1. Pro dopravu mezi Československou republikou a Německem platí beze změny mezinárodní dohoda o železniční nákladní dopravě.

Železniční správy budou upravovati vzájemné styky na tomto základě, hledíce k současným provozním a dopravním poměrům.

2. Bude snahou, aby stejných zásad bylo použito, pokud možná, také k úpravě mezinárodní dopravy mezi jinými zeměmi, v níž Československá republika a Německo mají účast.

3. Obě vlády zařídí u svých železničních správ:

a) aby co nejdříve počaly s nutnými průpravnými pracemi, aby byly zavedeny přímé sazby mezi Československou republikou a Německem pro určité předměty a místa,

b) aby, bude-li nutno, se postaraly o to, aby osobní a nákladní doprava dála se pravidelně, pokud jde o stránku provozní a dopravně technickou,

c) aby si vycházely vzájemně co nejvíce vstříc při dopravě potravin a nutných životních potřeb.

4. Obě vlády budou provozovati tarifní politiku vůči druhé straně podle stejných zásad jako vůči ostatní cizině a zejména nebudou na základě parity, která byla smluvena mezi Německem a bývalou rakousko-uherskou monarchií, proti sobě v ostatní dopravě provozovati nepřátelské dopravní politiky.

5. Obě vlády shodují se v tom, aby co nejdříve za účasti co největšího počtu železničních správ bylo usilováno o to, aby byly uzavřeny smluvní dohody o přechodu vozů a vzájemném jejich používání, jakož aby, nemohl-li by se tento úmysl brzo uskutečniti, byla učiněna zvláštní ujednání tohoto druhu pro jednotlivé části dopravy.

Dříve platná mezinárodní ujednání o vozech nabudou ihned platnosti a budou platiti, dokud nenastane účinnost tohoto ujednání.

6. Německá vláda jest zásadně ochotna dopravovati co možná rychle do vlasti bývalé válečné zajatce a legionáře, vracející se z Ruska přes Hamburk.

O dopravě československých reemigrantů z Ameriky přes severoněmecké přístavy nemůže dáti sice německá vláda dnes určitého slibu; vyhrazuje si však učiniti na popud československé vlády zvláštní rozhodnutí, bude-li podán určitý návrh a zároveň označen počet reemigrantů a ostatní potřebné podrobnosti.

7. Pokud jde o otázky dovozu do Německa a průvozu Německem, probírané na jednáních v Děčíně dne 4. března 1920 o dopravě zboží mezi Československem a Německem, bylo sjednáno toto:

a) Obě vlády si vzájemně slibují volný dovoz v mezích dovozních povolení

udělených od komisařů obou vlád. Zvláštní dovozní povolení nebudou příště německými železničními správami požadována.

b) Obě vlády si vzájemně zaručují nerušenou průvozní dopravu železniční.

O průvozní dopravě bude mezi železničními správami obou stran sjednána zvláštní dohoda se

zřetelem na nynější dopravní obtíže. Jestliže by se naskytly na jednotlivých přechodech hranic nebo přilehlých tratích dopravní potíže, vzniklé z předběžné úpravy průvozní dopravy dle této přílohy, vynasnaží se obě strany odstraniti tyto potíže vyjednáváním.

S dosud požadovaných průvozních povolení příště sejde.

c) Československá a německá železniční správa vzájemně si přislibují, že si předem včas oznámí větší transporty, jež se příště naskytnou, a že se zvláště dohodnou, jak nejúčelněji je provésti.

Německá železniční správa jest vůči československé železniční správě prozatím ochotna přes vlastní velké potíže dopravní a provozní přebírati úhrnem na všechčeskoslovenských přechodech denně až 200 vozů pro průvoz Německem.

I. Seznam zboží, na jehož vývoz z Německa do Československé republiky jest kladen se strany československé zvláštní důraz:

1. Anilinové barvy, dehtové barvy a umělé indigo;

2. suroviny a pomocné látky, rovněž chemikalie pro sklářství a průmysl porculánu, písek křemenný a sádrovec;

3. sůl (kuchyňská, dobytčí a průmyslová);

4. draselnaté soli;

5. soli kobaltové;

6. litografický kámen;

7. obtisky;

8. chlorid hořečnatý;

9. pryskyřice;

10. smirek a smirkové výrobky;

11. železo a ocel;

12. měděná litina, hliník;

13. stroje, zvláště tiskařské a sazečské speciální stroje všeho druhu;

14. nástroje železné a ocelové;

15. elektrotechnické zboží;

16. chemicko-farmaceutické výrobky;

17. umělé hedvábí a vlákna snopková;

18. semeno cukrovky, jakož i jiná původní pěstěná semena;

19. zemáky k sadbě;

20. celluloid;

21. blejno zinkové.

II. Seznam zboží, na jehož vývozu z Československé republiky do Německa zvláště záleží Německu:

1. Dříví (kulatina, dlouhé dříví, báňské dříví, brusné dříví);

2. kaolin;

3. tuha;

4. křemenec;

5. glycerin (syntetický);

6. slad;

7. chmel;

8. syřidlo;

9. sparterie, dráčkové pletivo;

10. cement;

11. surové sklo;

12. jetelové semeno.

