Lékařům, kteří v Čechách v roce 1920 provedli na úřední rozkaz veřejné hlavní očkování nebo je v roce 1921 provedou, patří ze státní pokladny cestovné a diety za přeočkování dětí 7- a 14letých, jakož i za očkování osob, vydaných zvýšenému nebezpečí nákazy neštoviční (§§ 4 a 8 cit. zák.), pokud náklady veškerého očkování jimi provedeného jsou při současném propočtení (§ 2 tohoto nařízení) vyšší než výlohy hrazené podle předpisů ze zemského fondu.

Náhrada tato bude poskytnuta podle zásad platných u zemského správního výboru Českého pro odměny očkujícím lékařům za prvoočkování.

Podle tohoto náleží očkujícím lékařům:

Tyto odměny propočtou se současně za očkování i přeočkování na účet státu i země, a to, pokud jde o očkování mimo bydliště lékařovo, podle výměry diet a cest, zavedené výnosem zemského výboru Českého ze dne 25. června 1900, čís. 41.461 (Příloha). Propočtení bude vždy konáno za předpokladu, že očkování na účet státu bylo vykonáno současně s prvoočkováním na účet fondu zemského (§ 4 prováděcího nařízení z 20. dubna 1920, čís. 298 Sb. z. a n.).

Za spotřební látky k očkování nutné (benzin, denaturovaný líh, hydrofil, vatu) poskytnuta bude očkujícím lékařům paušální náhrada deseti haléřů za každého jednotlivého očkovance, ať ostatní výlohy nese stát nebo země.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Prováděti je přísluší ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě se zúčastněnými ministry.