Dani podle hlavy první tohoto zákona podrobeny jsou úplatné tuzemské dodávky (§ 2), a výkony (§ 3), prováděné v jakékoliv samostatné činnosti.

Nezáleží na tom, děje-li se dodávka nebo výkon dobrovolně anebo podle zákonného nařízení, pokud se týče po úředním příkazu, byly-li dodávka neb výkon opravdu uskutečněny, aneb platí-li podle zákona za uskutečněny, byla-li skutečně převedena fysická držba, anebo stala-li se dodávka bez skutečného odevzdání fysické držby. Skutečným převodem držby jest též nabytí držby zástupcem. Dani podléhají i dodávky z dražeb.

Při obchodu komisionářském zdaňuje se vždy samostatně dodávka mezi komitentem a komisionářem a dodávka mezi komisionářem a osobou třetí, i když komisionář nenabyl ani držby ani vlastnictví zboží. Při dodávkách vzájemných (na př. při naturální směně) předpokládají se vždy dvě samostatně zdanitelné dodávky.

Dani jsou podrobeny nehledíc na úplatnost dodávky a výkony mezi různými závody téhož podniku (§ 6) a dodávky a výkony mezi souvislými podniky a závody téhož majitele. Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem obchodu vymezilo pro jednotlivá odvětví výroby rozsah této daňové povinnosti.

Dani jest konečně podrobeno, vezmou-li se bez úplaty předměty z vlastního podniku pro domácnost neb jiné nevýdělečné upotřebení a pro zaměstnance podnikatelovy. Do domácnosti se při tom počítají též osoby služebné a čeleď. Dani však nepodléhá to, co se vezme z vlastního podniku k plnění naturálního výměnku.

Při naturální mzdě čeledi a služebných, pak při dodávkách potravin a jiných předmětů spotřeby ve vlastním podniku vyráběných neb prodávaných, které dodávají podnikatelé svým zaměstnancům podle služební nebo pracovní smlouvy, předpokládá zákon vždy nejdříve zdanitelnou dodávku z vlastního podniku (hospodářství výdělečného) do domácnosti podnikatelovy (hospodářství spotřebního), pak teprve další dodávku z domácnosti podnikatelovy na shora zmíněné osoby, jsoucí v poměru služebném, kterážto poslednější dodávka dani nepodléhá.

movitých věcí hmotných, čítajíc v to vodu, plyn, elektrický proud a pod.

práv, která jsou předmětem právního obchodu a která nejsou předmětem zápisu do veřejných knih o věcech nemovitých, tak zvláště práv autorských, z ochrany známek a vzorků a jiných výhradních práv (licencí, koncesí, provozovacích práv atd.);

komplexů věcí a práv sub 1 a 2 uvedených při prodeji celých podniků, s vyloučením nemovitostí.

vnucené dražby;

dobrovolné dražební prodeje mezi dědici k rozdělení dědictví;

dodávky drahých kovů a jich směsí k ražbě peněz za podmínek, jež stanoví nařízení;

poskytování úvěru a převody peněžních pohledávek, zvláště směnek a šeků, peněžní vklady všeho druhu, převody cenných papírů, losů, podílů společenských, tuzemských i cizozemských zákonných platidel kovových i papírových;

dodávky předmětů státního monopolu;

dodávky platných neznehodnocených úředních známek a tiskopisů;

dodávky vody a výkony jatečné (hlídání, krmení a porážky dobytka), prováděné státem a veřejnoprávními svazky v jejich vlastních podnicích; dále dodávky elektrického proudu a plynu pro veřejné osvětlení;

dodávky a výkony podle pojišťovacích smluv, podrobených poplatku podle cís․ nař. ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z., pokud se týče na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zák. čl. VIII. z r. 1883, sazební položky 89, Sbírky poplatkových zákonů, i když příslušná pojišťovací smlouva jest podle zvláštních ustanovení těchto zákonů od poplatku osvobozena;

zpětná úplatná dodávka odpadků, získaných při výrobě, členům společenstev prodejních a nákupních, která obmezují působnost na členstvo; dále vrácené částky úplaty za zboží, dodané členům;