Seznam zboží, jehož dovoz do jisté míry a za určitých předpokladů usnadniti zaručuje jednak Německo Československé republice, jednak Československá republika Německu:

I. Dovoz z Československé republiky:

1. Jablonecké zboží;

2. zboží skleněné;

3. zboží porculánové, hliněné a šamotové;

4. knoflíky všeho druhu;

5. minerální vody, originální zřídelní přípravky vyrobené z minerálních vod;

6. hudební nástroje a části hudebních nástrojů;

7. zboží kožené, koženérukavice;

8. polodrahokamy a zboží granátové;

9. vlasové síťky, preparované vlasy;

10. umělé květiny;

11. lučebniny;

12. peří;

13. mlýnské kameny;

14. doutníkové a cigaretové špičky;

15. vápno;

16. pivo;

17. čedičové kameny;

18. hračky a jejich částky;

19. hrubší zboží košikářské a pletené;

20. vyšívání, krajky a zboží prýmkařské;

21. nábytek k zvláštním účelům.

II. Dovoz z Německa:

1. Hračky a jejich součástky;

2. stroje, zvláště mlynářské, cihlářské, tkalcovské a hospodářské, stroje úpravní a třídicí pro doly, čelisti do drtičů kamene, bagry, mléčné odstředivky, elektrické motory, pak hospodářské nářadí, zvláště překlápěcí pluhy (obracáky);

3. automobily a jejich součásti;

4. hudební nástroje;

5. výrobky průmyslu grafického;

6. zinkové plechy;

7. jednoduché tiskařské barvy;

8. letovací přístroje a letovací nástroje;

9. ohřívače a vařiče, zvláště petrolejové a plynové vařiče a laboratorní kahany;

10. plechové a štancované zboží;

11. fotografické papíry, chemikalie a svinuté filmy;

12. drobné železné zboží;

13. porculán a sklo;

14. labský pískovec;

15. pivo;

16. výrobky zahradnické;

17. čalouny.

Úmluva

mezi vládami Československé republiky a Německé říše o vzájemné

výměně uhlí.

Vláda Německé říše uvolňuje pro období od 1. července 1920 až včetně do 31. prosince 1920 k vývozu do Československé republiky měsíčně úhrnem 105 tisíc tun kamenného uhlí a koksu. V tomto množství je 15.000 až 20.000 tun kamenného uhlí a koksu z Dolního Slezska, z čehož nejméně alespoň 7500 až 10.000 tun nutno dodati v uhlí kamenném.

Celkový zbytek má býti uvolněn z Horního Slezska.

Vláda Československé republiky jest povinna z množství zde uvedeného dovézti sobě ve vlastních vozech z Dolního Slezska měsíčně 15.000 tun, ostatní uhlí musí býti dodáno Německou říší ve vozech německých.

Vláda Československé republiky uvolní naproti tomu měsíčně 202.000 tun českého hnědého uhlí a 4000 tun kladenského anebo plzeňského kamenného uhlí do Německa.

Doprava těchto množství má se díti v německých vozech, pokud nemohou býti přistaveny československé vozy. Pro dopravu do Německa má býti též využito vodní cesty z překladišť v Ústí n. L. a Rozbělesích.

Mimo to poskytne vláda Československé republiky Německé říši měsíčně 15.150 tun hnědého uhlí, z nichž s německé strany dodá se potřebné lodní uhlí pro labské transporty československého zboží z Československé republiky a do Československé republiky. Další pro tuto labskou dopravu potřebné uhlí má býti poskytnuto Německou říší.

Vláda Německé říše uvolňuje v pohraničním zásobování po nápravě ze Saska a Dolního Slezska do Československé republiky 4000 tun uhlí měsíčně. Vláda Československé republiky uvolňuje v pohraničním zásobování měsíčně uhlí až do výše 2500 tun po nápravě a mimo to 500 tun, jež poskytuje měsíčně po dráze, jakožto uhlí otopné pro úředníky železniční, celní a policejní obou států v pohraničních územích.

Pokud by vláda Československé republiky žádala zvláštní dodávky koksu z Horního Slezska, bude dodáváno v poměru 7 tun koksu za 10 tun uhlí.

Nemůže-li jedna ze smluvních stran v některém měsíci splniti dodávku, jest povinnazbytek dodati v měsíci příštím.

Po úhradě vlastní železniční spotřeby mají býti oboustranné cizozemské dodávky provedeny souběžně s dodávkami vnitrozemskými.

Obě strany prohlašují, že jsou ochotny tuto smlouvu při jejím projití prodloužiti na dalších pět měsíců, to jest až do 31. května 1921, a to buď souhlasně s tímto ujednáním anebo se zkrácením vzájemných v této úmluvě stanovených kontingentů na nejvýše 75%.

1. Účty německých státních příslušníků, jež jsou posud na území Československé republiky zcela nebo částečně vázány (tak zvané vázané účty), uvolňují se majitelům stejně jako účty tuzemců bez všelikého jiného omezení. Byly-li při soupisu pohledávek, jež říšští Němci mají za tuzemskými dlužníky, nebo při soupisu a označení cizozemských cenných papírů, jež patří říšským Němcům, v Československé republice jakékoli poplatky zaplaceny, platí pro slevu nebo náhradu těchto poplatků stejné zásady jako u tuzemců a příslušníků jiných států. Další uzávěra nebo zabavení německých účtů bude přípustno pouze v té míře, ve které tato opatření postihnou stejně účty domácích neb cizích státních příslušníků jiného státu. Byly-li německé účty prohlášeny za propadlé proto, že nebyly přihlášeny k soupisu, slibuje se, že bude blahovolně zkoumána žádost o opětné jejich uznání.

2. Stejně zrušena bude platná dosud uzávěra depotů cenných papírů německých příslušníků v Československé republice bez rozdílu, jsou-li uloženy v republice Československé či jinde. Další uzávěra nebo zabavení mohou býti nařízena toliko v tom rozsahu, ve kterém stihnou československé státní příslušníky neb příslušníky jiných států.

