Německý zákon k ochraně známek ze dne 12․ května 1894, č. 22 ř. z., se všemi vedlejšími předpisy se pro území od Německa oddělené zrušuje a platí pro toto území všechny zdejší předpisy, týkající se ochrany známek. Ochranné známky, jež byly zapsány na základě dosavadních předpisů tam platných, se uznávají a zůstávají v platnosti pro přivtělené území bezpodmínečně (čl. 311 mírové smlouvy versailleské), budou-li ohlášeny ve lhůtě, jež bude stanovena nařízením.
V celém území republiky Československé s původní prioritou - avšak v území, kde platnosti dosud neměly, pouze s výhradou práv osob třetích - budou známky tyto po předchozím prozkoumání jich způsobilosti k zápisu podle zákonů zdejších chráněny tehdy, bude-li o to zažádáno za současného splnění podmínek §§ 13 až 16 zák. o ochraně známek ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., resp. čl. V., ost. 4., zák. ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n.
Ohlášku i žádost jest podati u obchodní a živnostenské komory, v jejíž obvodě má majitel ochranné známky své sídlo nebo podnik, resp. u obchodní a živnostenské komory v Praze, leží-li toto sídlo nebo podnik mimo oblast republiky Československé.