dodávky a výkony mezi tuzemskými závody téhož podniku a mezi souvislými tuzemskými závody a podniky téhož majitele (§§ 1 a 6), nepřesahující u jednoho závodu ročně 50.000 Kč;

dodávky nepodnikatelů (§ 5, bod 4.), pokud cena jednotlivé dodávky nepřesahuje 500 Kč;

dodávky léčiv, léčebných pomůcek, léčebných vod a podávání léčebných lázní, dále výkony lékařů, pokud úplaty za tyto dodávky resp. výkony hradí nemocenské pokladny, uvedené v zákonu ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., ve znění zák. ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., resp. pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, v zák. čl. XVI. ai 1900, dále čl. XIX, ai 1907, změněném nařízením ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n. Stejné osvobození platí i pro úrazové pojišťovny resp. pro zemskou úřadovnu pro pojišťování dělníků v Bratislavě, jestliže převezmou léčení na místo nemocenské pokladny po rozumu ustanovení § 32 zák. ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., a pro nemocenské pokladny státních drah, spravované ministerstvem železnic, jakož i pro nemocenské pokladny společenstevní a pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským. Ministerstvo financí se zmocňuje, aby osvobození toto rozšířilo i na jiná podobná zařízení, která snad později zákonem budou uvedena v život;

nařízením ministerstva financí mohou býti osvobozeny dodávky a pracovní výkony, které provádějí stát a nucené svazky ve státě za výjimečných poměrů, vyvolaných válkou, aby zaopatřily obyvatelstvo potravinami a jinými životními potřebami, krmivem pro dobytek a hnojivem, pokud se obchody a výkony tyto nedějí ve vlastních podnicích k tomu zřízených;

vývoz, průvoz a dovoz je daně prostý. Ministerstvo financí se zmocňuje, aby poskytlo v případech zvlášť ohleduhodných, po slyšení ministerstva obchodu, obchodních a živnostenských komor, československé živnostenské rady, po případě zemědělských rad, zvláštní další úlevy a osvobození pro vývozní neb dovozní podniky;

ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem obchodu, po případě s ministerstvem zemědělství osvoboditi dodávky neb výkony, které provádějí v mezích svých stanov pro své členy svépomocné organisace podnikatelů, aby jim zprostředkovaly společný nákup surovin a pomocných látek nebo prodej jejich surovin a výrobků, jestliže tyto organisace pracují pouze za náhradu režijních výloh;

dodávky a pracovní výkony domáckých dělníků, prováděné jimi samými nebo členy jejich rodin, kteří žijí s nimi ve společné domácnosti.

podnikatelé, v jichž podnicích nebo závodech (§§ 1 a 6) se dodávka nebo výkon zdanitelný děje, a to i tenkráte, když dodávka nebo výkon jsou vzhledem k povaze podniku příležitostné a do rámce podniku nespadají;

v konkursním řízení konkursní správce;

při dražbách mimosoudních ten, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních ten, kdo o dražbu žádá, při čemž soud může žádati přiměřenou zálohu na daň;

při dodávkách nepodnikatelů dodavatel předmětu. Z výkonu nepodnikatelé daně neplatí kromě případů podle §u 27, odst. 1., druhá věta.

Podnikatelé podle tohoto zákona jsou fysické nebo právnické osoby, které provozují samostatnou trvalou neb občasnou výdělečnou činnost jakéhokoliv druhu, tedy právě tak ve výrobě prvotní jako v průmyslu, obchodu, dopravě nebo v jiném oboru. Okolnost, že společenský podnik omezuje výkony nebo dodávky na členstvo, neruší jeho povahy podnikatelé. Úmysl zisku není podmínkou.

Za samostatný závod v rámci podniku podle §u 1, odst. 4., a §u 4, bodu 10., se považuje takový oddíl podniku, který jest technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem, jehož činnost bývá též předmětem samostatných podniků a jehož pracovní výsledek jest předmětem trhu. V případech sporných rozhoduje ministr financí po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, československé živnostenské rady, po případě zemědělské rady.

stát co do poštovní, telegrafní a telefonní služby a podniky dopravní co do poznaných výkonů pro tuto státní službu;

dráhy hlavní, místní a drobné co do dodávek a výkonů s provozem souvisejících;

podniky výlučně dobročinné nebo všeobecně prospěšné, pokud jim na zvláštní žádost osvobození přiřklo ministerstvo financí, a to pouze u dodávek a výkonů, jichž cena zůstává pod průměrnou cenou dodávek a výkonů toho druhu u podniků výdělečných. U svépomocných družstev nákupních a prodejních se charakter dobročinnosti a všeobecné prospěšnosti nepředpokládá. Podmínky tohoto osvobození upravuje nařízení.

