Pro směnu hotovosti polských marek podle nařízení vlády ze dne 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n., za československé koruny vyměněných nebo k výměně přihlášených (výměna československá), které dne 10. srpna 1920 obíhaly na území bývalého knížectví Těšínského, pokud připadlo Československé republice (Československé Těšínsko), a náležely osobám fysickým i jiným v § 3 nejmenovaným, jež toho dne tamtéž bydlely nebo měly sídlo, stanoví se ku směnným kursům, jež byly určeny nařízením ze 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n., tyto příplatky: Pro hotovosti, pokud nepřesahují obnosů polskou výměnou za neokolkované bankovky získaných (§ 1, odst. 1., nařízení ze 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n.),

Osoby, které na příplatky v § 1 tohoto nařízení uvedené činí nárok, nechť ve lhůtě, která stanovena bude vyhláškou, dostaví se ku svému podle bydliště nebo sídla příslušnému bernímu úřadu a prokáží, že dne 10. srpna 1920 měly řádné bydliště nebo sídlo na Československém Těšínsku. Zároveň nechť předloží veškeré průkazy o výměně jak polské tak československé, které mají v rukou.

Pro směnu hotovostí polských marek, které dne 10. srpna 1920 měly a dle nařízení ze 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n., vyměnily nebo k výměně přihlásily peněžní ústavy a z osob právnických

Berní úřady vyplácející doplatky mají právo požadovati od strany průkazy, kterak hotovostí k výměně československé předkládaných nabyla, a jsou povinny odmítnouti výplatu doplatků v §§ 1 a 3 uvedených, je-li z údajů strany nebo předložených průkazů zřejmo či jinak známo, že jde o polské marky nabyté sice před 10. srpnem 1920, ale v úmyslu zjevně spekulačním, nebo že strana nároku na výhody tohoto opatření vůbec nemá. O takovém odmítnutí jest straně vydati úřední výměr s důvody. O případné stížnosti do tohoto výměru, kterou podati jest do 8 dnů po doručení jeho u berního úřadu výměr vydavšího, rozhoduje finanční ředitelství v Opavě konečně. Má-li však vyplácející úřad berní podezření, že jde o skutkovou povahu přečinu podle § 13 tohoto opatření, nechť učiní oznámení příslušné berní správě. Každému bernímu úřadu doplatky vyplácejícímu budou proto přidáni nejméně dva občanští poradci jmenovaní okresní politickou správou. Činnost poradců jest úřadem čestným; při výkonu jeho požívají osoby jím pověřené stejné ochrany jako úředníci státní. Před početím činnosti složí poradci do rukou okresního politického správce slib, že budou úřad svůj dle svého nejlepšího vědomí a svědomí bez ohledu na zájmy osobní k dozoru republiky zastávati.

Dnem 10. srpna 1920 neuhrazené pohledávky a závazky soukromoprávní, jež jsou splatny na území Československého Těšínska (mimo případy §u 7 tohoto opatření), jest převésti a platiti (s výhradou poslední věty § 9) takto:

V témž poměru (§ 5) převésti a platiti jest veškeré dne 10. srpna 1920 neuhrazené pohledávky a závazky veřejnoprávní, pokud jsou splatny u pokladen Československého státu nebo veřejnoprávních korporací československých na Těšínsku.

Dnem 10. srpna 1920 nevyplacené vklady na knížky, pokladniční poukázky a běžné účty dle stavu z 10. srpna 1920 u peněžních ústavů, které mají sídlo na Československém Těšínsku, buďtež jejich majitelům převedeny a vypláceny (s výhradou poslední věty § 9) takto:

Výplaty ostatních pohledávek a závazků soukromých i veřejných, cenných papírů a jich kuponů, jež znějí na polské marky, toto opatření se netýká. V bilancích uváděti jest pohledávky i závazky v odst. 1. tohoto paragrafu zmíněné zvlášť v korunách československých dle pražského záznamu.

Tak zvané "staré účty" ve společných korunách rakousko-uherských (nekolkovaných) povstalé důsledkem nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. února 1919, č. 57 Sb. z. a n., (o zákazu převodu pohledávek a úhrad z ciziny do republiky Československé) a nařízení vlády republiky Československé ze dne 1. dubna 1919, č. 167 Sb. z. a n. (o zákazu výplat účtů před 26. únorem 1919 vzniklým), pokud náležejí majitelům, kteří nejpozději od 26. února 1919 bydlí anebo mají sídlo na oné části Československého Těšínska, kde se nekolkovalo, uznají se úplně (1:1) v korunách československých. O "starých účtech" jiných osob platí nařízení z 1. dubna 1919, č. 167 Sb. z. a n., beze změny.

Ministr financí se zmocňuje, aby na vklady na knížky, pokladniční poukázky a běžné účty, které mají osoby v §§ 1 a 3 uvedené uloženy v polských markách u peněžních ústavů v oné části bývalého knížectví Těšínského, která nepřipadla Československé republice (Polské Těšínsko), poskytoval zatím bezúročné zálohy až do 30 Kč za 100 polských marek. Záloha tato poskytnuta může býti toliko na obnosy, které strana prokázaně měla dne 10. srpna 1920 uloženy, po srážce obnosů v době od tohoto dne vybraných a bez ohledu na obnosy po 10. srpnu 1920 uložené. Konečná úprava těchto vkladů a účtů provedena bude nařízením vlády.

Ministr financí se zmocňuje, aby dle povahy případu a z volného uvážení povolil na žádost výhody tohoto opatření též československých veřejných úředníkům a zřízencům bydlícím 10. srpna 1920 v Polském Těšínsku, dále československým příslušníkům, kteří bydlí v Polském Těšínsku a do 28. července 1922 do území Československé republiky přesídlí, jakož i osobám, které opcí nabudou československého státního příslušenství a ve lhůtě stanovené čl. III., odst. 2., rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 přesídlí do území republiky Československé. Kromě toho zmocňuje se ministr financí poskytnouti podle svého uznání v jednotlivých mimořádných případech zvláštní úlevy na zmírnění prokázaných příkrostí způsobených jediné rozdělením města Těšína. Žádosti za výhody v § 10 uvedené buďtež podány nejdéle do 30. listopadu 1920 a za výhody §u 11 do jednoho měsíce po přesídlení do republiky Československé u berní správy příslušné dle bydliště žadatelova; úředníci a zřízenci v Polském Těšínsku bydlící podejtež žádosti u berní správy svého úředního působiště do 30. listopadu 1920. Berní správa, vyžadavši si příslušné zmocnění ministra financí, rozhoduje o žádostech těchto konečně.

Opatření toto mimo §§ 10 a 11 platí i pro filiálky ústavů cizozemských na Československém Těšínsku, které aspoň jeden měsíc před 10. srpnem 1920 tam se nalézaly a byly oprávněny peněžní obchody tam provozovati.

Kdo vědomě, aby získal pro sebe nebo pro jiného výhody tímto opatřením a nařízením ze 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n., stanovené, použije jakékoliv nesprávnosti co do skutečností zde rozhodných, dopouští se, pokud není tu činu trestného podle všeobecných zákonů trestních, přečinu a bude potrestán vězením do šesti měsíců a kromě toho pokutou do 50.000 Kč podle článku III., § 5, cís. nařízení ze dne 16. března 1917, č. 124 ř. z. Za osoby právnické stíhají se zákonní zástupci i zřízenci.

Opatření toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti je ukládá se ministru financí.