Základní a zásadní ustanovení.

§ 1.

Po 160letém pronásledování českých církví husitských byly pozůstatkem jejich tolerančním patentem z roku 1781 oktrojovány konfese augsburská a helvetská. Avšak české evangelické církve si byly vždy živě vědomy, že vznikly z reformace české, z církve podobojí a Jednoty bratrské. Také z ducha jejich stále byly živy. A proto nyní, kdy se navrátila českému národu vláda věcí jeho, obě církve evangelické, a. i h. v., na svém generálním sněmu, zasedajícím v Praze ve dnech 17. a 18. prosince 1918, usnášejí se jednomyslně a slavnostně, že se po třísetletém násilném odtržení od svých otců vracejí k nim a navazují znovu zjevně na českou reformaci husitskou a na církev podobojí a Jednotu bratrskou. Majíce pak obě jeden původ, po příkladu těchto církví otcovských a podle odkazu J. A. Komenského v "Kšaftu" slučují se a prohlašují se za církev jednotnou. Tomuto svému rozhodnutí dávají výraz tím, že, majíce základem jednotné své církve evangelium jakožto pravidlo svého náboženství, hlásí se k Českému vyznání, na němž se roku 1575 církev podobojí a Jednota bratrská sjednotily a r. 1609 v Majestátu sloučily v církev jedinou, a k Bratrskému vyznání od J. A. Komenského z roku 1662, jakožto poslednímu vyjádření víry Českých Bratří.

Přijetím těchto vyznání českých osvědčují jednak svou historickou a duchovní souvislost se jmenovanými církvemi husitskými, jednak svou snahu a vědomé odhodlání, podle vzoru těchto církví a na základě jejich zásad, učení, zkušeností a darů dále nábožensky žíti a pracovati o vzdělání království Božího v národě českém. Hledíce k tomuto usnesení přijímají pro obnovenou církev jméno, které jest výrazem původu jejího i ducha české reformace, totiž "Českobratrská církev evangelická".

§ 2.

Na základě právě uvedeného rozhodnutí byla přijata týmž sněmem a vládou Československé republiky dne 5. listopadu 1919 a presidentem republiky dne 22. prosince 1919 schválena tato ustanovení:

§ 3.

K Českobratrské církvi evangelické mohou patřiti evangelíci jiného jazyka, kteří uznají zásady a zřízení Českobratrské církve evangelické.

Také mohou administrativně k Českobratrské církvi evangelické býti přičleněny evangelické sbory, které nepřijaly ani jména, ani české konfese Českobratrské církve evangelické.

§ 4.

Českobratrská církev evangelická, kořeníc v české reformaci husitské, jest českou větví reformačního křesťanstva světového. Jsouc vzdělána na základě evangelia Kristova a na něm trvajíc, zřizuje se i v církevních řádech svých podle zásad a příkladů Písma svatého.

§ 5.

Jakožto církve národní a lidová uznává Českobratrská církev evangelická za své členy všecky v ní zrozené a podle jejího řádu pokřtěné aneb k ní přistouplé muže, ženy a děti, pokud výslovně z církve nevystoupili anebo nebyli vyloučeni.

§ 6.

V rámci platných zákonů státních spravuje Českobratrská církev evangelická své záležitosti samostatně.

II.

Ustanovení obecná.

§ 7.

Českobratrská církev evangelická je zřízena a spravována podle zásad presbyterně synodních. Organisace a správa její postupuje podle těchto tří stupňů:

§ 8.

Každý církevní sbor (místní, seniorátní i povšechný) má právo nabývati jmění i hmotných prostředků k vydržování své správy podle předpisu občanského zákona, žádá proto od svých členů k úhradě svých potřeb zvláštní příspěvky členské a má právo vybírati tyto zvláštní příspěvky mezi svými členy a pořádati sbírky kostelní a podomní.

§ 9.

Každý sbor spravuje své zvláštní záležitosti svými zákonitými zástupci, ale podřizuje se v příčině své správy a věcí kázeňských vyšším církevním orgánům. Má též právo předkládati jim svá přání a návrhy o věcech církevních k dalšímu řádnému jednání.

Z rozhodnutí církevních orgánů lze se odvolati ve všech případech až k nejvyššímu orgánu církevnímu, jestliže církevním zřízením není rozhodnutí nižší instance označeno za konečné. Odvolání jest podati do 30 dnů ode dne doručení aneb oznámení, a to u té instance, která učinila příslušné rozhodnutí, není-li tímto zřízením ustanoveno jinak.

§ 10.

Pravoplatnost každého církevního shromáždění a jeho usnesení je podmíněna tím, aby se pozvání k němu stalo předepsaným způsobem, a pokud není církevním zřízením ustanoveno jinak, aby byla přítomna nadpoloviční většina členů. Řádné pozvání jest buď ohlášení s kazatelny po dva dni bohoslužebné při hlavních nedělních neb svátečních shromážděních chrámových, anebo pozvání osobní, poštou nebo poslem.

§ 11.

Platná usnesení a volby dějí se nadpoloviční většinou odevzdaných platných hlasů, není-li tímto církevním zřízením ustanoveno jinak. Předseda hlasuje rovněž a má toliko jeden hlas. Při rovnosti hlasů návrh padá, není-li v tomto zřízení ustanoveno jinak. Je-li při volbách rovnost hlasů, aneb nedosáhne-li se pro některé volené nadpoloviční většiny hlasů, koná se mezi kandidáty, kteří dostali buď stejně aneb poměrně nejvíce hlasů, volba užší. Zvoleni jsou ti, kteří dostali poměrnou většinou odevzdaných hlasů. Jestliže při volbě užší bude rovnost hlasů, rozhodne los, leč by toto církevní zřízení ustanovovalo jinak.

§ 12.

Kdo má v kterémkoli shromáždění církevním právo zasedati nebo hlasovati, je povinen zasedání, jakož i hlasování se účastniti a nemá býti v tomto shromáždění vázán žádnou instrukcí. Při všem přednášení i hlasování má se spravovati toliko svým přesvědčením a svědomím. Naskytne-li se komu překážka, pro kterou nemůže zasedání býti přítomen, jest povinen včas poslati předsedovi omluvu. Odmítne-li však hlasovati, musí hned oznámiti důvod toho.

§ 13.

Hlasuje se buď zvednutím ruky, nebo povstáním. Žádá-li toho třetina přítomných členů shromáždění, hlasuje se podle jmen. Tajně se hlasuje při volbách, není-li tímto církevním zřízením aneb jednacím řádem v některých případech ustanoveno jinak. V otázkách, týkajících se jednotlivých členů, hlasuje se též tajně; členové tito mohou při takovém jednání a hlasování býti přítomni toliko na výslovné usnesení příslušného shromáždění, ale hlasovati nesmějí.

§ 14.

Každé shromáždění musí míti svého předsedu a zapisovatele. Předseda předkládá věci, o nichž se má jednati, bdí nad pořádkem a jest odpověden za zákonnost veškerého jednání a usnášení. Má právo i povinnost zastaviti takové rokování aneb usnášení, které přesahuje oprávněnost příslušného shromáždění, a důvody toho má dáti protokolovati. I předsedovi i shromáždění přísluší právo vznášeti stížnost, která by z toho snad vzešla, na nejblíže vyšší církevní orgán k rozhodnutí.

§ 15.

O každé schůzi jest sepsati protokol, obsahující údaj, jak byla schůze svolána, jméno předsedy, seznam přítomných a počet nepřítomných, předměty a pořad jednání, otázky předložené k hlasování a výsledek hlasování, po případě i protesty a ohrazení. Výpisy z protokolů, jsou-li podepsány předsedou příslušné schůze a zapisovatelem aneb jiným členem na schůzi přítomným a opatřeny pečetí úřední, mají platnost originálu.

§ 16.

Každá schůze všech církevních orgánů zahajuje se a končí modlitbou. Veškerá zasedání jsou veřejná, ale ve věcech osobních aneb z usnesení schůze stávají se tajnými.

