14/1923 Sb. znění účinné od 14. 11. 1922 do 29. 9. 1938

Obchodní dohoda

mezi

Československou republikou

republikou Rakouskou.

Vláda Československé republiky a vláda republiky Rakouské, prodchnuty jsouce vzájemným přáním podporovati vývoj styků mezi Československem a Rakouskem, usnesly se uzavříti k tomu cíli až do uzavření konečné obchodní smlouvy tuto prozatímní obchodní dohodu a jmenovanými svými plnomocníky:

Vláda Československé republiky:

pana Dr. Rudolfa Hotowtze,

ministra obchodu a ministra pověřeného správou Úřadu pro zahraniční obchod a

pana Dr. Václava Schustera,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra.

Vláda republiky Rakouské:

pana Dr. Richarda Riedla,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra,

kteří, vyměnivše své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na tomto:

Článek I.

(1)	S příslušníky, loďmi a zbožím, plodinami a průmyslovými výrobky jedné smluvní strany nebude na území druhé strany nepříznivěji nakládáno než s příslušníky, loďmi, zbožím, plodinami a průmyslovými výrobky státu třetího.
(2)	Předchozí ustanovení nedotýká se zvláštních zákonů, nařízení a předpisů, které jsou nebo budou vydány v záležitostech obchodu, živností, policie a co všeobecné bezpečnosti a vztahují se všeobecně na veškeré cizince.

Článek II.

(1)	S příslušníky smluvních stran nebudiž navzájem, pokud se týče nastupování a provozování obchodů a živností nepříznivěji nakládáno než s příslušníky kteréhokoli státu jiného.
(2)	Při návštěvě trhů a veletrhů budiž s příslušníky druhé strany nakládáno právě tak, jako s příslušníky vlastními, pokud se oni prokáží legitimací vyhotovenou dle připojeného vzoru (příloha A) úřady stát, jemuž náležejí.
(3)	Předchozí ustanovení nevztahují se na živnost lékárnickou, na činnost obchodních dohodců (sensalů) a na provozování živností kočovných, včetně podomního obchodu.
(4)	S příslušníky žádného z obou států nebudiž v budoucnosti co do jejich osobního právního postavení, jich majetku movitého a nemovitého, jejich práv a zájmových účastenství navzájem nepříznivěji nakládáno než s příslušníky kteréhokoli státu třetího. Budou míti volnost provozovati své obchody na území druhé strany sami nebo provozováním pověřiti osobu vlastní volby, nejsouce v těchto směrech podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena všeobecně platnými zákony a nařízeními dotyčného území.
(5)	Budou míti ke všem soudům a úřadům druhé strany volný a neobmezený přístup, budou moci používati k ochraně svých zájmů zmocněnců a zástupců od nich samých zvolených, nepodléhajíce při tom jiným omezením než těm, která jsou stanovena všeobecnými zákony a nařízeními dotyčného území, a bude s nimi v každém ohledu právě tak nakládáno, jako s příslušníky kteréhokoli státu jiného.
(6)	Akciové a jiné obchodní, průmyslové nebo peněžní společnosti, v to počítajíc společnosti pojišťovací, které na území jedné strany mají své sídlo a dle zákonů této strany po právu trvají, mají býti oprávněny uplatňovati také na území druhé strany, zachovávajíce tam platné zákony i nařízení, všechna svá práva a obzvláště vésti před soudem procesy jako žalobci nebo žalovaní.
(7)	Příslušníci obou stran, v to počítajíc obchodní společnosti, společenstva a podobná sdružení, nemají platiti z provozování obchodu a živností na území druhé strany žádných jiných nebo vyšších daní, dávek nebo poplatků, než které vymáhány jsou od domácích.
(8)	Při vyměřování dávek všeho druhu z obchodu a živností nebude míti původ zboží vyskytujícího se v těchto podnicích sám o sobě za následek nepříznivějšího vyměřování těchto dávek.

Článek III.

(1)	Akciové společnosti, které byly před 28. říjnem 1918 se sídlem v jednom z obou státních území zřízeny a již před tímto dnem v území druhého státu obchody pravidelně provozovaly, jsou povinny během 3 měsíců po tom, co tato dohoda nabude působnosti, zažádati u příslušného úřadu druhého státu, pokud živnosti takové již nepodaly, o připuštění ku provozování obchodu nebo v téže lhůtě provozování obchodu v tomto státě zastaviti. Dokud nebudou žádosti vyřízeny, mohou dotyčné společnosti provozovati obchody v dosavadním rozsahu na základě dřívějšího oprávnění. Společnosti tyto mají zaplatiti admisní poplatek pouze ze zvýšení svého akciového a obligačního kapitálu, provedeného po 28. říjnu 1918. Jejich obchodní provoz podléhá všeobecným předpisům, platným v dotyčném státním území, pro všechny ostatní cizozemské podniky stejného druhu.
(2)	Ustanovení předchozího odstavce neplatí pro banky a pojišťovací společnosti.
(3)	Připuštění akciových a jiných obchodních nebo průmyslových společností (vyjma banky a pojišťovací společnosti), které v území jedné strany jsou po právu zřízeny a chtějí svůj obchodní provoz po nabyté působnosti této dohody na území druhé strany rozšířiti a potřebují k tomu zvláštního připuštění, řídí se dle zákonů a nařízení v dotyčném státním území platných; společnosti takové mají však v tomto i v každém jiném směru požívati stejných práv jako vně uznané stejné společnosti kteréhokoli jiného státu.

Článek IV.

(1)

Živnostenská oprávnění, nabytá před působností této obchodní dohody a dosud nezaniklá, trvají nadále.

(2)

Měl-li některý živnostenský závod, nacházející se na území jedné strany, před 28. říjnem 1918 na území druhé strany vedlejší závod nebo sklad, má do tří měsíců po nabytí působnosti této smlouvy zažádati pro tyto pobočné závody o vystavení živnostenského listu, u živností koncesovaných o udělení potřebné koncese. Vystavení živnostenského listu nebo udělení koncese nebude v tomto případě odepřeno, nebyl-li předmět podniku změněn; také nebude vymáháno splnění požadavků, jež se prokazují při zřízení nového závodu, a placení poplatků, jež se při novém zřízení mají platiti.

Článek V.

Obě smluvní strany se zavazují dbáti zákonů a nařízení platných na území druhé strany a příslušnými úřady, jim řádně oznámených, jež upravují používání okrskových pojmenování k označení původu vín a pálených lihových nápojů vyrobených na území druhé strany nebo používání místního označení původu piva vyrobeného na tomto území․ Dovoz, vývoz, prodej, nabízení nebo vůbec uvádění do obchodu výrobků, opatřených označeními, jež se příčí těmto zákonům a nařízením, buďtež zakázány a patřičnými opatřeními potlačovány.

Článek VI.

(1)	Zboží, plodiny zemské a výrobky průmyslové jedné smluvní strany nebudou podrobeny při dovozu do území druhé smluvní strany ani vyšším ani jiným clům neb dávkám, včetně všech vedlejších poplatků a přirážek, než oněm, které jsou vybírány z výrobků neb zboží kterékoli jiné země.
(2)	Za průmyslové výrobky území jedné smluvní strany pokládají se také předměty vyrobené zpracováním cizozemských látek v zušlechťovacím řízení.
(3)	Z vývozu do území druhé strany nesmějí býti vybírána ani vyšší ani jiná vývozní cla nebo dávky než z vývozu stejného zboží do kteréhokoli jiného státu.
(4)	Obě smluvní strany se dále zavazují, že při dovozu a vývozu nebude vůči druhé straně ani v jiném směru postupováno jinak nebo nepříznivěji, než jak se postupuje vůči kterémukoli třetímu státu. To platí zvláště o celních předpisech a jejich provádění, o postupu při zkoumání a analyse dováženého zboží, o podmínkách placení cel a poplatků, zařadění do sazeb a jejich výkladů a o provádění monopolů.
(5)	Aby ve vzájemném obchodním styku bylo zajištěno nejpříznivější nakládání a zároveň, aby se předešlo veškerému zneužití, mohou obě strany požadovati, aby zemské plodiny a průmyslové výrobky druhé smluvní strany byly při dovozu do celního území provázeny osvědčením o původu.
(6)	Ve styku mezi oběma smluvními stranami bude nejvýhodnější celní nakládání s předměty, které mají pro vývozní zemi větší hospodářskou důležitost, vázáno na osvědčení původu jen tehdy, je-li toho z důležitých obchodně-Politických důvodů třeba.
(7)	Ustanovení tohoto článku nevztahují se na zvláštní úlevy, které byly poskytnuty sousedním státům k usnadnění styku pro některé části hranic a pro obyvatele některých území.

Článek VII.

Vnitřní dávky vybírané na území jedné smluvní strany na číkoliv účet, jež zatěžují nebo budou zatěžovati výrobu, úpravu nebo spotřebu nějakého zboží, nesmějí postihovati výrobky druhé strany pod žádnou záminkou více nebo tíže než domácí výrobky stejného druhu.

Článek VIII.

(1)

Průvoz osob, zboží, železničních vozů, lodí, člunů a poštovních zásilek z území nebo do území jednoho z obou států územím druhého státu jest vzájemně svobodný, a to jak po silnicích a železnicích, tak i po splavných vodních cestách a průplavech.

(2)

Průvoz jest osvobozen ode všech cel a dávek a nesmí býti nijak zbytečně zdržován nebo omezován.

(3)

Obě smluvní strany si vyhrazují podrobiti průvoz zákazům neb omezením v těchto případech:

a)	z důvodů veřejné bezpečnosti;
b)	z důvodů zdravotních a veterinářské policie, zvláště aby bylo zabráněno rozšiřování zvířecích nákaz a aby byly chráněny užitkové rostliny, zejména proti hmyzu a jiným škůdcům, a to podle uznaných mezinárodních zásad a podle vždy právě platných zvláštních úmluv mezi nimi.

(4)

Nikdy však nebude průvoz podrobován zákazům nebo omezením, která by současně a stejně neplatila za stejných předpokladů také pro všechny ostatní země.

(5)

Zákazy nebo omezení nesmějí překážeti provozu v širším rozsahu, než jak toho vyžaduje bezpodmínečně účel zákazu.

(6)

Ustanovení o svobodném průvozu platí rovněž pro průvozní zásilky v přepravě lomené, pokud jest zaručeno zachování bezpečnostních opatření, nutných k zamezení toho, aby zboží nezůstávalo v tuzemsku.

(7)

I nadále budou zachovávána ustanovení, v celních předpisech obsažená, o zacházení s průvozními zásilkami, jakož i zákonné předpisy o přepravě zboží, které jest podrobeno nějaké vnitřní dávce nebo státnímu monopolu. Průvoz takového zboží smí býti však pouze potud ztížen nebo omezen, pokud je nutno, aby bylo zajištěno vybírání vnitřní dávky ze zboží v zemi zůstávajícího nebo zabezpečen účel monopolu.

(8)

Železniční správy obou smluvních států budou vyjednávati, zda a za jakých podmínek mohly by býti přepravované náklady doprovázeny soukromými osobami. O těchto průvodčích platí všeobecné předpisy o osobní dopravě, v obou státech platné.

Článek IX.

(1)

Vzájemná přeprava mezi územími obou smluvních stran může býti omezena dovozními a vývozními zákazy pouze:

a)	jestliže podle článku VIII. této smlouvy jest zákaz průvozu přípustný;
b)	pro předměty státního monopolu, jakož i proto, aby byly provedeny zákazy nebo omezení, týkající se cizího zboží, jež byly anebo budou vydány vnitřním zákonodárstvím o výrobě, odbytu, dopravě nebo spotřebě domácího zboží stejného druhu v tuzemsku;
c)	v jiných případech tehdy, vyžaduje-li toto ohled na panující mimořádné poměry a není-li to vyloučeno zvláštními úmluvami o tom jednajícími.

(2)

Dovozní a vývozní zákazy neplatí také o přepravě, stran níž bylo článkem XI., odst. 1., lit. a) a b) a odst. 2. a 3., téhož článku vysloveno osvobození od dovozních a vývozních cel, avšak bez újmy celních předpisů, jimiž se zajišťuje zpětný dovoz a vývoz.