Převede-li se podnik úplatně nebo bezúplatně, ručí nabyvatel za daň připadající na běžné daňové období nerozdílnou rukou s bývalým majitelem podniku. Rovněž při dodávkách nepodnikatelů ručí nabyvatel za daň rukou nerozdílnou s dodavatelem tehdy, když opomene finančnímu úřadu učiniti včas oznámení podle §u 13.

Stíhá-li daň právnickou osobu (korporaci, společnost a pod.), ručí za daň osoby, odpovědné za správu rukou nerozdílnou.

Zástupci cizozemských podnikatelů ručí s nimi osobně za daň (§ 14, odst. 2.).

Nabyl-li někdo v tuzemsku předmětu od osoby, která. Která zde ani bydliště ani provozovny ani odbočky ani jiného zastoupení, ručí za daň.

Postihuje-li platební povinnost více osob, ručí vždy všechny rukou nerozdílnou.

Při mimosoudních dražbách může ten, kdo dražbu provádí, žádati náhradu od osoby, v jejímž jméně se dražba koná. Osoba tato též za daň ručí a jest povinna k žádosti osoby, dražbu provádějící, složiti přiměřenou zálohu.

Daň se vyměřuje z úplaty za dodávku pokud se týče za zdanitelný výkon. Úplatou jest vše, co nabyvatel vynaložiti musil k nabytí dodaného předmětu nebo výkonu kromě daně, kterou podle tohoto zákona z této dodávky nebo výkonu jest zapraviti. Z úplaty se nesmí vyloučiti, co zaplatil nabyvatel na clo, jinou daň spotřební a v případě posečkání kupní ceny, na úroky započítané do kupní ceny. Povolí-li se při placení do určité lhůty srážka (skonto), tvoří vyměřovací základ cena skutečně placená.

Výlohy zasílací a pojišťovací vylučují se jen tehdy, hradí-li je zvlášť nabyvatel dodavateli.

Výlohy obalu lze vyloučiti jen tehdy, když se obal prokazatelně bezúplatně zapůjčuje, anebo když dodavatel vezme obal za předem ujednanou cenu zpět a úplata se o cenu obalu zmenší. Jinak tvoří součást úplaty.

Je-li cena smluvena v cizí měně, přepočítá se podle kursu stanoveného čas od času nařízením ministerstva financí.

Kde nemůže býti základem pro vyměření daně úplata smluvená (na př. v případech §u 1, odst. 4. až 6.), tvoří vyměřovací základ cena úřední nebo v místě obvyklá. Způsob zjištění vyměřovacího základu v takových případech stanoví nařízení ministerstva financí.

Při úplatných dodávkách neb výkonech podnikatelů vzniká nárok státu na daň v době placení. Odchylky od této zásad stanoví §§ 39, 40 a 49. Placením se rozumí nejen placení hotovými penězi, nýbrž i dobropisem, směnkou, šekem a pod. Při dodávkách, při nichž zákon úplatnost předpokládá (na př. § 1, odst. 4 až 6), vzniká nárok státu na daň v době dodávky.

Rovněž při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů vzniká nárok státu na daň v době dodávky nebo výkonu (§§ 13, 27 a 31).

Osoby, které nejsou podnikateli, jsou povinny pod následky §u 42, dodávají-li předměty, zaplatiti příslušnému úřadu daň z celé prodejní ceny, a to do 14 dnů po uzavření obchodu.

Do dalších 14 dnů musí dodavatel zaslati nabyvateli potvrzení o zaplacení daně, které musí obsahovati také tyto údaje:

Nabyvatel jest povinen ustávati potvrzení pro případ daňové kontroly (§ 16); nároku na vrácení daně, vrátí-li se kupní cena, není (§ 18).