§ 17.

Všechna církevní zastupitelstva musí býti svolána mimořádně, žádá-li toho třetina členů.

§ 18.

Kdo v některém církevním orgánu přijal funkci služební na určitou dobu, jest zproštěn své povinnosti teprve tehdy, když nová volba nabude zákonné platnosti. Avšak ztráta způsobilosti k nějakému úřadu má za následek ztrátu úřadu samého, ať doživotního, ať na určitou dobu ustanoveného, ihned, nejsou-li tímto církevním zřízením ustanoveny výjimky z toho.

§ 19.

Každý vyšší orgán církevní správy má právo zastaviti usnesení orgánů nižších, odporují-li zákonům státním neb církevním.

III.

Sbor.

§ 20.

Sbor je základní jednotkou církevní, spojující v určitém obvodu jednotlivce a rodiny k společnému pěstování křesťanského života, jakož i ke správě společných zájmů a záležitostí duchovních a církevních.

Nynější sbory Českobratrské církve evangelické uznávají se za trvající po právu tak, jak jsou v mezích místních složeny v dřívějším trvání aneb listinami neb novým, řádně projednaným a potvrzeným ohraničením.

§ 21.

Sbory jsou buď farní nebo filiální. Farní sbor je ten, který má svého stálého duchovního správce, faráře.

Filiální sbor nemá faráře, nýbrž náleží a náležeti musí k duchovní správě některého sousedního sboru farního.

§ 22.

Změny hranice sborových mohou nastati:

§ 23.

Sbor, ať farní, ať filiální, může býti zrušen, když počet členů jeho i hospodářská síla klesnou tak, že sbor není s to hraditi své potřeby, a když dvě třetiny hlasovných údů vysloví se zrušením souhlas aneb toho žádají.

Zrušení sboru farního může se státi tím způsobem, že se promění ve sbor filiální, aneb tak, že vůbec přestane trvati a že se členové jeho připojí k jednomu nebo několika sousedním sborům.

Seniorátní konvent se může usnášeti také na zrušení takového sboru, který se nejen hospodářsky stal neschopným trvati, nýbrž který poklesl tak, že nejeví vůbec žádného církevního a náboženského života, takže ani neučinil usnesení o svém zrušení.

Při zrušení sboru musí býti učiněno řádné narovnání s farářem, jestliže je který posud na sboru. Nároky zaručené povolací listinou aneb jinou smlouvou nesmějí ani faráři ve službě sborové jsoucímu, ani pensionovanému nijak býti zkráceny.

Také musí býti učiněno řádné usnesení, jak se naloží se jměním nemovitým i movitým, s jeho správou i výnosem jeho. Jmění nesmí býti vynaloženo jinak nežli k účelům, pro které bylo získáno, to jest k náboženským účelům Českobratrské církve evangelické; ať je spravuje kdokoli, musí býti spravováno odděleně. Kdyby v obvodu zrušeného sboru povstal nový sbor českobratrský, má mu jmění to býti odevzdáno. Kdyby pro jakoukoli příčinu se nestalo řádné usnesení o správě a vynakládání jmění sboru zrušeného, náleží seniorátnímu výboru učiniti o tom rozhodnutí. Může v tomto případě konati správu jmění toho také sám.

§ 24.

Sloučiti dva aneb několik sborů lze jen tam, kde se prokáže, že aspoň jeden z těchto sborů samostatně není s to opatřiti si prostředky potřebné k vydržování sboru, aneb kde bez ohrožení zdárného náboženského vývoje jediný sloučený sbor vyplní také své náboženské a církevní poslání. K sloučení je potřebí souhlasu většiny hlasovných údů sborů zúčastněných.

Při tom musí příslušní orgánové sboroví (staršovstvo a shromáždění sborové, po případě zastupitelstvo) učiniti řádné usnesení a vzájemné dohodnutí o tom, jak se vynakládati bude jmění každého z nich (kostel, fara, jiný majetek nemovitý i movitý), kdo je bude spravovati, zda z některého ze sloučených farních sborů povstane filiálka, kde bude středisko sboru, kde a kdy se budou konati chrámová shromáždění a církevní funkce. Toto vše musí býti ve způsobě statutu připojeno k žádosti o sloučení. Kdyby měl sloučený sbor míti jen jednoho faráře, kdežto ve sborech, z nichž má povstati jediný, jich posud bylo několik, musí s nimi býti učiněno zvláštní narovnání. Při tom nároky žádného z nich, zaručené povolací listinou neb jinou smlouvou, nesmějí býti zkráceny. Mělo-li by ve sboru sloučeném býti na čas anebo na stálo několik farářů, musí býti učiněno dohodnutí i usnesení orgánů sborových o vzájemném poměru jejich i jejich práci a povinnostech.

§ 25.

Nový sbor může býti zřízen tam, kde členové církve, bydlící v obvodu přesně ohraničeném, prokáží:

§ 26.

Žádosti za zrušení sborů neb sloučení jich, opatřené všemi potřebnými doklady, musí býti zaslány seniorátnímu výboru, ke kterému přísluší sbor, jenž má býti zrušen, aneb, při slučování sborů, seniorátnímu výboru, ke kterému přísluší sbor, v němž má býti středisko sborů sloučených. Seniorátní výbor si vyžádá potřebné listiny ještě snad nezaslané a předloží žádost se svým posudkem nejbližšímu seniorátnímu konventu k usnesení.

Jsou-li zúčastněny při tom i sbory, náležející k jinému seniorátu, musí býti příslušní seniorátní výbor o tom zpraven nejméně měsíc před zasedáním shromáždění svého seniorátu, aby toto shromáždění učinilo usnesení. Zprávu dá seniorátní výbor, kterému byla žádost zaslána. Ke zprávě musí býti přiloženy i doklady žádosti.

Usnesení řečená předloží se pak synodnímu výboru k potvrzení, nebo byla-li by různá usnesení, k rozhodnutí. Kdyby některé seniorátní shromáždění neučinilo usnesení, ač byla jeho úřadu včas dána zpráva, učiní synodní výbor rozhodnutí i bez tohoto usnesení.

Zrušení neb sloučení sborů oznámí synodní výbor zemské politické správě.

§ 27.

Jde-li o zřízení nového sboru, předloží se žádost s doklady příslušnému seniorátnímu výboru, a ten se pak, týkalo-li by se to i jiného seniorátu, postará o vyjádření příslušného seniorátního výboru, opatří vše svým posudkem a návrhem a předloží žádost synodnímu výboru, který, dorozuměje se ze zemskou správou politickou, učiní rozhodnutí.

§ 28.

K odloučení obce neb osady od jednoho sboru ke druhému jest třeba, aby souhlasila většina všech jejich hlasovných členů. K odloučení toliko části osady jest třeba, aby souhlasili všichni, kdo v té části bydlí. Žádati o to mohou buď příslušní členové sami, aneb některé ze zúčastněných staršovstev. Vždy však musí býti připojeno vyjádření příslušných staršovstev, jakož i v případě druhém musí údové, kterých se to týče, projeviti svůj souhlas. Rozhodnutí přísluší výboru seniorátnímu. Z jeho nálezu lze se odvolati synodnímu výboru do 40 dnů po doručení. Synodní výbor také rozhoduje sám, když se odloučení týká sborů různých seniorátů. V tomto případě podají příslušné seniorátní výbory jen své posudky. O změně příslušnosti osad jest vždy dáti synodnímu výboru zprávu, který učiní oznámení o změně hranic i zemské správě politické.

§ 29.

Ustanovení o změnách sborových hranic platí i pro sbory filiální. Sbory tyto mohou býti zřizovány i nadále, a to nejen podle §§ 23 a 26 přeměnou sboru farního, nýbrž i tehdy a tam, kde členové církve vzdálení od sídla farního sboru, bydlící v určitém obvodu, pro lepší pěstování náboženského života si toho žádají a kde prostředky jejich hmotné jsou dostatečné na potřeby sboru filiálního.

