Vyměřuje-li se daň ve smyslu § 2a) zákona podle nejvyšší možné výkonnosti poháněcího zařízení a jeho využití, počítá se daň z vodní síly ze součinu využité výkonnosti poháněcího zařízení a doby provozu.

Při stanovení této výkonnosti postupuje se takto:

Počítá-li se vodní síla na základě průměrného výkonu ve smyslu § 3, odst. 2., zákona, provede se potřebný výpočet na podkladě soustavného zjišťování skutečně využité vodní síly, konaného podnikatelem neb jiným finančními úřady uznaným činitelem po delší období způsobem v § 1, odst. 2., č. IV., nařízení vyznačeným, a jehož způsob provedení i výsledek byl ověřen ve smyslu § 16 nařízení.

Má-li se vyměřovati daň podle poháněného zařízení, jest rozlišovati tyto případy:

Poněvadž v případě č. 3. je nutno k provozu používati smíšené zařízení poháněcího, řídí se vyměřování daně podle § 6 zákona.

Nastoupí-li případ č. 2., musí se část poháněného zařízení, která není v zdanitelném provozu, dáti pod úřední závěru; toto opatření provede dozorčí úřad podle toho, jak ten který případ k zamezení možného zkrácení daně toho vyžaduje, a podle obdoby ustanovení, platných pro jiné spotřební daně. Když podnikatel přes to, že vodní síla by stačila k pohonu strojů, používá k provozu i v případě č. 1. nebo č. 2. vodní síly také jiné energie, ačkoliv toho není nezbytně nutno, a nechce-li podnikatel zapravovati daň z vodní síly podle plné spotřeby všech strojů, ačkoliv by mohly býti vodním dílem bez ohledu na jeho výkonnost, případně po sobě, poháněny, nastupuje ustanovení o smíšeném poháněcím zařízení podle § 6 zákona.

Kilowatové hodiny, t. j. kilowatová počitadla, zaznamenávající elektrickou energii, na kterou síla vodního motoru se převádí přímo po její výrobě, musí býti připevněna na rozváděcí desce tak, aby bylo možno počitadlo úředními závěrami zabezpečiti. Vedení elektrického proudu až ke kilowatovým hodinám musí býti finančním orgánům přístupno, a uzná-li toho finanční úřad I. stolice potřebu, od vypínače až k počitadlu zabezpečeno pláštěm tak přizpůsobeným, aby mohl býti dán pod úřední závěru. Stejně může finanční úřad I. stolice žádati, aby i vypínač byl opatřen poklopem tak upraveným, aby mohly býti přiloženy úřední závěry. Počitadla musí býti úředně cejchována; podnikatel je povinen každý pátý rok dáti je znovu úředně přecejchovati a během této lhůty tehdy, když počitadlo vykazuje větší úchylku než 4 %.

Ministerstvo financí může v dohodě s podnikatelem pro jednotlivé případy nebo všeobecně stanoviti, za jakých podmínek mohou podnikatelé používati ke zjištění vodní síly způsobů jiných, než jaké jsou v předchozích ustanoveních obsaženy, a to zejména přístrojů samočinně zapisujících.

Při smíšeném poháněcím zařízení lze výkonnost vodního poháněcího zařízení samostatně zjišťovati podle § 2a) a § 3, odst. 2., zákona, nedojde-li k rozhodnutí na základě dobrozdání znalce nebo na základě dohody. Rozhodnutí na základě dobrozdání znalce vydává nebo dohodu uzavírá finanční úřad I. stolice, při čemž se postupuje podle § 16 nařízení.

Pro dohodu podle § 6, odst. 2., zákona platí obdobně ustanovení § 6 nařízení, při čemž podnikatel má nárok žádati, aby dbáno bylo veškerých důvodů, jím pro docílení dohody uplatňovaných, po případě vyžádati si rozhodnutí vyššího finančního úřadu.

Pro paušalování je směrodatným ohled jednak na malý počet koňských sil k provozu použitých a skrovný rozsah podniku vůbec, jednak na obtížnost, spojenou s vyměřováním podle §§ 1 až 7 nařízení a spočívající v nepříznivých poměrech, v nepřehlednosti zařízení a ve stížené možnosti pořizování potřebných zápisů.

Má-li se paušalování povoliti podle § 7, č. 2., zákona, je podnikatel povinen prokázati podle § 16 nařízení nemožnost zjištění veškerých, k vyměření daně podle §§ 2 a 3 zákona nutných podmínek.