3. Úhrada nyní neb budoucně splatných výplat československých cenných papírů, patřících říšsko-německým příslušníkům, a výměna nových archů kuponových a dividendových k těmto papírům prováděna bude bez újmy předpisů výnosu ministerstva financí v Praze ze dne 20. ledna 1920, č. j. 104.310 z 1919, na místopřísežné prohlášení říšsko-německého majitele papírů, jež tento učiní u svého příslušného německého finančního úřadu a jež vyhotoví se trojmo dle přiloženého vzoru.

První z těchto tří stejnopisů místopřísežných prohlášení uloží se ve spisech dotyčného finančního úřadu, který také druhý stejnopis určený pro Československou republiku podrží a třetí stejnopis s úředním potvrzením vrátí straně. Zároveň označí finanční úřad neb orgán jím zmocněný cenné papíry, které strana při místopřísežném

prohlášení předložila.

Stejně označiti jest cenné papíry, na které vztahuje se nařízení ministerstva financí ze dne 20. ledna 1920, při čemž stačí pro označení průkaz dle tohoto nařízení.

Dalších náležitostí není třeba. Při dalších výplatách takto označených cenných papírů nežádá se již místopřísežného prohlášení.

Označení cenných papírů, při čemž opatřiti jest způsobem naprosto stejným nejen pláště, nýbrž i talony do 31. prosince 1923 dospělé, jakož i neoddělené dospívající kupony úředním razítkem označujícího úřadu, provedeno budiž pokud možno nejdříve, nejdéle do 15. září 1920.

Místopřísežná prohlášení, sebraná pro Československou republiku, buďtež zároveň s tabelárními seznamy cenných papírů, tvořícími nedílnou součást těchto prohlášení, zaslána československé vládě příslušnými finančními úřady nejpozději do 15. října 1920.

Německé finanční úřady jsou podle § 156 říšského trestního zákona příslušny přijímati tato místopřísežná prohlášení.

Německé finanční úřady, jakož i banky, které jsou činné jako místa výplatní, jsou povinny, dozví-li se o jednáních, jež se nesrovnávají s místopřísežným prohlášením, oznámiti ihned státnímu zastupitelství k dalšímu stíhání.

Splatné výplaty uhradí a kuponové a požitkové listy vymění se jen tehdy, bude-li Německo československým státním příslušníkům nebo osobám, které se dne 12. března 1919 již déle než jeden rok zdržovaly v Československé republice, vypláceti cenné papíry i kupony a požitkové listy, které byly v Československu označeny dle nařízení ze dne 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a n., o soupisu a označení cenných papírů, stejně jako tuzemcům.

(ustanovení finanční).

Vzor.

Finančnímu úřadu v ............................

Abych mohl vybrati hodnotu kuponů a tažených kusů dole uvedených cenných papírů

......................................... nové kuponové archy k dole vyznačeným hodnotám,

činím toto prohlášení na místě přísahy:

1. a) Nynější moje řádné bydliště jest mimo území Československé republiky

v ........................ a již 12. března 1919 bylo řádné moje bydliště mimo území

této republiky, totiž v ....................................

V době od 12. března 1918 do 12. března 1919 nezdržoval jsem se (trvale) v

československém státním území a ani tehdy ani nyní nejsem československým státním

příslušníkem.

Byl jsem tenkráte .................................... a nyní jsem

........................... státním příslušníkem ............

1. b) Námi zastoupená .................................. měla již dne 12. března 1919 a v

době od 12. března 1918 do 12. března 1919 svoje sídlo mimo československé území státní.

Odbočky v uvedené době na území Československé republiky neměla. Byla a

jest společností dle německého práva se sídlem

...........................................................

2. Cenné papíry na zadní straně tohoto prohlášení uvedené nalézaly se s talony a

kupony již dne 12. března 1919 mimo území Československé republiky v .....................

a ani po této době nebyly dopraveny do území této republiky.

3. Nabyl jsem (mnou zastoupená ..................... nabyla) cenných papírů na zadní

straně uvedených v roce ........... koupí, darem, dědictvím. Jsou mým vlastnictvím

(vlastnictvím mnou zastoupené ..............................).

4. Výplata cenných papírů a kuponů a výměna nových kuponových archů neděje se ani přímo

ani nepřímo pro účet osoby, která měla cenné papíry s talony a kupony dle nařízení

vlády republiky Československé ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., o soupisu a

označení cenných papírů, přihlásiti a k označení předložiti, nýbrž děje se výlučně pro

můj vlastní účet (pro účet mnou zastoupené .........................).

............... dne .............. 1921.

........................................

Podpis.

Poznámka. Vzorec tento jest určen nejen pro osoby fysické, nýbrž i pro veřejné

obchodní společnosti, společnosti komanditní, jakož i pro právnické osoby, akciové

společnosti komanditní, společnosti s ručením obmezeným, společenstva, zapsané spolky,

dále pro korporace veřejného práva a budiž dle toho vyplněn. Co se nehodí, budiž škrtnuto.

Může-li za společnost obchodní, právnickou osobu nebo korporaci činiti po právu závazná

prohlášení toliko několik osob společně, budiž místopřísežné prohlášení jimi učiněno společně.

Úlevy v pomezním styku.

1. Na statcích nebo pozemcích, přes které jde celní hranice obou území, smí se z jednoho celního území na druhé, a to na přirozených přechodech, které vznikly používáním nebo jsou určeny účelem hospodářství, beze cla z míst původu do budov a prostorů určených k uschování převáděti, převážeti a přenášeti hospodářský dobytek a hospodářské nářadí, náležející k nemovitostem za pomezím, osev k vzdělávání tamějších polí, dále zemědělské plodiny a dobytkářské výrobky tam získané.