Nezašle-li dodavatel nabyvateli včas řádně vyplněné potvrzení o zaplacení daně z dodávek, musí nabyvatel do dalších 14 dnů učiniti o tom oznámení finančnímu úřadu, v jehož obvodu bydlí nebo se zdržuje.

Oznámení toto, kolku prosté, musí obsahovati všechny údaje, které jinak dlužno uvésti v potvrzení, uvedeném v odst. 2.

Opomene-li nabyvatel ve stanovené lhůtě tak učiniti, ručí za daň a stihnou ho trestní následky podle §u 42.

Dodavatel může data, která mají býti uvedena na potvrzení, napsati na zvláštní list, který odevzdá spolu se stvrzenkou o zaplacení daně nabyvateli. List tento, resp. stvrzenka nepodléhá žádnému kolku ani poplatku, jestliže neobsahuje jiných dat než shora uvedených.

Podnikatel jako platitel daně jest povinen ohlásiti svůj podnik, jakož i každou jeho provozovnu finančnímu úřadu, v jehož obvodu se podnik nebo provozovna nalézají, ve lhůtě stanovené nařízením. Nařízení určuje též, kdy ohlášky této není potřebí. Podobně musí podnikatel ohlásiti zánik podniku.

Podnikatelé, kteří mají své bydliště nebo sídlo v cizozemsku, udržují však v tuzemsku pobočku, provozovnu nebo kancelář, jsou povinni na vyzvání finančního úřadu ve stanovené lhůtě jmenovati zástupce, bydlícího v tuzemsku. Na zástupce podniků těchto, bydlící nebo zdržující se v tuzemsku, platí veškerá ustanovení, týkající se tuzemských podnikatelů. Dodávky, které se dějí v tuzemsku prostřednictvím tohoto zástupce, platí za tuzemské.

Daň vyměřuje se zpravidla ze souhrnu úplat, které podnikatel v kalendářním roce za dodávky a výkony dani podrobené přijal.

Při dodávkách nepodnikatelů (§§ 13 a 31) se platí a při dražbách dobrovolných se vyměřuje a platí daň při každé jednotlivé dodávce; několik dodávek, provedených jedním aktem, považuje se za dodávku jednu.

Cizozemským podnikům, které jen přechodně po dobu kratší jednoho roku v tuzemsku činnost provozují, vyměřuje se daň z měsíčního souhrnu úplat za dodávky a výkony dani podrobené, nebo ze souhrnu úplat i za dobu kratší, skončila-li se činnost podniku před koncem měsíce. Finanční úřad může hned při zahájení činnosti takového podniku žádati, aby za daň složena byla jistota.

Nepodnikatelé jako platitelé daně jsou povinni k zjištění úplat dani podléhajících vésti záznamy podle ustanovení, vydaných ministerstvem financí; má-li podnik odbočky samostatně účtující, nutno vésti v každé odbočce záznamy zvlášť. Záznamy tyto, dopisy, obchodní knihy a listiny, do kterých mají finanční orgány právo k provádění daňové kontroly kdykoliv nahlížeti, jest povinen podnikatel po 5 let uschovávati. Lhůta tato se počítá od konce kalendářního roku, ve kterém se daň stala splatnou.

Finanční orgány jsou oprávněny vstoupiti k provádění kontroly do provozoven a obchodních místností podnikatelových.

Kromě toho jsou podnikatelé nebo jejich zástupci povinni finančním orgánům podati všechna vysvětlení, jichž je potřebí k vyměření daně a ku provedení toho zákona. K témuž cíli jsou finanční orgány oprávněny vyslechnouti zaměstnance podnikatelovy.

Činnost revisního odboru ministerstva financí vztahuje se v mezích předpisů proň platících také na kontrolu daní podle tohoto zákona.

Podnikatel jako platitel daně jest povinen do konce ledna každého roku podati příslušnému finančnímu úřadu za minulý rok přiznání daňové, obsahující souhrn úplat, přijatých v daňovém období. V přiznání tom musí býti řečeno, že se děje podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Podniky cizozemské, které jen přechodně po dobu kratší jednoho roku v tuzemsku činnost provozují, jsou povinny podávati daňové přiznání do 14 dnů po uplynutí každého měsíce, pokud se týče ihned, jakmile jich tuzemská činnost jest ukončena, stalo-li se tak před koncem měsíce (§ 15, odst. 3.).