(3)

Rovněž mohou býti dováženy a vyváženy vzorky, které podle článku X. této dohody s sebou mají obchodní cestující beze zření na platící zákazy, jestliže bude dána dostatečná záruka, že vzorky nezůstanou v zemi, do níž jsou dováženy, nýbrž že po skončení cesty budou opět vyvezeny.

(4)

Cestovní věci a předměty k osobní potřebě cestujících, které tito s sebou vezou, budou při dovozu a vývozu bez zvláštního povolení odbavovány bez újmy celních předpisů o tom platných.

(5)

Obě smluvní strany nevydají ani nepodrží pro vzájemný dovoz a vývoz nijakých dovozních a vývozních zákazů neb omezení, které by se nevztahovaly stejně na dovoz a vývoz stejného zboží ve styku s kterýmkoli jiným státem, u něhož jsou stejné předpoklady; avšak shodují se v tom, že tato ustanovení nevztahují se na průmyslování výjimek a úlev, které jsou poskytovány proti platným zákazům dovozním a vývozním na jednotlivé žádosti, aniž na dohody, jimiž jeden ze smluvních států zajišťuje některému třetímu státu poskytování takových výjimek a úlev pro určité kontingenty zboží pod titulem vzájemně podmíněných výhod.

Článek X.

(1)	Kupci, továrníci a jiní živnostníci, kteří předloží živnostenský list legitimační, vydaný příslušným úřadem domovské země, na důkaz toho, že jsou ve státě, ve kterém bydlí, oprávněni k provozu obchodu a živnosti a tamtéž platí zákonné daně a dávky, budou oprávněni na území druhé smluvní strany osobně neb cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupovati zboží u kupců nebo v otevřených prodejních místnostech, nebo u osob zboží vyrábějících, nebo sbírati zakázky u kupců neb jiných osob, v jejichž živnostenském závodě upotřebuje se zboží nabízeného druhu, aniž by za to musili platiti další daně nebo dávky.
(2)	Živnostenským legitimačním listem opatření kupci nebo živnostníci a v jejich službách jsoucí obchodní cestující smějí sice míti s sebou vzorky, ne však zboží.
(3)	Živnostenské legitimační listy budou vyhotovovány dle vzorce, uvedeného v příloze B). K vyhotovení jich příslušnými jsou živnostenské úřady I. stolice. Každé ze smluvních stran je ponecháno na vůli vybírati dle vlastního uznání mírný poplatek za vyhotovení.
(4)	Živnostenským legitimačním listem opatření kupci nebo živnostníci (obchodní cestující) nesmějí pro jiné kupce neb živnostníky, než kteří jsou v listu jmenováni, ani obchody uzavírati, ani zprostředkovati. Smějí pouze cestujíce zakázky na zboží hledati a koupě uzavírati.
(5)	Ohledně formalit všeho druhu, kterým takoví kupci nebo živnostníci (obchodní cestující) na územích smluvních stran jsou podrobeni, zajišťují si obě strany úpravu, jež nebude nepříznivější než ona, která kterémukoli jinému národu bude přiznána.
(6)	Vzorky od obchodních cestujících s sebou vzaté neb jim napřed neb za nimi poslané, clu jinak podléhající, zprošťují se oběma stranami poplatků příchodních i obchodních, prokáže-li se totožnost při dovozu a při opětném vývozu, který se má státi během přiměřené lhůty u téhož neb jiného celního úřadu, při čemž označení totožnosti, připojená v zemi domovské, budou na území druhé smluvní strany uznávána.
(7)	Opětný vývoz vzorků musí v obou zemích při dovozu býti zaručen složením cla nebo zajištěním.
(8)	Obchodní cestující nemusí býti vyclení osobně přítomen, nýbrž může předložiti živnostenský legitimační list prostřednictvím jiné osoby.

Článek XI.

(1)

Dočasné osvobození od dovozních a vývozních dávek přiznává se za podmínek, ustanovených pro takováto záznamní řízení celními zákony obou smluvních stran, pro tyto předměty:

a)	předměty, určené k opravě, aniž by tím byla podstatně změněna jejich povaha a jejich obchodní pojmenování;
b)	upotřebené a označené pytle a nové dřevěné sudy, jež se dovážejí z území druhé smluvní strany, aby byly opět naplněné vyvezeny, jakož i vnější obaly, vyvážené do území druhé smluvní strany k naplnění, jejichž zvláštní proclívání při zpětném dovozu po naplnění padá na váhu;
c)	zboží (s výjimkou poživatin), které se dováží na trhy nebo veletrhy nebo na prodej na nejisto mimo trhy a veletrhy, jakož i dobytek, dopravovaný na trhy do území druhé smluvní strany; to platí pro všechny tyto předměty, vyvezou-li se zpět ve lhůtě předem stanovené.

(2)

Od cla jsou osvobozeny v obchodě obvyklé vnější obaly zboží, pokud se nevyclívají se zbožím, nebo pokud nejsou podrobeny zvláštnímu nakládání podle platných celních předpisů, dále zpět dovážené prázdné vnější obaly, které, jak se prokáže, byly upotřebeny k vývozu zboží, a konečně upotřebené označené dřevěné sudy, jestliže byly ohlášeny k plnění a zpětnému vývozu po naplnění, o jejichž upotřebení není pochyby.

(3)

Zboží (s výjimkou předmětů monopolních a poživatin), jehož lze upotřebiti jen jako vzorků nebo na zkoušku, nebudou podrobeny dovozním a vývozním dávkám.

(4)

Obě smluvní strany se shodují v tom, že ve vzájemném styku v bodech svrchu uvedených nemá býti nepříznivěji postupováno než vůči kterémukoliv jinému státu v těchže případech.

Článek XII.

Integrující součásti této obchodní dohody tvoří a zůstanou tak dlouho v platnosti jako ona sama zvláštní dohody, sjednané o těchto předmětech:

a)	O úlevách v drobném pohraničním styku (příloha a);
b)	o vzájemné podpoře při proclívání, při zamezování, stíhání a trestání celních přestupků a vzájemné právní pomoci v trestních věcech celních (příloha b);
c)	o zvířecích nákazách (příloha c);
d)	o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží (příloha d);
e)	o vzájemném uznání zkušebných značek ruční střelné zbraně (příloha e).

Článek XIII.

(1)	S příslušníky obou smluvních stran, jakož i s jich veliteli lodí, jich zbožím, loďmi a čluny bude se nakládati ve všech přístavech a na všech vnitrozemských vodních cestách obou území v každém ohledu stejně jako s vlastními státními příslušníky, jich veliteli lodí, zbožím, loďmi a čluny. Vyhrazuje se zvláštním úmluvám, pokud lodi jedné smluvní strany budou moci obstarávati pravidelné lodní spojení mezi přístavy druhé strany.
(2)	Bude-li zařízena státní služba pro vlek lodí po vodě neb na potahové stezce na přírodních neb umělých vodních cestách aneb bude-li uděleno soukromým podnikům výlučné právo k provozování vlečné lodní služby po vodě neb na potahové stezce, budou plavidla a výrobky druhé smluvní strany, pokud se týče odbavení, jakož i stanovení a vybírání poplatků za vlek úplně postavena na roveň plavidlům a výrobkům vlastního území. Smluvní strany zavážou dále podniky, jimž budoucně udělí koncese k provozování vlečné lodní služby po vodě neb na potahové stezce, aby za stejných předpokladů nečinily žádných rozdílů při vyměření a vybírání poplatků za vlek mezi plavidly a výrobky vlastního území a území druhé smluvní strany.
(3)	Lodní cejchovní listy budou na základě zvláštního ujednání mezi smluvními stranami vzájemně uznávány.

Článek XIV.

(1)	Příslušníkům druhé smluvní strany dovoluje se za stejných podmínek a poplatků jako příslušníkům vlastního státu používati silnic a jiných cest, průplavů, zdýmadel, převozů (prámů), mostů a mostních otvorů, přístavů a přístavišť, označení a osvětlení splavné dráhy, lodivodní služby, jeřábů a váh, skladišť, zařízení k záchraně a uschování lodního zboží a pod., pokud tato zařízení aneb ústavy jsou určeny pro veřejnou dopravu, při čemž nerozhoduje, zda-li jsou spravovány státem, obcemi neb veřejnými korporacemi či soukromníky.
(2)	Poplatky mohou býti vybírány jen tehdy, bylo-li takových zařízení a ústavů skutečně použito.
(3)	Cestné (mýto) za dopravu přes zemskou hranici na cestách, které spojují území obou smluvních stran mezi sebou aneb s cizinou, nesmí býti v poměru délky trati vyšší než obnáší při dopravě omezené na vlastní území.

Článek XV.

(1)

Na železnicích nebudiž v dopravě osobní a zavazadlové, pokud jde o výpravu, přepravní poplatky a veřejné dávky související s přepravou, rozlišováno mezi obyvateli území patřících stranám sjednávajícím smlouvu, splní-li stejné podmínky.

(2)

Se zásilkami zboží, podanými v Rakousku a přepravovanými buď do Československé republiky nebo Československou republikou do třetího státu, nebude, budou-li splněny stejné podmínky, nakládáno na železnicích v Československé republice, ani pokud jde o vypravení, ani pokud jde o přepravní poplatky nebo veřejné dávky související s přepravou, nepříznivěji než se zásilkami zboží stejného druhu, podanými v Československé republice nebo ve třetím státě a přepravovanými v témže směru a na téže dopravní trati. Totéž bude platiti na rakouských železnicích pro zásilky zboží, podané v republice Československé a dopravované buď do Rakouska nebo Rakouskem do třetího státu. Tato zásada platí vzájemně též pro zásilky zboží, jež byly jinými dopravními prostředky dopraveny přes hranice do po území druhé smluvní strany a tam podány na železnicích. Pro dopravu zásilek zboží stejného druhu z území druhé smluvní strany buďtež pro použití železničních tarifů, slev, poplatků přepravních, anebo jinakých výhod bezúčinny tyto podmínky:

a)	Podmínka, aby zboží bylo domácího původu; této podmínce se rovná požadavek, aby zboží bylo označováno takovým způsobem, který je nepřístupný pro zboží stejného druhu druhé smluvní strany;
b)	podmínka, aby zboží bylo podáno v určitém místě, leč že by šlo o podmínku, že zboží nutno přivésti po vodě;
c)	podmínka, že surovina nebo polotovar pro zboží požívající výhody byly přepraveny buď zcela nebo z části po tuzemských tratích.

(3)

Tato ustanovení se nevztahují na tarifní slevy, poskytované pro účely dobročinné, kulturní a obecného blaha, k zdolání přechodné obzvláštní nouze, pro osobní a nákladní převozy vlastní ozbrojené moci, pro osoby činné ve veřejné službě, ve službě železniční, jakož i v příbuzných povoláních a pro příslušníky jejich rodin, rovněž i pro služební zboží domácích dopravních podniků. Shoda je i v tom, že mohou býti omezeny slevy jízdného na drahách nižšího řádu (drobných, místních a pouličních drahách), které slouží v prvé řadě cizineckému ruchu na příslušníky přilehlých obcí, v místě bude usedlé.

Článek XVI.

Pro osobní a nákladní dopravu buďtež pořízeny přímé tarify podle skutečné potřeby.

Článek XVII.

(1)	Jak ve vzájemné sousední tak i v průvozní přepravě nebude zásadně dávána přednost zboží, podanému ve vlastním státě před zbožím, podaným v území druhého smluvního státu.
(2)	Smluvní státy budou k tomu působiti, aby bylo vyhověno potřebám průběžné dopravy mezi jejich územím, jakož i dopravy z území jedné strany do jiných států přes území druhé strany tím, že se zřídí příznivá připojení vlaková pro osobní a nákladní dopravu a že si obě strany vyjdou pokud možno vstříc v dopravní a přepravní službě.
(3)	Potřebám vnitrozemní dopravy a potřebám vývozu do území druhé strany pro zboží téhož druhu vyhoví se zásadně stejným přídělem vozů. To však platiti bude teprve od té chvíle, až budou rozděleny a správám státních drah v obou státech sjednávajících smlouvu dány k službám nejméně dvě třetiny společného obozu. Až do té doby nebudou přidělovány nepříznivěji vozy pro vývoz do území druhé strany sjednávající smlouvu než pro vývoz do států jiných.

Článek XVIII.

