1, odst. 1. až 3.

Na státní úředníky, soudce, státní učitele, dále státní zaměstnance náležející do kategorie sluhů (podúředníky a sluhy), kteří vstoupili do výslužby před 31. srpnem 1919, a na pozůstalé po těchto zaměstnancích a po takovýchto zaměstnancích, zemřelých v činné službě před 1. srpnem 1919, a to:

Obdobně se rozšiřuje platnost zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., na četnické důstojníky vykonné, mužstvo a kancelářské sluhy u četnictva a jejich pozůstalé, jenže místo 1. září 1919 je zde časovým dělítkem 1. leden 1920.

Při platech netříděných podle stupnic platových tvoří podklad podle odstavce 1., č. 2., platový stupeň, do kterého by zaměstnanec podle svého služného náležel, kdyby platy jeho kategorie byly bývaly tříděny dle stupňů podle pravidel nahrazených zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n. Pokud by služné neodpovídalo žádnému takto zjištěnému stupni, vezme se za podklad stupeň nejblíže nejvyšší, dosahuje-li služné aspoň průměru dvou nejbližších stupňů platových, a nižší, jestliže tohoto průměru nedosahuje.

Na započitatelné starobní, služební, činovní a osobní přídavky se při určení stupně nebéře zřetele. Do nové pensijní základny vpočtou se však započitatelné osobní přídavky a starobní přídavky úředníků výší původní, činovní výší nyní započitatelnou. V náhradu za započitatelné starobní a služební přídavky sluhů, podúředníků a četnictva užije se ustanovení posledního odstavce § 2 čl. I. zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 25 Sb. z. a n. na rok 1920.

Není-li možno pro výměru požitků získati úplně bezpečných podkladů ani z listin stran, ani z úředních spisů, jest požitky vyměřiti podle zjištěných případů obdobných nebo blízkých; zejména lze bez dalšího upraviti pense minimální podle minimálních sazeb stanovených zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, a pense vdov a sirotků ve výši nebo na základě 45 % nové pensijní základny.

Dary a přídavky z milosti se do požitků podle předchozích ustanovení vyměřených započtou.

2, odst. 2. a 3.

Sazby, stanovené §em 4 nařízení býv. ministerstva financí ze dne 11. září 1918, č. 334 ř. z., se však zrušují a stanoví se toto:

Sazby činí:

I/A.

I/B.

II/A.

II/B.

III/A a B jako II/A a B․

IV. Pro každého sirotka bez obou rodičů, pokud má sirotčí pensi bez ohledu na výši ročně:

Součet přídavků pro sirotky uvedené pod a) nesmí býti dohromady vyšší než 3024 Kč, pro sirotky uvedené pod b) ne vyšší než 1800 Kč.

V. Poživatelům pensí a darů z milosti při roční částce:

až výlučně 200 Kč 300 Kč,

od 200 Kč " " 1600 Kč 408 Kč,

od 1600 Kč výše 504 Kč.

2. Členové rodiny se pro nárok na drahotní přídavek počítají pouze, jestliže jsou dány podmínky, jež by pro ně zakládaly nárok na zaopatřovací požitek.

3. Na člena rodiny, u kterých nejsou dány podmínky podle čís. 2., lze drahotní přídavek zcela nebo z části povoliti, jestliže jsou obdobně dány podmínky, za kterých by bylo lze povoliti pro ně zaopatřovací požitek.

4. Požadavek vyššího přídavku než I. třídy a zánik nároku na přídavek musí oprávněný ohlásiti a podmínky nároku prokázati.

Svobodní pensisté, kteří žijí ve společné domácnosti s prarodiči, rodiči neb se sourozenci, mohou býti na roveň pokládáni ženatým bezdětným pensistům, uhražují-li důsledkem právního nebo mravního závazku prokazatelně převážnou částí výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost.

5. Částky přijaté bez oprávnění srazí se při nejblíže příští výplatě odpočivného neb zaopatřovacího požitku.

Nejvyšší hranice, stanovená pro nárok na mimořádné výpomoci podle nařízení býv. min. financí z 19. listopadu 1917, čís. 450 ř. z., a podle zvláštních pravidel k tomuto nařízení vydaných se ruší.

Mimořádná výpomoc, stanovená tímto nařízením pro sirotky bez otce, přiznává se spolu s nouzovou výpomocí podle zákona ze dne 26. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n., i pensistovi pro jeho děti, pokud by pro ně příslušel nárok na výchovný příspěvek.

Jestliže by pro téhož oprávněného byly založeny nároky na drahotní přídavky jakéhokoli druhu z různých důvodů, náleží pouze jeden nárok, při různé výši nárok na drahotní přídavky vyšší.

§ 3.

Ustanovení §§ 1 a 2 platí obdobně i pro poživatele odpočivných a zaopatřovacích platů, jež plynou z pensijních a provisních ústavů drah státních a sestátněných.

Jak se upraví běžné dary z milosti, zastupující řádné odpočivné a zaopatřovací požitky i drahotní přídavky k nim, vyhrazuje se opatření ministerstva železnic.

§ 4.

Pro státní zaměstnance neželezniční a jejich pozůstalé, kteří požívají renty z úrazového pojištění (zaopatření), platí místo ustanovení § 62, předposlední odstavec, a § 63, poslední věta, zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z., ve znění stanoveném zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, a § 67, předposlední odstavec, zákona ze dne 28. července 1917, č. 319 ř. z., rovněž ustanovení čl. IX. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920.

8, nový odstavec.

Příslušné ministerstvo může výhody tohoto zákona zcela nebo z části odepříti osobám, bydlícím mimo území tohoto státu.