I. Zakládající členové Společnosti národů
Spojené státy americké.
Hedžáz.
Belgie.
Honduras.
Bolivie.
Italie.
Brasilie.
Japonsko.
Říše britská.
Liberia.
Kanada.
Nicaragua.
Australie.
Panama.
Jižní Afrika.
Peru.
Nový Zéland.
Polsko.
Indie.
Portugalsko.
Čína.
Rumunsko.
Kuba.
Stát srbsko-chorvatsko-slovinský.
Ecuador.
Siam.
Francie.
Československo.
Řecko.
Uruguay.
Guatemala.
Haiti.
Státy pozvané, aby přistoupily k úmluvě
Argentina.
Nizozemí.
Chile.
Persie.
Columbie.
Salvador.
Dánsko.
Švédsko.
Španělsko.
Švýcary.
Norsko.
Venezuela.
Paraguay.
II. První generální tajemník Společnosti národů:
Ctihodný sir James Eric Drummond, K. C. M. G., C. B. v. r.
Přílohy k čl. 190
Příloha I
Ve smyslu hořejšího článku 178 možno od Rakouska požadovati náhrady za všechny škody náležející do těchto skupin:
1. Škody způsobené občanským osobám poškozením na těle nebo na životě a škody způsobené jejich pozůstalým, o něž jim bylo pečovati, ať se poškození stalo jakýmikoli činy válečnými, zahrnujíc v to i bombardování nebo jiný způsob útoku na zemi, na moři nebo ve vzduchu, a jakýmikoli přímými následky jich nebo kterýchkoli válečných operací obou válčících stran, ať se staly kdekoli.
2. Škody kdekoli způsobené od Rakouska nebo jeho spojenců občanským osobám ukrutenstvím, násilím nebo zlým nakládáním (zahrnujíc v to ublížení životu nebo zdraví vězněním, deportací, internováním neb nuceným vystěhováním, zanecháním bez pomoci na moři neb nucenou prací), dále škody způsobené pozůstalým, o něž těmto osobám bylo pečovati.
3. Škody způsobené od Rakouska nebo jeho spojenců na vlastním území nebo na území obsazeném neb zabraném občanským osobám jakýmkoli ublížením na zdraví neb na pracovní schopnosti neb na cti, dále škody způsobené pozůstalým, o něž těmto osobám bylo pečovati.
4. Škody způsobené válečným zajatcům špatným nakládáním jakéhokoli druhu.
5. Jakožto škoda způsobená národům mocností spojených a sdružených všechny pense neb odškodnění stejného rázu poskytované vojenským obětem války (příslušníkům vojska pozemního, námořního nebo sil vzduchoplaveckých), a to zmrzačeným, raněným, nemocným nebo invalidním i osobám, o něž se tyto oběti války staraly; výše částek povinovaných vládám spojeným a sdruženým se pro každou ze jmenovaných vlád vypočte kapitalisací řečených pensí nebo podobných odškodnění ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, a to na základě sazeb platných ve Francii dne 1. května 1919.
6. Výlohy, jež vlády mocností spojených a sdružených měly s podporováním válečných zajatců, jejich rodin neb osob, o které se zajatci starali.
7. Příspěvky poskytované vládami mocností spojených a sdružených rodinám osob mobilisovaných nebo všech těch, jež sloužily ve vojsku, a jiným osobám na nich závislým; výše částek povinovaných vládám spojeným a sdruženým za každý jednotlivý rok, po který trval stav nepřátelství, vypočte se pro každou ze jmenovaných vlád na základě průměrných sazeb, jichž se používalo v onom roce pro takovéto platy ve Francii.
8. Škody způsobené občanským osobám tím, že byly od Rakouska nebo jeho spojenců donuceny pracovati bez spravedlivé odměny.
9. Škody na jakémkoli statku kdekoli ležícím, náležejícím některé z mocností spojených neb sdružených nebo jejich příslušníkům (vyjímaje vojenská díla a materiál vojenský nebo námořní), který byl jednáním Rakouska neb jeho spojenců na zemi, na moři nebo ve vzduchu odvlečen, zabaven, poškozen nebo zničen; dále škody, které jsou přímým následkem nepřátelského jednání nebo jakýchkoli válečných operací.
10. Škody způsobené ve formě vynucených záloh, pokut nebo podobných jiných vydírání se strany Rakouska nebo jeho spojenců na újmu občanského obyvatelstva.
Příloha II
§ 1
Komise zřízená článkem 179 bude míti název „komise reparační“; v následujících článcích bude označována slovem „komise“.