(1)	Pro osobní a nákladní dopravu mezi železničními stanicemi, ležícími v území jedné strany, pořídí se, je-li a doprava ta ve hranicích tohoto území po železnici bez přerušení, tarify v zákonné měně tohoto území i tehdy, když pro onu dopravu použité železniční spojení je buď zcela nebo z části v provozu dráhy, která sídlí na území druhé strany.
(2)	V dopravě mezi výpravnami obou stran, které jsou blízko hranic, smějí býti uhrazeny poplatky, splatné v osobní a nákladní dopravě, zákonným platidlem oné strany, v jejímž území se platí, i když tarif zní na měnu druhé strany; rovněž je přípustno platiti zákonným platidlem druhé strany, zní-li tarif na měnu toho území, kde se platí.
(3)	Příjem platidel zde upravený nemá nikterak předbíhati ujednáním zúčastněných železničních správ o odúčtování.

Článek XIX.

(1)	Pro nákladní dopravu mezi Československou republikou a Rakouskem platí neobmezeně ustanovení mezinárodní úmluvy o železniční nákladní dopravě ze dne 14. října 1890 se změnami a doplňky dodatečného ujednání ze dne 16. července 1895 a doplňovací úmluvy ze dne 16. června 1898 i ze dne 19. září 1906.
(2)	Mimo to má býti usilováno o to, aby ustanovení této mezinárodní úmluvy platila pokud možná nezměněně i pro mezistátní nákladní dopravy s třetími státy, na kterých jest Československá republika a republika Rakouská zúčastněna.

Článek XX.

Ustanovení o službě poštovní, telegrafní a telefonní budou sjednána v rámci příslušných smluv mezinárodních, zvláštními úmluvami mezi obapolnými správami.

Článek XXI.

Obě strany ustanovují s výhradou pozdější úpravy, že letadla jedné strany smí odlétati jenom z celního letiště na místo ležící v území druhé strany a že na území druhé strany smí přistáti pouze na celních letištích mimo případy nouze. Mají-li letadla s sebou zboží pro obchod, musí se jejich řidič vykázati přihláškou o dopravovaném zboží (manifestem). Přistání z nouze jest ihned oznámiti nejbližšímu úřadu celnímu neb policejnímu.

Článek XXII.

(1)	Smluvní strany se zavazují, že v přátelské dohodě přezkoušejí způsob, jakým se nakládá s dělníky a zřízenci jedné strany v území druhé strany v příčině ochrany dělníků a zřízenců a sociálního pojištění, za tím účelem, aby vhodnými úmluvami zajistily těmto dělníkům a zřízencům vzájemně takový způsob nakládání, jenž by jim skýtal dle možnosti rovnocenné výhody. Tyto úmluvy budou stanoveny zvláštním ujednáním.
(2)	Pro styk a dopravu zemědělských stěhovavých dělníků ve větších oddílech (počínajíc od 3 dělníků) zajišťuje se z obou stran největší ochota a bude zejména vzat zvláštní zřetel na to, aby umožněna byla úhrada vzájemné potřeby na těchto dělnících. Při úpravě tohoto styku mají oba státy použíti sprostředkování povolaných k tomu míst státních neb státem zmocněných.
(3)	Z obou stran se vzájemně zajišťují příslušné úřední poukazy, jež by usnadňovaly přechod přes hranice těchto dělnických oddílů, jak při vjezdu, tak i při návratu způsobem dle možnosti dalekosáhlým při nejmenším v míře dosud obvyklé. V příčině pracovních podmínek, zejména ve všech otázkách sociálně-politických bude se s těmito stěhovavými dělníky nakládati stejně, jako s tuzemskými zemědělskými dělníky stejného druhu.
(4)	Bližší ustanovení, dle nichž se stane najímání a poskytování zemědělských stěhovavých dělníků, jakož i stanovení pracovních podmínek tarifní smlouvou budou předmětem ujednání, jež sjednají s obou stran povolané k tomu státní úřady.
(5)	Při postupu stěhovavých dělníků z třetích zemí do území jednoho z obou smluvních států, kteří musí projíti územím druhé smluvní strany, zajišťují se v příčině projezdu a překročení hranic těmto dělníkům dle možnosti dalekosáhlé úlevy. Případná bližší ustanovení, zejména po stránce zdravotně- a pasově-policejní, budou sjednána od oboustranných příslušných ústředních úřadů.

Článek XXIII.

(1)	Obě smluvní strany dávají si vzájemně právo jmenovati konsuly ve všech těch obchodních místech na území druhé strany, kdež jest dovoleno usídliti se konsulům kteréhokoliv třetího státu. Pod pojmem konsulů rozumějí se všechny osoby, pověřené výkonem konsulární činnosti.
(2)	Konsulové jedné z obou smluvních stran budou požívati s podmínkou vzájemnosti na území druhé smluvní strany těchže předností, oprávnění a osvobození, jaká mají nebo budou míti konsulové kteréhokoli třetího státu.
(3)	Obě smluvní strany shodují se v tom, že přednosti, oprávnění a výhody, poskytované konsulům jedné strany na území strany druhé na základě zásady nejvyšších výhod, nebudou moci býti přiznávány ve větší míře, než jsou poskytovány konsulárním zástupcům této smluvní strany na území strany prvé.
(4)	Pokud jde o osvobození od přímých daní, shodují se obě smluvní strany v tom, že takováto osvobození budou přiznávána pouze efektivním konsulům obou stran, pokud nejsou státními příslušníky onoho státu, v němž vykonávají svou činnost, avšak nikdy ve větším rozsahu než diplomatickým zástupcům smluvních stran.

Článek XXIV.

(1)	Příslušníci jedné smluvní strany budou osvobozeni na území druhé strany od veškeré služby vojenské v branné moci a od každé dávky, placené místo osobního výkonu vojenské služby; naopak nebude jim nijak bráněno vykonávati svých vojenských povinností ve státě, jehož jsou příslušníky.
(2)	V míru i ve válce budou podrobeni jiným vojenským úkonům, než jsou označeny v odst. 1., a vojenským rekvisicím pouze do té míry a dle týchž zásad jako tuzemci, avšak vždy pouze za náhradu.
(3)	Dále budou osvobozeni od veškeré povinnosti přijímati veřejnoprávní funkce u soudů, správních úřadů státních neb samosprávných s výjimkou poručnictví (kurately) nad příslušníky vlastního státu.

Článek XXV.

(1)	Vznikne-li mezi smluvními stranami spor o výklad neb provádění ustanovení této dohody, budiž tento spor rozhodnout na žádost jedné strany výrokem rozhodčím.
(2)	Rozhodčí soud se sestaví pro každý sporný případ tak, že každá strana ustanoví ze svých příslušníků dvě způsobilé osoby za rozhodce a obě smluvní strany zvolí příslušníka třetího státu za předsedu. Smluvní strany se zavazují, že se předem a na určitou dobu, až nabude tato dohoda působnosti, rozhodnou o osobě předsedy, který v daném případě má býti jmenován.
(3)	V prvním sporu zasedá rozhodčí soud na území žalované smluvní strany, v druhém sporu na území druhé strany a pak dále střídavě na území jedné nebo druhé strany. Smluvní strana, na jejímž území má rozhodčí soud zasedati, ustanoví jeho sídlo. Musí se postarati o místnosti, písaře a služební personál, jichž rozhodčí soud pro svou činnost potřebuje. Předseda řídí rozhodčí soud. Rozhodnutí děje se většinou hlasů.
(4)	Smluvní strany se dohodnou buď v konkrétním případě nebo jednou pro vždy o řízení rozhodčího soudu. Nedojde-li k takovéto dohodě, ustanoví rozhodčí soud řízení sám. Řízení může býti písemné, neodporuje-li tomu žádná ze smluvních stran; v tom případě je možno se odchýliti od ustanovení předcházejícího odstavce.
(5)	Na žádost rozhodčího soudu, jež budiž podána vládě příslušné strany, budou úřady obou smluvních stran poskytovati při předvolání a výslechu svědků a znalců právní pomoc, stejně jako na žádost tuzemských civilních soudů.

Článek XXVI.

(1)	Tato dohoda budiž co nejdříve ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze. Dohoda nabývá účinnosti 10. dne po výměně ratifikačních listin a platí potud, pokud nebude jednou smluvní strana vypověděna. V tomto případě pozbývá účinnosti po třech měsících ode dne, kdy byla výpověď druhé smluvní straně oznámena.
(2)	Dohoda bude sepsána v prvopise československém a německém.

Čemuž na svědomí podepsali plnomocníci tuto dohodu a připojili své pečeti.

Dáno v Praze dne 4. května roku tisícíhodevítistého dvacátého prvého.

Za Československou republiku:

Dr. Hotowetz v. r.

Dr. V. Schuster v. r.

Závěrečný protokol

k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou.

Při podpisování předběžné obchodní dohody, která dnešního dne mezi republikou Československou a republikou Rakouskou byla uzavřena, učinili podepsaní zmocněnci tato prohlášení, která mají sama tvořiti integrující součást smlouvy:

Je souhlasný názor o tom, že Československá republika touto dohodou spolu se závěrečným protokolem nevzdává se práv a výhod, které jí, resp. jejím státním příslušníkům přináležejí na základě mírové smlouvy (státní smlouvy) St. Germainské ze dne 10. září 1919 a které převyšují práva a výhody, jež obě vlády sobě, resp. svým státním příslušníkům touto dohodou spolu se závěrečným protokolem vyhradily.

K článku II.

(1)	Aby ulehčeno bylo provádění předpisů o nastoupení a provozování živností cizinci, platných v obou státech a spočívajících na základě formální reciprocity, prohlašují obě strany, že budou připouštěti navzájem své státní příslušníky k nastoupení a k provozování obchodů a živností za stejných podmínek, jako příslušníky vlastní. Ustanovení článku I., odstavec 2., této dohody zůstává tímto nedotčeno.
(2)	Vyhotovení legitimace potřebné dle odstavce 2., článek II., děje se příslušným živnostenským úřadem prvé stolice.
(3)	Ustanovení odstavce 7. článku II. nevylučují vybírání poplatků za připuštění obchodních společností, společenstev a podobných sdružení jednoho z obou smluvních států k provozování obchodů na území státu druhého, pokud také od stejných společností tuzemských požadují se při jich utvoření, povolení nebo připuštění k provozování obchodů poplatky poměrně stejné výše.
(4)	Otázka, jak nakládáno býti má v příčině zdanění s příslušníky smluvních stran, kteří provozují povoznictví nebo plavbu lodní mezi místy různých států, zůstává vyhrazena zvláštní úmluvě, která se stane v souvislosti s otázkou dvojího zdanění. Prozatím nemají podniky tohoto rázu na území jedné strany býti stiženy daní z živnosti z provozu na území druhé strany.

K článku III.

(1)

Ustanovení dohody mezi republikou Československou a republikou Rakouskou z 2. srpna 1920 o způsobu, jak nakládati po stránce právní s výrobními a dopravními podniky, nejsou dotčena ustanoveními článku III.

(2)

U obou smluvních stran platné předpisy, jimiž zjišťuje se trvající vzájemnost ohledně připuštění společností s ručením obmezeným, zůstanou netknuty.

K článku V.

Je shoda v tom, že má býti dbáno zákonů a nařízení platných na území jedné ze smluvních stran stranou druhou i tehdy, jestliže tyto zákony a nařízení zapovídají používání označení, která obsahují nepřímým způsobem nesprávné údaje o původu výrobků, zmíněných v článku V.

K článku VI.