Zruší-li se podnik v daňovém období, podá se přiznání do 4 neděl po jeho zrušení. Úplaty později přijaté přihlásí se do 4 neděl po zaplacení.

Převede-li se podnik úplatně nebo bezúplatně v celku, a nepodal-li dřívější majitel přiznání včas, musí je podati nabyvatel po uplynutí daňového období také za dobu do odevzdání podniku.

Lhůty svrchu uvedené mohou býti finančním úřadem prodlouženy, po případě na zvláštní záruku.

Nepodá-li podnikatel přiznání daňové nejpozději do 14 dnů po uplynutí lhůty podle odstavce 1. až 5., zvýší se mu celková daň o 5 %.

Platiteli daně může býti dovoleno, aby na místě úplat, přijatých v daňovém období, přiznal ceny za dodávky a výkony účtované, nehledíc na to, byly-li zaplaceny čili nic. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když podnikatel vede knihy podle kupeckých zásad a obchodu ve velkém. Podmínky přechodu od jednoho způsobu plácí daně ke druhému určuje nařízení. Forma přiznání bude upravena nařízením.

Nepodá-li platitel daně přiznání ve lhůtě zákonem stanovené, po případě prodloužené, vyzve jej finanční úřad, aby přiznání v přiměřené, nejméně 14tidenní lhůtě podal, jinak že bude daň vyměřena bez dalšího jeho spolupůsobení podle pomůcek, které má úřad po ruce.

Má-li finanční úřad přiznání z jakýchkoliv důvodů za nesprávné nebo neúplné, jest povinen důvody tyto platiteli daně sděliti a vyzvati ho, aby v přiměřené, nejméně 14denní lhůtě podal vysvětlení a své údaje prokázal nebo své přiznání doplnil. V příslušném výměru musí býti platitel daně upozorněn, že, nevyhoví-li bez náležité omluvy vyzvání ve stanovené lhůtě, přikročí se k vyměření daně bez jeho dalšího spolupůsobení podle pomůcek po ruce jsoucích.

Podá-li platitel daně včas žádané vysvětlení, avšak finanční úřad podle konaných šetření neuzná vysvětlení to za dostatečné, může souhrn úplat dani podrobených, jichž nesprávnost poplatníkovi vytýkal, stanoviti odhadem.

Odepřel-li však nebo opomene-li poplatník bez dostatečné omluvy dáti žádané vysvětlení nebo přiznání doplniti, vyměří finanční úřad daň bez dalšího spolupůsobení poplatníkova podle pomůcek, jež má po ruce.

Útraty odhadu platí podnikatel, neudal-li, byv k tomu vyzván, souhrn úplat dani podrobených, nebo přesahuje-li souhrn při odhadu vyšetřený částku udanou podnikatelem o více nežli 1/3.

Při podnicích menšího rozsahu a při dodávkách podniku pro domácnost podnikatelovu, kde by přesné zjištění základu zdaňovacího bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, určí se daňový základ zpravidla dohodou.

Ministerstvo financí stanoví pro některá odvětví výroby nebo obchodu po dohodě s ústředními sdruženími zájemníků odchylný způsob pro určení daňového základu, jakož i pro vyměření a odvádění daně, objeví-li se toho potřeba vzhledem k zájmu státu anebo poplatnictva. Za jakých podmínek mají zájemníci nárok na tento způsob určení daňového základu, stanoví se od případu k případu nařízením ministerstva financí, vydaným v dohodě s ministerstvem obchodu, po případě s ministerstvem zemědělství.

Úřad, ustanovený nařízením k vyměřování daně, vyměří daň a vydá poplatníkovi daňový výměr. Daň dlužno zapraviti do 30 dnů po doručení výměru. Úřad vyměřovací může k žádosti platitele daně tuto lhůtu prodloužiti.

