pilnou věc i tehdy, nepodal-li o ní výbor zprávy. V takovém případě jmenuje zpravodaje předseda senátu.

Před zahájením prvého čtení usnese se senát k návrhu předsedovu bez rozpravy prostým hlasováním, zda se má konati o věci pilné při prvém čtení rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná a v jaké lhůtě nejpozději jest každou část jednání vyříditi a jak smí nejdéle jednotlivý řečník mluviti.

Jakmile lhůty v odst. 4., 5. a 7. dané uplynou, přikročí se ve výboru, případně ve schůzi senátu bez odkladu k hlasování, byť i řečník měl býti v řeči přerušen.

Jde-li o řádný státní rozpočet, nesmí býti lhůta podle odst. 3. výboru k projednání této pilné věci dána kratší, než 10 dní a lhůta plenu senátu podle odst. 7. kratší, než 6 dní. V uvedené době budiž konáno nejméně 6 schůzí výborových po 4 hodinách a nejméně 3 schůze senátu po 4 hodinách.

Při jednání zkráceném může býti druhé čtení provedeno i před uplynutím lhůty v § 54, odst. 1., uvedené.

Návrh na zkrácené jednání lze učiniti, i když už výbor neb senát o věci jedná.

Senát jest způsobilý usnášeti se zpravidla za přítomnosti aspoň třetiny všech senátorů a ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných ( § 32 úst. list.).

Při rovnosti hlasů je návrh zamítnut.

K usnesení o vypovědění války a ke změně ústavní listiny a jejích součástí je třeba třípětinové většiny všech senátorů ( § 33 úst. list.).

Nedotčena jsou ustanovení § § 44 a 48 úst. list.

Předseda hlasuje jen při volbách, ale počítá se do počtu přítomných.

Po skončené rozpravě ustanoví předseda pořad hlasování, hledě k tomu, by vyšel na jevo pravý názor většiny.

Aby se hlasování zjednodušilo, může předseda vyvolati usnesení o některé otázce zásadní.

Rovněž může předseda po skončené rozpravě odložiti hlasování o celku neb části na dobu neb schůzi pozdější a pokračovati zatím v jednání. O námitce proti tomu neb o návrhu některého senátora, aby znění nebo pořad otázek byl opraven anebo, aby otázka byla rozdělena, pokud s návrhem takovým předseda nesouhlasí, rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

Hlasuje se pro návrh neb proti návrhu bez udání důvodů.

Zpravidla se hlasuje zdvižením ruky nebo povstáním. Je-li výsledek prostého hlasování podle názoru předsedova anebo 25 senátorů pochybným, dá předseda, opakuje otázku, buď sečísti hlasy, nebo hlasovati podle jmen; oboje provede tajemník senátu nebo jeho zástupce se zapisovateli za dozoru předsedova.

Hlasy jest sečísti i tehdy, nařídí-li to předseda anebo žádá-li toho aspoň 25 senátorů před hlasováním.

Vyjde-li při hlasování na jevo, že není přítomna ani třetina senátorů, předseda přeruší nebo skončí schůzi.

Podle jmen se hlasuje:

Hlasuje se podle jmen tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo "ano" nebo"ne". Výsledek prohlásí předseda, avšak podrobný výčet jmen budiž uveden jen ve zprávě těsnopisecké ( § 73).

Volby nebo návrhy na jmenování dějí se zpravidla hlasovacími lístky prostou většinou hlasů. Lístky sčítají zapisovatelé.

Není-li námitky, může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, vyjma volbu předsedy.

Nedosáhne-li se při prvé volbě prosté většiny hlasů, koná se volba užší, do níž se pojme z těch, kdo při prvé volbě obdrželi poměrně nejvíce hlasů, dvakráte tolik jmen, kolik jich má býti voleno.

Při rovnosti hlasů v prvé neb v užší volbě rozhodne předseda losem, kdo se má dostati do volby užší nebo kdo je zvolen.

K návrhu aspoň 11 senátorů volí se výbory podle zásady poměrného zastoupení.