(1)	Je shoda v tom, že pravidlem zboží jakéhokoli původu, které se prováží územím jedné smluvní strany nebo bylo uloženo ve svobodných přístavech neb ve svobodných celních okresích, nemá býti podrobeno při vstupu do území druhé strany nijakým jiným neb vyšším clům nebo dávkám, než bylo-li by dováženo přímo ze země původu, a že toto ustanovení platí, i když zboží bylo překládáno, přebaleno neb uloženo ve skladišti, i když se prováží přímo. Jestliže by jedna smluvní strana měla podle svého dobrého zdání důvod k tomu, aby učinila opatření úchylná od tohoto pravidla k podpoře vlastního obchodu, má druhá strana právo učiniti rovněž ze své strany tatáž neb podobná opatření.
(2)	Je shoda v tom, že předměty vyrobené v zušlechťovacím řízení pokládají se pouze tehdy za průmyslové výrobky příslušné smluvní strany, jestliže a pokud zpracované tuzemské látky a práce na to vynaložená tvoří alespoň čtvrtinu hodnoty zboží. Smluvní strany si vyhrazují zrušiti v dohodě ve vhodné chvíli toto omezení.
(3)	Je shoda v tom, že o zákazech dovozu a vývozu ve vzájemném styku smluvních stran platí výlučně ustanovení článku IX.
(4)	Obě smluvní strany se dohodly, že si časem budou vyměňovati výsledky pozorování o působení vývozních cel a poplatků na vzájemný obchodní styk, pokud na jedné straně budou tato cla a poplatky v platnosti, a že si o revisi vývozních cel neb poplatků vzájemně budou oznamovati přání, o nichž se bude potom jednati.
(5)	Vzájemně zajištěný postup v otázkách monopolů dle zásady nejvyšších výhod bude se vztahovati na jednotlivě uzavírané dodávací smlouvy o zboží, jež jest předmětem státního monopolu.
(6)	Způsob, jak vydávati osvědčení o původu, pokud by jich bylo žádáno, vyhrazuje se příští vzájemné dohodě. Při tom budou hleděti strany na to, aby obchod zbytečně nebyl zatěžován ani výší vybíraných poplatků ani formalitami při vydávání.

K článku VII.

Je souhlasný názor o tom, že ustanovení článku VII. neodporují opatřením, která slouží ku zajištění daně z obratu a daně luxusní v případech tuzemské výdělečné činnosti cizozemců.

K článku VIII.

(1)	Osvobození průvozu od cla a dávek, zajištěné ve článku VIII., odstavec 2., netýká se vybírání statistických poplatků.
(2)	Zastaví-li se nebo omezí-li se přechodně přeprava zboží po železnicích nebo lodích z důvodů dopravně technických, nebudiž to pokládáno za porušení svobody průvozu, zaručené v článku VIII., pokud toto opatření postihuje stejně i zboží vlastní země. Jestliže by průvoz byl náhodnými událostmi přechodně znemožněn, postarají se obě smluvní strany o to, aby tato závada byla ihned oznámena na příslušném místě druhé strany, aby bylo zabráněno podávání nových průvozních zásilek po dobu závady.
(3)	Jest shoda o tom, že nejsou dotčeny zákazem zmíněným v odstavci 3. článku VIII. průvozní zásilky, které již vstoupily na území státu, který zákaz vydal, při nabytí jeho platnosti, nýbrž že musí býti dále dopraveno na místo určení. Zanikne-li působnost dohody, musí býti zboží odevzdané povozníkovi před tímto okamžikem dopraveno povozníkovi před tímto okamžikem dopraveno na místo určení, i když průvoz skutečně se bude díti teprve po zániku smlouvy.
(4)	Se zbožím zkáze podléhajícím, které v lomené dopravě se prováží územím jedné smluvní strany, se zachází jako se zásilkami průvozními jen tehdy, jestliže se vyveze ve lhůtě, která se určuje podle stupně porušitelnosti zboží, nikoli však větší než dva měsíce ode dne uložení ve skladišti. Tato dvouměsíční lhůta bude přiměřeně prodlužována, jestliže se vývoz nemůže díti v této lhůtě bez zavinění osoby oprávněné o zboží rozhodovati.
(5)	Ropa a ropné produkty původem ze země, která poskytla jedné smluvní straně kontingent tohoto zboží, smějí býti připuštěny k provážení v lomené dopravě jen tehdy, jestliže země původu prohlásila předem svůj souhlas s tím, že zásilka uložená ve skladišti za své lomené dopravy nebude po prokázaném vývozu počítána na kontingent země průvozní.
(6)	Svoboda průvozu, zaručená článkem 4. světové poštovní smlouvy římské pro listovní zásilky a článkem 2. poštovní balíkové smlouvy římské pro balíky, se nemění.

K článku IX.

(1)	Obě smluvní strany, prodchnuty stejně přáním, aby co nejdříve docílily přechodu k úplné svobody vzájemného obchodu a aby proto dle možnosti zmírnily a zvolna odstranily omezení, která zatím jest třeba zachovati pro mimořádnost nynějších poměrů, shodují se všeobecně v tom, aby bylo vyhovováno co možná potřebám obchodu při provádění platných dovozních a vývozních zákazů a při udělování povolení na dovoz a vývoz zboží, jež jest podrobeno nějakému zákazu, a že budou pokud lze podporovati a ulehčovati liberální praxí obnovení pravidelných obchodních styků a čilé výměny zboží mezi oběma zeměmi.
(2)	Obě smluvní strany budou si čas od času oznamovati svá přání o udělování dovozních a vývozních povolení, aby mohly býti provedeny tyto zásady a aby mohlo býti zajištěno zachovávání postupu na základě vzájemnosti, a zahájí vyjednávání o tom, v jakém dosahu by mohlo býti vyhověno těmto přáním buď poskytnutím kontingentů pro dovoz neb vývoz jistého zboží, buď udělováním jednotlivých povolení.
(3)	Obě smluvní strany přiznávají monopolním podnikům druhé strany právo volného nákupu sacharinu a sacharinových výrobků, jakož i surovin k výrobě sacharinu, pokud není těchto látek třeba pro vlastní monopolní podniky. Vývozní povolení k tomu potřebná budou obratem a hromadně udělena pro příslušné kontingenty tohoto zboží. Z tohoto vývozu nebudou vybírány zvláštní dávky, mimo to bude dovoz sacharinu a sacharinových surovin osvobozen od manipulačních poplatků. Rovněž bude osvobozen od celních a jiných poplatků dovoz státních uzavíracích pásek k úpravě monopolního zboží. Zároveň uvolňuje se obapolně průvoz sacharinu a sacharinových výrobků, pokud jsou vyrobeny v podnicích monopolních obou smluvních stran.
(4)	Ustanovení odstavce 2. a 3. článku IX. nevztahuje se na předměty monopolů.
(5)	Vlády obou smluvních stran prohlašují ochotu činiti výjimky případ od případu podhled stavu svých hospodářských poměrů z platících dovozních a vývozních zákazů, aby mohly býti dováženy suroviny a polotovary jedné strany do území strany druhé, aby tam byly zpracovány nebo zušlechtěny a po zpracování nebo zušlechtění opět vyvezeny do území, ze kterého tyto suroviny nebo polotovary přišly. Vyhrazují si však stanoviti při tom podmínky, jichž je třeba, aby byl zajištěn zpětný vývoz nebo dovoz zušlechtěného zboží a aby bylo zabráněno, aby pod záminkou takového zušlechťovacího řízení nebylo používáno předmětů, podléhajících zákazům vývozu, jako surovin nebo látek pomocných k výrobě zušlechtěného zboží a aby s nimi nebyly vyváženy. Celní předpisy obou stran o povolení bezcelného zušlechťovacího řízení se tímto nemění.
(6)	Nové zákazy dovozní a vývozní neplatí pro zboží, jež bylo již odevzdáno k dopravě v den vyhlášení.
(7)	Obě vlády jsou ochotny zaručiti dovozním a vývozním povolením, vydaným podle platných předpisů, po dobu jejich platnosti plnou účinnost, i kdyby vývozní a dovozní předpisy byly později změněny.
(8)	Udělené povolení může býti odvoláno:
a)	pokud ohrožuje důležité veřejné zájmy;
b)	pokud ho bylo nabyto na základě nesprávných údajů nebo nepoctivě.
(9)	Zavedení nových nebo zvýšení již platných vývozních poplatků nebude míti vlivu na před tím udělená a dosud platná vývozní povolení ještě 6 neděl od doby, kdy ony poplatky nabudou platnosti. Po uplynutí 6 neděl platí udělené vývozní povolení jen ještě tehdy, jestliže v jednotlivých případech budou zaplaceny dodatečně poplatky nebo rozdíl mezi starým a novým poplatkem z hodnoty zboží, které do tohoto okamžiku nebylo ještě vyvezeno.
(10)	Obě smluvní strany si vzájemně zaručují, že na návrh budou prodlužovati vývozní povolení již udělená, jichž nebude moci býti včas zcela nebo částečně použito z příčin, které, jak se prokáže, nebyly zaviněny stranou, a budou-li tu ještě podmínky, za nichž byla dříve udělena, a není-li příčiny, která by odůvodňovala odvolání uděleného povolení. Prodloužení nebude nikterak odepřeno z toho důvodu, že byly snad zatím zavedeny nové vývozní předpisy.
(11)	Pokud pro udělení vývozního povolení jest rozhodná cena vývozního zboží, nemají zpravidla cenová ustanovení nebo nová cenová ustanovení žádného vlivu na ony smlouvy, které byly uzavřeny před vydáním těchto cenových ustanovení nebo nových cenových ustanovení, bylo-li při uzavření smluv vyhověno tehdy platným ustanovením cenovým a buď
a)	že kupec již částečně splatil, nebo
b)	že dodavatel plnil podle smlouvy, nebo
c)	že kupec již povolil náležité zvýšení ceny.

Tato zásadní ustanovení nevztahují se však na smlouvy, uzavřené před 15. červencem 1919.

(12)

Jest shoda v tom, že ustanovení odstavce 4. článku IX. se nevztahují na lovecké zbraně a střelivo nebo psací stroje, jež cestující vezou s sebou, pokud o tom platí v jednom z obou států zvláštní omezení. Za předměty osobní potřeby cestujících třeba jest také považovati potraviny, určené k spotřebě po cestě, v množství úměrném době cesty. Vždycky všakbude možno bráti s sebou bez zvláštního povolení potravin na tři dny.

K článku X.

(1)

Za další daň nebo dávku, spadající pod ustanovení článku X., odstavce 1., nelze pokládati daň z obratu a daň luxusní, pokud nezatěžuje příslušníky druhé smluvní strany více, než-li vlastní.

(2)

Došlo k dohodě o tom, že na žádost strany lhůta k opětnému vývozu vzorků clu podléhajících, od obchodních cestujících s sebou vzatých, nebo jim napřed, nebo za nimi poslaných, stanoviti se má jedním rokem.

(3)

Zboží z drahých kovů, které od obchodních cestujících pouze jako vzorky k ukazování se dovážejí v příchodném záznamovém řízení na celní zajištění a tudíž do volného prodeje přejíti nesmí, budiž na žádost zproštěno puncovní povinnosti, bude-li dáno přiměřené zajištění, které propadá, nebudou-li vzorky v dané lhůtě opět vyvezeny.

K článku XI.

Dobytek, který bude na trhy druhé smluvní strany doveden a odtamtud zpět neprodán odváděn, bude s obou stran odbavován, pokud možno s největšími úlevami. Ku zjištění totožnosti bude pravidlem pokládáno za dostatečné, bude-li dobytek označen podle druhu, počtu a barvy, s uvedením případných zvláštních znamení.

K článku XV.

(odstavec 2, lit. b).

Obě vlády shodly se na tom, aby byla rovna podmínce "podání v určitém místě" podmínka, že nutno dopraviti zboží k výpravně povozem, vlečkami (na přípojných soukromých kolejích), drobnými drahami nebo po určitých železničních cestách. Toto ustanovení neplatí pro překladištní dopravu z lodi na dráhu, již sprostředkuje vlečka.

K článku XVI.

(1)

Shoda je v tom, že jest, pokud není jiných ujednání mezi správami drah, zásadně směrodatným pro rozhodování otázky, zda je potřebí přímých tarifních sazeb v rámci platných tarifů pro dopravu osob a nákladů, uznání té železniční správy, která návrh podává. Ta však musí řádně odůvodniti tuto potřebu.

(2)

Obě vlády shodly se dále v tom, že při pořizování přímých tarifů má býti pokud možno brán zřetel k počítání dovozného, jak vyplývá z lomeného vypravení.

K článku XXI.

Obě smluvní strany se shodly, že vstoupí pokud možno nejdříve ve vyjednávání o dohodě ve věci úpravy vzájemné dopravy letecké.

K článku XXV.

Jest shoda v tom, že rozhodčí soud mohou svolati jenom obě vlády a nikoli podřízené úřady nebo soukromníci, jakož i že rozhodčí soud má býti svolán teprve tehdy, jestliže se nepodařilo rozpor rozřešiti diplomatickou cestou.

Sepsáno v Praze dne 4. května roku tisícíhodevítistéhodvacátéhoprvého.