Poměr filiálky ke sboru farnímu a k duchovní správě jeho musí býti stanoven zvláštním statutem.

Chce-li se filiální sbor státi farním, musí o to zažádati podle předpisu §§ 25 a 27. Jen místo ustanovení § 25, 1., stačí, aby se staršovstvo jeho a shromáždění sborové, po případě zastupitelstvo, většinou svých členů na tom usneslo.

§ 30.

Pro členy sboru, kteří jsou buď příliš vzdáleni od farního sídla, aneb v jejichž zájmu jest, aby měli zvláštní shromažďovací středisko, mohou býti zřízeny kazatelské stanice. Zřizuje je staršovstvo buď na žádost těch, pro něž má stanice býti, aneb z vlastního popudu a usnesení. Zřízení se oznámí seniorátnímu výboru, a ten podá zprávu o tom synodnímu výboru.

Kazatelská stanice si volí svůj výbor; ten je však podřízen staršovstvu příslušného sboru, jež může samo, neučiní-li tak stanice, výbor ustanoviti.

Objeví-li se v některém obvodu potřeba zříditi stanici, a není-li možno, aby staršovstvo kteréhokoli sbor ve věci té dalo podnět, může seniorátní výbor na žádost zúčastněných kazatelskou stanici zříditi, určiti její sborovou příslušnost a členům jejím uděliti práva členská, pokud jich nemají. O tom pak podá zprávu synodnímu výboru.

§ 31.

Stanice kazatelské, po případě i s filiálními sbory, mohou se spojiti v diasporní sbor farní. Utvoření jeho však podle žádostí stanice neb filiálek a podle posudků staršovstev a seniorátních výborů příslušní seniorátnímu shromáždění. Potvrzení uděluje, po případě rozhodnutí činí synodní výbor. Také může býti zřízen diasporní sbor farní usnesením synodu.

§ 32.

Zříditi školní sbor k vydržování církevní školy obecné neb občanské jest možno podle ustanovení platných pro zřízení sboru církevního (§§ 25 a 27). Správu sboru takového vykonává zvláštní školní výbor a shromáždění členů sboru školního, po případě zastupitelstvo, volené podle ustanovení pro správu sborů vůbec. Školní sbor utvořiti může i část údů jednoho neb několika sborů církevních.

Také může školy zříditi, vydržovati a spravovati sám sbor církevní (farní nebo filiální). Ve školním výboru, po případě ve staršovstvu sboru, který má svou církevní školu, zasedá jakožto člen správce školy, po případě řídící učitel. Kde je škol několik, volí staršovstvo, po případě výbor, jednoho z učitelů řídících nebo správců školy.

O zřizování a otvírání škol platí předpisy státních zákonů školních.

Zruší-li se církevní škola, musí příslušné jmění k vydržování jejímu shromážděné, nemovité i movité, býti zabezpečeno. Trvá-li dále zvláštní školní sbor, spravuje on toto jmění, jinak je spravuje staršovstvo církevního sboru, v němž škola byla, a to odděleně.

Výnosu jmění tohoto smí se používati výhradně jen na vyučování náboženství a náboženskou výchovu Českobratrské evangelické mládeže.

Byla-li by škola zřízena znovu, vrátí se jmění na její potřeby.

§ 33.

Se svolením staršovstva a seniorátního výboru mohou se členové z části jednoho neb několika sborů spojiti k založení a udržování hřbitova neb nějakého ústavu církevního s účelem náboženským neb dobročinným. Správu takového podniku koná správní výbor a shromáždění členů podle ustanovení o správě sborů.

§ 34.

Každému sboru jest dáno na vůli, aby si vypracoval se zřetelem k místním poměrům aneb dosavadním zvyklostem místní statut. I dva neb několik sborů mohou míti takový statut, který by upravoval jejich vzájemný poměr i jejich případnou zvláštní spolupráci. Žádný statut nesmí se protiviti církevnímu zřízení a každý musí býti schválen příslušnými shromážděními údů - po případě zastupitelstvy - a seniorátními výbory.

Ve sborech s filiálkami takový statut býti musí.

§ 35.

Všechny sbory jsou povinny starati se o to, aby byl jejich majetek nemovitý řádně zapsán v pozemkových knihách a pojištěn, majetek peněžitý pak aby byl bezpečně uložen.

§ 36.

Každý člen církve náleží ke sboru, v jehož obvodu bydlí, leč by dřívějšími zvyklostmi aneb vzájemnou dohodou mezi sbory, jichž se to týká, bylo ustanoveno jinak. Dohoda tato musí býti schválena seniorátním výborem.

§ 37.

Sbor poskytuje svým členům péči duchovenskou ve věcech nábožensko-mravních a všecky služby církevní. Podle učení Písma svatého mají členové vzájemně nárok i povinnost bratrského účastenství ve všech věcech života svého; bratrské útěchy v strastech, pomoci v těžkostech, rady v nesnázích, povzbuzení a pozdvižení v slabostech a pochybnostech, jakož i srdečné účasti v radostech. V rámci řádů a zřízení církevního mohou přednášeti přání, návrhy a stížnosti sborovým zastupitelstvům, míti účast ve všech ústavech a ve vší činnosti sborové.

Povinni pak jsou říditi se ve svém životě evangeliem Kristovým a církevním řádem; účastniti se církevního života, jmenovitě společných shromáždění a Svaté večeře Páně; mají býti podle své možnosti a darů svých spolupracovníky v církvi své a přispívati též hmotně na vydržování svého sboru i celé církve podle obecných a sborových ustanovení v poměru ke jmění svému a příjmům svým. Z nemovitého jmění jsou povinni příspěvkem též ve sboru, kde jmění to jest.

§ 38.

Hlasovné a aktivní právo volební ve sboru mají všichni staršovstvem do seznamu voličů přijatí členové, muži i ženy, kteří ve sboru nejméně rok bydleli, dovršili dvacátý čtvrtý rok věku, hlasovného a volebního práva disciplinárně nebyli zbaveni a za rok předcházející řádně zapravili příspěvky sborové, každému z nich vyměřené. Členové nově přijatí mohou nabýti práva volebního po uplynutí roku, počítajíc od jejich přijetí, ale staršovstvo může lhůtu tuto v jednotlivých případech zkrátiti.

Faráři, vikáři, diakoni (jáhnové), církevní učitelé, sborové sestry (diakonky) mají právo hlasovné mocí svého úřadu.

Členové jiného sboru, kteří se přestěhovali, přinesou-li si od staršovstva sboru, který opustili, potvrzení svého plnoprávného členství a uvolí-li se zapravovati příspěvky sborem vyměřené, nabývají ihned práva hlasovného.

V nově zřízených aneb sloučených sborech mají právo hlasovné všichni členové, kteří je měli ve sboru, jemuž náleželi před tím.

§ 39.

Právo volitelnosti ve sboru mají všichni hlasovní údové, kteří dokončili dvacátý šestý rok věku, leč by bylo tímto zřízením ustanoveno jinak.

§ 40.

Zákonní orgánové sboru jsou shromáždění sborové (zastupitelstvo), staršovstvo a duchovní správce (farář).

§ 41.

Shromáždění sborové tvoří všichni členové sboru, kteří mají právo hlasovné.

Ve sborech, kde toho žádá potřeba, může si sborové shromáždění se souhlasem seniorátního výboru ze sebe zvoliti zastupitelstvo a nadati je všemi právy sborového shromáždění mimo právo voliti faráře.

Počet členů zastupitelstva a náhradníků ustanovuje se podle počtu členů hlasovných ve shodě se seniorátním výborem. každý člen sborového shromáždění může býti volen do zastupitelstva. Zastupitelstvo se volí na šest let a členové jeho mohou býti opět voleni.

Sborové shromáždění (zastupitelstvo).

§ 42.