2. Obyvatelé pomezí, kteří v protějším okrsku pomezním vzdělávají vlastní nebo najatá pole a louky nebo mají tam, avšak na blízku svého obydlí, jinakou práci polní, neplatí cla za osev ke vzdělávání shora uvedených pozemků, ani za sklizeň polních plodin a obilí ve snopech, z řečených pozemků odvážené, ani za dobytek a nářadí pro zemědělské práce.

Podle místních poměrů a prací, které se mají konati, může se díti přechod přes hranice také po vedlejších cestách, zachovávají-li se předpisy, které v tom směru budou vydány, a nastane-li návrat téhož dne.

3. Ve vzájemném styku okresů pomezních, kde jest to podle místních okolností příhodno a možno, mohou se také po vedlejších cestách beze cla dovážeti a vyvážeti, zachovávají-li se příslušné předpisy, tyto předměty: Vyloužený nebo výmětný popel na hnojení, stavební písek (obyčejný) a oblázky, zvířecí mrva, dubová hubka surová, len a konopí v kořenech, tráva, mech, sítí, píce, stelivo lesní, seno, sláma a řezanka, mléko, smirek a trupel v kusech; hlína a hrnčířská hlína obyčejná, palivové dříví, uhlí, rašelina a slatina.

4. Dobytek vyháněný na pastvu a s pastvy se vracející, rovněž dobytek, který se přivádí nebo vyvádí ke krmení v chlévě, může celní čáru přecházeti beze cla, je-li zjištěna jeho totožnost. Také produkty tohoto dobytka jako: mléko, máslo, sýr, vlna a mladý dobytek, zatím přibylý, může se beze cla zpět přepravovati, srovnává-li se jeho množství s počtem dobytka a dobou pastvy.

Pokud je toho dle místních poměrů třeba, může dobytek přecházeti přes pomezí po cestách vedlejších také tehdy, jde-li o delší pastvu v protějším okresu pomezním; předpokládá se však, že budou zachovány místní předpisy, jež v tom směru budou vydány.

Osvobození od cla přiznává se také pro sůl, mouku a chléb, který pomezní obyvatelé za času pastvy přinesou k nutné spotřebě při provozování pastevnictví na své pastviny na druhém státním území.

Celní správy obou stran určí podle velikosti potřeby, jaká množství soli, mouky a chleba mají býti osvobozena od cla.

5. Za kontrol v záznamném řízení platných propůjčeno bude osvobození od cla pro dobytek, který na čas se přivede na práci z jednoho území do druhého a po práci z jednoho území do druhého se vrací; rovněž tak pro hospodářské stroje a nářadí, která se převedou k dočasné potřebě z jednoho území do druhého a po skončené potřebě zase se vracejí do původního území, a konečně pro dobytek, který se převádí přes hranici k vážení sem a zpět.

6. Pomezní obyvatelé obou stran jsou od cla osvobozeni, přivezou-li do mlýnů v protějším pomezním okresu obilí, olejovitá semena, konopí, len, dříví, tříslo a jiné takové předměty zemědělské k semletí, roztlučení stoupami, k rozřezání, rozetření atd. a vezou-li tyto předměty zpracované zase zpět.

Při tom mohou býti povoleny výjimky z pravidelného řízení celního, učiní-li se na místě toho jiná, okolnostem přiměřená opatření proti obcházení cla a hodí-li se to podle místních okolností. Množství výrobků, které se smějí dovézti na místě surovin, resp. opět musí býti vyvezeno, budiž dle potřeby přiměřeně určeno dohodou celních správ obou stran.

7. Vzájemné osvobození od cla vztahuje se dále na všechny pytle a nádoby, v nichž se dovážejí do sousední země zemědělské plodiny a výrobky, jako na př. obilí a jiné plodiny polní, sádra, vápno, nápoje nebo tekutiny jiného druhu, jakož i jiné předměty, v pomezním styku se vyskytující, a jež odtamtud prázdné touž cestou se vracejí.

8. V platnosti se zachovávají zavedené již úlevy ve styku mezi obyvateli pomezních okresů obou stran, týkající se předmětů vlastní potřeby, dovážených, resp. vyvážených k opravě nebo řemeslnickému zpracování, za které se rovněž pokládá domácká práce a které, co do příze a tkaniv, může záležeti také v barvení. Osvobození od cla vztahuje se také na pomůcky při zhotovování použité, jde-li o zpracování látek na oděv.

9. Beze svolení politického úřadu mohou býti přeneseny a beze cla odbaveny připravené léky v malých dávkách, přiměřených odběratelům, které tito přenášejí ze sousedních lékáren na předpis lékařů, oprávněných vykonávati praxi. Mimo to se nežádá, aby byly předloženy recepty při jednoduchých drogách léčivých a při jednoduchých lékárnických a lučebních přípravcích, jichž lékárnické označení jest na obalu přesně a jasně patrno a které smějí býti vydávány v drobném prodeji podle ustanovení platných pro ona území.

10. V dosavadních zvláštních úlevách, formálnostech a kontrolách v pomezním styku nic se nemění.

11. Ssedlé mléko (tvaroh) a sádra, které pocházejí z německého pomezí a jsou dopravovány k spotřebě do československého pomezí, jsou v Československu osvobozeny od cla. Totéž platí o cibuli a česneku, jakož i o jiných zahradnických plodinách ze žitavské krajiny, jež vozem jsou dopravovány do československého pomezí. Brusiny, které pocházejí z československého pomezí a jsou dopravovány do německého k tamější spotřebě, jsou v Německé říši cla prosty.