Paušál vyměřuje se zásadně tak, aby se rovnal plně oné výši daně, která by pravděpodobně odpovídala zdanitelné síle zjištěné podle §§ 2 až 6 zákona.

Paušalování daně z vodní síly navrhuje finanční úřad I. stolice na základě odůvodněné žádosti podnikatelem předložené a výsledků případného úředního šetření; ministerstvo financí může podřízené úřady zmocniti, by podle určených zásad paušál samy povolovaly.

Paušál se vyměřuje některým z těchto způsobů:

Paušál platí se ve čtvrtletních lhůtách předem. Smlouvy paušalovací uzavírají se zpravidla na 3 roky s právem oboustranné roční výpovědi a podle zvláštního úředního vzorce; též k žádostem za paušalování daně lze užíti úředních vzorců.

Pro přechodnou dobu, než bude možno zjistiti skutečnosti, potřebné pro řádné vyměřování daně nebo paušálu, může podnikatel jak vodního díla již stávajícího v době, kdy zákon nabyl účinnosti, tak i vodního díla později nově zřízeného anebo přestavěného, jehož osvobození, udělené mu na základě § 9 zákona, pozbylo platnosti, žádati finanční úřad I. stolice o stanovení přechodného paušálu; tento paušál vyměřuje se způsobem, §§ 8 až 9 nařízení stanoveným, na dobu pravděpodobně postačitelnou k vyšetření skutečností, potřebných k řádnému vyměření daně nebo paušálu, nejdéle však na dobu 6 měsíců a s výhradou, že tento přechodný paušál bude s dodatečnou platností zvýšen nebo snížen podle výšky daně nebo paušálu, vyměřených na podkladě skutečností normálně zjištěných, přesahuje-li diference 20 %.

O výkonnosti vodních motorů, o době provozu, jeho rozsahu a všech úkonech, nutných k zjištění daně, je podnikatel povinen konati po provozní dobu zápisy v měsíčně vedeném "ohlašovacím a provozním rejstříku", není-li daň paušalována a nepostará-li se podnikatel o automatické zaznamenávání síly zdanitelné kilowatovými hodinami anebo jiným vhodným a od finančního úřadu I. stolice schváleným způsobem.

Finanční úřad může předepsati pro rejstřík zvláštní vzorec, vhodný pro podnik, anebo vůbec naříditi používání úředního tiskopisu, vydávaného za náhradu výloh.

O době provozu se zapisuje přímo po každém úkonu

Za dobu provozu nepovažuje se ona doba, v níž bylo nutno vodní motor uvésti do chodu za účelem vyzkoušení jeho činnosti nebo při živelních pohromách nebo jinou než vlastní silou pro neodlučitelné spojení s jinými stroji, avšak aniž by v těchto případech vyvozené síly bylo k pohonu využito; podnikatel musí však nejdéle bezprostředně po spuštění a opětném zastavení motoru zapsati přes celou stránku ohlašovacího a provozního rejstříku a všech jeho stejnopisů jak počátek, tak i konec tohoto provozu, a to s náležitým odůvodněním; na požádání finančních úřadů je povinen okolnosti, předpokládané pro nepočítání doby provozní, věrohodně prokázati.

O výkonnosti vodního motoru je podnikatel povinen zapsati v čelo rejstříku nejvyšší možnou výkonnost a jí příslušné průtočné množství vody, spád a užitečný efekt.

Vyměřuje-li se daň podle skutečného využití, zapisovati je mimo to soustavně po dobu provozní v případě § 2 a) zákona každou změnu skutečností, sloužících ke zjištění množství vody, proteklé motorem, a příslušný spád, a v případě § 2 b) zákona množství koňských sil, potřebných k normální výkonnosti jednotlivých strojů poháněného zařízení.

Podnikatel je povinen do 20. každého následujícího měsíce podle stavu, jaký byl na konci výkazního měsíce, uzavříti rejstřík a vypočísti v něm daň tímto způsobem:

Uvedenými způsoby vypočtené koňské síly hodinové, násobené sazbou daňovou, činí vypadající daň.

Podnikatel je povinen takto vypočtenou daň zapraviti způsobem v § 26 nařízení předepsaným a vyznačiti v rejstříku, jakým způsobem a kdy platbu vykonal. Rejstříky je povinen vésti dvojmo; jeden stejnopis rejstříku odevzdá ve stejné lhůtě dozorčímu úřadu a druhý je povinen po 5 roků v podniku uschovávati a na požádání kdykoli dozorčím orgánům předložiti.