Za Československou republiku:

Dr. Hotowetz v. r.

Dr. V. Schuster v. r.

Příloha a) k článku XII.

Úlevy v pohraničním styku.

Aby usnadněn byl vzájemný styk v pohraničních pásmech, bylo smluveno toto:

a) Za pohraniční pásma uznávají se územní části, ležící po obou stranách společné celní hranice, jichž podrobnější určení zůstává vyhrazeno oběma vládám. Šíře pohraničního pásma nemá vak na žádném místě přesahovati 15 km.

b) Ve vzájemném dovozním styku jsou osvobozeny od dávek s výhradou, že tato výhoda může býti nařízením místně omezena nebo zrušena, kdyby se jí zneužívalo:

Maso dobytčí, čerstvé nebo jednoduše připravené, v množství nepřesahujícím 2 kg,

mlynářské výrobky z obilí nebo luštěniny v množství nepřesahujícím 3 kg,

obyčejný chléb a pečivo v množství nepřesahujícím 3 kg, pokud se toto zboží nedováží pohraničnímu obyvatelstvu poštou.

c) Celní osvobození přiznává se pro pytle a jiné obaly, v nichž se přepravuje zboží ve styku pohraničním z jednoho pohraničního pásma do sousedního a jež se z tohoto pásma dopravují zpět prázdné po téže cestě.

d) Bez povolení politického úřadu lze dovážeti a bezcelně odbavovati připravená léčiva, která přinášejí pohraniční obyvatelé v malých dávkách přiměřených poměrům odpisy lékařů, k provozování praxe oprávněných. U jednoduchých, medicinálním účelům sloužících drogů a u jednoduchých pharmaceutických a chemických přípravků, které na obalu mají přesné a jasné pharmaceutické označení a podle platných ustanovení příslušného území smějí se volně prodávati, nežádá se nad to též, aby byl předložen lékařský předpis.

e) Ve vzájemném styku pohraničním smí se též po vedlejších cestách přes hranici přepravovati tam, kde jest to podle místních poměrů záhodno a přípustno, toto zboží, pokud jest osvobozeno od cla, budou-li ovšem zachovávány příslušné předpisy:

přírodní a umělá hnojiva, stonkový len a stonkové konopí, zelená a syrová píce (pícniny, seno, sláma, řezanka), lesní stelivo, mech, sítí, mléko, obyčejný stavební písek, oblázky, smirek v kusech, obyčejná hlína a obyčejná hlína hrnčířská, palivové dříví a uhlí (oba tyto druhy pro vlastní potřebu pohraničního obyvatelstva), rašelina, slatina, surová hubka dubová.

f) Jsou-li hospodářské podniky nebo jiné usedlosti hranicí přeťaty nebo rozděleny, nesmí se překážeti nebo brániti nerušenému provozování hospodářství z důvodů hranice a ustanovení s ní souvisejících. Zejména může se přepravovati beze cla na přirozených přechodech přes průsečnou hranici z jedné části usedlosti na druhou hospodářský dobytek a hospodářské nářadí k usedlostem patřící, osivo potřebné k obdělání polí plodinami a výrobky získané na nich obděláváním pozemků a chovem dobytka.

g) Pohraniční obyvatelé, kteří hodlají vykonávati polní práce v sousedním pohraničním pásmu na vlastních nebo najatých pozemcích, lukách nebo jinakých pozemcích - avšak jen v blízkosti svého bydliště -, mohou přepravovati beze cla přes hranici dobytek a nářadí, potřebné k těmto pracím, potřebné osivo a polní plodiny na obdělávaných pozemcích získané. Přeprava přes hranici může se díti též po vedlejších cestách, vyžadují-li toho místní poměry nebo způsob vykonávaných prací, jestliže pohraniční obyvatelé řídí se předpisy vydanými k ochraně celního důchodu a vracejí-li se ze sousedního pohraničního pásma téhož dne.

h) (1) Dobytek vyháněný na pastvu do sousedního pohraničního pásma nebo odtamtud se vracející je beze cla, zjistí-li se totožnost. Produkty tohoto dobytka jako mléko, máslo, sýr, vlna a mladý dobytek v tom čase přibylý, smí se beze cla zpět dopraviti ve množství, přiměřeném počtu dobytka a době pastvy. Dohoda uvedená v druhé větě odstavce g) co do přepravy po vedlejších cestách platí i tenkrát, nevrací-li se dobytek z pět ještě téhož dne, kterého byl vyhnán.

(2) Celní správy obou stran určí podle potřebí množství soli, mouky a chleba, jež se smí rovněž bez dávek přepraviti pohraničním obyvatelstvem ke spotřebě za pastvy na jejich pastviny, ležící v sousedním pohraničním pásmu.

i) S výhradou celního zajištění předepsaného pro záznamní řízení budou cla prosty:

Dobytek k vážení a k přechodné práci, jakož i hospodářské stroje nářadí k

přechodnému použití.

k) (1) Obilí, olejnatá semena, konopí, len, dříví, tříslo a podobné zemědělské výrobky, které pohraniční obyvatelé přepravují k semletí, roztlučení, rozřezání, tření a podobnému zpracování do sousedního pohraničního pásma a zpracované zpět dovážejí, budou v dovozu i vývozu beze cla za podmínek stanovených pro řízení zušlechťovací, nebo na přiměřenou celní jistotu, budou-li toho vyžadovati ohledy na místní poměry.

(2) Množství výrobků, jež smějí býti zpět dovezeny za suroviny aneb opětně musí býti vyvezeny, buďtež - ukáže-li se toho potřeba - stanoveny vzájemnou dohodou celních správ.

l) Aby se ulehčil vzájemný styk pohraničního obyvatelstva s předměty vlastní spotřeby, jež se přepravují z jednoho pohraničního pásma do sousedního k opravě nebo řemeslnému zpracování a zpět se dovážejí, zmocní obě strany (smluvní) pohraniční celní úřady, aby takové styky v obou směrech dovolily. Za řemeslné zpracování pokládá se též domácká práce ve mzdě. Řemeslné zpracování u příze a tkanin může záležeti též v barvení. Zhotovují-li se oděvy z přinesených látek, vztahuje se celní osvobození též na pomůcky použité při zhotovování.

m) (1) Pohraniční obyvatelé, kteří v podnicích hospodářských a lesních sousedního pohraničního pásma, avšak jen v blízkosti svých obydlí, konají dočasně práce polní nebo jiné rolnické a lesní na základě uzavřených smluv služebních, mohou bez překážky přestupovati celní hranici po vedlejších cestách, jestliže se pravidelně alespoň před uplynutím šestého dne po vstupu do pracovního místa vracejí ze sousedního pásma do svého bydliště a zachovávají úřední předpisy, vydané pro takové případy k ochraně celního důchodku. Tito obyvatelé mohou beze cla a jakýchkoli dávek přes hranici přenášeti nářadí k práci potřebné, dále výdělek peněžní a naturální (deputátní) mzdu, jakož i předměty vlastní potřeby, jež jim opatřil zaměstnavatel na místě části mzdy (na př. boty a jiné části oděvní).

(2) Pokrmy pro takové dělníky, připravené v jejich bydlišti, mohou jim býti rovněž beze cla donášeny v předpokladu, že se posel vrátí ze sousedního pásma ještě téhož dne, kterého do něho vstoupil.

n) Osvobození pohraničního obyvatelstva od pasů a vidování, zavedená zvláštními dohodami pro přestup hranice, zůstávají v platnosti.

o) (1) Lékaři, zvěrolékaři a porodní asistentky v pohraničním pásmu sídlící mohou vykonávati svoje povolání též v sousedním pohraničním pásmu. Dovoluje se jim, jsou-li opatřeni zvláštní legitimací, u vykonávání svého povolání překročovati hranici i na kolech nebo motorových kolech bez ohledu na denní dobu a též po vedlejších cestách bez dostavení se k celnímu úřadu. O bližších nařízeních ohledně této úlevy dohodnou se vzájemně obě celní správy.

(2) Podávati léky s sebou přinesené je dovoleno jen v nebezpečí života.

(3) Tato ustanovení platí jako předběžná dohoda a budou nahrazena konečnou úmluvou o připuštění osob sanitních k výkonu jich povolání na území druhého státu.

p) Platné zákazy dovozní a vývozní (článek IX., odstavec 1. c) nevztahují se na styky povolené pod body c, d, f, g, h, i, k, l a m.

q) (1) V pohraničním styku smějí pohraniční obyvatelé s sebou bráti malé dávky zboží denní potřeby, pro něž by jinak bylo potřebí povolení (článek IX., odstavec 1 c), jestliže lze předpokládati podle druhu zboží a stavu pohraničního obyvatele, že zboží jest určeno zřejmě pro vlastní potřebu a nikoli pro obchod.

(2) Množství potravin důležitějších sem náležejících sdělí se celním úřadům od případu k případu.

r) Úpravou pohraničního styku nejsou ostatně nikterak dotčena opatření obou států, omezující volný obchod, a nemění se jí předpisy o státním obhospodařování určitých výrobků. Pohraničním obyvatelům jednoho státu nesmí však vzejíti odváděcí povinnost vůči státu druhému z důvodu, že hospodaří na jednotlivých pozemcích v tomto státu.

s) Československá republika povolí pro přepravní styk obyvatel oněch rakouských obcí, které leží v bezprostřední blízkosti území u Valčic, jež bylo odstoupeno mírovou (státní) smlouvou St. Germainskou ze dne 10. září 1919 Československé republice, všechny úlevy srovnatelné s ochranou československých celních zájmů. V tomto styku použije se celních kontrol, smluvených mezi oběma celními správami. Přestup hranice v tomto styku bude dovolen na oněch bodech, o nichž se dohodly obě celní správy.

t) Zvláštní úmluvy o pohraničním styku mezi moravsko-dyjským trojúhelníkem a sousedícím rakouským územím obsaženy jsou v dohodě mezi republikou Československou a Rakouskou o vedení hranice Československo- rakouské a o různých s tím souvisejících otázkách, podepsané v Praze dne 10. března 1921.

Příloha b) k článku XII.

Úmluva

vzájemné podpory při celním odbavování, při zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů a vzájemné právní pomoci v celních trestních záležitostech.

§ 1.

(1) Smluvní strany budou si podle následujících ustanovení poskytovati vzájemnou pomoc při celním odbavování, při zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů a právní pomoc při provádění celního trestního řízení.

(2) Každá smluvní strana zaváže své celní úřady a zřízence, aby dbali celních zákonů a předpisů, zákazů dovozních, vývozních a průvozních a předpisů statistiky zahraničního obchodu druhé strany.

Vzájemná podpora při celním odbavování.

§ 2.

(1) Celní úřady na společné hranici dovolí kdykoliv ve svých úředních místnostech vrchním úředníkům protilehlých pohraničních celních úřadů nahlédání do svých knih, vedených o pohybu zboží, do příloh a statistických ohlášek. Kromě toho mohou představené úřady po předchozím sdělení vyslati za tímto účelem zvláštní úředníky.

(2) Na přání budou navzájem sdělována všechna vysvětlení o vedení pokladen, knih a o statisíce v obou celních územích.

§ 3.

(1) Každá smluvní strana se zavazuje dovoliti vývoz zboží do území druhé strany pouze na celní silnici, vedoucí k vstupnímu úřadu, vybavenému dostatečnou pravomocí, a to v takovou dobu denní, že zboží dle předpokladu dojde k protějšímu úřadu ještě v úředních hodinách.

(2) Celní cesty a úřední hodiny budou pro společnou hranici dohodou souhlasně určeny a budou oznámena ulehčení, poskytnutá při přechodu hranic.

§ 4.

(1) Na železnicích veřejné dopravy dovoluje se přeprava osob, zboží a zavazadel přes celní hranici ve dne i v noci.

(2) Železnice jest zavázána oznamovati nejdéle 8 dní před účinností jízdní řády všech vlaků, přejíždějících hranici, a každou jejich změnu celním úřadům a odbočkám, zřízeným na nádražích. Železničním celním úřadům nutno pokud možná nejdříve oznamovati též větší zpoždění vlaků, jejich odřeknutí, jakož i jízdu zvláštních vlaků a jednotlivých lokomotiv.

§ 5.

(1) Obě strany zařídí, aby ve vzájemné železniční přepravě byly zásilky zboží provázeny původními prohláškami, jež budou doručeny celnímu úřadu druhé strany.