§ 2
Zástupci do komise budou vysláni Spojenými státy americkými, Velkou Britannií, Francií, Italií, Japonskem, Belgií, Řeckem, Polskem, Rumunskem, státem srbsko-chorvatsko-slovinským a Československem. Spojené státy americké, Velká Britannie, Francie, Italie, Japonsko a Belgie vyšlou po jednom zástupci. Pět ostatních mocností vyšle zástupce společného za podmínek naznačených níže v třetím odstavci § 3. Zároveň se zástupcem bude jmenován náhradník, který ho bude zastupovati v nemoci nebo za nutné nepřítomnosti, který však za všech jiných okolností bude míti jen právo býti přítomen při jednání bez jakékoli účasti v něm.
V žádném případě nesmí se účastniti jednání komise a hlasovati více než pět zástupců výše jmenovaných. Zástupci Spojených států, Velké Britannie, Francie a Italie budou míti toto právo vždy. Zástupce Belgie bude míti toto právo ve všech případech mimo ty, jež jsou vyjmenovány níže. Zástupce Japonska bude míti toto právo v případech, kdy budou zkoumány otázky týkající se škod utrpěných na moři. Společný zástupce pěti ostatních mocností shora vzpomenutých bude míti toto právo, když budou zkoumány otázky týkající se Rakouska, Maďarska nebo Bulharska.
Každá z vlád zastoupených v komisi bude míti právo vystoupiti z ní po dvanáctiměsíční výpovědi, již třeba notifikovati komisi a potvrditi během šestého měsíce následujícího po dni prvotní notifikace.
§ 3
Z ostatních mocností spojených a sdružených ty, jež by mohly míti zájem, budou oprávněny vyslati po zástupci, jenž bude přítomen a zúčastní se jednání jako přísedící, avšak jen, pokud budou zkoumány a projednávány nároky a zájmy oné mocnosti; takovýto zástupce nebude míti práva hlasovati.
Odbor, který zřídí komise, řídíc se článkem 179, skládá se ze zástupců těchto mocností: Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie, Italie, Řecka, Polska, Rumunska, státu srbsko-chorvatsko-slovinského, Československa. Toto složení neznamená nikterak nějaké předběžné rozhodnutí o přípustnosti nároků. Když tento odbor hlasuje, mají zástupci Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie a Italie po dvou hlasech.
Zástupci pěti ostatních mocností výše jmenovaných zvolí společného zástupce, který bude zasedati v komisi reparační za podmínek naznačených v § 2 této přílohy. Tento zástupce, který bude volen na rok, bude vybírán postupně z příslušníků každé z pěti mocností shora jmenovaných.
§ 4
Zemře-li, vzdá-li se nebo bude odvolán kterýkoli zástupce, náhradník nebo přísedící, musí jeho nástupce co možno nejdříve býti jmenován.
§ 5
Komise bude míti svoji hlavní stálou úřadovnu v Paříži a tu se shromáždí k prvé schůzi ve lhůtě co nejkratší, jakmile nabude tato smlouva působnosti; později se bude shromažďovati na takovém místě a v takových obdobích, jak shledá vhodným a jak bude nezbytné k nejrychlejšímu vyřizování jejích úkolů.
§ 6
V první své schůzi si komise zvolí ze zástupců svrchu uvedených předsedu a místopředsedu, kteří podrží svoje funkce rok a budou moci býti znovu voleni. Jestliže se místo předsedovo neb místopředsedovo uprázdní během ročního období, přikročí komise ihned k novým volbám pro zbytek řečeného období.
§ 7
Komise jest oprávněna jmenovati úředníky, jednatele a zřízence potřebné k vykonávání jejích úkolů a stanoviti jejich plat, zříditi odbory a výbory, jejichž členové nemusí býti nutně členy komise, a učiniti jakákoli opatření prováděcí nezbytná k vyplnění jejích úloh; konečně přenésti své oprávnění a splnomocnění na svoje úředníky, jednatele, odbory a výbory.
§ 8
Všechny porady komise budou tajné, leda že by se ze zvláštních důvodů v jednotlivých případech komise rozhodla jinak.
§ 9
Komise musí v obdobích, jež čas od času určí, a na požádání vlády rakouské vyslechnouti všechny vývody a důkazy předložené Rakouskem o všech otázkách týkajících se jeho platební schopnosti.
§ 10
Komise bude zkoumati nároky a poskytne vládě rakouské slušnou možnost vyjádřiti se, aniž se však tato vláda bude jakkoli moci účastniti rozhodování komise. Komise poskytne stejnou možnost spojencům Rakouska, bude-li toho mínění, že jde o jejich zájmy.
§ 11
Komise nebude vázána žádným zákonodárstvím ani určitým zákoníkem, ani zvláštními pravidly o vyšetřování a řízení. Bude se říditi spravedlností, slušností a poctivostí. Její rozhodnutí budou se musiti přizpůsobiti jednotným zásadám a pravidlům všude, kde bude možno užíti takových zásad a pravidel. Ustanoví pravidla vztahující se na způsob, jak nároky prokázati. Bude moci používati kteréhokoli řádného způsobu výpočtu.
