Ustanovení, obsažená v §§ 1, 4, 12, 18, 19 a 39 zákona o všeobecné dani nápojové ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n., se doplňují, po případě mění podle následujících ustanovení:
§ 1.
Všeobecná daň nápojová platí se z jednoho litru:
1. vína, moštu a jiných šťáv z hroznů částkou 80 h,
2. vína, moštu a vůbec šťáv z jiného ovoce částkou 40 h,
3. limonád částkou 12 h,
4. minerálních vod částkou 8 h,
5. sodových vod částkou 8 h.
§ 4, odst. 4.
Za podmínek, stanovených vykonávacím nařízením, může finanční úřad přiznati osvobození od daně z nápojů zkažených, podrobených dalšímu průmyslovému zpracování.
§ 12, odst. 2.
Finanční úřad může za podmínek, stanovených vykonávacím nařízením, povoliti vrácení daně za nápoje zasilateli vrácené nebo přenos zapravené daně na nápoje zasilatelem vyměněné.
§ 18, odst. 4.
Za podmínek, stanovených vykonávacím nařízením, může finanční úřad upustiti od opětného vybrání daně za nápoje již zdaněné, které byly do podniku dopraveny z jiného závodu, nebo které se do podniku vrátily, buď že nenašly odběratele, nebo jím byly vráceny.
§ 19, odst. 2.
Dále jsou tyto osoby povinny vydávati podle ustanovení vykonávacího nařízení jednotlivým odběratelům stvrzenky, že tyto nápoje byly zdaněny.
§ 39.
K vybírání zemské neb obecní přirážky k dani z nápojův, uvedených v § 1, č. 1. a 2., jest kromě předepsaných náležitostí zapotřebí svolení ministerstva financí po dohodě s ministerstvem vnitra. Dosavadní přirážky lze až do nového povolení vybírati pouze v částkách dosavadních.