Sborové shromáždění (zastupitelstvo) rozhoduje ve všech věcech sborových, které nejsou výslovně vyhrazeny staršovstvu nebo faráři (duchovnímu správci). Jemu zejména přísluší:

Shromáždění sborové (zastupitelstvo) musí býti svoláno pravidelně aspoň jednou do roka. Pro každou schůzi má býti oznámen pořad jednací. Předseda staršovstva předsedá i sborovému shromáždění (zastupitelstvu). Nesejde-li se při prvé schůzi většina členů, bude se schůze konati pravoplatně a činiti usnesení, volby vyjímajíc, o půl hodiny později, než původně bylo ustanoveno, za jakéhokoli počtu přítomných. Tato okolnost musí však býti uvedena výslovně v pozvání ke schůzi. Při volbách do zastupitelstva nebo staršovstva, nesejde-li se hned při prvé schůzi dostatečný počet členů, ohlásí se druhá schůze týmž způsobem na některou dobu pozdější, a volba se provede za každého počtu přítomných.

Staršovstvo.

§ 44.

V každém sboru musí býti zřízeno staršovstvo, jež tvoří farář nebo faráři ve sboru ustanovení a další starší zvolení sborovým shromážděním (zastupitelstvem). Volitelní do staršovstva jsou všichni hlasovní údové sboru, kteří dokončili dvacátýšestý rok věku. Členy staršovstva nemohou býti manžel a manželka, rodiče a děti, bratři a sestry, tchán a tchyně, zeť nebo snacha. Dispens od příbuzenstva může na zvláštní odůvodněnou žádost uděliti seniorátní výbor. Je-li místo farářovo uprázdněno, jest administrátor členem staršovstva. Počet starších a přiměřený počet náhradníků řídí se velikostí sboru. Starších má býti nejméně šest a nejvíce dvacetčtyři; toto číslo, jakož i počet náhradníků určuje sborové shromáždění (zastupitelstvo) se schválením seniorátního výboru. Starší se volí na šest let a mohou býti opět voleni. Sborové shromáždění se může usnésti, aby se polovice staršovstva obnovovala každý třetí rok. Volbu staršovstva řídí dosavadní jeho předseda nebo místopředseda.

§ 45.

Staršovstvu přísluší obzvláště:

Jména nově zvolených starších, jakož i funkcionářů staršovstva oznámí se sboru o nedělních službách Božích a písemně i seniorátnímu výboru.

Nově zvolení starší vykonají při chrámovém shromáždění nedělním podáním ruky faráři tento slib:

"Slibuji před Bohem, že v činnosti své jako starší budu blaha tohoto sboru svědomitě dbáti a přihlížeti k tomu, aby církev rostla všelijak v Toho, kterýž jest hlava, totiž v Krista."

§ 47.

Staršovstvo volí ze sebe kurátora a jeho zástupce a vedle nich - po pravidle ze svých členů - i zapisovatele, pokladníka, podle potřeby i jednatele, správce fondů, správce realit a účetního. Není-li takový funkcionář členem staršovstva, odpovídá staršovstvo za jeho úřadování.

Za předsedu volí si staršovstvo buď kurátora neb faráře, a to na šest let. Dokud není volba vykonána, předsedá farář. Je-li farář předsedou, jest kurátor místopředsedou, a naopak. Staršovstvo ustanoví meze, v kterých smí kurátor jednati jménem a za plné odpovědnosti celého staršovstva. Zastupování sboru na venek přináleží faráři a kurátorovi.

Staršovstvo může rozděliti svou práci a úkoly mezi své členy i mezi jiné členy sboru, a to buď svěřuje jednotlivcům zvláštní úkoly, neb je volí do různých odborů. Jména zvoleného kurátora i jeho zástupce oznámí se okresní politické správě.

§ 48.

Staršovstvo ve svém celku i každý jeho člen, zejména funkcionáři mají toho dbáti, aby jmění a fondy sboru byly co nejlépe uloženy a spravovány, aby církevní kapitál zůstal nedotčen, aby se výtěžek jmění i fondů a nadání v náležitý čas vybíral, přírodniny včas zpeněžovaly, kapitály na zákonnou jistotu ukládaly, aby cenné papíry byly vinkulovány a aby byly pomíjeny výdaje nepotřebné.

Všechny osoby, které jsou staršovstvem povolány k účasti ve správě jmění sborového, ručí za vše podle zákonů občanských.

§ 49.

Schůzi staršovstva svolává předseda podle potřeby aneb na přání aspoň čtvrtiny členů. Záznamy o schůzích se zapisují ve zvláštní knize, která se předkládá konseniorovi o visitaci, aby se přesvědčil o řádné správě sboru. Předseda hlasuje jako i ostatní členové; je-li rovnost hlasů, předseda rozhoduje. Při volbách však toho práva nemá.

§ 50.

Veškeré listiny pravoplatně podpisuje kromě faráře a kurátora ještě jeden člen staršovstva. Oprávněnost k pravoplatnému podpisu a pravost těchto podpisů potvrzuje konsenior podle potřeby.

§ 51.

Úřad staršovský jest úřadem čestným a koná se bezplatně.

§ 52.

Starší, který nedbaje napomenutí do třikráte bez odůvodněné omluvy nepřišel do schůze, může býti zbaven svého úřadu usnesením dvou třetin staršovstva.

§ 53.

Kdyby staršovstvo zanedbávalo svých povinností aneb se dopustilo jednání nezákonného, má seniorátní výbor právo zastavit jeho činnost až do nejbližšího seniorátního shromáždění; v případech zvláště těžkých smí staršovstvo i rozpustiti a zaříditi novou volbu.

Je-li činnost staršovstva zastavena, jmenuje seniorátní výbor správní komisi sborovou; totéž učiní až do nové volby při rozpuštění staršovstva.

Farář (duchovní správce).

§ 54.

Kazatelé - duchovní správcové, faráři neb vikáři - jsou starší církevní k úřadu svému odborně vzdělaní a církví zvláště povolaní a zřízení (ordinovaní), kteří tento úřad přijali za své životní povolání. Všichni kazatelé jsou si rovni a vykonávají svůj úřad jménem a z povolání celé církve a v mezích ustanovených církevních zřízením.

§ 55.

Církev žádá od svých kazatelů, aby pravdu Písma sv. pilně zvěstovali a tak sbor vedli ke Kristu nejen učením, nýbrž i svědectvím svého vzorného, Bohu, věrného života křesťanského. Povinností jejich jest, aby se vědecky i prakticky ve svém povolání stále vzdělávali a aby se zdržovali zaměstnání, které se příčí jejich úřadu aneb je v konání jejich povinnosti zdržuje a ruší.

Jsou také povinni před ordinací se zavázati reversem vlastnoručně podepsaným, že budou věrně konati svůj úřad. Revers bude předložen synodnímu výboru skrze konseniora.

Jakožto starší, církvi zvláště oddělení a zřízení, mají přede všemi jinými pečovati o duchovní a náboženský život ve sborech. Zejména pak jest povinností jejich říditi chrámová shromáždění podle platných církevních řádů, kázati slovo Boží, přisluhovati svátostmi a vykonávati všecky jiné služby duchovenské; pečovati o vyučování náboženství, o další duchovní vzdělání mládeže, navštěvovati členy sboru, a to zvláště v nemoci a zármutcích, k jejich duchovnímu utvrzení a potěšení.

§ 56.

Kazatelé jsou buď faráři neb vikáři. Farář jest duchovní správce sboru, jemuž jsou svěřeny povinnosti kazatelé k samostatnému vykonávání jako přednímu staršímu církevnímu. Nejen sám vyučuje, nýbrž i dozírá na vyučování náboženské i všecku náboženskou práci ve sboru, píše neb dává psáti za své odpovědnosti církevní knihy, veřejné matriky a spravuje je; pečuje o sborový archiv, zastupuje spolu s kurátorem sbor, leč by usnesením staršovstva bylo ustanoveno jinak. Jest stálým členem staršovstva a seniorátního shromáždění.