§ 12
Komise bude míti všechnu moc a bude vykonávati všechna oprávnění udělená jí touto smlouvou.
Komise bude vůbec oprávněna měrou co nejširší dozírati na vše a prováděti vše, co se týče otázky napravení škod, jak jest upraveno v této Části, a bude moci vykládati její ustanovení. V rámci ustanovení této smlouvy jest komise zřízena všemi vládami spojenými a sdruženými, vyjmenovanými v paragrafech 2 a 3, jako jejich výhradný zástupce, který by podle jejich příslušného podílu přijímal, prodával, uschovával a rozděloval platby, jež má Rakousko podle ustanovení této Části této smlouvy poskytovati k náhradě škod. Komise se bude říditi těmito výjimkami a ustanoveními:
a) Každý díl celkové částky uznaných pohledávek, která nebude zaplacen zlatem neb loďmi, cennými papíry a zbožím neb kterýmkoli jiným způsobem, bude musiti býti od Rakouska uhrazen podle podmínek komisí stanovených odevzdáním poukázek, obligačních neb jiných cenných papírů v příslušné výši jakožto záruky tak, aby tím byl uznán díl dluhu, o nějž jde.
b) Odhadujíc občas platební schopnost Rakouska, bude komise zkoumati daňový systém rakouský; 1. za tím účelem, aby všech příjmů Rakouska, počítajíc v to i příjmy určené k platům neb úhradám vyplývajícím z jakékoli půjčky vnitřní, bylo použito výsadně k úhradě částky dlužné z důvodu náhrady škod, a 2. tak, aby nabyla jistoty, zda v celku daňový systém rakouský jest poměrně stejně přísný jako systém kterékoliv mocnosti zastoupené v komisi.
Komise reparační dostane pokyny nařizující, aby přihlížela zejména 1. ke skutečné hospodářské a finanční situaci rakouského území, jak je vymezeno touto smlouvou, 2. ke ztenčení jeho příjmových zdrojů a jeho platební síly, jež vyplývá z klausulí této smlouvy. - Pokud se situace Rakouska nezmění, je věcí komise, aby vše to uvážila, až bude určovati konečnou sumu závazků rakouských, splátky, které má tato země zapravovati, a odklady úrokových platů, za něž snad Rakousko bude žádati.
c) Komise přijme tak, jak jest ustanoveno v článku 181, od Rakouska jako záruku a uznání jeho dluhu poukázky ve zlatě svědčící majetníku, prosté jakýchkoli poplatků a daní, jež jsou nebo by mohly býti zavedeny vládou rakouskou nebo kteroukoli jinou veřejnou mocí na ní závislou; tyto poukázky budou složeny, jakmile to komise uzná za vhodné, a to ve třech částech, jejichž výši určí rovněž komise (koruny ve zlatě jsou splatné podle článku 214 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy):
1. Prvá emise bezúročných poukázek svědčících majetníku, splatných nejpozději do 1. května 1921; k umoření těchto poukázek použije se především platů, ke kterým se Rakousko zavázalo podle článku 181, po srážce částek určených k úhradě výloh na udržování okupačních vojsk a k zaplacení výloh za zásobování potravinami a surovinami; ony poukázky, které by nebyly ještě umořeny do 1. května 1921, budou pak vyměněny za nové poukázky téhož způsobu jako poukázky uvedené zde níže (§ 12 c, 2).
2. Druhá emise poukázek svědčících majetníku, zúročitelných 2 1/2 % (dvěma a půl procenty) od roku 1921 do r. 1926 a potom 5 % (pěti procenty) s příplatkem dalšího 1 % (jednoho procenta) na umoření celé sumy emise, počínajíc od r. 1926.
3. Úpis, že Rakousko složí, ovšem jen bude-li komise přesvědčena, že Rakousko může zajistiti jejich zúročení a úmor, jako další splátku poukázky svědčící majetníku, zúročitelné 5 % (pěti procenty), při čemž komise má určiti lhůty splatnosti a způsob zaplacení jistiny i úroků.
Doba splatnosti úroků, způsob použití fondu umořovacího a všechny otázky obdobné, týkající se vydání, správy a úpravy vydání poukázek, budou čas od času stanoveny komisí.
Další emise za účelem uznání a záruky mohou býti požadovány čas od času za podmínek, jež komise ustanoví později.