(2) Při příjezdu každého vlaku, jenž kromě služebního vozu poveze naložené vozy, jest povinna železnice, obstarávající dopravu přes hranici, doručiti celnímu úřadu druhé strany vlakovou listinu dle vzoru a).

(3) Celním úřadům, ležícím na území druhé strany, nutno před odjezdem každého vlaku, vezoucího kromě služebního vozu naložené vozy do sousedního státu, doručiti vlakový lístek dle vzoru b).

(4) Jiných celních průvodních papírů pro sousední stát železnice nevyhotovuje.

§ 6.

(1) K zajištění celního důchodku budou obě strany navzájem celně poukazovati zboží, jež nepochází z volného obchodu jejich území jako takové se zjištěním jeho původu a země, odkud došlo. Při tom budou uznávány použité celní uzávěry jako vlastní (§ 11) a pohraniční celní úřady obou stran mohou se, pakliže jde o poukázání na vnitrozemský celní úřad, omeziti na pouhé orazítkování průvodních papírů. Průvodní papíry vyřídí v těchto případech úřad, jemuž bylo zboží poukázáno.

(2) Na hranicích, kde jsou bezprostřední spojení kolejová a kde přecházejí vozidla, budou smluvní strany propouštěti zboží, jež dochází ve vozech způsobilých k uzavření dle předpisů a v týchž vozech dopravuje se do některého místa vnitrozemského, v němž jest celní úřad oprávněný k odbavení, bez skládání a prohlídky na hranici, jakož i bez kusové uzávěry, je-li toto zboží řádně ke vstupu ohlášeno.

(3) Zboží, jež se v železničních vozech, způsobilých k uzavření dle předpisů, vyváží přes území jedné smluvní strany, anebo se prováží do území druhé strany bez překládání, jest osvobozeno od složení a prohlídky, jakož i od kusové uzávěry jak ve vnitrozemí, tak i na hranici, pakliže bylo k průvozu řádně ohlášeno.

(4) Provádění předchozích ustanovení jest však podmíněno tím, že se súčastněným železničním správám uloží povinnost dbáti o včasný příjezd vozů s neporušenou uzávěrou k odbavovacímu úřadu vnitrozemskému anebo výstupnímu.

(5) Od složení a zvážení jest zpravidla osvobozeno též cla prosté zboží, jež se odbavuje u pohraničních celních úřadů, dá-li se celní prohlídka provésti bez složení.

(6) Ulehčení podle odstavců 2. a 3. jsou přípustna výjimečně též v případě, že zboží bylo pod celním dohledem přeloženo (z vozu do vozu), aniž by při tom musilo býti provedeno řádné celní odbavení, pakliže přeložení bylo nutno růzností železničních kolejí anebo nezbytno z jiných důvodů.

(7) Osvobození od celní prohlídky, jež ujednáno bylo v odstavci 3. pro zásilky drahou provážené, neplatí v případech udání neb odůvodněných domněnek o zamýšleném celním přestupku.

(8) Příznivější úlevy, jež by jedna smluvní strana pro celní odbavování umluvila se třetími státy, platí v případu vzájemnosti též pro styk se stranou druhou.

§ 7.

(1) Do osobních vozů mohou býti při přejezdu celní hranice vzata jen ruční zavazadla cestujících.

(2) Celní odbavení ručních a cestovních zavazadel má býti v pohraniční stanici do té míry uspíšeno, aby též zavazadla, poukázaná na jiný celní úřad, mohla býti - pokud to jen bude možno - dále ještě dopravena přípojným vlakem.

(3) Rychlozboží a zboží nákladní, jež jest dopravováno osobními vlaky, jest podrobeno týmž podmínkám a formálnostem jako při dopravě nákladními vlaky.

(4) Rychlozboží však, jež se lehko kazí, nutno při osobních vlacích pohraničním celním úřadem právě tak rychle odbavovati jako zavazadla.

§ 8.

(1) Smluvní strany se vší urychleností sloučí k usnadnění přepravy cestujících a zboží své protilehlé pohraniční celní úřady a pohraniční kontrolní úřady pasové revise na jednom místě tam, kde poměry to dovolují a pokud se to již nestalo.

(2) Bližší ustanovení, ujednaná na podkladě úplné vzájemnosti, jsou uvedena v příloze.

(3) Kromě toho učiní obě vlády co nejdříve opatření, aby odstraněno bylo mezení cestování způsobené celní a pasovou revisí v přípojných stanicích a aby usnadnila cestování zavedením přímého poukazování cestovních zavazadel na vnitrozemský celní úřad druhé strany.

§ 9.

Pro zařízení vozů, nutná se stanoviska celního, jsou rozhodny předpisy, ujednané na Bernské konferenci 5. května 1886 o celně nutném zařízení v mezinárodní přepravě, jakož i jejich případné změny a doplňky.

§ 10.

(1) Každá smluvní strana bude na přání potvrzovati druhé straně dovoz přes společnou hranici, aby mohlo býti rozhodnuto o jistotách uložených na zpětný vývoz neprocleného zboží, jakož i o slevení neb vrácení dávek za vyvezené zboží.

(2) V těchto případech musí celní průvodní papíry doprovázeti zboží v době přechodu společné hranice. Jako průkaz přechodu hranice stačí razítko pohraničního vstupního úřadu v průvodních papírech. V poštovní dopravě není třeba žádného průkazu.

§ 11.

Celní osvědčení, uzávěry, pečeti, razítka a jiné značky, cejchovní značky a razítka na sudech a jiných nádobách, cejchovní značky a listiny vnitrozemských lodí (tyto poslední ve smyslu zvláštních úmluv, jež obě smluvní strany ještě učiní) a rovněž úřední vyznačení váhy na železničních vozech se v celním řízení vzájemně uznávají.

§ 12.

Celní správy připustí cla prostý dovoz zásilek, jež v území jedné smluvní strany byly podány k železniční dopravě a dopravují se územím strany druhé do území, z něhož pocházejí, pakliže se při takové dopravě jedná o provedení úmluv železnic obou území o dělení a směrování dopravy.

II.

Zamezení přestupků celních předpisů.

§ 13.

(1) Zaměstnanci obou finančních správ na společné hranici jsou povinni co nejochotněji vzájemně se podporovati za účelem zamezení a objevení podloudnictví na obě strany, sdělovati si co nejrychleji, co v té příčině pozorovali, a vůbec pěstovati vzájemně přátelský služební styk.

(2) Za účelem dohody o účelném spolupůsobení v těchto věcech budou se odbývati občas a při zvláštních příležitostech porady vyšších celních úředníků obou stran.

§ 14.

Zaměstnanci obou finančních správ, jichž povinností jest zamezovati a stíhati přestupky celních předpisů jsou také povinni zamezovati přestupky celních předpisů také druhé strany, a to všemi zákonitými prostředky. Při tom jsou zaměstnanci povinni postupovati stejně, jako by šlo o přestupky celních předpisů vlastního státu.

§ 15.

Finanční úřady jedné strany oznámí přestupky celních předpisů druhé strany, o nichž se dovědí, ihned příslušným finančním úřadům druhé strany a na požádání zašlou spisy a doklady průvodní.

§ 16.

(1) Každá z obou smluvních stran dá na požádání druhé strany střežiti osoby, které se staly podezřelými z podloudnictví proti druhé straně po živnostensku nebo ze zvyku provozovaného.

(2) Vzejde-li podezření, že v pohraničním obvodu jedné strany hromadí se zásoby zboží nad potřebu a za účelem podloudné dopravy do území druhé strany, budou takovéto sklady na požádání dány pod zvláštní dohled.

III.

Stíhání a trestání přestupků celních předpisů.

§ 17.

(1) Přestupky celních předpisů druhé strany má na žádost příslušného jejího úřadu každá ze smluvních stran vyšetřovati a podle zákona potrestati týmiž soudy neb úřady a týmž způsobem jako přestupky vlastních celních zákonů,

a) jestliže obviněný jest příslušníkem státu, který ho má vyšetřovati a potrestati, nebo

b) jestliže on, aniž by byl příslušníkem tohoto státu, nejen tamtéž v době přestupku, třeba přechodně, bydlel, nebo přestupku z toho území se dopustil, nýbrž také jestliže tamtéž při nebo po dojití návrhu stíhacího dá se postihnouti.

(2) Určuje-li se pokuta podle zkrácené dávky, budiž vzat za základ výměry trestu tarif státu, jehož zákon dávkový byl překročen.

(3) Stíhání jiných trestných činů, které se snad vyskytnou při porušení celních předpisů druhé strany, není tímto dotčeno.

§ 18.

Úředním udáním úřadů nebo zaměstnanců druhé smluvní strany jest přisouditi touž důkazovou moc, jako úředním udáním vlastních úřadů nebo zaměstnanců.

§ 19.

(1) Ve vyšetřování ohledně přestupků celních předpisů druhé smluvní strany jest určiti a uložiti výlohy a vydání trestního řízení a výkonu trestu podle týchž zásad, jako ve vyšetřování ohledně stejných předstupků vlastních celních předpisů.

(2) O dočasné zapravení výloh má se postarati stát, v němž vyšetřování se vede.

(3) Výlohy a výdaje řízení a výkonu trestu, které při přestupku vlastních celních předpisů by připadly k tíži státu, poněvadž by nemohly býti zapraveny ani obviněným ani by nemohly býti kryty částkami zaplacenými od osob třetích nebo výtěžkem předmětů za ně ručících, má nahraditi stát, jehož úřad vyšetřování navrhl.

§ 20.

(1) Vedle trestu dlužno vybrati také zkrácené dávky.

(2) Peněžní obnosy vydobyté od obviněného nebo získané za prodané předměty celních přestupků dlužno použíti tím způsobem, že z nich zapraví se nejprve výlohy a vydání, pak dávky, které byly zkráceny a mají býti druhé strany zapraveny, a posléze pokuty.

(3) Vydobyté pokuty a propadlé předměty připadnou státu, v kterém řízení se konalo.

§ 21.

Právo prominouti a zmírniti tresty přísluší státu, kde se vydal rozsudek.

§ 22.

Slovy "Přestupky celních předpisů" v této smlouvě rozuměti dlužno také přestupky zákazů vývozu, dovozu a průvozu.

IV.

Právní pomoc.

§ 23.

(1) Soudy a finanční úřady smluvních stran poskytnou si navzájem právní pomoci v celních trestních věcech v mezích své působnosti tím, že svědky a znalce na požádání budou vyslýchati pod přísahou, úřední ohledání prováděti a předvolání a nálezy doručovati.

(2) Výlohy a vydání, která vzejdou z těchto úředních výkonů, nahradí stát, který o tyto výkony žádal.

Příloha k § 8 (2).

Ustanovení

o předběžném sloučení čsl. a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů.

(1) Aby bylo zjednodušeno celní odbavení a pasová revise při přechodu hranic v železniční přepravě a silničním styku mezi republikou Československou a republikou Rakousko, dluž o sloučiti dle možnosti na jednom místě pohraniční celní úřady a kontrolní úřady obou států, pokud to připouštějí místní poměry, pakliže se tak již nestalo.

Nejdříve budiž vzato v úvahu sloučení pro odbavování v železniční přepravě, a sice zásadně ve výměnných provozních stanicích. Kdy toto sloučení se má státi v jednotlivých stanicích, bude určeno dohodou obou zúčastněných správ nejkratší cestou. Odbavování v přepravě ve stanicích, ležících mezi pohraničními kontrolními stanicemi a hranicí, bude upraveno zvláštní dohodou pro jednotlivé trati.

Další sloučení, zvláště v silničním styku, projedná se pak od případu k případu.

(2) Aby se postupovalo stejně při zřizování nových celních a pohraničních kontrolních úřadů a při určování celních silnic, jakož aby sloučení celních a pohraničních kontrolních stanic v železniční přepravě a silničním styku se provádělo v pravý čas, budou si navzájem obě strany oznamovati předem a včas úmysl zřizovati nové celní a pohraniční kontrolní úřady, jakož i úmysl určiti celní silnice.

(3) Uznává se, že sloučení pohraničních úřadů sleduje co největší současnost úředních úkonů obou stran, pročež mají býti pasy prohlíženy současně s celní prohlídkou cestujících a ručních zavazadel a pokud možná ve vlaku za jízdy. Pravomoc a odbavovací hodiny sloučených pohraničních úřadů buďtež pokud jen možno souhlasny.

