Z denního platu plně zaměstnaných výpomocných zřízenců u státních úřadů a ústavu, stanoveného v § 1 vládního nařízení ze dne 27. února 1920, č. 128 Sb. z. a n., pro velkou Prahu, zvyšují se dvě třetiny jakožto základní denní plat počínajíc 1. lednem 1923 o 75 %. K částce takto zjištěné připočítávají se v jednotlivých třídách místního přídavku rozdíly mezi dosavadními denními platy a shora zjištěným základním platem.

V důsledku toho činí denní plat:

Stupnice normálních částek, jež tvoří základ při vyměřování zaopatřovacích požitků, obsažená v § 4 vládního nařízení ze dne 27. února 1920, čís. 128 Sb. z. a n., se zrušuje a nahrazuje takto:

Plně zaměstnaným výpomocným zřízencům, kteří byli ve státní službě již před 1. lednem 1923, příslušejí mimo denní plat počínajíc 1. lednem 1923 přídavky na děti, a to 900 Kč na každé nezaopatřené dítě, avšak pouze do nejvyššího počtu šesti dětí u ženatých.

Ovdovělým výpomocným zřízencům přísluší zmíněný přídavek počínajíc druhým dítětem․ Klesne-li však rozdíl mezi příslušným jednotným drahotním přídavkem II. a I. rodinné třídy postupným snižováním pod částku přídavku na dítě, obdrží doplněk do výše tohoto přídavku na dítě. Totéž platí pro svobodné výpomocné zřízence s nemanželskými dětmi.

Drahotní přídavky, stanovené článkem IX. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., dále mimořádné a nouzové výpomoci, stanovené zákony ze dne 9. dubna 1920 č. 214 Sb. z. a n., ze dne 15. července 1920, č. 446 Sb. z. a n., a ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n., a prodloužené zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., do konce prosince 1922, zůstávají v platnosti slučují se však v jednotný drahotní přídavek, jenž zmenšuje se o částku, o niž se denní plat dle § 1 tohoto nařízení zvyšuje, a o částku, jež dle § 3 tohoto nařízení připadá na přídavky na děti.

V důsledku toho činí jednotný drahotní přídavek ročně:

Výpomocným zřízencům, kteří nastoupí státní službu po 31. prosinci 1922, přísluší pouze denní plat a jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance.

Ustanovení č. II., § 5, odst. 1., nařízení veškerého ministerstva ze dne 27. září 1911, č. 193 ř. z., o zaopatřovacích požitcích vdov po výpomocných zřízencích, mění se, pokud jde o vdovy po výpomocných zřízencích, jichž denní plat byl upraven tímto nařízením, co do výměry těchto požitků takto:

Zaopatřovací požitek vdov činí dvě třetiny pense, jíž požíval manžel anebo na kterou by měl právo, nejméně však 40 % a nejvýše 50 % normální částky (pensijní základny).

Ustanovení čl. II., § 7, odst. 1. nařízení veškerého ministerstva ze dne 27. září 1911, č. 193 ř. z., o výměře zaopatřovacích požitků sirotků po výpomocných zřízencích, pokud jde o sirotky po výpomocných zřízencích, jichž denní plat byl upraven tímto nařízením, se mění takto:

Sirotkům bez otce, jsou-li nezaopatřeni, se vyměřují zaopatřovací požitky 1/5 zaopatřovacího požitku vdovského pro každého z oprávněných sirotků s tím omezením, že souhrn požitků na děti bez otce nesmí pro všechny sirotky převyšovati zaopatřovacího požitku vdovy.

Nezaopatřeným dětem úplně osiřelým nebo jim na roveň postaveným patří zaopatřovací požitek v celkové částce polovice zaopatřovacího požitku vdovského, který jejich matka nebo nevlastní matka požívala, nebo na který by měla právo. Jestliže by však úhrn požitků na děti bez otce, který by podle předchozího ustanovení býval náležel matce, převyšoval požitek na děti bez obou rodičů, budiž tato přebývající částka poukázána jako přídavek k požitku pro děti bez obou rodičů podle hlav, a to tím způsobem, že kdykoliv některé dítě pozbude práva na důchod, sníží se přídavek o částku, která by matce na toto dítě připadla, a to potud, až ona přebývající částka zmizí úplně a zbude toliko zaopatřovací požitek na děti bez obou rodičů úplným obnosem. Zaopatřovací požitek na děti bez obou rodičů i s přídavky nesmí nikdy býti větší než zaopatřovací požitek vdovský.