Vikář jest pomocník farářův povolaný buď pro dočasnou jeho nemožnost plně úřad svůj vykonávati, aneb pro vzrůst práce ve sboru. Koná své práce podle návodu za dozoru a odpovědnosti farářovy v dorozumění se staršovstvem. Jest poradným členem staršovstva i seniorátního shromáždění. Se souhlasem shromáždění sborového (zastupitelstva) může se státi i plnoprávným členem staršovstva a se souhlasem seniorátního shromáždění i členem tohoto shromáždění.

§ 57.

Vedle kazatelů ustanovuje církev i diakony (jáhny), kteřížto jsou pomocníky staršovstva v celé jeho činnosti. Jsou to mužové, kteří, nemajíce vysokoškolského vzdělání bohosloveckého, jsou přece k povolání svému odborně připraveni a zkouškou prokázali způsobilost k pomocné službě církevní.

Výjimečně mohou rozhodnutím synodního výboru býti za volitelné k jáhenské službě prohlášeni ti, kdož nebyli k této službě odborně připraveni, ale kdo nejméně čtyři léta dobrovolně v církvi vypomáhali učením i působením mezi mládeží školní i dospívající a kdož, předloživše vysvědčení o své činnosti od příslušného faráře a konseniora, vykonali zkoušku před komisí ustanovenou synodním výborem.

Diakoni (jáhnové), kteří působili úspěšně nejméně pět let a dosáhli nejméně 30 let věku, mohou býti připuštěni k nové zkoušce před komisí ustanovenou synodním výborem. Vykonají-li zkoušku s prospěchem, mohou býti prohlášeni volitelnými za vikáře. Statut o všech těchto zkouškách i změny jeho musí býti schváleny synodem. O těchto vikářích platí pak všecka ustanovení § 54 - 56.

§ 58.

Kromě farářů sborových jsou faráři diasporní, ustanovení pro rozptýlené členy církevní. Volí se podle zvláštních stanov přijatých synodem. I o nich platí ustanovení § 54 - 56.

§ 59.

Kde je ve sboru několik farářů, ustanoví se zvláštním statutem sborovým aneb usnesením staršovstva, jak budou rozděleny práce a povinnosti i práva jejich. Statut aneb usnesení takové nesmí odporovati vokačním listinám, leč by byl k tomu dán souhlas farářů, jichž se to týče.

§ 60.

Každý sbor má poskytnouti svému faráři příjmy dostatečné k opatření slušné výživy jeho rodiny a k vychování jeho dětí.

§ 61.

Faráři, vikáři, definitivní učitelé církevní, jáhnové, jakož i sborové jsou povinni státi se členy církevního ústavu pensijního, kazatelského i vdovského, jakož i nemocenské pokladny církevní, bude-li zřízeny, a to podle předpisu stanov těchto ústavů.

§ 62.

Každý farář se může ve vykonávání jednotlivých úředních služebností dáti zastoupiti osobami způsobilými, avšak je za vše sám odpověden.

§ 63.

Farář má nárok na dovolenou nejméně třínedělní. Postará-li se o obstarání nejnutnějších prací sborových, nemůže mu býti odepřena. Rozstůně-li se farář aneb zemře-li neb je-li déle nepřítomen z příčiny úřední, pečuje ho jeho zastupování staršovstvo v dorozumění s konseniorem. Náklad na zastupování v těchto případech platí sbor. Jde-li o dovolenou farářovu z důvodů soukromých, mimo roční pravidelnou dovolenou, pečuje o zastupování své a hradí náklad na ně on sám, leč by se stala jiná dohoda se sborem.

Když pominul nárok faráře neb jeho vdovy a dítek na plat farářský (§ 66), náleží administrátorovi od sboru odměna záležící nejméně ze dvou pětin veškerých příjmů dřívějšího faráře. Poplatky štolové, pokud na ně měl nárok farář, náležejí rovněž administrátorovi. Pokud trvá nárok faráře nebo vdovy a dítek jeho na služné, vyjedná konsenior se staršovstvem a administrátorem napřed, jakou náhradu cest a jakou remuneraci mu sbor zastupovaný bude dávati.

§ 64.

Každý farář je povinen podle nařízení konseniorova zastupovati jiné faráře v jejich úředních povinnostech. Náklad hradí buď zastupovaný sbor neb zastupovaný farář podle ujednání.

Při delším zastupování platí ustanovení § 63 v poslední větě. Spolufaráře vlastního sboru, který přijav vyšší úřad církevní má úřadovati mimo svůj obor, povinen je zastupovati druhý farář jen tenkráte, když se farář onen v pracích svého farního úřadu nemůže dáti zastupovati jinak.

§ 65.

Člen sboru může výjimečně žádati, aby byla služebnost církevní pro něho vykonána jiným než příslušným farářem; kdyby příslušný farář odepřel povolení k tomu, může je konsenior dáti sám. Příslušnému faráři náleží však v každém takovém případě všecky poplatky, které jsou za výkon ten v jeho sboru obvyklé, a farář služebnost vykonávající musí také do osmi dnů dodati mu výkazy potřebné k zápisu do matriky.

§ 66.

Onemocní-li farář, poskytuje mu sbor služné a všecky ostatní požitky jeho nezkráceně. Zemře-li a zůstane-li po něm vdova neb nezaopatřené dítky, náleží jim po šest měsíců ode dne úmrtí farářova služné i všecky ostatní příjmy a poplatky, které byly faráři zaručeny povolací listinou neb pozdějším usnesením, jakož i naturální byt. Na vdovu a děti po faráři, který zemřel již ve výslužbě, se toto ustanovení nevztahuje.

§ 67.

Synodní výbor může faráře přeložiti k jiné práci neb i navrhnouti přeložení jeho na odpočinek:

K systemisování nových míst farářských je potřebí schválení synodního výboru. O toto schválení staršovstvo na základě usnesení sborového shromáždění (zastupitelstva) s průkazem o zajištění dostatečných prostředků žádejž skrze seniorátní výbor.

§ 69.

Volitelnost k úřadu kazatelskému předpokládá úplnou mravní zachovalost. Za faráře volitelni jsou pak ti, kdož získali dekret volitelnosti v církvi Českobratrské a dovršili 26. rok věku; ti, kdož nedovršili 26. roku, jsou volitelni jen za vikáře. Uchází-li se o úřad farářský neb vikářský cizinec, musí prokázati, že jest způsobilý k úřadu takovému podle předpisů své církve a vlasti, a musí také vykonati zvláštní zkoušku před komisí ustanovenou, synodním výborem.

Dekrety volitelnosti vydává synodní výbor podle ustanovení zkušebního řádu bohosloveckého.

§ 70.

Faráři se volí po pravidle na doživotí. Ti však, kdož neztrávili v službě církevní, buď jakožto vikáři neb jako faráři, aspoň tři roky, jsou voleni za faráře prozatímně. Po třech letech celkové služby církevní stávají se definitivními, jestliže se sborové shromáždění do měsíce po uplynutí tříletí neusnese vykonati novou volbu faráře. Definitivní potvrzení platí na doživotí.

§ 71.

Vikáři a jáhnové se nevolí na doživotí. Úřad jejich pomíjí vypršením doby, na kterou byli povoláni podle vokační listiny, aneb nebyla-li doba určena, vypršením vokační výpovědní lhůty po výpovědi dané staršovstvem. Měl-li senior nebo konsenior vikáře a zemřel-li, aneb pomine-li úřad jeho, má býti tento vikář přidělen, souhlasí-li, tomu, kdož vykonává úřad zemřelého, eventuelně i nově zvolenému nástupci jeho. Byl-li vikář zvolen k pomoci farářově na neurčitou dobu a bez určení výpovědní lhůty a zemřel-li farář, pomine úřad vikáře toho, avšak vikář ten může, poskytuje-li mu sbor plat, i nadále býti pomocníkem administrátorovým až do nového obsazení úřadu farního.

§ 72.

Místo faráře se uprázdní:

§ 73.