Obě strany si vyhrazují, aby tyto výhody, pokud platí pro území jedné z nich, mohly býti učiněny závislými na splnění zvláštních podmínek.

12. Oba státy se zavazují, že nařízením upraví postup pro vydávání dovozních a vývozních povolení, jimiž by tento pohraniční styk byl ulehčen v míře, jak toho potřeba vyžaduje.

(Vzor.)

Živnostenský list legitimační obchodním cestujícím.

Na rok 19..... Číslo listu ..........

(Znak.)

Má platnost v Československé republice a v Německé říši.

Majitel.

(Jméno a příjmení.)

(Jméno místa) dne ................. 19.......

(Pečeť.) (Úřad.)

Podpis.

Tímto listem se osvědčuje, že jeho majitel .................. má (továrnu nebo obchod) v

................................... pod firmou ....................... jest obchodním

cestujícím ve službě firmy ................... v ........................, která tam má

(pojmenování továrny nebo obchodu) ...............................

Poněvadž majitel tohoto listu zamýšlí na účet této firmy a firmy

kromě toho .......................................... (druh firemtovárny nebo obchodu)

v .................... vyhledávati zakázky na zboží a kupovati zboží,

osvědčuje se mimo to, že se mají řečené firmy

zapravovati za provozování živnosti ve zdejší zemi řečených firem

dávky ustanovené zákonem.

Popis osoby majitele listu: Věk: ............................ Postava:

........................ Podpis: Vlasy: .......................... Zvláštní znamení:

...............

Připomenutí: Z řádků dvojnásobných se zapíše do formuláře, který má míti příhodnou prostoru, řádek vrchní nebo spodní podle toho, jak se to s poměry každého případu srovnává.

K povšimnutí.

Majitel tohoto listu má právo, jen když je na cestách a výhradně na účet výše jmenované firmy (jmenovaných firem) zakázky na zboží hledati a zboží kupovati. Může s sebou voziti jen vzorky zboží, nikoliv však zboží. Kromě toho jest povinen šetřiti nařízení v každém státě platných.

Úmluva mezi vládou československou a vládou německou o provádění

článku 297. mírové smlouvy versailleské.

Článek I.

1. Československá vláda použije práva zadržeti a likvidovati německý majetek, německá práva a zájmová účastenství jen potud, pokud všeobecně hospodářský a sociální zájem státu vyžaduje, aby německý majetek, německá práva a zájmová účastenství přešla do oblasti jejího vlivu. Pod toto hledisko spadají ona hospodářská odvětví, při nichž se pomýšlí na zvýšení státní ingerence nebo jež mají tvořiti předmět zvláštních sociálních nebo hospodářských reforem jako železnice, doly a huti, jakož i léčebné lázně.

2. Československá vláda zašle německé vládě s největším urychlením, nejpozději do jednoho měsíce po ratifikaci svrchu zmíněné úmluvy, seznam akciových společností, komanditních společností na akcie, společností s ručením obmezeným a těžařstev, jež na území Československé republiky provozují železnice, doly, huti a léčebné lázně, vyjímajíc takové společnosti, jež mají sídlo v Německé říši.

3. Německá vláda zašle československé vládě do tří měsíců po tom, co obdrží tento seznam, seznamy:

a) akcií a jinakých podílů německých státních příslušníků na akciových společnostech, komanditních společnostech na akcie, společnostech s ručením obmezeným a těžařstvech, jež provozují v území Československé republiky železnice, doly, huti a léčebné lázně;

b) železnic, dolů, hutí a léčebných lázní, jež se provozují na území Československé

republiky osobami fysickými nebo jinakými společnostmi německými.

4. Československá vláda oznámí německé vládě do čtyř měsíců po tom, kdy obdrží seznamy zmíněné v odstavci 3., ony případy, ve kterých chce použíti práva likvidačního, a požádá německou vládu za zprostředkování k tomu cíli, aby byla sjednána s německými zájemníky po dobrém dohoda o kupní ceně či výši odškodnění.

5. Nepovede-li jednání s německými zájemníky k dohodě o výši kupní ceny či částky odškodnění, určí obě vlády na žádost jedné strany kupní cenu anebo odškodnění dle objektivních hledisek ve společném ústním jednání.

6. Nepodrobí-li se zúčastněné strany tomuto určení nebo nedojdou-li obě vlády k plné dohodě, vyžádají si rozhodnutí smíšeného rozhodčího soudu, zmíněného ve versailleské mírové smlouvě, jemuž budou předloženy všechny potřebné podklady, zejména o jednání mezi oběma vládami.

7. Osoby, společnosti nebo těžařstva, jejichž podniky podle článku I. této dohody budou zadrženy nebo likvidovány, nebudou obmezovány, pokud mají bydliště anebo sídlo mimo území Československé republiky nebo je mimo území Československé republiky přenesou, ani vývozními zákazy ani jinými zákonnými nebo správními opatřeními Československé republiky, jestliže budou snad chtíti přenésti kupní cenu nebo odškodnění, jakož i svůj jinaký, likvidací nebo zadržením nepostižený movitý majetek do ciziny. Nebudou zejména platiti vývozních dávek jakéhokoliv druhu. Totéž platí i o osobách, jež následkem takovéto likvidace nebo zadržení přenášejí bydliště mimo území Československé republiky.

8. Obě strany si vyhrazují učiniti zvláštní úmluvy o tom, jak bude s takovými osobami, společnostmi nebo těžařstvy nakládáno v ohledu daňovém. Až do uzavření těchto úmluv ustanovení v odstavci 7. nebudou na újmu zdaňování dotyčných osob a majetkových hodnot.

Článek II.