Druhý odstavec §u 7 uvedeného nařízení se mění potud, že zaopatřovací požitek patří nezaopatřeným dětem do dokonaného 18. roku; po uvedené době může se zaopatřovací požitek na děti zcela nebo z části povoliti uvedeným dětem jenom v případech mladých, jsou-li buď nemajetny a nad to pro těžkou tělesnou nebo duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu, anebo studují-li na učilišti s řádným prospěchem, na dobu potřebnou k dokončení studií normálně započatých a nepřetržitě konaných, nejdéle však do dokonaného 24. roku.

Výpomocným zřízencům, jichž služební požitky se upravují tímto nařízením a jimž příslušejí jednotné drahotní přídavky a - jde-li o výpomocné zřízence mužského pohlaví - kromě toho i případné přídavky na děti (§§ 3 a 4 tohoto nařízení), náležejí při odchodu na odpočinek též jednotné drahotní přídavky a případně přídavky na děti.

Pozůstalým po takových výpomocných zřízencích, zemřelých buď v činné službě nebo na odpočinku, přiznávají se rovněž jednotné drahotní přídavky a případně přídavky na děti.

Přídavky tyto náležejí ve výměře stanovené v § 10 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., pro zaměstnance, náležející do kategorie zřízenců, jakož i pro pozůstalé po takových zaměstnancích.

Výpomocným zřízencům, jichž státní poměr služební nastal po 31. prosinci 1922, přísluší při odchodu na odpočinek kromě odpočivných požitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance na odpočinku.

Vdovám po výpomocných zřízencích, jichž státní služební poměr nastal po 31. prosinci 1922 a kteří zemřeli buď v činné službě nebo na odpočinku, přísluší kromě zaopatřovacích požitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro bezdětné vdovy.

Sirotkům po takových výpomocných zřízencích a po jejich vdovách přísluší pouze zaopatřovací požitek pro sirotky.

Pro nároky na drahotní přídavky a přídavky na děti a uplatňování, zkoumání, změny a zánik těchto nároků, jakož i pro stíhání nesprávných udání platí obdobně ustanovení §§ 6 a 15 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 494 Sb. z. a n.

Jednotné drahotní přídavky, stanovené v §§ 4, 5, 8 a 9 tohoto nařízení, snižují se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20 %. Další snížení těchto přídavků až do jejich úplného zrušení provede se současně a stejnoměrně se snížením jednotných drahotních přídavků státních zaměstnanců dle § 5, odst. 3., zákona z 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

Přídavky na děti, stanovené v §§ 3 a 8 tohoto nařízení, budou snižovány současně a stejnoměrně s přídavky na děti státních zaměstnanců dle § 5, odst. 3., zmíněného zákona.

Výpomocní zřízenci v činné službě i ve výslužbě, jichž požitky se upravují tímto nařízením, jakož i jejich pozůstalí jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu dle ustanovení §§ 8 a 13 zákona ze dne 20. prosince 1922. č. 394 Sb. z. a n.

Pro výpomocné zřízence, kteří dle ustanovení § 5 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., jsou povinni platiti pensijní příspěvek z příslušné normální částky (pensijního základu), uvedené v § 2 tohoto nařízení, platí též ustanovení čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1950.

Výpomocní zřízenci, kteří do účinnosti tohoto nařízení nabyli nároku na plný zaopatřovací požitek, budou platiti pensijní příspěvek z částky, o niž se normální částka (pensijní základ) zvýšila v důsledku tohoto nařízení.

Na výpomocné zřízence, kteří nabudou nároku na plné výslužné po účinnosti tohoto nařízení, vztahují se obdobně ustanovení § 9, odst. 2., zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

Výpomocným zřízencům, kteří vstoupili do výslužby před účinností tohoto nařízení, jakož i pozůstalým po těchto zřízencích-mužích a po takových zřízencích-mužích, kteří zemřeli v činné službě před účinností tohoto nařízení, jimž podle dosud platných předpisů příslušely až do konce roku 1922 mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) a nouzové výpomoci, budou se tyto výpomoci vypláceti v částkách a dle pravidel dosud platných nadále až do odvolání.

Snížení těchto výpomocí a dosavadních drahotních přídavků, povolených zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., až do jejich úplného zrušení, provede se současně a stejnoměrně se snížením výpomocí a drahotních přídavků dle § 14 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

Snižováním přídavků dle § 11 tohoto nařízení nesmějí celkové odpočivné neb zaopatřovací požitky klesnouti pod výměru celkových požitků, jež by jinak náležely dle předpisů dosud platných a se zřetelem k ustanovení §§ 10 a 14 tohoto nařízení.

Ustanovení prováděcích nařízení k zákonu ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., jest obdobně použíti i při provádění tohoto nařízení.

Veškerá posavadní ustanovení odporující tomuto nařízení pozbývají platnosti.

Provedením tohoto nařízení, jež nabývá účinnosti 1. ledna 1923, pověřují se všichni členové vlády.