Připravovati a říditi volbu jest povinností staršovstva. Staršovstvo má na vůli veřejně ohlásiti, že místo jest uprázdněno. Pak uchazečům podá zevrubnou zprávu o povinnostech a příjmech s místem tím spojených. Staršovstvo jest povinno zaslati jména těch, kdož se o místo ucházejí nebo by volbu přijali, synodnímu výboru, a ten doporučí sboru tři nejvhodnější kandidáty, po případě pouze dva neb jednoho, při čemž není vázán na kandidáty staršovstvem jemu oznámené. Když dojde tento návrh, pro nějž se ustanovuje lhůta 30 dní od podání, určí staršovstvo čas volby. Poté dá volbu ohlásiti předepsaným způsobem a ustanoví volební komisi. Předsedou jejím jest administrátor sboru, eventuelně druhý farář sboru. Byl-li by administrátor, eventuelně druhý farář spřízněn s některým z kandidátů až do třetího stupně, aneb sám se ucházel o místo, povolá konsenior k řízení volby jiného faráře, který v tom není zúčastněn.

Voliti faráře přísluší všem hlasovným členům sboru a nemůže býti právo toto přeneseno na zastupitelstvo. Členové nejsou při volbě vázáni doporučením synodního výboru ani staršovstva neb zastupitelstva. Listina hlasovných členů musí býti před volbou aspoň 14 dní vyložena k nahlédnutí v sídle farního úřadu. Reklamace přijímá staršovstvo do 6 dnů před volbou a rozhoduje o nich.

K platnosti volebního jednání se vyhledává, aby byli všichni hlasovní údové k volbě řádně pozváni a aby se většina jich volby účastnila.

Volba může býti staršovstvem ustanovena a ohlášena členům jen na jeden určitý den a určitou dobu. Nesejde-li se k ní nadpoloviční většina hlasovných členů, nemůže býti vykonána, nýbrž musí býti stejným způsobem učiněno pozvání k volbě druhé, při čemž se volba pravoplatně vykoná za každého počtu zúčastněných.

Volbu faráře lze však ustanoviti a ohlásiti také na několik dní, a když by se v těchto napřed ustanovených a ohlášených dnech nezúčastnil nadpoloviční počet hlasovných údů, může se volba prodloužiti i na další dni, až by se dosáhlo nadpoloviční většiny. Po vykonání skrutinia nemůže volba býti prodloužena.

§ 74.

O vykonané volbě zpraví staršovstvo sbor při příštím shromáždění chrámovém, zvoleného pak tím, že mu zašle povolací listinu. Když pak zvolený potvrdí na listině této, že ji přijímá, podá staršovstvo skrze konseniora žádost k synodnímu výboru za potvrzení volby a připojí k žádosti té kromě povolací listiny ještě dva opisy její, dále protokol volební, seznam všech hlasovných členů, jakož i těch, kdož se volby zúčastnili, potom i křestní list a dekret volitelnosti zvoleného a také, nebyl-li ordinován už před tím, revers kazatelský.

§ 75.

Kdo se o místo faráře ucházel aneb přisvědčil, že by volbu přijal, je povinen, byl-li zvolen, povolání přijmouti a nejméně tři léta úřad zastávati. Jestliže povolání nepřijme aneb opustí úřad před uplynutím tří let, nahradí sboru na žádost staršovstva útraty volební, jak je vyměří seniorátní výbor.

§ 76.

Volby farářů a vikářů potvrzuje synodní výbor. Dříve než tak učiní, oznámí jméno zvoleného s daty a doklady osoby jeho se týkajícími zemské politické správě. Jestliže ta do měsíce od oznámení neprojeví proti osobě zvoleného námitek, může synodní výbor předsevzíti potvrzení volby.

Volby jáhnů potvrzuje seniorátní výbor.

Při potvrzení má se zkoumati nejen, zdali se volba konala v souhlasu s církevním zřízením, nýbrž i zdali listina povolací je správná. Synodní výbor má také povinnost odmítnouti potvrzení, jestliže důchody farářovy, listinou povolací zajištěné, jsou na majetkové poměru sboru nízké.

Je-li volen za faráře neb vikáře cizozemec, musí zvolený, nežli může býti potvrzen, nabýti československého státního občanství.

§ 77.

Slavnostní uvedení zvoleného v úřad příslušní konseniorovi, po čemž zvolenému vzejde bezvýminečné právo na veškeré příjem s místem spojený.

IV.

Seniorát.

§ 78.

Seniorát je svaz sborů v určitém obvodu spojených k společné správě církevní a činnosti náboženské, dobročinné, diasporní a misijní.

Každý sbor Českobratrské církve evangelické musí býti přičleněn k některému seniorátu. Činiti změny ve složení seniorátů náleží do pravomoci synodu. K přemístění sboru do jiného seniorátu může dáti podnět staršovstvo odůvodněnou žádostí. Příslušní seniorátní výborové podají k žádosti té své posudky. Všecky změny ve složení seniorátů oznámí se ministerstvu školství a národní osvěty.

Povinnosti a práva seniorátu vykonávají seniorátní shromáždění, seniorátní výbor a konsenior.

Seniorátní shromáždění (konvent).

§ 79.

Členy seniorátního shromáždění jsou:

Volba se může vykonati buď při shromáždění těchto učitelů svolaném konseniorem, neb písemným hlasováním, jež se zašle konseniorovi, který povolaje ještě jednoho staršího provede skrutinium.

Vikáři a učitelé církevních škol, jakož i faráři ve výslužbě bydlící v obvodu seniorátu mají právo poradní.

Člen synodního výboru může býti volen za člena seniorátního konventu. Seniorátní kurátor a jeho náhradník jsou poslanci onoho sboru, jehož jsou údy; proto vysílá příslušné staršovstvo řečeného funkcionáře za svého poslance do konventu na tu dobu.

Vedle poslanců uvedených pod c), d) a e) voliti jest stejný počet jejich náhradníků. Opětná volba poslanců i náhradníků je dovolena.

§ 80.

Řádná shromáždění seniorátní konají se jednou za rok, mimořádná podle potřeby.

Konsenior vyzývá před každým shromážděním k volbě poslanců a svolává konvent, při čemž členům oznámí předměty a pořad jednání.

Konvent zahajuje a řídí konsenior, kdyby nemohl, seniorátní kurátor a dále náměstek konseniorův. Pro každé zasedání volí si shromáždění zapisovatele, po pravidle aklamací.

Před započetím jednání se seniorátní shromáždění usnáší o pochybnostech vzniklých stran platnosti voleb a o omluvách členů, kteří se nedostavili, i o povolání náhradníků.

Seniorátní shromáždění se usnáší také o dnu a místě budoucího shromáždění.

§ 81.

Seniorátnímu shromáždění přísluší:

§ 82.

Důležité předměty, o kterých má shromáždění jednati, jest dříve odkázati k předběžnému probrání jednomu neb několika odborům volených z jeho členů. Volby ty se dějí aklamací.

§ 83.

Protokoly o seniorátním shromáždění předkládá konsenior synodnímu výrobu k stvrzení. Potom oznámí seniorátní výbor všem sborům učiněná platná usnesení s vyzváním, aby je staršovstva vzala na vědomí, po případě provedla a o tom i zprávu podala výboru seniorátnímu.

§ 84.

Vedle shromáždění seniorátních mají se konati také pravidelné porady starších, kazatelů, církevních učitelů, učitelů náboženství a církevních pracovníků vůbec a svolává je i předsedá jim konsenior, neb komu by on to svěřil. Není-li při svolání výslovně ustanoveno jinak, jsou porady ty přístupny všem členům církve. Mají účel poradný, přípravný a propagační a mohou předkládati své podněty a návrhy seniorátnímu shromáždění.

Seniorátní výbor.

§ 85.

Seniorátní výbor skládá se z konseniora jako předsedy, konseniorova náměstka, seniorátního kurátora a jeho zástupce. Náhradníci nejsou stálými členy seniorátního výboru; mohou býti zváni k sedění jeho, ale platný hlas mají, když zastupují řádného člena.

Konsenior, náměstek konseniorův, jakož i jeden z náhradníků volí se z farářů, seniorátní kurátor a jeho zástupce i druhý náhradník ze starších, pokud jsou členy konventu.