(4) Výkonní orgánové obou stran jsou povinni v zájmu bezzávadného služebního výkonu jednati přátelsky při všech společných úředních výkonech a chovati se slušně ve službě i mimo službu. Zaměstnanci, kteří se proti tomu proviní, budou na žádost druhé strany odvoláni.

(5) O ubytování sloučených pohraničních úřadů, dále o udržování, čištění, otop a osvětlování úředních místností má se starati teritoriální stát. Sousední stát má ve měně teritoriálního státu nahraditi podle poměru prostory úředních místností jím používaných zúročení prvního nákladu za dobu používání.

Míra úroková a klíč pro ustanovení úrokového nákladu bude určen v každém jednotlivém případě.

Běžné režijní výlohy dlužno hraditi společně poměrně.

Za místnosti používané společně bude každý stát hraditi polovinu úrokového nákladu a běžných režijních výdajů.

Těmito ustanoveními nejsou dotčeny případné dohody železničních správ obou stran

(6) Obě strany se postarají o to, aby zaměstnanci sousedního státu a dle možnosti také příslušníci jejich rodin byli přiměřeně ubytováni v místě sloučeného pohraničního úřadu.

Pokud zaměstnanci sousedního státu bydlí skutečně v území strany druhé, budou co do přídělu potravin postaveni na roveň zaměstnancům teritoriálního státu. Mohou však dovážeti potraviny ze své domoviny v množství přiměřeném jejich domácnostem.

(7) Pro zařízení a potřeby určené k vybavení pohraničních úřadů, zřízených na cizím území, dále pro stěhovací svršky, jakož i pro předměty zřízenců těchto úřadů, zaslané do domoviny k opravě, čištění atd. a odtud se vracející, pro jejich služební stejnokroje a služební výstroj zaručuje se nerušený, dávek prostý dovoz a vývoz na potvrzení úředních představených.

(8) Zaměstnancům pohraničních úřadů a úředníkům vyšších úřadů, pověřeným dohledem na vykonávání jejich služby, zaručuje se v každé době volný přechod hranice na pouhé úřední ověření jejich služební hodnosti a činnosti. Orgánům dozorčím budou teritoriálním státem na požádání vydány služební, na jméno znějící volné jízdenky pro jízdy k pohraničnímu úřadu.

(9) Dlužno o to pečovati, aby pohraniční úřady mohly bez překážek vybírati cla, zasílati a přijímati úřední peníze a služební spisy, aby ve vykonávání své služby nebyly rušeny a aby bezpečnost jich služebních spisů a peněz nebyla ohrožována. Rovněž zaručuje se pohraničním úřadům druhé strany neomezené volné nakládání zbožím ve službě zabaveným, o jehož patřičné uschování musí býti teritoriálním státem postaráno.

(10) Celní a kontrolní úřady jsou oprávněny používati k svému označení nápisu ve státní řeči a v národních barvách.

Zaměstnanci pohraničních úřadů jsou oprávněni nositi také v cizím státě předepsaný služební stejnokroj, jakož i služební výzbroj.

Za zaměstnance pohraničních úřadů pokládati dlužno celní úředníky, orgány pohraniční stráže, zaměstnance pověřené těmito služebními úkony, jakož i zaměstnance státní police a četnictva.

Při odporu proti orgánům pohraničního úřadu umístěného v cizině nebo proti jejich opatřením má poskytnouti, aby byl odstraněn odpor a proveden úřední výkon, teritoriální stát nutné donucovací prostředky.

(11) Státní a domovská příslušnost a služební poměry zřízenců obou stran nemění se pobytem a služebním přidělením v druhém státě. Zaměstnanci zůstávají podrobeni co do discipliny a přečinů při vykonávání svého úřadu nebo služby pouze úřadům a zákonům svého státu.

(12) Pokud se týče veřejných břemen, budou zaměstnanci podrobeni ve svém služebním místě všem nepřímým státním a jiným veřejným dávkám, budou však osvobozeni ve státě, v němž působí, ode všech přímých státních a jiných veřejných dávek, vyjma případ, že by těmto dávkám také tehdy podléhali, kdyby žili ve svém domovském státě nebo jinde.

Příloha c) k článku XII.

Dohoda o nákazách zvířecích.

Článek 1.

Doprava zvířat, včetně drůbeže domácí, se zvířecími surovinami a předměty, jimiž lze nakažlivinu zvířecích nákaz přenésti z území jedné smluvní strany do území druhé strany, může býti omezena na určité pohraniční stanice a podrobena v nich státem, do něhož se dovoz děje, zvěrolékařské kontrole.

Článek 2.

Zvířata a předměty v článku 1. označené buďtež při dovozu z území jedné smluvní strany do území nebo územím druhé strany opatřena vysvědčením původu. Toto vystaví obecní úřad a budiž, vztahuje-li se na živá zvířata, vysvědčení opatřeno stvrzením státního nebo státním úřadem zvláště k tomu zmocněného zvěrolékaře o zdravotním stavu těchto zvířat. Vysvědčení budiž takové, aby mohl býti původ zvířat a předmětů najisto zjištěn; zvěrolékařské potvrzení má se dále vztahovati na to, že nepanovala v obci původu v době odeslání, vyjímajíc tuberkulosu, nákaza, pro kterou platí povinnost oznamovací a jež je na druh zvířat, o něž se jedná, přenosná.

Mají-li býti vyvezena zvířata, na něž jest přenosný mor skotu, slintavka a kulhavka, plicní nákaza skotu, neštovice ovčí, nákaza nebo mor bravu vepřového, jest mimo to stvrditi, že tyto nákazy nepanovaly v době odesílání v místě původu ani v sousedních obcích.

Pro koně, muly, osly a skot budou vydány jednotlivé pasy, pro ovce, kozy, brav vepřový a drůbež jsou přípustny pasy hromadné.

Doba platnosti vysvědčení obnáší 10 dnů. Uplyne-li doba tato během transportu, buďtež zvířata, aby vysvědčení dalších 10 dní platilo, znovu prohlédnuta státním nebo státním úřadem k tomu zvláště zmocněným zvěrolékařem a budiž jím na vysvědčení nález zaznamenán.

Při transportech železnicí nebo lodí budiž provedena před naložením zvláštní prohlídka státním nebo státním úřadem k tomu zvláště zmocněným zvěrolékařem a nález zanešen do vysvědčení.

Zasílá-li se však železnicí nebo lodí drůbež, budiž podrobena zvěrolékařské prohlídce před naložením jenom tehdy, byla-li na ni vystavena zvěrolékařská stvrzenka zdravotního stavu před více jak 3 dny.

V certifikátech na čerstvé maso budiž stvrzeno, že byla zvířata, o něž se jedná, dle předpisů prohlédnuta za živa a po porážce zvěrolékařem, úřadem ustanoveným, shledána zdravými.

Obchod s převařeným lojem a tukem, s vlnou po továrensku pranou a v uzavřených pytlech zabalenou, se sušenými nebo solenými střevy, jícny, žaludky, měchýři, solenými paznehty a mulci, uloženými v uzavřených bednách nebo sudech, se sušenými nebo prosolenými kůžemi a usněmi, se sušenými rohy, kopyty, paznehty a kostmi jest dovolen též bez předložení vysvědčení o původu.

Článek 3.

Zásilky, jež nevyhoví uvedeným ustanovením, dále zvířata, u nichž shledá pohraniční zvěrolékař, že jsou stižena nakažlivou nemocí, nebo jí podezřelá, konečně zvířata, jež byla dopravována spolu s nemocnými nebo podezřelými zvířaty, nebo s nimi jinak přišla do styku, mohou býti v pohraniční stanici zamítnuta. Příčinu zamítnutí uvede pohraniční zvěrolékař na vysvědčení a potvrdí svým podpisem.

Že byla zásilka zamítnuta a z jakého důvodu, oznámí pohraniční celní úřad neprodleně politickému úřadu pohraničního okresu oné smluvní strany, odkud se měl vývoz díti.

Pozná-li se taková nemoc u dovezeného zvířete až po skutečném překročení hranic v zemi určení, budiž skutková povaha povolaným úředním zvěrolékařem protokolárně zjištěna a opis protokolu druhé smluvní straně bez průtahu zaslán.

Ve všech v tomto článku uvedených případech budiž neprodleně a přímo vyrozuměn případně druhou smluvní stranou jmenovaný delegát (článek 6.).

Článek 4.

Vyskytne-li se mor skotu v území jedné smluvní strany, je druhá strana oprávněna zakázati neb obmeziti dovoz přežvýkavců, vepřů a zvířecích surovin, jakož i předmětů, jimiž lze nakažlivinu přenésti, až do úplného utlumení.

Článek 5.

Bude-li z území jedné smluvní strany zavlečena dopravou dobytka do území druhé strany nákaza, pro kterou platí povinnost oznamovací, nebo panuje-li taková nemoc v územní jedné strany hrozivým způsobem, jest druhá strana oprávněna dovoz zvířat, na nichž jest nemoc zvířecí přenosná, jakož i takových surovin zvířecích a předmětů, jimiž lze nakažlivinu přenésti, ze zamořených a ohrožených území po dobu nebezpečí nákazy obmeziti nebo zakázati.

K vůli sněti slezinné, sněti šelestivé, nákaze zvěře a skotu, vzteklině, ozhřivce, puchýřině jednokopytníků a skotu, prašivině jednokopytníků, ovcí a koz, července bravu vepřového, choleře drůbeže a moru slepičímu, jakož i k vůli tuberkulose, nebuďtež zákazy dovozu vydávány.

Touto dohodou zůstávají nedotčeny předpisy, uvedené v zákonech smluvních stran o nákazách zvířecích, dle nichž lze, vznikne-li nákaza zvířecí na hranici nebo poblíže hranice, za příčinou zamezení a utlumení jejímu obchod mezi oboustrannými pohraničními okresy, jakož i průvoz ohroženými pohraničními okresy podrobiti zvláštním omezením nebo zákazům.

Článek 6.

Smluvní strany přiznávají si vzájemné oprávnění bez předběžného ohlášení vysílati nebo trvale exponovati delegáty, aby se poptávali o zdravotním stavu dobytčích chovů, o zařízení dobytčích trhů, jatek a krmíren, karantén a pod., jakož i o provádění platných předpisů veterinárních. Obě smluvní strany poukáží úřady, aby podporovaly zmíněné odborné orgány druhé strany, jakmile se jako takoví legitimují a si toho přejí, a aby jim podaly vysvětlení.

Článek 7.

Každá ze smluvních stran bude vydávati periodické zprávy o počasném stavu nákaz zvířecích a bude je zasílati přímo druhé straně.

Vznik nákaz v pohraničních správních okresích budou si pohraniční okresní úřady vzájemně přímo sdělovati.

Vznikne-li v území jedné smluvní strany mor skotu, bude vládě druhé strany o vzniku a rozšíření moru telegraficky přímo podána zpráva.

Článek 8.

Železniční vozy, v nichž se dopravují koně, muli, osli, skot, ovce, kozy, brav vepřový nebo drůbež, buďtež i s příslušným náčiním železniční správy dle pravidel ustanovení, jež byla současně s dohodou o nákazách zvířecích smluvena, a této dohodě jako příloha připojena, čištěny a desinfikovány.

Smluvní strany uznají čištění a desinfekci, jež bude dle předpisů provedena podle odstavce 1. v obvodu jedné strany, za platnou též pro druhou stranu.

Článek 9.

Styk pastevní v území jedné smluvní strany s územím druhé strany jest dovolen za těchto podmínek:

a) Vlastníci stád předloží při překročení hranic soupis zvířat, jež chtějí dopraviti na pastvu, s udáním počtu zvířat a jich podstatných zevnějších známek k verifikaci (přezkoušení a ověření);

b) návrat zvířat bude povolen po zjištění jich totožnosti.

Vznikne-li však za pastvy nemoc, pro dotčený druh zvířat nakažlivá, v některé části stád, nebo i jen na některém místě, jež jest méně než 20 km od pastvy vzdáleno, nebo na silnici, po níž má se návrat stáda do hraniční stanice provésti, budiž návrat zvířat do území druhé smluvní strany zakázán, nevyžadují-li nutkavé poměry (nedostatek krmiva, špatné počasí atd.) výjimky. V takových případech smí se návrat zvířat, nákazou dosud nepostižených, díti jen za zjišťovacích opatření, na nichž se příslušné úřady v příčině zamezení zavlečení nákazy dohodnou.

