Důchodcům Všeobecného pensijního ústavu a zařízení náhradních podle zákona o pensijním pojištění ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, ve znění cís. nařízení z 25. června 1914, č. 138 ř. z., a zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., jest vypláceti příslušným nositelem pensijního pojištění za dobu od 1. ledna 1921 do 31. prosince 1921 přídavek k důchodu, to jest k důchodu invalidnímu, starobní, vdovskému a k příspěvkům a příplatkům vychovávacím.

Přídavek vyměřuje se 300 % důchodu s tím, že s přídavkem musí ročně činiti důchod starobní nebo invalidní nejméně 2400 Kč, důchod vdovský nejméně 1200 Kč, příspěvek vychovávací jednostranně osiřelého dítka nejméně 600 Kč, oboustranně osiřelého dítka nejméně 1200 Kč a příplatek vychovávací nejméně 300 Kč․

Nárok na přídavek k důchodu podle § 2 náleží jen potud, pokud důchod invalidní nebo starobní buď sám o sobě nebo s přídavkem nepřesahuje ročně 7200 Kč, důchod vdovský 3600 Kč, příspěvek vychovávací jednostranně osiřelého dítka 1800 Kč, oboustranně osiřelého dítka 3600 Kč a příplatek vychovávací 900 Kč.

Přesahuje-li tudíž důchod s přídavkem podle § 2 nejvyšší částky v předchozím odstavci stanovené, náleží důchodci nárok na přídavek zkrácený v té míře, že úhrn důchodců s přídavkem rovná se této nejvyšší částce. Úhrn důchodů pozůstalých s přídavky nesmí činiti více, nežli činil příslušný důchod invalidní s přídavkem bez započítání případných vychovávacích příplatků.

Přesahuje-li tento úhrn naznačenou hranici, jest přídavky k vychovávacím příspěvkům zkrátiti.

Přídavky stanovené v předchozích paragrafech vyplácejí se též k důchodům, přiznaným podle říšsko-německého zákona o pojištění zřízenců a převzatým Všeobecným pensijním ústavem na Hlučínsku podle § 7 nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n.

Nárok na přídavek k důchodu mají pouze důchodci, bydlící v území republiky Československé.

O přiznání a vyměření přídavků rozhoduje příslušná důchodová komise (§ 60 zákona o pensijním pojištění) zemských úřadoven Všeobecného pensijního ústavu, po případě orgán náhradního nositele pojištění, jenž rozhoduje o přiznání důchodu.

Rozhodnutí tato lze bráti v odpor pouze žalobou k rozhodčímu soudu podle § 75, odst. 2., zákona o pensijním pojištění.

Nositel pojištění uhradí přídavky vyplacené během správního roku rozvrhem na své členy-zaměstnavatele v poměru prémií jim v tomto správním roce předepsaných, při čemž jest procento úhrady zaokrouhliti na nejbližší vyšší čtvrtinu. Případného přebytku jest použíti ve prospěch úhrady v příštím roce. Příspěvek podle rozvrhu předepsaný jest splatný prvního dne měsíce následujícího po doručení výměru. Právo sraziti si poměrnou částku tohoto příspěvku (§ 36 zákona o pensijním pojištění) zaměstnavateli nepřísluší.

Pro řízení ve věcech přídavků k důchodu platí obdobně §§ 35, 38, 75, odst. 3., a § 75 a, odst. 2., zákona o pensijním pojištění.

Zaměstnancům, kteří byli nebo jsou z pojistné povinnosti podle zákona o pensijním pojištění vyňati, majíce normální nároky pensijní, a jejich pozůstalým, jsou nositelé jejich pensijního pojištění nebo zaopatření povinni poskytnouti k pensijním (zaopatřovacím) požitkům přídavky, pokud jinými předpisy nejsou stanoveny v míře vyšší, obdobně podle předchozích ustanovení, avšak s tou změnou, že přídavek jest vyměřiti ve smyslu § 2 100 % důchodu a že nejvyšší částky podle § 3 jsou o polovinu vyšší. Náklad těchto přídavků uhradí zaměstnavatelé.

Dostalo-li se řečeným zaměstnancům (pozůstalým) po 1. prosinci 1918 zvýšení pensijních (zaopatřovacích) požitků úpravou výslužného nebo úpravou služného, tvořícího základ pro výměru těchto požitků, započte se toto zvýšení na přídavky, stanovené v odstavci 1.

Na tyto přídavky se započte také renta z úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, a to obdobně podle zásad článku IX zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, avšak jen potud, pokud není již započtena na základní požitky pensijní (zaopatřovací).

Nositelé pojištění, kteří již přídavky k důchodům vyplácejí, mohou je započítati na přídavky tímto zákonem stanovené.

Vládní nařízení ze dne 4. května 1920, č. 342 Sb. z. a n., o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění, pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1920, pokud nejde o rozvrh (úhradu) drahotních přídavků vyplacených v roce 1920 podle §§ 6 a 7 tohoto nařízení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.