Konseniorův náměstek zastupuje konseniora, když by toho bylo potřebí, a podle potřeby dělí se s ním o práci v seniorátu; v tomto případě má nárok na odměnu určenou seniorátním výborem.

Seniorátní kurátor zastupuje konseniora v předsedání v seniorátním shromáždění, po případě i v seniorátním výboru; buď on aneb jeho zástupce jest pokladníkem seniorátním, nezvolí-li seniorátní shromáždění pokladníka zvláštního.

Je-li zvolen za člena seniorátního výboru někdo, kdo je již členem výboru synodního, musí se, přijme-li volbu, členství ve výboru synodním vzdáti.

Zemře-li nebo vzdá-li se konsenior nebo náměstek konseniorův nebo seniorátní kurátor, nastoupí na jeho místo příslušný náměstek, náhradník, zástupce.

Seniorátní výbor rozhoduje většinou hlasů, předseda hlasuje rovněž a při rovnosti hlasů rozhoduje. Seniorátní výbor může jednati a usnášeti se i písemně a usnesení jeho vykonává po pravidle konsenior.

Volba konseniora a členů seniorátního výboru potřebuje potvrzení synodního výboru a ten jména zvolených oznámí ministerstvu školství a národní osvěty.

§ 86.

Seniorátnímu výboru přísluší vedle práv a povinností uvedených v jiných oddílech tohoto zřízení:

Konsenior.

§ 87.

V konseniorovi se soustřeďuje veškerá působnost seniorátu.

Místem jeho úřadování je sídlo jeho farářské. Volitelný za konseniora jest každý v úřad uvedený a úřadující farář v seniorátě. Konsenior se volí v seniorátním shromážděním na šest let; léta se počítají ode dne, kdy byla volba potvrzena. Dosavadní konsenior může býti volen znovu, ale jen ještě na jedno šestiletí. Potom volitelnost jeho za seniora pomíjí. Kdo dovršil 70. rok věku svého, přestává býti konseniorem.

Volba jest tajná a děje se vždy volebními lístky podle ustanovení § 10.

Při volbě předsedá seniorátní kurátor nebo jeho zástupce. Skrutinium se vykoná hned v seniorátním shromáždění a sepíše se o volbě zvláštní protokol, protokol ten pošle předseda volby synodnímu výboru se žádostí za schválení volby a potvrzení zvoleného. V úřad uvádí konseniora senior aneb konsenior jím delegovaný. Je-li týž konsenior zvolen znovu, uvádění v úřad se nekoná.

§ 88.

Konsenior dostává funkční plat, jehožto výši navrhuje synod a o jehož vyplácení ze státní podpůrné dotace požádá synodní výbor, dokud taková dotace bude.

Seniorátní shromáždění může se usnésti, že má býti konseniorovi dán vikář. Toto usnesení potřebuje schválení synodního výboru. V tom případě volí vikáře seniorátní výbor a o plat se stará seniorát a synodní výbor.

§ 89.

Konseniorovi kromě povinností naznačených v tomto zřízení jinde přísluší:

V.

Sbor povšechný.

§ 90.

Správce celé Českobratrské církve evangelické náleží synodu, synodnímu výboru a seniorovi.

Synod.

§ 91.

Členy synodu jsou:

§ 92.

Členové synodu vykonávají slib, který jim při zahájení předloží předseda, tohoto znění: "Slibuji před Bohem, že ve své činnosti na synodu dbáti budu svědomitě blaha Českobratrské církve evangelické tak, aby rostla všelijak v toho, kterýž jest hlava, totiž v Krista."

§ 93.

Synod se svolává každý druhý rok. Místem zasedání je zpravidla Praha, ale synod se může vždy pro příště usnésti o místě, jakož i o době zasedání synodu budoucího.

V případech naléhavých může synodní výbor svolati synod mimořádný. Oznámení o svolání synodu učiní synodní výbor. Jména zvolených s adresami musí býti zaslána synodnímu výboru hned po jejich zvolení. Synodní výbor pak nejméně 14 dní před zasedáním synodu zašle pozvání poslancům a připojí k tomu hlavní předlohy synodní.

Synod zahajuje senior; není-li seniora, tedy synodní kurátor nebo náměstek seniorův. Není-li seniora aneb dopadne-li právě jeho období, vykoná se hned při počátku synodu nová volba. Když je senior hned uveden v úřad, předsedá synodu on.

Krom něho si zvolí synod ještě dva místopředsedy, kteří zastupují seniora a střídají se s ním v předsednictví.

§ 94.

Vedle povinností a práv uvedených na jiných místech tohoto zřízení přísluší synodu zejména:

§ 95.

K platnému usnášení o věcech uvedených v § 94, 1., 2., a o spojení neb sloučení Českobratrské církve evangelické s jinou církví se vyhledává, aby se hlasování zúčastnily nejméně dvě třetiny členů synodu a z nich pro návrh byly dvě třetiny hlasů.

§ 96.

Synod může i nečleny synodu pozvati, aby se účastnili jednání s hlasem poradním.

Synodní výbor.

§ 97.

Synodní výbor se skládá ze seniora, jeho náměstka, synodního kurátora, tří dalších členů a tří náhradníků jejich.

Senior a jeho náměstek, jakož i další jeden člen synodního výboru a jeden náhradník volí se z farářů církve Českobratrské; synodní kurátor a další dva členové a dva náhradníci jejich z nefarářských členů synodu.

Členy synodního výboru nesmějí zároveň býti manžel a manželka, rodiče a děti, bratři a sestry, tchán a tchyně a zeť nebo snacha.

Je-li zvolen někdo, kdo je členem seniorátního výboru, musí se vzdáti, než přijme volbu, členství ve výboru seniorátním.

Všichni členové synodního výboru jsou voleni na šest let a mohou býti po uplynutí zvoleni znovu na jedno období.

Při volbě seniora předsedá synodní kurátor aneb jeho zástupce a spisuje se o ní zvláštní protokol.

Členové synodního výboru se uvádějí v úřad takto: Při zvláštním sedění, konaném po pravidle v neděli podle řádu bohoslužebného, a to nejlépe hned v době, jest nejprve uveden v úřad nově zvolený senior, a to buď odstupujícím seniorem, nebo není-li to pro jakoukoli příčinu možné, nejstarším farářem, členem synodu. Jemu přísluší, aby po krátkém proslovu svém a jednoho k tomu zvoleného člena z počtu starších přijal jménem synodu od seniora slib a jej slavnostně jménem celé církve seniorem prohlásil.

Ostatní nově zvolení členové synodního výboru dávají svůj slib v ruce seniora, buď právě v témže sedění aneb již z dřívějška instalovaného. I to se děje při slavnostním sedění synodu.

Nově zvoleného seniora a členy synodního výboru oznámí předseda onoho sedění synodního, při kterém byli zvoleni, ministerstvu školství a národní osvěty ke schválení podle § 7 základních a přechodných ustanovení (č. 625 Sbírky zákonů a nařízení z r. 1919).

Nebude-li pro jakékoli příčiny možno vykonati instalaci hned při sedění synodu, určí synod sám čas a místo této funkce.

§ 98.

Synodní výbor má právo usnésti se na svém zvláštním jednacím řádu, podle něhož má veškerá jeho činnost býti vykonávána; může trvale svěřiti část své působnosti, která mu je tímto zřízením vyměřena, seniorovi, aneb pro různé úkoly zříditi ze sebe odbory, nebo práci rozděliti mezi své jednotlivé členy, jak ukáže potřeba a zkušenost; může zříditi za své odpovědnosti pro určitý úkol odbory i z nečlenů synodního výboru a vyžádati si odborné posudky od kterýchkoli osob důvěry hodných a hraditi vydání tím vzniklé ze všeobecného fondu církevního.

Synodní výbor může jednati i hlasovati také písemně.