Ministerstvo financí vydá po dohodě s ministerstvy veřejných prací a zemědělství směrnice pro složitější zjišťovací metody, z nichž podnikatel může si voliti v dohodě s finančním úřadem I. stolice metodu, vhodnou pro svůj podnik, s tím účinkem, že výsledek tímto způsobem zjišťování získaný bude finančním úřadem I. stolice do odvolání uznán za základ pro vyměřování daně.

Při způsobu zjišťování je třeba dbáti toho, by zároveň byly vyšetřeny všechny technické (vodohospodářské) skutečnosti, potřebné k upravení zápisů ve vodních knihách v příslušném řízením vodoprávním.

Předloží-li podnikatel výpočty o výkonnosti poháněcího zařízení neb o spotřebě síly poháněného zařízení nebo návrhy, jak měřiti a zjišťovati skutečnosti, mající vliv na zdanění, kteréžto výpočty a návrhy byly provedeny civilním inženýrem úředně autorisovaným, anebo výjimečně ze zvláštních důvodů státním inženýrem okresní stavební správy nebo hydrologického ústavu, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi inženýrem vodohospodářské nebo kulturně-technického úřadu, vezme finanční úřad I. stolice tyto výpočty a návrhy z podklad pro zjišťování síly zdanitelné s právem je odvolati, příslušejícím jak úřadu, tak podnikateli, a to s výhradou, že, nebudou-li tyto výpočty a návrhy při případném, dodatečně provedeném úředním šetření shledány správnými, může býti se zpětnou platností provedeno nové upravení daně, které by odpovídalo skutečnému stavu.

Ve všech případech, kde ve smyslu ustanovení zákona nebo tohoto nařízení bude daň upravena na základě dohody neb zvláštního úředního povolení nebo přiznání, a kde vzniknou úřadu výlohy z provedení zvláštních úředních šetření nebo zařízení, může finanční úřad požadovati na podnikateli nahrazení těchto nákladů.

Podnikatel vodního díla, který činí nárok na osvobození od daně z vodní síly podle § 9, odst. 1., zákona, je povinen na požádání finančních úřadů prokázati počet a druh vodních motorů, jich průtočné množství vodní, příslušný spád a množství koňských sil potřebných k normální výkonnosti jednotlivých strojů poháněného zařízení.

Podnikatel vodního díla, který činí nárok na osvobození od přirážky daně z vodní síly podle § 9, odst. 1., zákona, je povinen tento nárok ohlásiti u finančního úřadu I. stolice písemně ve dvojím vyhotovení nebo současně s ohlášením, k němuž je povinen podle §§ 28 až 30 nařízení, a s udáním skutečností, na nichž se tento nárok zakládá (zejména s udáním nejvyšší možné výkonnosti poháněcího nebo spotřeby síly poháněného zařízení) a doby provozu, od které podnikatel nárok na osvobození činí.

Osvobození od daně nebo přirážky dle § 9, č. 1., zákona platí pouze pro dobu, po kterou se skutečnosti, na nichž se osvobození zakládá, nezmění; při nastalé změně je podnikatel povinen říditi se ustanoveními, která jsou předepsána pro podniky dani podléhající, zejména tedy ustanoveními §§ 12 až 15 a 29 nařízení.

Podnikatel je oprávněn žádati, aby mu finanční úřad I. stolice na základě úředního zjištění uvedených skutečností přiznal zvláštním výměrem osvobození od daně nebo přirážky podle § 9, odst. 1., zákona s platností na dobu, pokud se nezmění zjištěné skutečnosti, tvořící podmínky osvobození; při změně těchto skutečností je podnikatel povinen buď je ohlásiti s vyznačením důsledků anebo žádati o opětné úřední zjištění a o případnou změnu přiznaného osvobození.

Odvozenou silou vodní rozumí se zdaněnou vodní energií vyrobená síla, t. j. taková síla, která vznikne dopravením jistého kvanta vody vodním motorem, jehož síla byla zdaněna, do vyšší polohy, z níž se této vody používá k pohonu jiných vodních motorů, takže vodní síla těmito vyrobená již novému zdanění nepodléhá; totéž osvobození platí i pro vodní sílu, vyrobenou stejným postupem jinou hnací silou, k jejímuž vyvození bylo použito surovin, z nichž zapravena byla jiná daň spotřební, ku příkladu dávka uhelná nebo daň z minerálních olejů.