1. Vláda československá nepřikročí k likvidaci a zadržení německého majetku, německých práv a zájmových účastenství, spadajících pod článek I., pokud tento majetek, práva a zájmová účastenství nebudou německé vládě označena ve lhůtě v článku I., odst. 4., uvedené, stejně nepřikročí k zadržení a likvidaci ostatního německého majetku, německých práv a zájmových účastenství.

2. Československá vláda si však vyhrazuje učiniti v jednotlivých případech, jmenovitě při průmyslových podnicích, které jsou pro národní hospodářství obzvlášť důležité, osvobození od zadržení a likvidace závislým na podmínce, že domácí zájmy budou ve správě těchto podniků přiměřeně uplatněny. Při tom bude československá vláda jedině vedena pohnutkami, které se objeví nutnými k ochraně všeobecně hospodářských zájmů, jakož i vezme na stanovisko druhé strany zřetel v duchu dokonalé slušnosti.

3. Pokud se bude při těchto opatřeních jednati o zastoupení ve vedoucích orgánech a o kapitálové účastenství, nebude žádáno více, než co odpovídá poměru mezi provozem, jenž se nachází na území Československé republiky a celkovým provozem dotyčného závodu. Účastníci budou ve všech případech slyšeni. Nedojde-li k dohodě, bude poskytnuta německé vládě příležitost, aby se v dohodě s vládou československou přičinila o vyrovnání.

4. Německá vláda zašle československé vládě ve lhůtě, uvedené ve článku I., odst. 4., seznam oněch podniků, které se provozují na území Československé republiky německými společnostmi akciovými, komanditními společnostmi na akcie a společnostmi s ručením obmezeným.

Článek III.

Tato ujednání nedotýkají se práv vyhrazených reparační komisi v mírové smlouvě versailleské.

Článek IV.

Tato úmluva bude, jakmile dojde schválení vlády a zákonodárných sborů, ratifikována a ratifikační listiny vyměněny co nejdříve v Praze.

Úmluva vstoupí v platnost jen společně se smlouvou o státní příslušnosti a s hospodářskou úmluvou, jež byly za těchto vyjednávání ujednány.

Dáno v Praze, dne 29. června roku tisícího devítistého dvacátého.

Zd. Fierlinger v. r.

von Stockhammern v. r.

Protokol k článku XVI. československo-německé hospodářské dohody z 29. června 1920.

Při poradách shodly se obě vlády dáti svůj souhlas k smlouvě, uzavřené společností "Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H." v Berlíně a knížetem Karlem Lichnowským v Berlíně ze dne 16. dubna 1920, jež v opise je přiložena, a k státní smlouvě obou státních komisařů:

zemského presidenta Šrámka v Opavě a tajného říšského rady Wellenkampa ze dne 7. června 1920, kterou se tato první smlouva uskutečňuje a kteráž jest rovněž v opise přiložena.

V Praze, dne 29. června 1920.

Dr. V. Schuster v. r.

von Stockhammern v. r.

Smlouva

Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H.

v Berlíně SW. 19, Krausenstrasse 25/28,

zastoupená jednateli:

Dr. Maxem Augstinem a Hermannem Kleichem a jmenovaná v této

smlouvě "Společnost"

a kníže Karel Max Lichnowsky v Chuchelné,

zastoupený správcem statků

p. gener. ředitelem Püschlem v Chuchelné, a nazývaný ve smlouvě

"Správa statků",

uzavírají tuto smlouvu:

§ 1.

Správa statků je majitelkou závodu na zpracování lnu v Chuchelné na Hlučínsku. Prozatímním stanovením hranic a přidělením Hlučínska k Československé republice je pracovní schopnost tohoto závodu značně snížena, ježto největší část stonkového a močeného lnu je, po případě se sklízí na německém území. V hlučínském území může se ročně zmočiti asi 50.000 q stonkového lnu, oflakovací schopnost je asi 100.000 q; sklizeň stonkového lnu v hlučínském území se páčí na 15.000q. Je tudíž třeba 85.000q stonkového lnu, aby závod v Chuchelné byl plně zaměstnán. Z toho musí býti dodáno 45 až 50 tisíc centů močených.

§ 2.

Proto tedy zavazuje se Společnost, pokud je třeba, aby závod na zpracování lnu, patřící Správě statků, byl udržen v provozu v dnešním rozsahu, že vymůže pro Správu od německé vlády, po případě od jiných k tomu příslušných německých úřadů uvolnění a vývozní povolení pro stonkový len, který Správou statků byl sklizen na vlastních německých statcích, od ní v Německu samostatně nakoupen nebo od ní zakoupen v okresích, po případě u nakupovačů, Společností jí přikázaných.

§ 3.

Správa statků se zavazuje, že veškeré množství lnu dodaného jí z německého území, ať vlastního nebo cizího, ať dovezeného od Společnosti neb od osob třetích, s povolením zmíněným v § 2 nebo bez něho, ihned po přijetí zpracuje v závodech v Chuchelné a ihned po zpracování nabídne Společnosti ke koupi tato procenta získaných vláken:

Na každých 100 dílů váhy dovezeného stonkového lnu musí se odvésti 12 dílů čistě oflakovaného lnu a 8 dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele.

Na 100 dílů dovezeného močeného lnu odevzdá se 16 dobře oflakovaných dílů váhy a10 dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele; na 100 dílů podlámaného lnu (Knickflachs) 24 dílů čistě oflakovaného lnu a 16 dílů dobře protřesené (geschüttelt) koudele. Při tom se předpokládá, že 15 procent vláken, získaných z dovezeného stonkového a močeného lnu, a to v poměru váhy oflakovaného lnu k váze protřesené koudele jako 12 : 8, zůstane Správě statků. Může-li se dokázati, že tomu tak není, lze na návrh Správy zmenšiti množství, které má býti zpět odvedeno, takže ze 100 získaných dílů 85 dílů se odevzdá Společnosti a 15 dílů zůstane Správě statků.