Podnikatelé jsou povinni zaplatiti z čtvrtletní tržby (pokud se týče z účtovaných cen podle §u 17, odst. 7.) daň bez jakéhokoliv úředního vyzvání do 6 neděl po uplynutí příslušného čtvrtletí. Splátky za I., II. a III. čtvrtletí r. 1921 dlužno zapraviti do 15. listopadu 1921. Částky splacené podle §u 20, odst. 3., zák. ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., se do těchto splátek včítají. Splátky mohou býti exekučně vymáhány a odečtou se od daně, kterou finanční úřad po uplynutí daňového období poplatníkovi vyměří. Objeví-li se takto přeplatek, vrátí se přeplácená částka poplatníkovi bez úroků.

Cizozemské podniky, které jen přechodně po dobu kratší jednoho roku v tuzemsku činnost provozují, jsou povinny platiti daň z měsíční tržby bez úředního vyzvání do 14 dnů po uplynutí každého měsíce (§ 17, odst. 2.); nebyla-li daň do této doby zaplacena, nutno z ní platiti zákonné úroky z prodlení, počínajíc prvním dnem po uplynutí příslušného měsíce.

Nebyla-li čtvrtletní daňová splátka nebo daň zaplacena včas, nutno z ní platiti zákonné úroky z prodlení, počínajíc 1. dnem po uplynutí příslušného čtvrtletí, resp. po uplynutí 30 dnů po doručení platebního rozkazu.

Způsob vyměřování daně při dražbách stanoví se nařízením.

Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční.

Rozklady, stížnosti a rekursy proti daňovému výměru a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se této daně, podati nutno do 30 dnů, a směřují-li proti pořádkové pokutě, do 14 dnů u toho úřadu, který vydal daňový výměr, nařízení nebo rozhodnutí. Pořad instanční končí v II. stolici; tou jest v Čechách, na Moravě a ve Slezsku včetně Hlučínska, Vitorazska a Valčicka: zemský finanční úřad, na Slovensku: generální finanční ředitelství pro Slovensko v Bratislavě, - a v Podkarpatské Rusi: zemská finanční správa pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.

Stížnost nemá odkládacího účinku.

V případech ohleduhodných může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.

Nepodá-li se opravný prostředek v předepsané lhůtě, může to míti škodlivé následky pouze pro tu stranu, které byl výměr doručen, nebo pro její dědice.

Výměry, nařízení a rozhodnutí sví obsahovati udání úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán, jinak počne lhůta běžeti teprve ode dne doručení výměru, obsahujícího tato data.

Lhůta počíná běžeti dnem po doručení.

Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy v tom případě, byl-li dotyčný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis).

Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.

Zažádá-li strana u úřadu o prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku nebo požádá-li ve lhůtě tímto paragrafem stanovené o sdělení důvodu rozhodnutí, přeruší se lhůta až do dne doručení příslušného vyřízení a počne pak běžeti znovu.

Uplatňuje-li poplatník ve stížnosti vady řízení, sběhlé při vyměření daně, má finanční úřad, uzná-li námitky tyto za správné, doplniti řízení, než předloží stížnost finančnímu úřadu II. stolice.

Vrátí-li se zaplacená daň za stížnost zcela nebo z části, nahrazeny buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byla strana o vrácení vyrozuměna, zákonné úroky z vrácení částky.

Byla-li nevyměřená daň omylem zaplacena, může ten, kdo ji zaplatil, žádati za její vrácení do jednoho roku po zaplacení.

Vyvezl-li tuzemský podnikatel předmět, podrobený všeobecné dani do ciziny, aniž by jej zpracoval, vrátí se mu na žádost ona částka, která připadá podle sazby (§ 10) z ceny, kterou zaplatil svému dodavateli, jestliže z dodávky byla daň státu odvedena.

Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do roka po zaplacení daně. Podrobnější podmínky vrácení daně jakož i povinnost dodavatelovu poskytnouti vývozci doklady o tom, že daň státu byla odvedena, stanoví nařízení.

Nedoplatky daně a daňové splátky (§ 20) se vymáhají právě tak jako osobní daně. Totéž platí o vymáhání úroků z prodlení a trestů daňových. Pořádkové pokuty mohou býti vymáhány po uplynutí 14 dnů ode dne, kdy příslušný výměr byl doručen.

Podnikům cizozemským, které jen přechodně v tuzemsku činnost provozují, dále podnikům kočovním může finanční úřad uložiti, aby daň přiměřeně zajistily.