§§ 28 a 29 nespor. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., znějí:
„Provésti pozůstalostní řízení přísluší notářům jako soudním komisařům. Soud dodá za tím účelem všechny úmrtní zápisy, podle nichž tu zůstalo jmění, notáři. Soudu jest však vyhrazeno kromě úkonů, v § 27 jmenovaných, vyslechnouti svědky poslední vůle, uschovati prvopis její, pokud není jinak ustanoveno (§ 111 not. ř.), schváliti projednání, a pokud se týče zcizení pozůstalosti, rozhodnouti podle potřeby o odporujících si dědických přihláškách a vydati odevzdací listinu. Kde jinak v zákonných ustanoveních se jedná o soudu jako úřadu, jenž projednává pozůstalost nebo provádí jednotlivé úkony tohoto řízení, rozumí se tu notář jako soudní komisař. Jemu náleží zejména sepisovati úmrtní zápisy, zabezpečiti pozůstalost, prohlásiti poslední vůli, sepsati a odhadnouti jmění, přijmouti dědické přihlášky, připraviti pozůstalostní výkazy a návrh odevzdání. Dědicové mohou však nejpozději do 14 dnů po tom, kdy se jim dostalo vyrozumění o úmrtí nebo obsílky ku projednání, oznámiti notáři, písemně neb ústně, že si sami pozůstalost projednají. V tom případě vrátí notář spisy soudu. Nepodají-li pak soudu do 4 neděl od oznámení nebo ve lhůtě, kterou soud ze závažných důvodů prodloužil, písemné projednání pozůstalosti a předepsané výkazy, nebo nevyhovují-li tyto spisy, přikáže soud projednání notáři.
Není-li hrubá hodnota vyšší nežli 2000 Kč, je notář povinen projednati ji bezúplatně, kromě náhrady hotových vydání. Jinak určí a vybéře poplatky soud.
Soud může se ze závažných důvodů usnésti, že pozůstalost sám projedná nebo převezme projednání těch, které již odevzdal notáři. Usnesení o tom budiž doručeno notáři a všem dědicům; proti němu přísluší notáři a dědicům opravný prostředek podle §§ 9 a násl. císařského patentu ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., s účinkem odkládacím.“