Při volbě podle zásady poměrného zastoupení odevzdají hlasovací lístky jen senátoři, kteří nejsou ani členy ani ( § 16, druhá věta) hospitanty žádného klubu, a klubovní předsedové nebo jejich zástupcové za všechny členy i hospitanty ( § 16, druhá věta) svého klubu, byť i členové (hospitanti) přítomni nebyli. Součet všech odevzdaných hlasů

(kromě prázdných) dělí se počtem mandátů, které se mají obsaditi. Nejbližším celým číslem vyšším (číslem volebním) dělí se součet každé skupiny hlasovacích lístků v celém obsahu stejně znějících a přikáže se každé skupině tolik mandátů, kolikráte je volební číslo obsaženo v součtu, a to v pořadí, jak kandidáti na hlasovacích lístcích jsou uvedeni. Jsou-li na takových hlasovacích lístcích napsáni kandidáti v různém pořadí, rozhodují o jejich pořadí hlasovací lístky, tvořící většinu dotčené skupiny. Mandáty zbylé přidělí se skupinám vykazujícím při dělení číslem volebním největší zbytky. Jsou-li zbytky

dělení u více skupin sobě rovny, rozhodne los. Byl-li by takto někdo zvolen dvakráte, prohlásí, za kterou skupinu mandát chce podržeti a skupině, ze které ubyl, přidělí se mandát další.

Ubyl-li člen výboru, jmenuje zaň náhradníka předseda klubu (jeho zástupce), jehož byl členem neb (v případě § 16, druhá věta) hospitantem; nebyl-li členem (hospitantem ve smyslu druhé věty § 16) žádného klubu anebo nejmenuje-li předseda (zástupce) klubu do lhůty předsedou senátu dané náhradníka, zvolí se náhradník podle § § 61 a 62.

Každý senátor může písemně dotazovati se vlády neb člena vlády po činech vlády a jejích orgánů a po zamýšlených opatřeních. Na dotaz může dotázaný odpověděti ústně neb písemně. Dotaz a písemná odpověď se podávají senátní kanceláři, ale netisknou se. Senátní kancelář dodá dotaz i odpověď.

Je-li takový dotaz podepsán vedle prvého z tazatelů, uvedených v záhlaví, ještě aspoň 10 jinými senátory, jest dotázaný povinen na tuto interpelaci odpověděti písemně nebo v plné schůzi ústně, nebo týmž způsobem odpověď odepříti s udáním důvodů. Jestliže vláda nebo dotázaný její člen do 3 měsíců na interpelaci neodpoví nebo neodepře odpověděti, vyzve předseda senátu dotázaného, aby odpověděl nejdéle do dalších 30 dnů. Nedojde-li v této lhůtě odpověď, aneb její odepření, bude věc dána na pořad plné schůze, požádá-li o to do 8 dnů písemně 11 senátorů. Jednání omezí se na projev k věci jednoho z tazatelů, označeného v žádosti, a dotázaného.

Interpelace i písemná odpověď nebo její odepření podává se kanceláři senátní a rozdává se tiskem. Tazatelé mohou interpelaci a svoje podpisy, podpisovatelé pak svoje podpisy odvolati, dokud interpelace nebyla rozdána tiskem.

Nejpozději ve schůzi, která následuje po rozdání odpovědi nebo jejího odepření, může býti navrženo, aby se o odpovědi nebo jejím odepření rokovalo. Pro návrh a rokování platí § 65.

K žádosti člena vlády musí předseda pro odpověď na interpelaci prohlásiti schůzi za důvěrnou; v tom případě se odpověď nevytiskne, leč by se senát jinak usnesl. Případný návrh na zahájení rozpravy učiniti jest ihned ve schůzi důvěrné a senát usnášeje se o zahájení rozpravy rozhodne zároveň, zda rozprava provede se ve schůzi veřejné či důvěrné (§ § 37 a 38).

Tato ustanovení nevztahují se na interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem senátního projednávání.

Je-li interpelace kromě podpisů tazatelů uvedených v záhlaví opatřena ještě dalšími 25 podpisy senátorů, a je-li závažnost a naléhavost případu v interpelaci věcně odůvodněna, pokládá se interpelace tato za naléhavou a dotázaný musí do 14 dnů odpověděti buď písemně nebo v plenární schůzi ústně nebo stejným způsobem odepříti odpověď s udáním důvodů. Nejpozději ve schůzi po rozdání odpovědi tiskem nejblíže příští nebo po 14denní lhůtě uplynulé bez odpovědi může tazatel navrhnouti, aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu tom usnáší se senát bez rozpravy prostým hlasováním a v usnesené rozpravě náleží slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy nebyla odpověď rozdána tiskem.

Ustanovení § § 67 a 65 platí obdobně.

Tato ustanovení nevztahují se na naléhavé interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem senátního projednávání.

Žádosti znějící senátu dodati jest senátní kanceláři. Nepředčítají se ve schůzi a nerozdávají tiskem.

Podání neb žádosti beze jména, též veškerá ohrazení (protesty) v příčině jednání senátu, jeho funkcionářů a členů se neprojednávají.

O žádostech rozhoduje předsednictvo senátu podle zprávy senátní kanceláře ( § 49, odst. 8.). Předsednictvo buď na žádost samo odpoví anebo ji odkáže výboru, který za příslušný uzná, nebo žádost odloží.

Výbor pak buď na žádost odpoví sám nebo podá o ní ústní zprávu senátu s příslušným návrhem anebo ji odloží.

O jednání ve schůzi senátu nebo výboru sepíše se zápis. Má se v něm zaznamenati, kolik členů bylo přítomno ( § 2), jaké návrhy byly podány při jednání (§ § 47 a 48), jaký byl postup rozpravy se jmény řečníků a jaký byl výsledek hlasování.

Zápisy o schůzi senátu ověřené předsedou, zapisovatelem a tajemníkem senátu, mají býti po 48 hodin vyloženy v kanceláři k nahlédnutí. Nepodá-li žádný senátor v této lhůtě písemných námitek, pokládá se zápis za správný, dá se do tisku a rozdá senátorům. Nevyhoví-li předseda námitce, rozhodne o ní příští schůze senátu bez rozpravy prostým

hlasováním.

Zprávy výborů vydávají se zvlášť.

Všechny spisy o jednání senátu mají se prodávati za ceny výrobní.

O každé schůzi senátu sepíše se a vytiskne zpráva těsnopisecká, podávající přesný obsah celého jednání.

Zprávy ty buďte v obyčejném písmě po schůzi vyloženy v senátní kanceláři.

Každý řečník může prohlédnouti v kanceláři těsnopisců část zprávy, obsahující jeho řeč, a naznačiti, jaké omyly, nebo nedostatky by obsahovala; kdyby ředitel těsnopisecké kanceláře nemohl přáním těmto vyhověti, vyžádá si rozhodnutí předsedova, který se o tom dohodne s úřadujícími zapisovateli.

Spisy rozdané tiskem jsou přílohami zpráv těsnopiseckých.

K návrhu předsedovu může se senát bez rozpravy prostou většinou kdykoli usnésti, že se řeči senátorů, ani zpravodajů, ani členů a zmocněnců vlády dočasně nebudou stenografovati a v těsnopisném zápisu doslovně uveřejňovati, a že řečníci mají právo do 24 hodin potom, kdy domluvili, připojiti k těsnopisnému zápisu o senátním jednání obsah svých řečí. Návrh takový se nepodává písemně, nerozmnožuje se, nerozdává se senátorům, nepřikazuje se předem výboru a senát se o něm usnáší, i kdyžnebyl předem dán na denní pořádek.

Do schůzí senátu a výborů kromě senátorů a osob úřadem svým k tomu povolaných nemá nikdo přístupu.

Ústních žádostí ani deputací senát nepřijímá.

Deputace vyslané k senátorům do budovy senátní nemají přístupu, je-li jich více než 10 osob.

Ve dny, kdy zasedá senát nebo některý senátní výbor, nejsou v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde senát (výbor) zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli průvody.

Vytištěnou osnovu zákona přijatou senátem dodá předseda senátu předsedovi poslanecké sněmovny a oznámí to předsedovi vlády.

Přijal-li senát beze změny osnovu zákona přijatou sněmovnou poslaneckou, dodá ji předseda senátu prostřednictvím vlády presidentu republiky a oznámí to předsedovi poslanecké sněmovny.

Rovněž tak dodá předseda senátu osnovu zákona schválenou senátem prostřednictvím vlády presidentu republiky a oznámí to předsedovi poslanecké sněmovny v těch případech, kdy podle ústavní listiny buď se má za to, že poslanecká sněmovna neučinivši usnesení souhlasí s usnesením senátu ( § 43 úst. list.) nebo kdy usnesení senátu se má státi zákonem přes odchylné usnesení poslanecké sněmovny ( § 44, odst.

věta 3., úst. list.).

Senát povinen jest usnésti se o návrhu zákona přijatém poslaneckou sněmovnou do šesti neděl, o návrhu zákona rozpočtového a branného do jednoho měsíce ode dne, kdy vytištěné usnesení poslanecké sněmovny dodáno bylo předsedovi senátu nebo v případech § 43, odst. 3., úst. list. od nejbližší schůze senátu.

Neučiní-li senát v této lhůtě neb ve lhůtě dohodou s poslaneckou sněmovnou prodloužené nebo zkrácené usnesení, má se za to, že souhlasí s usnesením poslanecké sněmovny ( § 43 úst. list.).

Návrh, aby se senát usnesl navrhnouti sněmovně poslanecké

prodloužení nebo zkrácení lhůty podle § 43 úst. list., může podati předseda senátu nebo výbor, jemuž osnova je přikázána, nebo 11 senátorů písemně.

Návrh takový, jakož i návrh poslanecké sněmovny na prodloužení neb zkrácení lhůty jest dáti aspoň 24 hodin předem na pořad jednání a senát usnáší se o něm po rozpravě prostým hlasováním; může se však i usnésti, že hlasování odkládá nebo přikázati návrh výboru k podání zprávy.

Usnesení dodá předseda senátu předsedovi sněmovny poslanecké a oznámí to předsedovi vlády.

Poslaneckou sněmovnou schválené osnovy zákonů, i když vyšly z iniciativy poslanecké sněmovny, projednávají se týmže způsobem jako návrhy vládní, rovněž i usnesení poslanecké sněmovny, kterými osnovy zákonů přijaté senátem byly změněny, jakož i písemné návrhy aspoň 11 senátorů, aby senát setrval na usnesení poslaneckou sněmovnou zamítnutém nebo na zákonu presidentem republiky vráceném.

Usnesení, že senát setrvává na svém původním usnesení přes odchylné usnesení poslanecké sněmovny podle § 44, odst. 2., úst. list., jakož i usnesení, že senát setrvává na zákonu presidentem republiky vráceném podle § 48 úst. list., může se státi jen po poradě výborové a ve dvou čteních.

Souhlasným usnesením sněmovny poslanecké a senátu může Stálému výboru Národního shromáždění býti uloženo, aby o naléhavé osnově vládní anebo v oněch případech, kdy usnesení obou sněmoven spolu nesouhlasí, podal oběma sněmovnám o věci zprávu (§ 33).

Zpráva Stálého výboru může bez další porady výboru senátního býti podkladem jednání plné schůze senátu.

Usnesení podle odst. 1. tohoto paragrafu činí senát k návrhu sněmovny poslanecké, vlády nebo předsedy senátu, bez porady výborové po rozpravě; může však návrh k tomu směřující odkázati i svému výboru; konečné usnesení senátu dodá se poslanecké sněmovně podle § 79.

Podrobnější ustanovení o jednacím řádu Stálého výboru upraví se

zvláštním zákonem.