Společnost má právo kdykoliv dáti prohlédnouti závod a přezkoumati vedení knih svým důvěrníkem. Správa statků se zavazuje, že obstará uvolnění a vývozní povolení pro len, který má býti dodán do Německa, jakož i jiná nutná prohlášení, svolení, ověření a všeliké jiné formality, vyžadované československou vládou, po př. jinými státními, soukromými nebo smíšeně hospodářskými úřady, příslušnými podle československého práva.

§ 4.

Podmínky pro nákup vláknového lnu, určeného pro Společnost, zvláště cena, dovozné a jakost zboží, řídí se v prvé řadě ustanoveními, vydanými pro Německou říši Společností neb jinými příslušnými úřady. Pokud takových ustanovení není nebo již neplatí, zvláště bylo-li zrušeno vázané hospodaření lnem v Německu, buďtež určeny podmínky prododání a převzetí zvláštní dohodou. Nedojde-li k dohodě o kupních podmínkách, rozhodne smírčí soud, a to, pokud je smírčí soud společnosti "Deutsche Flachsbaugesellschaft" v Žarově (Sorau), tento soud, jinak zvláštní pro to sestavený soud, složený ze tří soudců, z nichž po jednom určí každá strana a z nichž třetí určený oběma soudci funguje jako předseda. Smírčí soud rozhoduje také ve sporech, které povstanou při provádění smlouvy. Na tento soud vztahuje se řád smírčího soudu společnosti "Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H." pro stonkový a močený len t. č. ze 17. dubna 1918 i s případnými jeho změnami. Doplňkem vztahují se na něj přiměřeně také předpisy německého soudního řádu § 1035 a n., pokud jde o stanovení smluvních podmínek. Pro soudní rozhodnutí, o něž tam jde, je příslušný soud (Amtsgericht) v Žarově (Sorau). Ten má také zejména jmenovati předsedu, když se oba smírčí soudci o jeho volbě neshodnou. Jestliže by jmenování neprovedl nebo nemohl provésti, provede je Obchodní komora v Žarově (Sorau).

Místo plnění pro všechny nároky ze smlouvy jest Berlín.

§ 5.

Kdyby správa statků nedostála závazku dodávky zušlechtěného lnu pro Společnost, je zavázána zaplatiti konvenční pokutu 1000 (tisíc) marek za každý dodaný cent vláknového lnu nedosti zpracovaného. Správa statků se zavazuje, že do dvou týdnů po splnění této smlouvy stranami složí u Banky pro obchod a průmysl (Bank für Handel und industrie) v Berlíně kauci 500.000 (pět set tisíc) marek na zajištění všech nároků z této smlouvy.

§ 6.

Společnost jest oprávněna přenésti tento smluvní poměr jednostranně na jinou osobu. To platí zejména, jestliže by snad bylo zrušeno vázané hospodaření lnem v Německé říši. Tato osoba pak přejímá přenesením výlučně všechna práva a povinnosti Společnosti z této smlouvy.

§ 7.

Tato dohoda platí předně o lnu, který bude vyvežen z německého území do Československa až do 31. prosince 1920, jakož i o lnu sklizeném na vlastních statcích a prodlužuje se mlčky o jeden další rok, t. j. až do 31. prosince 1921, jestliže jedna z obou stran neohlásí nejpozději do 1. října 1920, že smlouvu zrušuje.

Rovněž smlouva se prodlužuje mlčky rok od roku, jestliže nebude vypověděna

nejpozději do 1. října každého roku jednou z obou smluvních stran pro konec prosince téhož roku, avšak tak, že po 30. září 1921 jest Správa statků zavázána odvésti Společnosti nebo jejímu právnímu nástupci z dovezeného lnu (odst. 1.) jen 75 procent získaných vláken, nejméně však na 100 dílů váhy dovezeného stonkového lnu 9 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 6 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele, na 100 dílů váhy dovezeného močeného lnu 12 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 7.95 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele, na 100 dílů podlámaného lnu (Knickflachs) 18 dílů váhy čistě oflakovaného lnu a 12 dílů váhy dobře protřesené (geschüttelt) koudele.

§ 8.

Kdyby močírny (rosírny) Správy statků ležící mimo Československo připadly Polsku, jest Společnost zproštěna povinnosti býti nápomocna Správě statků při vývozu stonkového lnu z Německa, i když v Německu bude ještě trvati vázané hospodářství. Pokud jde o len, který dojde pro Správu statků z Německa až do doby, kdy se ujme vlády Polsko, zůstává v platnosti tato smlouva zvláště v § § 3 až 7.

Ustanovení § § 3 až 7 vztahují se v tomto případě bez újmy druhého odstavce tohoto

paragrafu jen na len, který od nastoupení polské vlády přes to byl dovezen z německého

území pro Správu statků.

§ 9.

Ustanovení této smlouvy nesmějí býti zkracována jakýmikoli jinými smlouvami Správy statků.

§ 10.

Spojené přádelny s. s r. o. v Trutnově přistupují k této smlouvě vedle Správy statků. Jsou samostatně oprávněny požadovati zmenšení množství, které má býti zpět odvedeno podle § 3, odst. 3., věty 3., této smlouvy.

§ 11.

Československá a německá vláda přistoupí k této smlouvě svými říšskými komisaři a později přímo tím, že uzavrou státní smlouvu.