O povinnosti k ohlášení nároků na osvobození, případně o jeho úředním přiznání platí ustanovení §§ 18, 19 a 20 nařízení.

Podnikatel vodního díla od daně osvobozeného, po případě vodního díla, z něhož se odvozuje vodní síla, pro niž činí podnikatel nárok na osvobození, je povinen konati na požádání finančního úřadu I. stolice zápisy podle obsahu a vzorce, jak mu bude dle potřeby jednotlivých případů k zabezpečení důchodku určeno.

Osvobození síly vodního díla, kterou používají obce k čerpání vody, od daně povoluje se jen za těchto podmínek:

Stran povinnosti k ohlášení nároků na osvobození, případně jeho úředního přiznání platí ustanovení §§ 18, 19 a 20 nařízení.

Stejná ustanovení platí obdobně pro družstva, která používají vodní síly z vodního díla k účelům melioračním s vyloučením výdělečnosti.

Osvobození od daně pro nová vodní díla povoluje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy veřejných prací a zemědělství k odůvodněné žádosti podnikatele podané u finančního úřadu I. stolice, v rámci zákonem stanoveném a se zřetelem k možnosti racionelního využití síly vodního díla, k obvyklé rentabilitě a amortisaci. Podnikatel je povinen na požádání finančního úřadu I. stolice předkládati každoročně v pravidelné lhůtě, podnikatelem zvolené a finančnímu úřadu předem oznámené, účetní rozvahu ku přezkoušení v tom směru, zda trvají podmínky osvobození, a konati podrobné zápisy, jak je finanční úřad I. stolice podle poměrů toho kterého podniku k získání přehledu provozu ve směrech shora naznačených nařídí.

K vodním dílům lze počítati též údolní přehrady a jiné nádrže vodní po 1. lednu 1919 zbudované, pokud jsou tyto přehrady podmínkou pro umožnění neb zlepšení výkonnosti vodního díla, a je-li podnikatel vodního díla povinen přispívati na jich stavbu a udržování.

Novým vodním dílům, zřízeným a uvedeným do provozu po 1. lednu 1926, přiznává se úplné osvobození od daně z vodní síly pro první patnáctiletí bez předchozího přezkoušení jejich výnosnosti podle § 9 zák. č. 338/1921 Sb. z. a n.; stejně přiznává se bez předchozího přezkoušení výnosnosti pro první patnáctiletí další osvobození od daně z vodní síly pro vodní díla, zřízená a uvedená do provozu v době od 1. ledna 1919 do 31. prosince 1925, byla-li za příslušná roční období včetně roku 1925 nevýnosnost jejich prokázána.

Zmíněná osvobození přiznají se však pouze tehdy, neodpisoval-li podnikatel kapitál investovaný do vodního díla takovými částkami, jimiž by tento kapitál umořil v době kratší 30 let. Příslušný průkaz o tom je podnikatel povinen podati na požádání finančních úřadů I. stolice.

Výnosností podle § 9 zák. č. 338/1921 Sb. z. a n. rozumí se podnikatelský zisk 3,5 % z kapitálu investovaného.

Pro osvobození vodních děl, rekonstruovaných po 1. lednu 1919, od daně z vodní síly platí obdobně ustanovení § 23 nařízení.

O výlohách za úřední šetření, spojené se zjišťováním předpokladů pro osvobození od daně z vodní síly nebo jeho úřední přiznání podle § 9 zákona, platí ustanovení § 16 nařízení.

Daň z vodní síly zapravuje se zpravidla najednou za veškeré, v jednom kalendářním měsíčním období, provedené poplatné úkony a je splatna do 20. dne příštího měsíce.

Daň se zapravuje zvláštními pro daň z vodní síly určenými a za náhradu výloh vydávanými čtyřdílnými šekovými vplatními lístky poštovní spořitelny v Praze na šekový účet ministerstva financí v Praze. Na stvrzence, na návěští a na složence vplatního lístku musí podnikatel vodního díla vyznačiti příslušný dozorčí úřad (§ 32 nařízení), jméno a bydliště toho, kdo je povinen k zaplacení daně, za které vodní dílo, k jakému účelu a za které provozní období (měsíc případně čtvrtletí) daň zapravuje.

Ministerstvu financí je vyhrazeno určiti v jednotlivých případech jiný způsob zapravování daně.

Úroky z prodlení činí podle obdoby § 4, odst. 1., zákona ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., deset procent dlužné částky.