Synodnímu výboru předsedá senior. Není-li jednacím řádem synodního výboru ustanoveno jinak, rozděluje práci sobě i ostatním členům. Seniora zastupuje, je-li potřebí, jeho náměstek, po případě synodní kurátor. Zemřel-li senior, ujme se náměstek veškerých jeho prací a povinností až do dne nové volby a požívá celého funkčního platu.

Kdyby některý člen synodního výboru zemřel nebo se vzdal členství, nastoupí za něj k vyzvání předsedovu náhradník, který obdržel nejvíce hlasů, a to za faráře farář, za jiného člena náhradník jiný. Náhradník zastoupí i člena synodního výboru, když by byl tento člen povolán zastupovati buď seniora neb jeho náměstka aneb synodního kurátora.

§ 99.

Úředním sídlem synodního výboru je Praha, kdež je stálá ústřední kancelář církevní.

Úředním sídlem seniorovým je místo jeho farního bydliště. Schůze synodního výboru se konají po pravidle v Praze.

§ 100.

Seniorovi a členům synodního výboru přísluší po čas jejich úřadování funkční plat, jehož výši navrhuje synod, i náhrada za vykonané cesty úřední.

§ 101.

Synodnímu výboru přísluší vedle povinností vytčených jinde v tomto zřízení:

Senior.

§ 102.

Senior zaujímá přední místo mezi konseniory a faráři jako první mezi rovnými. Jemu přísluší:

Seniora zastupuje v těchto povinnostech jeho náměstek a podle potřeby se s ním dělí o práci jemu přináležející.

VI.

O záležitostech školních a vyučovacích.

§ 103.

Církevní školu lze zříditi v souhlasu se státními zákony školními a povolávati na ni učitele. Předpisy školních zákonů státních, týkající se plánů vyučovacích a látky učebné - kromě náboženského vyučování - platí i pro církevní školy. O tom, jak se má vyučovati náboženství, rozhoduje církev svými orgány.

§ 104.

Knih učebných smí se ve škole církevní užívati jen takových, které byly k vyučování školnímu připuštěny od státních úřadů. Volba jich přísluší sboru učitelskému se souhlasem staršovstva, po případě školního výboru.

Obecné a občanské školy církevní jsou bez újmy dozorčího práva státního podrobeny v církevních a náboženských věcech dozoru příslušného staršovstva a výboru seniorátního a synodního.

§ 105.

Za udělení práva veřejnosti církevní škole žádá staršovstvo (školní výbor), jestliže škola vyhovuje všem podmínkám, kterých vyžadují zákony školní.

§ 106.

Za definitivního učitele na církevní škole, předpokládajíc zákonnou učitelskou způsobilost, povolán může býti jen člen Českobratrské církve evangelické. Za učitele prozatímního může výjimečně, z nedostatku učitele českobratrského, ustanoven býti i člen jiné církve.

Definitivní učitelé jsou voleni hlasovným shromážděním (zastupitelstvem), prozatímní staršovstvem, (školním výborem). Předpisy o volbě staršovstev (eventuelně zastupitelstev) platí i o volbě učitelů definitivních (§ 43).

§ 107.

Učitele na obecných a občanských školách církevních potvrzuje seniorátní výbor, dorozuměv se s příslušným školním úřadem státním. Prohlásí-li tento úřad, že není námitky proti potvrzení, nebo nedojde-li do 30 dní po dodání oznámení žádná odpověď, může se potvrzení vysloviti.

§ 108.

Místo definitivního učitele se uprázdní:

Místo učitelů prozatímních se uprázdní, kromě možnosti stanovené v předešlých odstavcích, také po tříměsíční výpovědi, kterou jim dáti může staršovstvo.

§ 109.

§ 110.

Církevním orgánům náleží o to pečovati, aby se českobratrským žákům evangelickým na veřejných školách dostávalo vyučování náboženství.

Pokud je na těchto školách vyučování náboženství povinně nebo nepovinně zavedeno, přísluší konseniorovi, aby se schválením státních úřadů školních učinil potřebné opatření k vyučování tomu, po případě i spojením několika žákovských oddělení v jedno aneb sloučením žáků z několika sousedních škol na jedno místo vyučování.

Za učitele náboženství může býti ustanoven jen ten, koho některý konsenior uznal za způsobilého k tomu, a na ústavech středních jen ti, kdož od synodního výboru dostali vysvědčení kandidátů bohosloví po první bohoslovecké zkoušce aneb zvláštní vysvědčení způsobilosti k tomuto vyučování.

Způsobilost k náboženskému vyučování žáků obecných a občanských škol prokáže se zkouškou před konseniorem aneb jeho zástupcem; způsobilost k vyučování na střední škole, nemá-li uchazeč vysvědčení o vykonané zkoušce kandidátní, zkouškou před synodním výborem nebo komisí od něho ustanovenou.

Církevní dozor k vyučování náboženství má příslušný farář, na školách středních konsenior a vrchní dozor synodní výbor (senior).

§ 111.

Stanoviti předpisy o studiu bohosloveckém, počtu let a předmětech studijních, předběžném vzdělání studujících i o zkouškách jejich náleží synodu. Totéž platí o vzdělání jáhnů a o jejich zkouškách.

VIII.

O církevním jmění.

§ 112.

Předpisy dané v §§ 45 a 48 pro staršovstvo stran správy jmění a péče o zachování jeho i odpovědnosti zúčastněných osob platí při správě jmění i pro všecky ostatní církevní orgány.

Dozor nad správou církevního jmění, jakož i rozhodovati v rozepřích náleží nejvyšším orgánům církevní správy.

§ 113.

Takové fondy a ústavy církevní, na příklad pensijní aneb fondy sloužící výdajů administrace církevní a jiné, které se zakládají podle usnesení církevních korporací povolaných k tomu podle zřízení církevního a při kterých správa fondů ústavních vyhrazena je těmto orgánům církevním podle zřízení církevního k tomu povolaným, nepotřebují zvláštního schválení státního.

§ 114.

Kdyby některý církevní ústav přestal trvati, náleží rozhodnutí o dalším používání majetku toho ústavu příslušnému církevnímu orgánu, není-li nadací listinou anebo stanovami ustanoveno jinak. Rozhodnutí to však podléhá schválení nejblíže vyššího orgánu církevní správy. Kdyby příslušný církevní orgán pro jakoukoli příčinu neučinil rozhodnutí, připadne správa pozůstalého jmění a rozhodnutí o jeho používání, jde-li o ústav farního neb filiálního neb školního sboru, seniorátnímu výboru, jinak výboru synodnímu. Při tom jest však hleděti k případnému novému užití tohoto ústavu a k tomu, aby se výnosu jmění použilo k účelům blízkým těm, pro které byl ústav zřízen.

§ 115.

Českobratrská církev evangelická má všeobecný církevní fond, z něhož se zapravují potřeby obecné administrace církevní, zejména:

§ 116.

Všeobecný církevní fond se shromažďuje:

§ 117.

Všeobecný církevní fond spravuje synodní výbor a podává z něho účty každému synodu, synod udílí správnímu výboru absolutorium.

§ 118.

Pokud se dostává Českobratrské církvi evangelické roční státní paušální dotace, bude o vynakládání jejím činiti příslušnému ministerstvu návrhy synodní výbor.

Návrhy ty se mohou vztahovati zejména na tyto účely církevní: Na funkční platy konseniorů nebo i jejich vikářů, na administraci a výdaje ústřední správy církevní, na všeobecný fond církevní, na podpory farním, filiálním a školním sborům k upravení služného farářů, vikářů a učitelů, na podpory pensistů, vdov a sirotků, na podpory jich ve zvláště těžkých případech nedostatku, na subvence k vydržování církví, na zapravení dluhů a staveb, na podpory pro nemajetné studující bohosloví.

Za povolení těchto podpor musí žádati jednak staršovstva sborů, jednak seniorátní výbor, po případě i synodní výbor.

Žádosti staršovstev, doprovozené přehledem a posudkem konseniorů, jakož i žádosti seniorátních výborů posílány buďtež prostřednictvím synodního výboru.