Jestliže by komise reparační přikročila ke konečnému a ne již jen prozatímnímu stanovení sumy obecných břemen postihujících Rakousko, hledíc k nárokům mocností spojených a sdružených, zničí komise bezodkladně všechny poukázky, které by byly vydány nad tuto sumu.
d) Jestliže by poukázky, dlužní úpisy neb jinaká uznání dluhu vydaná Rakouskem jako záruka nebo uznání jeho dluhu za náhradu škod byly přiděleny s konečnou platností, a nikoli jako záruka jiným osobám nežli jednotlivým vládám, k jejich prospěchu byla původně určena suma dluhu Rakouska za náhradu škod, bude řečený dluh vzhledem k těmto vládám pokládán za zaniklý částí rovnající se jmenovité hodnotě poukázek, jež byly takto konečně přiděleny, a příslušný závazek Rakouska, pokud jde o tyto poukázky, se omezí na závazek na nich vyjádřený.
e) Výdaje způsobené opravami a znovuvybudováním statků ležících v zabraných a zpustošených krajích, zahrnujíc v to i znovuzřízení svršků, strojů a všeho ostatního materiálu, budou odhadovány podle toho, co budou státi opravy a znovuzřízení v době, kdy práce budou provedeny.
f) Rozhodnutí komise o úplném neb částečném prominutí jistiny neb úroků kteréhokoli zjištěného dluhu Rakouska budou musiti býti odůvodněna.
§ 13
Co se týká hlasování, bude se komise říditi těmito pravidly:
Kdykoli se bude komise usnášeti, zapíší se hlasy všech zástupců s právem hlasovacím nebo, je-li některý z nich nepřítomen, jejich náhradníků. Zdržeti se hlasování pokládá se za hlasování proti návrhu projednávanému. Přísedící nemají práva hlasovacího.
Jednohlasnosti jest třeba o otázkách, jež mají za předmět:
a) svrchovanost mocností spojených a sdružených aneb úplné nebo částečné prominutí dluhu neb závazků Rakouska;
b) výši a podmínky poukázek a jiných obligačních papírů, které má složiti rakouská vláda, a stanovení doby i způsobu jejich prodeje, dání na trh neb rozdělení;
c) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících mezi 1. květnem 1921 a koncem r. 1926, tento rok v to počítajíc, přes rok 1930;
d) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících po r. 1926 na dobu delší tří let;
e) použití jiného způsobu odhadu škod v jednotlivém případě, než jaký byl přijat v dřívějším případu podobném;
f) výklad ustanovení této Části této smlouvy.
Všechny ostatní otázky budou rozhodovány většinou hlasů.
Jestliže by nastala mezi zástupci různost mínění o tom, zda k rozhodnutí jisté věci je zapotřebí jednohlasnosti čili nic, a jestliže by tento rozpor nemohl býti urovnán odvoláním k jejich vládám, zavazují se vlády spojené a sdružené neodkladně vznésti takovýto spor na osobu nestrannou jakožto rozhodčího, o jehož jmenování se dohodnou a jehož výrok se zavazují uznati.
§ 14
Rozhodnutí komise, která budou v souhlase s pravomocí jí udělenou, budou se moci ihned vykonávati a bude beze všeho možno jich hned použíti.
§ 15
Komise dodá každé zúčastněné mocnosti ve formě, jakou sama určí:
1. potvrzení, že má v držení na účet jmenované mocnosti poukázky z emisí nahoře vytčených; toto potvrzení může na požádání oné mocnosti býti rozděleno v díly, ne však více než pět;
2. čas od času potvrzení svědčící, že komise má v držení na účet jmenované mocnosti všeliké jiné předměty majetkové, dodané Rakouskem na splátku jeho dluhu za náhradu škod.
Potvrzení svrchu řečená budou vydávána na jméno a bude možno je po předchozím zpravení komise přenášeti rubopisem.
Jestliže poukázky jsou vydány, aby byly prodány neb dány na trh, a jestliže komise vydala předměty majetkové, musí příslušná část potvrzení býti vzata zpět.
§ 16
Vládě rakouské se od 1. května 1921 připíše na vrub úrok z jejího dluhu tak, jak jej ustanoví komise po srážce všech splátek provedených v hotovosti nebo v hodnotách jí rovnocenných aneb v poukázkách, vydaných ku prospěchu komise, a všech plateb uvedených v článku 189.
Výše tohoto úroku bude určena na 5 %, leda že by komise někdy později usoudila, že jest poměry odůvodněno tuto výši změniti.
Komise, stanovíc k 1. květnu 1921 celkovou sumu Rakouska, bude moci dlužné úroky z částek vztahujících se k napravení škod věcných účtovati mezi 11. listopadem 1918 a 1. květnem 1921.
§ 17
Nedostojí-li Rakousko kterémukoliv závazku určenému touto Částí této smlouvy, oznámí komise ihned toto nesplnění každé mocnosti zúčastněné, připojujíc všechny návrhy o opatřeních, jež uzná za vhodná vzhledem k tomuto nesplnění.
§ 18
Opatření, k nimž mocnosti spojené a sdružené budou oprávněny, jestliže by Rakousko svévolně závazků nesplnilo, a jež se Rakousko zavazuje nepokládati za činy nepřátelství, mohou obsahovati zákazy a donucovací prostředky rázu hospodářského a finančního a vůbec taková jiná opatření, jež by příslušné vlády snad pokládaly za vynucená okolnostmi.
§ 19
Platby, které se mají provésti ve zlatě nebo v hodnotách jemu rovnocenných na srážku uznaných nároků mocností spojených a sdružených, mohou kdykoli býti přijaty komisí v podobě statku movitého i nemovitého, zboží, podniků, práv a koncesí v územích rakouských neb mimo ně, lodí, obligací, akcií neb cenných papírů jakéhokoli druhu nebo peněz rakouských nebo jiných; jejich hodnotu v poměru ke zlatu určí komise sama podle sazeb spravedlivých a poctivých.
§ 20
Komise, stanovíc nebo přijímajíc platby, které se vykonají odevzdáním určitých statků neb práv, bude přihlížeti u nich ke všem oprávněným právům a zájmům mocností spojených a sdružených neb neutrálních i jejich příslušníků.
§ 21
Žádný člen komise není odpověden za jakýkoli čin neb opominutí, plynoucí z jeho funkcí, než vládě, která jej jmenovala. Žádná vláda spojená a sdružená nepřijímá ručení za žádnou jinou vládu.
§ 22
Tato příloha může v mezích ujednání této smlouvy býti změněna jednohlasným usnesením vlád zastoupených v komisi.
§ 23
Jakmile Rakousko a jeho spojenci vyrovnají všechny částky, jež jsou dlužni podle této smlouvy neb rozhodnutí komise, a jakmile všechny částky přijaté neb hodnoty je zastupující budou rozděleny mezi příslušné mocnosti, bude komise rozpuštěna.
Příloha III
§ 1
Rakousko uznává právo mocností spojených a sdružených, aby všechny lodi a čluny obchodní i rybářské, událostmi válečnými zničené nebo poškozené, byly nahrazeny tuna za tunu (hrubé nosnosti) a třída za třídu.
Přes to, že dnešní lodi a čluny rakouské představují tonáž o mnoho nižší nežli tonáž, kterou mocnosti spojené a sdružené ztratily napadením se strany Rakouska a jeho spojenců, bude právo svrchu uznané, pokud jde o rakouské lodi a čluny, vykonáno takto:
Rakouská vláda svým jménem a tak, že zavazuje všechny ostatní zájemníky, postupuje vládám spojeným a sdruženým vlastnictví ke všem obchodním a rybářským lodím a člunům náležejícím příslušníkům bývalého císařství rakouského.
§ 2
Rakouská vláda odevzdá komisi reparační všechny lodi a čluny vzpomenuté v paragrafu 1 do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.
§ 3
Lodi a čluny vzpomenuté v paragrafu 1 zahrnují všechny lodi a čluny a) plující neb oprávněné plouti s obchodní vlajkou rakousko-uherskou a zapsané v některém přístavě bývalého císařství rakouského; b) náležející osobě, společnosti nebo sdružení, které jsou státními příslušníky bývalého císařství rakouského, nebo společnostem neb sdružením některého jiného státu než spojeného nebo sdruženého, stojí-li pod dozorem nebo správou příslušníků bývalého císařství rakouského; nebo c) toho času stavěné 1. v bývalém císařství rakouském, 2. v některém jiném státě než spojeném neb sdruženém, pro osobu, společnost nebo sdružení, které jsou příslušníky bývalého císařství rakouského.
§ 4
Aby se opatřily doklady o vlastnictví pro každou loď odevzdanou, jak nahoře řečeno, rakouská vláda:
a) odevzdá o každé lodi komisi reparační k její žádosti kupní smlouvu neb jakoukoli jinou listinu zakládající převod plného vlastnictví lodi na jmenovanou komisi, a to vlastnictví nezatíženého žádnou výhradou, zástavou neb jakýmkoli břemenem;
b) učiní všechna opatření předepsaná komisí reparační, aby tyto lodi byly k disposici řečené komisi.
§ 5
Rakousko se zavazuje vrátiti in natura a v normálním udržovacím stavu mocnostem spojeným a sdruženým do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, v souhlase s řízením, jež ustanoví komise reparační, všechny lodi a pohyblivá zařízení pro říční plavbu, jež od 28. července 1914 přešly z jakéhokoliv důvodu v držení jeho neb některého jeho příslušníka, a jejichž totožnost bude možno zjistiti.
Aby se nahradily ztráty říční tonáže vzniklé z jakékoli příčiny, jež utrpěly za války mocnosti spojené a sdružené, a jež nebude možno nahraditi navrácením svrchu stanoveným, zavazuje se Rakousko postoupiti reparační komisi část svého říčního loďstva až do výše oněch ztrát; toto postoupení však nesmí přesahovati 20 % tohoto říčního loďstva, jak bylo dne 3. listopadu 1918.