Vymáhání dlužné daně, jakož i povinnost platiti úroky z prodlení, nastává dle obdoby § 4, odst. 2., citovaného zákona a článku 4., odst. 12., prov. nař. k němu ze dne 28. července 1921, č. 266 Sb. z. a n., hned po uplynutí lhůty, do které je daň z vodní síly dle § 26 tohoto nařízení splatna; úrok z prodlení čítá se ode dne, který bezprostředně následuje po uplynutí této lhůty.

Každý, kdo již přede dnem, kdy zákon nabyl účinnosti, užívá vodní síly k pohonu nebo je držitelem vodního díla, způsobilé k zužitkování vodní síly, mimo podnikatele, jichž vodní síla je osvobozena od placení daně ve smyslu § 9, odst. 1., č. 1., zákona, je povinen nejpozději do 24. května 1922 dozorčímu úřadu písemně ve dvojím vyhotovení, z nichž jedno potvrzené obdrží zpět, ohlásiti tyto všeobecné údaje:

Nemůže-li podnikatel z důležitých důvodů některých ze shora uvedených údajů ve stanovené lhůtě učiniti, může finanční úřad I. stolice k žádosti včas podané lhůtu tuto přiměřeně prodloužiti.

Podnikatel vodního díla, které po dni, kdy zákon nabyl účinnosti, bude zřízeno nebo které po vypršelém osvobození bude podléhati dani, je povinen učiniti ohlášení obdobně podle ustanovení § 28 nařízení, a to zpravidla nejdéle 14 dnů před zahájením zdanitelného provozu.

Kromě údajů, předepsaných v § 28, je podnikatel povinen podle toho, jak hodlá daň zapravovati, stejným způsobem ohlásiti:

Pro úřední šetření, konané k žádosti podnikatelově a na jeho náklad, platí ustanovení § 16 nařízení.

Každý podnik, podléhající dani z vodní síly, musí býti zevně označen způsobem, vyjadřujícím zřejmě jméno podnikatele, hlavní předmět podnikání, a není-li tak již z tohoto označení vidno, že jde o podnik, používající vodní síly, ještě tuto okolnost.

Přímým důchodkovým dozorem je pověřen důchodkový kontrolní úřad, který je příslušný podle místa podniku, podléhajícího důchodkovému dozoru, a úřady tomuto nadřízené.

Ministerstvo financí může přímým nebo vyšším důchodkovým dozorem pověřiti též technickou finanční kontrolu.

Zostřený důchodkový dozor může naříditi finanční úřad I. stolice, bylo-li v rozsahu majícím podstatný vliv na výměr daně zjištěno, že byla do ohlašovacího a provozního rejstříku nesprávně zapisována doba provozu nebo měření proteklého množství vody a spádu, anebo že zapisování druhu a počtu strojů poháněného zařízení do chodu uvedených dělo se tak, že je obava, že by snížen byl podklad pro výpočet daně, a že vůbec skutečnosti, směrodatné pro výpočet daně, byly v důležitých bodech nesprávně udávány, a nemůže-li podnikatel tyto nesprávnosti, byv o nich a o zamýšleném zavedení zostřeného důchodkového dozoru protokolárně vyslechnut, náležitě ospravedlniti.

Chová-li finanční úřad I. stolice o těchto nesprávnostech pouze odůvodněnou domněnku, aniž by bylo možno zmíněné nesprávnosti ihned prokázati, může býti zaveden zostřený důchodkový dozor pouze se schválením ministerstva financí; hrozí-li nebezpečí z prodlení, může finanční úřad I. stolice zavésti zostřený důchodkový dozor ihned proti dodatečnému schválení ministerstva financí za současného podání zprávy.

Stálý důchodkový dozor zavádí finanční úřad I. stolice po schválení ministerstvem financí na dobu časově omezenou nebo neurčitou, a to i tenkráte, bylo-li v trestním případě, který dal příčinu k zavedení stálého důchodkového dozoru, za složení pokuty upuštěno od právního řízení. Stálý důchodkový dozor záleží v tom, že se v závodě na útraty podnikatele umístí podle rozsahu podniku potřebný počet orgánů finanční správy k střídavému vykonávání stálého dozoru. Povinnost podnikatele k hrazení útrat vztahuje se na veškeré osobní i věcné náklady, spojené s udržováním stálého dozoru.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem 1. června 1922. Provedením jeho pověřuje se ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem zemědělství.