Článek 10.

Obyvatelé v území pohraničním mohou překročovati hranici v obou směrech se svými vlastními zvířaty, jež jsou zapřažena do pluhu nebo do vozu, avšak jenom za příčinou hospodářských prací, nebo při provozování své živnosti a jen, zachovávají-li platné předpisy celní.

Tato úleva může býti smluvními stranami učiněna odvislou od splnění těchto podmínek:

a) každé spřežení, jež překročí hranici za hospodářskou prací nebo ku provozování živnosti, budiž opatřeno vysvědčením starosty obce, v níž se nalézá stáj. V tomto vysvědčení budiž uvedeno jméno vlastníka nebo průvodce spřežení, popis zvířat a označení obvodu (v kilometrech) pásma pohraničního, v němž má spřežení pracovati;

b) mimo to jest při každém překročení hranic potřebí vysvědčení starosty oné obce, z níž spřežení přichází, a projíždí-li spřežení územím jiné obce, také vysvědčení této obce, jímž se stvrzuje, že jsou dotyčné obce zcela prosty jakékoliv nákazy zvířecí a že také není v obvodu 10 km mor skotu a plicní nákaza skotu. Tato vysvědčení buďtež každých 6 dnů obnovována.

Budou-li nutna zvláštní opatření, aby bylo udrženo provozování hospodářství v pohraničním pásmu, budou tato vydána v dohodě s ministerstvy zemědělství obou států za souhlasu ministerstev financí.

Vyžadují-li zvěrolékařsko-policejní poměry časem určitých obmezení též přiměřeně poslednímu odstavci čl. 5., mají příslušné pohraniční okresní úřady ve vzájemné dohodě učiniti zajišťovací opatření a o tom podati zprávu představenému úřadu.

Článek 11.

Dosavadní obmezení a zákazy, jež by byly snad v době, kdy tato vzájemná dohoda nabude účinnosti, ještě v platnosti a s touto v rozporu, buďtež zrušeny.

Příloha

k dohodě o nákazách zvířecích.

Ustanovení o desinfekci železničních vozů pro dobytek.

Železniční vozy, v nichž dopravují se koně, muli, osli, ovce, kozy, brav vepřový nebo domácí drůbež, buďtež i s příslušným náčiním železniční správy před jejich dalším použitím čištěny a desinfikovány dle těchto předpisů:

1. Před vlastní desinfekcí budiž z vozu vždy odstraněno stelivo, hnůj, peří, zbytky provazů na uvázání atd. a budiž vůz důkladně čištěn horkou vodou. Kde není takové s dostatek po ruce, lze použíti též vody studené pod tlakem vylévané, avšak budiž před tím usazená nečistota za příčinou rozmočení polita horkou vodou. Čištění budiž jen tehdy považováno za dostatečné, bude-l jím úplně odstraněno veškeré znečištění, vzniklé transportem; též částky nečistoty, vniklé do spar v podlaze vozů, buďtež odstraněny úplně, je-li třeba, železným náčiním s tupými hroty a hranami.

2. Desinfekce sama má se vztahovati, a sice i v případech, v nichž byl vůz jen částečně naložen, na všechny části vozu nebo na použitý oddíl vozu.

Desinfekce budiž provedena:

a) Za obyčejných poměrů mytím podlahy, stropu a stěn roztokem sodového louhu, ohřátého na nejméně 50 stupňů Celsia, k jehož připravení použito bylo nejméně 3 kilogramů sody na 100 litrů vody. Na místo louhu sodového může býti použito též jiného louhu, jenž bude vládou dotčeného státu uznán za stejně účinný. Ve stanicích, jež jsou opatřeny potřebným zařízením, jest na místě mytí sodovým louhem dovoleno nejdůkladnější upotřebení vodní páry na podlahu, strop a stěny s použitím vhodných zařízení; použitá pára vodní nechť má napětí nejméně 2 atmosfér;

b) v případech infikování vozu morem skotu, snětí slezinnou, snětí šelestivou, nákazou zvěře a skotu, slintavkou a kulhavkou, ozhřivkou, nákazou bravu vepřového, morem bravu vepřového, červenkou bravu vepřového, cholerou drůbeže, slepičím morem, nebo v případech nutného podezření z takového infikování, použitím jednoho z obou pod a) předepsaných řízení a mimo to pečlivým natřením podlahy, stropu a stěn 3procentní směsí kresolové kyseliny sirkové nebo 2procentním roztokem formaldehydovým. Směs kresolové kyseliny sirkové budiž pořízena smíšením dvou dílů surového kresolu (cresolum crudum knihy o léčivech jedné ze smluvních stran) a jednoho dílu surové kyseliny sirkové (acidum sulfuricum crudum knihy o léčivech jedné ze smluvních stran) za obyčejné teploty. Ku pořízení 3procentního roztoku smí býti použito směsi nejdříve 24 hodin a nejpozději tři měsíce po jejím připravení. Roztoku je použíti ve 24 hodinách.

Na místo natírání může býti provedeno tak stříkání aparátem, jenž bude vládou dotčeného státu jako vhodný uznán.

3. Zostřený způsob dezinfekce (č. 2 b) budiž proveden zpravidla jen ku zvěrolékařsko-policejnímu nařízení, bez tohoto však i tehdy, jestliže bude upotřebeno vozů k dopravě paznehtíků z takových stanic, v jichž okolí 20 kilometrů slintavka a kulhavka stává nebo ještě nebyla prohlášena za utlumenou. Příslušnému správnímu úřadu se vyhrazuje, aby nařídil zostřenou desinfekci (2 b) i v jiných případech, jestliže to považuje za nezbytno, aby bylo zabráněno zavlečení jmenovaných nákaz.

4. Budou-li podrobeny zostřené desinfekci (č. 2 b) vozy s vnitřními obloženími, budiž obložení sňato a stejně jako vůz čištěno a desinfikováno. Od vyjmutí vnitřního obložení smí býti tehdy upuštěno, byl-li ve voze dopravován jen drobný dobytek jednotlivě v bednách.

5. U vozů vypolštářovaných budiž polštářování, je-li odstraněno, dostatečným způsobem vyčištěno. Nastane-li infikování vozů nákazami pod č. 2b jmenovanými, nebo je-li nutné podezření z takového infikování, budiž polštářování spáleno. S vozem samotným budiž naloženo způsobem, uvedeným pod č. 1. - 3.

Do cizozemských vozů (žádné ze smluvních stran nenáležejících), jichž polštářování se nedá odstraniti, nesmí se znovu nakládati.

6. U vozů, jichž bylo použito k dopravě jednotlivých zvířat drobného dobytka (vyjímajíc drůbež) v bednách nebo klecích a jež nejsou znečištěny slamou, krmivem, výměty a pod., platí umytí stěn, podlahy a stropu horkou vodou, s výhradou ustanovení k č. 2 b a 3, za dostatečnou desinfekci.

Vozy, jichž bude použito k dopravě živé drůbeže v bednách (klecích, koších), buďtež jen tehdy dle těchto předpisů čištěny a desinfikovány, jestliže jsou znečištěny slamou, krmivem nebo výměty.

7. Smluvní strany zavazují se, že budou železniční vozy, jichž se použije k transportu zvířat druhů v úvodu jmenovaných při nakládání, nebo jedná-li se o vozy, přicházející z třetího státu, při překročení do území smluvních stran, polepeny na obou stranách lístky barvy žluté a s nadpisem "Desinfikovati". Jestliže jest některý vůz zostřeně desinfikovati (č. 2 b, 3), budiž polepen v oné stanici, kde nastanou předpoklady pro tento druh desinfekce, nebo stanou se známými, lístky barvy žluté s kolmým červeným proužkem v prostředku s nadpisem "Zostřeně desinfikovati". Po desinfekci buďtež lístky odstraněny a na jich místo nalepeny lístky barvy bílé s nadpisem: "Desinfikováno dne........ hodina ...... v........", jež buďtež odstraněny až při novém nakládání do vozu.

Vozy, jichž bude použito při dopravě živé drůbeže v bednách (klecích, koších), buďtež polepeny, pokud jest jejich čištění a desinfekce dle č. 6., odstavce 2., nutna, ve stanici určení.

Nebude-li vůz při přechodu z území jedné strany do území druhé strany označeným způsobem polepen, budiž to v pohraniční přestupní stanici správou přejímací dodatečně učiněno.

8. Vozy prázdné, nebo s jiným zbožím než zvířaty druhu v úvodu jmenovaných, které procházejí do území jedné smluvní strany a jichž bylo dle zevních známek použito k dopravě takových zvířat, které však nebyly dle předpisů této úmluvy čištěny a desinfikovány, buďtež, nebudou-li vráceny, dle předpisů této úmluvy čištěny a desinfikovány.

Příloha d) k článku XII.

Dohoda

o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží.

(1) Vysvědčení, která vydávají státní úředníci neb úřady neb vědecké ústavy k tomu oprávněné na území jedné smluvní strany o vlastnostech zboží, budou uznána na území druhé strany za podklad vnitřního zdanění, vyclívání neb provádění dopravních omezení. Zboží v zásilkách provázených takovýmto vysvědčením nebude znova zkoumáno co do svých vlastností, jestliže úředníci, úřad neb vědecké ústavy zachovají příslušné předpisy platné na území druhé strany, zapíší do vysvědčení všechny potřebné údaje a nebude-li o správnosti vysvědčení zvláštní pochybnosti.

(2) Obě strany si však vyhrazují právo prováděti časem zkoušky zboží na přezkoumání vysvědčení.

(3) Vlády obou smluvních stran oznámí si státní úřady a vědecké ústavy, které budou zmocněny k vydávání vysvědčení, dále předpisy o vydávání vysvědčení a předchozím zkoumání a způsob provádění vůbec, zejména, pokud jde o příslušnost ověřovaného zboží k vysvědčením.

Příloha e) k článku XII.

Dohoda

o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručních střelných zbraních.

(1) Vzájemně se uznávají zkušební značky na hlavních ručnic (jednohlavňových i vícehlavňových), určených pro občanskou potřebu, nekalených a s hladkým vývrtem (opracovaných pilníkem neb smirkovaných). Ručnice opatřené řádnými zkušebními značkami budou vzájemně vždy podrobeny jediné zkoušce, a to tak, že se podnikne pouze třetí zkouška za poplatek za tuto zkoušku určený, a že se ručnice opatří pouze jedním zkušebním razítkem.

(2) Strany si vzájemně oznámí způsob zkušebních značek (razítek) a u ústavů k známkování oprávněných.

Tato dohoda vyhlašuje se s podotknutím, že, byla na základě usnesení Národního shromáždění, a to poslanecké sněmovny ze dne 6. dubna 1922 a senátu ze dne 28. června 1922 ratifikována listinou ze dne 25. září 1922, která byla presidentem republiky Československé a ministerstvem zahraničních věcí podepsána.

Výměna ratifikačních listin byla provedena v Praze dne 4. listopadu 1922. Podle čl. XXVI nabyla dohoda působnosti dne 14. listopadu 1922.

Národní shromáždění usneslo se zároveň, že se ministru zahraničních věcí a ministru obchodu ukládá, aby ve srozumění se všemi zúčastněnými ministry učinili další opatření, jichž je potřeba k provedení této dohody.

Dr. Beneš v. r.

Článek I.

Článek II.

Článek III.

Článek IV.

Článek V.

Článek VI.

Článek VII.

Článek VIII.

Článek IX.

Článek X.

Článek XI.

Článek XII.

Článek XIII.

Článek XIV.

Článek XV.

Článek XVI.

Článek XVII.

Článek XVIII.

Článek XIX.

Článek XX.

Článek XXI.

Článek XXII.

Článek XXIII.

Článek XXIV.

Článek XXV.

Článek XXVI.

Závěrečný protokol

Příloha a) k článku XII.

Příloha b) k článku XII.

Příloha c) k článku XII.

Příloha d) k článku XII.

Příloha e) k článku XII.

Souvislosti k 14/1923 Sb. bez vazby na §

Verze (1) Novela:

Předpis zrušen (1)

Poslat odkaz

Verze (1)
Novela: