Ministerstvo národní obrany rozhoduje samostatně ve všech věcech povahy vojensko-administrativní.

Pro příslušnost ministerstva vnitra v politicko-administrativních věcech, týkajících se branné povinnosti, platí ustanovení branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n. (§ 10, posl. odst. §§ 16, 31); prováděcí předpisy k brannému zákonu upraví blíže působnost, pokud se týče spolupůsobnost ministerstva vnitra ve věcech odvodních, jakož i v jiných případech, na př. §§ 8, 11, 24, 40, 41, 42, 52, 56 a 65 branného zákona, pokud jest v nich dotčen obor působnosti ministerstva vnitra.

O stížnosti proti rozhodnutí politických úřadů druhé stolice, jímž byla zamítnuta žádost za udělení povolení k sňatku podle § 36, první odstavec, branného zákona, rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

V politicko-administrativních věcech zákonů o válečných úkonech, o náhradě za plnění pro vojenské účely, jakož i zákonů o ubytování vojska, odvodu koní a vozů a poskytování vojenské přípřeže v míru rozhoduje v nejvyšší stolici ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

Ministerstvu vnitra přísluší zastoupení v ministerské komisi, stanovené některým ze zákonů v § 3 uvedených.

Politicko-administrativní věci, uvedené v §§ 2 a 3, soustřeďují se v ministerstvu národní obrany v politicko-právním odboru, jenž obstará předepsaný styk s ministerstvem vnitra.

Spisy, v nichž třeba jest rozhodnutí ministerstva národní obrany v dohodě nebo po slyšení ministerstva vnitra, dlužno předkládati ministerstvu národní obrany, jež zařídí další dle § 5.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti je přísluší ministru národní obrany a ministru vnitra.