Vláda se zmocňuje, aby právní nároky (soukromý majetek, soukromá práva a zájmová účastenství) a závazky československých příslušníků státních vůči cizincům sepsané podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 79 Sb. z. a n., upravila způsobem, který by výsledku tohoto soupisu nejlépe hověl.

Zejména se zmocňuje vláda za tím účelem:

Vláda určí, kdy ústav dle § 2 zřízeny neb vybavený ukončí svou činnost, a vydá podrobné předpisy pro likvidaci.

Těmto předpisům jest vyhrazeno zejména též stanoviti, že právní nároky a závazky přecházejí na stát a jak naložiti s případnými přebytky. Přebytky buďtež v první řadě, pokud by to bylo odůvodněno zásadami slušnosti, rozděleny mezi zájemníky.

Ústavu (§ 2) může býti dáno právo požadovati od zájemníků, zejména od zájemníků vůči cizině oprávněných i zavázaných (§ 1) úhrady hotových výloh za ně placených, zvláště poplatků v cizině vybíraných.

Kromě toho může uložiti těmto zájemníkům přiměřené poplatky zprostředkovací, které však nesmějí přesahovati 10 % hodnoty převzatého nebo obstarávaného právního nároku nebo závazku.

Tyto zprostředkovací poplatky mohou býti podle hodnoty svého předmětu odstupňovány a dle toho, jde-li o zájemníka oprávněného či zavázaného, rozlišovány.

Zájemníkům, jichž veškeré jmění nepřesahuje výše osvobozené od dávky z majetku (§§ 5 a 46 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.), lze uložiti jen poplatek, který není větší než 5 % hodnoty jeho předmětu.

V případě potřeby bude k žádosti ústavu zájemník z právního nároku oprávněný povinen vydati ústavu zvláštní plnou moc a vůbec jakýkoliv doklad podle předpisů v cizině platných nezbytný k výkonu práva.

Půjde-li o závazky, za něž stát převezeme záruku (§ 2, čís. 3), bude zájemník vůči cizině zavázaný povinen dáti ústavu, pokud se týče státu přiměřenou záruku (kreditní hypotéku, bankovní jistotu) a může býti jen při prokázané nezpůsobilosti od této povinnosti osvobozen na tak dlouho, pokud tato nezpůsobilost i právní závazek sám trvá.

Vládě se ukládá, pokud by při úpravě nároků a závazků (§ 1) byl dotčen státní zájem, aby ji provedla teprve tehdy a potud, až a pokud dány pro to v cizině přiměřené předpoklady (zejména předpoklad vzájemnosti a výhody v přiznání lhůt, usnadnění narovnání a jiné).

Zkrácení zprostředkovacích poplatků (§ 4) trestá se 4- až 20tinásobkem zkráceného poplatku.

Přestoupení zákazu nebo opomenutí příkazu podle tohoto zákona vydaného tresce se peněžitými pokutami; řízení toto provádí se v I. stolici berní správou (na Slovensku a Podkarpatské Rusi finančním ředitelstvím) a končí stolicí II.

Požadované doklady (§ 5) a smlouvy o narovnání (§ 2) jsou osvobozeny od poplatků.

Ústavu (§§ 2 a 3) přísluší osvobození od kolků a poplatků.

Bude-li ústav státním, jsou dle zákona ze dne 2. října 1865, čís. 108 před, jeho dopisy a jiné zásilky poštovní v tuzemsku osvobozeny od poštovného.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru financí ve shodě s ministry spravedlnosti, zahraničních věcí, průmyslu, obchodu a živností, jakož i pošt a telegrafů.