Způsob tohoto postoupení bude určen rozhodčími stanovenými v článku 300 Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy; ti mají za úkol řešiti obtíže, jež stran rozdělení říční tonáže vyplývají z nové mezinárodní správy určitých říčních sítí nebo z územních změn týkajících se těchto sítí.
§ 6
Rakousko se zavazuje učiniti všechna opatření, jež by mu komise reparační udala, aby nabyla plného vlastnického práva ke všem lodím, jež byly snad za války postoupeny nebo mají býti postoupeny pod neutrální vlajky bez svolení vlád spojených a sdružených.
§ 7
Rakousko se zříká všech nároků jakéhokoli rázu proti vládám spojeným a sdruženým a jejich příslušníkům, pokud se tkne držení neb užívání jakýchkoli lodí anebo člunů rakouských a pokud se tkne všech ztrát nebo škod utrpěných na uvedených lodích nebo člunech.
§ 8
Rakousko se zříká všech nároků na lodi neb jejich náklady, jež byly potopeny přímo nebo následkem nepřátelské akce námořní a jež potom byly zachráněny, má-li na nich zájem některá z vlád spojených a sdružených nebo jejich příslušníci ať jako vlastníci, nájemci, pojišťovatelé, či z kteréhokoli jiného důvodu, a to nehledě k jakémukoli odsuzujícímu rozsudku, jež snad vynesl některý kořistní soud bývalého mocnářství rakousko-uherského neb jeho spojenců.
Příloha IV
§ 1
Mocnosti spojené a sdružené požadují a Rakousko se k tomu zavazuje, aby Rakousko k částečnému splnění závazků stanovených v této části a způsobem dále naznačeným poskytlo přímo svoje hospodářské zdroje k věcnému znovuvybudování zabraných území mocností spojených a sdružených měrou těmito mocnostmi určenou.
§ 2
Vlády mocností spojených a sdružených odevzdají reparační komisi seznamy udávající:
a) zvířata, stroje, nářadí, soustruhy a všechny podobné předměty rázu obchodního, jež byly vzaty, spotřebovány nebo zničeny od Rakouska nebo zničeny přímým následkem vojenských operací, a jež si tyto vlády, aby dostály potřebám neodkladným a spěšným, přejí míti nahrazeny zvířaty nebo předměty téhož druhu, nalézajícími se na rakouském území v době, kdy tato smlouva nabude působnosti;
b) potřeby k znovuvybudování (kámen, cihly, ohnivzdorné cihly, tašky, tesařské dříví, okenní tabule, ocel, vápno, cement atd.), stroje, otopná zařízení, nábytek a všechny předměty rázu obchodního, o nichž si uvedené vlády přejí, aby byly vyrobeny a zhotoveny v Rakousku a jim dodány k znovuzřízení území válkou postižených.
§ 3
Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 a) budou dodány do šedesáti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 b) budou dodány nejpozději do 31. prosince 1919.
Seznamy budou obsahovati všechny podrobnosti obvyklé v obchodních smlouvách o jmenovaných věcech, počítaje v to i výčet, dodací lhůtu (tato lhůta nesmí přesahovati čtyři léta) a místo dodání; nebudou však obsahovati ani určení ceny, ani odhad; stanoviti cenu nebo odhad ponechává na komisi, jak jest určeno dále.
§ 4
Jakmile dostane tyto seznamy, bude komise zkoumati, v jaké míře mohou býti požadovány od Rakouska předměty a zvířata v seznamech uvedené. Při svém rozhodování bude se komise říditi ohledem na vnitřní potřeby Rakouska, pokud toho bude potřebí k udržování jeho života sociálního a hospodářského. Rovněž bude míti zřetel na ceny a lhůty, v nichž podobné předměty lze dostati ve státech spojených a sdružených, a srovná je s těmi, jichž se má užíti u předmětů rakouských. Konečně obrátí zřetel na obecný zájem, jejž mají vlády spojené a sdružené, aby průmyslový život Rakouska nebyl rozrušen do té míry, že by byla ohrožena jeho schopnost dostáti ostatním povinnostem k náhradě škody od něho požadovaným.
Avšak stroje, nářadí, soustruhy a všecky podobné předměty obchodního rázu, jichž se právě používá v průmyslu, budou požadovány od Rakouska, jenom nebudou-li žádné jiné zásoby těchto věcí po ruce a ke koupi; mimo to požadavky tohoto rázu nebudou převyšovati 30 % množství kterékoli věci, jehož se užívá v některém rakouském podniku neb vůbec v jakémkoli rakouském závodě.
Komise poskytne zástupcům vlády rakouské možnost vyjádřiti se v určité lhůtě o schopnosti poskytnouti jmenovaný materiál, zvířata a předměty.
Rozhodnutí komise bude potom, a to co nejdříve, oznámeno vládě rakouské a jednotlivým zúčastněným vládám spojeným a sdruženým.
Vláda rakouská se zavazuje dodávati materiál, předměty a zvířata určené v tomto oznámení, a zúčastněné vlády spojené a sdružené zavazují se každá, pokud se jí týče, přijímati tyto dodávky předpokládaje, že budou vyhovovati podanému výčtu nebo že podle mínění komise nebudou nevhodné k tomu, aby se jich použilo k provedení náhrady škody.
§ 5
Komise určí hodnotu materiálu, předmětů a zvířat dodávaných, jak jest nahoře řečeno, a vlády spojené a sdružené, jež přijmou tyto dodávky, souhlasí, aby se příslušná částka připsala na jejich vrub, a uznávají ji za platbu Rakouska, která se má rozvrhnouti podle článku 183 této smlouvy.
Kde právo, požadovati věcné znovuvybudování, bude za těchto podmínek vykonáno, komise se přesvědčí, že částka připsaná ku prospěchu Rakouska vyjadřuje normální hodnotu vynaložené práce neb dodaného Rakouskem materiálu a že výše nároků uplatňovaných dotčenou mocností za škodu tímto způsobem z části napravenou se zmenšila v témž poměru, v jakém přispělo k nápravě škody.
§ 6
Jako okamžitou splátku na závazek stran zvířat, vzpomenutých v hořejším paragrafu 2, se Rakousko zavazuje dodati ve třech měsících následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, množství živého dobytka tuto udané, a to třetinu každého druhu měsíčně:
1. Vládě italské:
4 000 dojnic 3 - 5letých;
1 000 jalovic;
50 býků od 18 měsíců do 3 let;
1 000 telat;
1 000 tažných volů;
2 000 prasnic.
2. Vládě srbsko-chorvatsko-slovinské:
1 000 dojnic 3 - 5letých;
500 jalovic;
25 býků od 18 měsíců do 3 let;
1 000 telat;
500 tažných volů;
1 000 tažných koní;
1 000 skopců.
3. Vládě rumunské:
1 000 dojnic 3 - 5letých;
500 jalovic;
25 býků od 18 měsíců do 3 let;
1 000 telat;
500 tažných volů;
1 000 tažných koní;
1 000 skopců.
Zvířata dodaná budou zdravá a v normálním stavu.
Nebude-li se moci u zvířat takto dodaných zjistiti, že jsou totožná s těmi, jež byla odvlečena nebo zabrána, bude jejich cena počítána ku prospěchu závazků Rakouska k náhradě škody podle ustanovení paragrafu 5 této přílohy.
§ 7
Jako okamžitou splátku na závazek stran předmětů, vzpomenutých v hořejším paragrafu 2, se Rakousko zavazuje, v šesti měsících následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, dodati, a to každý měsíc šestinu, ta množství tvrdého i měkkého nábytku, určeného v Rakousku na prodej, jež mocnosti spojené a sdružené budou požadovati každý měsíc prostřednictvím komise reparační a jež tato komise uzná jednak za oprávněná, hledíc k tomu, co bylo odcizeno a zničeno za války na územích těchto mocností, jednak za přiměřená k přebytkům rakouským. Cena těchto předmětů bude počítána Rakousku ku prospěchu za podmínek naznačených v paragrafu 5 této přílohy.
Příloha V
§ 1
Rakousko poskytuje každé z vlád spojených a sdružených volnost požadovati jako částečnou náhradu každoroční dodávku surovin níže vypočítaných, a to po pět let následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti. Množství surovin požadovaných musí se míti k předválečnému dovozu z Rakouska do oné země tak, jako se mají zdroje Rakouska omezeného na hranice dané mu touto smlouvou k předválečným zdrojům bývalého mocnářství rakousko-uherského. Suroviny, o které jde, jsou tyto:
stavební dříví a dřevěné výrobky;
železo a železité směsi;
magnesit.
§ 2
Cenou placenou za výrobky jmenované v předcházejícím paragrafu bude cena placená příslušníky rakouskými. Obal a dopravné k hranicím rakouským musí býti počítány za nejvýhodnějších podmínek stanovených pro dodávky týchž výrobků příslušníkům rakouským.
§ 3
Přídělové nároky po rozumu této přílohy budou se prováděti prostřednictvím komise reparační. Tato komise bude ku provádění hořejších opatření oprávněna rozhodovati o všech otázkách vztahujících se k příslušnému řízení, k jakosti a množství dodávek, ke lhůtám a podmínkám dodacím a platebním. Žádosti, provázené potřebnými výčty, budou oznámeny Rakousku sto dvacet dní přede dnem určeným za počátek provedení dodávek, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti od 1. ledna 1920, a třicet dní před tímto dnem, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti mezi dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a 1. lednem 1920. Bude-li komise toho názoru, že by úplné splnění žádostí přílišně zatížilo rakouské průmyslové potřeby, bude je moci oddáliti nebo zrušiti a týmž způsobem určiti pořad dodávek.