Tato soukromá smlouva uzavírá se pod odkládací výminkou, že se uskuteční ona státní smlouva. Prozatím vstupuje smlouva v platnost po podepsání od Společnosti a Správy statků spolu s podpisem státní smlouvy oběma říšskými komisaři, pozbývá však platnosti, jestliže formální státní smlouva nebude ratifikována do 1. července 1920. Stonkový len, který do té doby dojde pro Společnost z Německé říše do Československa, podléhá také v tomto případě této smlouvě, zvláště ustanovením § § 3 až 7.

Náležitou výpovědí státní smlouvy jednou z vlád ztrácí platnost také tato smlouva

s výhradou ustanovení předchozí věty.

V Berlíně, dne 16. dubna 1920.

Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H.,

Berlin SW., Krausenstrasse 25-28.

Paul Püschel v. r.

Dr. Max Augstin v. r.

Hermann Kleich v. r.

Záznam, učiněný v Opavě dne 7. června 1920.

Podepsaní říšští komisaři vlády československé a vlády německé, totiž:

za vládu československou: zemský president pan Josef Šrámek,

za vládu německou: krajský správce (Landrat) tajný vládní rada pan August Wellenkamp,

vzali na vědomí smlouvu přiloženou v opisech, uzavřenou dne 16. dubna 1920 společností "Deutsche Flachsbaugesellschaft m. b. H." v Berlíně a knížetem Karlem Lichnowským v Berlíně.

Podepsaní uzavírají s výhradou souhlasu obou vlád tuto úmluvu:

Německá vláda se zavazuje, že nebude překážeti vývozu stonkového a močeného lnu, tak jak je stanoveno v přiložené smlouvě, pokud vývoz navrhuje "Deutsche Flachsbaugesellschaft".

Československá vláda se zavazuje, že nebude překážeti opětnému vývozu smluvního množství vláken vyrobených z dovezeného, po př. Společností dodaného stonkového a močeného lnu, nýbrž že bude, pokud státní moc a orgány hospodářské úpravy kteréhokoli druhu budou zúčastněny, v každém směru povolovati, podporovati a umožňovati uvolnění a opětný vývoz a že nebude vývozu nijak přímo nebo nepřímo překážeti, zejména též, že nebude nikterak ztěžovati činnost důvěrníka a smírčího soudu a jeho zmocněnců, nýbrž že bude je v každém směru podporovati a uznávati při jejich příjezdu, odjezdu i jinak, rovněž tak i smírčí soud ve výkonu jeho rozhodnutí, že vůbec bude provedení smlouvy v každém směru podporovati, tak jak shora uvedeno. To platí jak pro původní trvání smlouvy, tak i pro její prodloužení ve smlouvě uvedené. Tento závazek bude v prvé řadě splněn od obou státních komisařů, musí však nejpozději do 1. července 1920 dosíci formálního schválení obou vlád.

Kdyby schválení obou vlád nebylo včas uděleno, t. j. do 1. července 1920, platí přesto stran lnu dovezeného až do tohoto dne do Československa závazek československé vlády, že bude podporovati podle této úmluvy státních komisařů zpětnou dodávku vláken vyrobených z tohoto lnu.

Vlády uzavírající tuto smlouvu mohou ji vypověděti za týchž předpokladů a v týchž lhůtách jako smluvní strany smlouvu soukromou. Stran lnu, který dojde do Československa až do vypršení této smlouvy, platí úmluvy podle předcházejícího odstavce.

Tento záznam vyhotovuje se ve dvou souhlasných originálech pro oba říšské komisaře a jest od nich vlastnoručně níže podepsán.

V Opavě, dne 7. června 1920.

Josef Šrámek v. r.

August Wellenkamp v. r.

Zápis.

Při jednání o hospodářské úmluvě dnes podepsané dohodla se československá a německá delegace na těchto bodech:

I.

Válečná půjčka.

Říšskoněmeckým příslušníkům, kteří v době upsání válečné půjčky bydlili v republice Československé a byli na žádost o naturalisování, podanou ve lhůtě šesti měsíců po schválení této úmluvy, přijati do státního svazu československého, má se dostati při nakládání s rakouskými válečnými půjčkami jimi upsanými týchž práv jako příslušníkům státu československého.

Totéž platí i pro rakouské válečné půjčky, upsané německými společnostmi, společenstvy a pod., které měly v době upsání na území Československé republiky závod, odbočku, filiální společnost anebo jinou obchodní pobočku, pokud půjčky byly upsány pro tyto odbočky atd. a jestliže společnosti atd. v době schválení této úmluvy byly již nostrifikovány, neb na žádost podanou u příslušného úřadu, do šesti měsíců od zmíněného okamžiku budou nostrifikovány.

V této propadné lhůtě může právo, příslušející dle odstavce 1. zůstaviteli, býti vykonáno i dědicem za stejných předpokladů. Obdobně mohou nabyvatelé válečných půjček zrušených společností druhu naznačeného v odstavci 2. ve lhůtě zmíněné v odstavci 1. nabýti co do válečné půjčky stejných práv jako českoslovenští příslušníci v předpokladu, že způsobem v odstavci 1. naznačeným přijati budou do československého státního svazku.

Předchozí prohlášení zahrnuje i uherské válečné půjčky za hořejších předpokladů upsané a získané.

II.

Výplata kuponů.

Pokud se vyplácejí československým státním příslušníkům kupony neb jiné platební závazky z dluhopisů sestátněných dřívějších drah soukromých, ležících výhradně na československé půdě, nechť za stejných podmínek vyplácejí se také německým věřitelům.

V Praze, dne 29. června 1920.

Dr. V. Schuster v. r.