V §§ 1, 3 a 6 nahradí se období „1918/19“ obdobím „1922/1923“, v §u 5 léta „1918 a 1919“ lety „1922 a 1923“ a v § 6 rok „1917“ rokem „1921“.

Ustanovení §u 2, odst. 1., mění se takto: „Na období 1922/23 zařadí se do berních společností (§ 12, odst․ 1., 2., 6. a 7. zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z.) poplatníci, kteří dne 1. ledna 1922 provozovali výdělkový podnik anebo vykonávali zaměstnání směřující k zisku, podle celoroční výše všeobecné daně výdělkové, předepsané jim za rok 1921; při tom jest přihlížeti ke všem přírůstkům a úbytkům (§§ 64 a 67 cit. zákona), které do 30. dubna 1922 budou provedeny.“

Ustanovení §u 7 zní: „O jednotné zdanění nesamostatných závodů vedlejších se závodem hlavním (§ 37, odst. 2. a 4. zákona o osobních daních) může poplatník žádati nejpozději do konce dubna 1922.“

Ustanovení §u 8 zní: „Každý poplatník jest povinen podati u berní správy, v jejímž obvodě má daň býti předepsána (§ 38 zák. o osobních daních), prohlášení o okolnostech rozhodných pro vyměření daně (§ 39 zákona o osobních daních), jakož i o výsledku provozování podniku (zaměstnání), a to nejdéle do konce dubna 1922.“

Ustanovení §u 9 zní: „Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, platí pro uložení všeobecné daně výdělkové na období 1922/23 pravidla zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (ve znění zákona ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z., císařského nařízení ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z., a článku II. zákona ze dne 17. března 1921, čís. 123 Sb. z. a n.), jakož i ostatních pro tuto daň platných zákonů a nařízení.“

Poplatníci, kteří ve svém odvolání (§§ 59 až 63 zák. o osobních daních) prokáží, že předepsaná berní sazba bez válečné přirážky převyšuje dole označená procenta celoročního nebo na celý rok přepočteného výnosu poplatného podniku nebo zaměstnání, docíleného v době pro předpis daně rozhodné, mají nárok na snížení předepsané daně na sazbu, která označenou hranici nepřesahuje; jakožto taková platí při výnosu:

Výnosem (dle odst. 1.) rozumí se čistý výnos, zjištěný dle pravidel platných pro daň z příjmu (§ 165 zákona o osobních daních). K tomuto čistému výnosu jest však připočísti, byly-li napřed odečteny, tyto položky:

Má-li poplatník vedle provozovny, proti jejímuž zdanění se odvolal, ještě jinou nebo několik provozoven, a není-li možno výnos prvé provozovny odděleně od výnosu ostatních provozoven přesně zjistiti, jest poplatník povinen předložiti doklady nutné pro odhad výnosu provozovny, o jejíž zdanění se jedná.

O odvolání, jímž poplatník domáhá se snížení berní sazby z důvodu, že uložená berní sazba převyšuje pod číslem 1 označená procenta docíleného výnosu, rozhodne příslušná komise pro daň výdělkovou bez ohledu na výši sazby sama, jsou-li jak předseda tak i komise toho mínění, že požadovaný průkaz byl proveden a že odvolání poplatníkovu jest dle ustanovení 1. odstavce v plném obsahu vyhověti.

Má-li však poplatník vedle provozovny, proti jejímuž zdanění se odvolal, ještě jinou nebo několik provozoven, a je-li nutno výnos prvé provozovny stanoviti odhadem (odst. 3.), rozhoduje o podaném odvolání i v případě předcházejícího odstavce zemská komise pro daň výdělkovou, jestliže i jen jediná provozovna se nalézá v obvodu jiné komise pro daň výdělkovou anebo v cizozemsku, po případě ministerstvo financí, jestliže se jedna z provozoven nalézá v obvodu jiné zemské komise pro daň výdělkovou.

Podá-li proti vyměřené berní sazbě odvolání předseda komise pro daň výdělkovou zvýšení berní sazby odůvodněným, smí zvýšiti berní sazbu pouze potud, aby nepřesahovala hranici, do které se může poplatník domáhati snížení berní sazby dle odstavce 1. Průkaz o docíleném výnosu nebo doklady nutné pro odhad výnosu má podati poplatník, jejž k tomu jest vyzvati ve vyrozumění o odvolání podaném předsedou komise s dodatkem, že zemská komise pro daň výdělkovou určí berní sazbu bez ohledu na docílený výnos, nebude-li vyzvání do stanovené lhůty vyhověno.