Příloha VI
Rakousko se zříká ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Italie všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad, jež má na kabelech a kabelových částech spojujících území italská, počítajíc v to území přikázaná Italii touto smlouvou.
Podobně se zříká Rakousko ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených všech práv, právních titulů a jakýchkoli výsad na kabelech nebo kabelových částech vzájemně spojujících území postoupená Rakouskem podle této smlouvy různým mocnostem spojeným a sdruženým.
Státy, o které jde, jsou povinny zachovati zakotvení a službu řečených kabelů.
Pokud se týká kabelu Terst-Korkyra, bude vláda italská strany vztahů ke společnosti, které kabel vlastnicky náleží, v stejném postavení jako dříve vláda rakousko-uherská.
Hodnota kabelů nebo kabelových částí, jmenovaných v obou prvých odstavcích této přílohy, vypočítaná na základě zařizovacích nákladů a zmenšená o přiměřené procento za opotřebování, bude připsána ku prospěchu Rakouska na účtu náhrad škod.
Přílohy k čl. 196
Příloha I
Toskansko
Korunní klenoty (část, která z nich zbyla po jejich rozptýlení), soukromé klenoty kurfiřtky Medicejské, medaile tvořící část dědictví medicejského a jiné drahocenné věci - všechno z vrchnostenského majetku podle dohod smluvních a nařízení pro případ smrti - které byly zavezeny do Vídně v 18. století.
Nábytek a stříbrné stolní náčiní medicejské, pak gemma Aspasiova ke splacení dluhu domu rakouského koruně toskánské.
Staré hvězdářské a fysikální nástroje akademie del Cimento, odcizené domem lotrinským a zaslané jako dar bratrancům z císařského domu vídeňského.
Modena
Madona od Andrey del Sarto a čtyři kresby Coreggiovy z majetku pinakotéky modenské, vyvezené roku 1859 vévodou Františkem V.
Tři rukopisy z knihovny modenské, a to Biblia Vulgata (cod. lat. 422 - 423), Breviarium romanum (cod. lat. 424) a Officium Beatae Virginis (cod. lat. 262), vyvezené vévodou Františkem V. r. 1859.
Bronzy odvezené za stejných okolností r. 1859.
Některé předměty, mezi nimi dva obrazy od Salvatora Rosy a jedna podobizna od Dossa Dossiho, které si vyžádal vévoda modenský r. 1868 jako podmínku provedení dohody z 20. června 1868, a jiné předměty vydané r. 1872 za stejných okolností.
Palermo
Předměty pořízené pro krále normanské v 12. století v Palermu, kterých bylo užíváno při korunovací císařů; tyto předměty byly vyvezeny z Palerma a jsou nyní ve Vídni.
Neapol
98 rukopisů odcizených z knihovny S. Giovanni a Carbonara a jiných knihoven neapolských r. 1718 na rozkaz rakouský a zavezených do Vídně.
Různé listiny vyvezené v různých dobách ze státních archivů milánských, mantovských, benátských, modenských a florentských.
Příloha II
I. Trojdílný Rubensův obraz Sv. Ildefonsa z opatství St. Jacques sur Coudenberg v Bruselu, zakoupený v roce 1777 a zavezený do Vídně.
II. Předměty a listiny odcizené r. 1794 z Belgie a zavezené do Rakouska, aby tam byly v bezpečí, a to:
a) zbraně, zbroj a jiné předměty, pocházející z bývalé zbrojnice bruselské;
b) poklad zlatého rouna, chovaný někdy v dvorské kapli v Bruselu;
c) razidla na mince, medaile a známky od Theodora van Berckela, které tvořily podstatnou část komorního archivu bruselského;
d) průvodní rukopisné exempláře chorografické mapy Rakouského Nizozemí, pořízené v letech 1770 až 1777 lieutenant-generálem hrabětem Jasem de Ferraris, a doklady k ní se vztahující.
Příloha III
Předmět odcizený v území, která byla součástí Polska po prvém rozdělení r. 1772:
zlatý pohár krále Ladislava IV. číslo 1114 dvorského musea vídeňského.
Příloha IV
1. Listiny, zápisy historické, rukopisy, mapy atd., za jichž vrácení žádá stát československý a které byly na rozkaz Marie Terezie vyvezeny Thaulowem z Rosenthalu.
2. Listiny pocházející z královské české dvorské kanceláře a z české dvorské komory a umělecké předměty, které, jsouce částí výzdoby královského hradu pražského a jiných královských zámků českých, byly odcizeny císaři Matyášem, Ferdinandem II., Karlem VI. (kolem r. 1718, 1723 a 1737) a Františkem Josefem I. a jsou nyní v archivech, císařských zámcích, museích a jiných ústředních ústavech veřejných ve Vídni.