Exekuční soud může na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod.) nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí odložiti exekuci vyklizením najatých neb užívaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné, potřebě odpovídající náhrady, anebo byl-li povolen odklad vyklizení místností, do nichž má se povinný nastěhovati.

Návrh na odložení exekuce učiniti lze ještě před uplynutím lhůty stěhovací. Okolnosti, jimiž se návrh odůvodňuje, buďtež na vyzvání exekučního soudu osvědčeny.

Nejde-li o místnosti, jichž státní správa používá k ubytování svých zaměstnanců, čítajíc k nim i vojenské gážisty a příslušníky četnictva, může býti vyklizení na návrh povinného odloženo ještě jednou, a to opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí, trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odkad povolen; po třetí a naposled může býti vyklizení v těchto případech odloženo - opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí - jedině tehdy, potvrdí-li politický úřad (administrativní vrchnost) prvé stolice, že v obci není potřebné náhrady․

Nezaplatí-li povinný do osmi dnů od právní moci usnesení exekučního soudu pronajimateli případný nedoplatek nájemného a částku rovnající se poměrnému dílu nájemného i s vedlejšími poplatky, připadající na dobu do konce nájemního období, nejvýše však na dobu, na kterou byla exekuce odložena, pozbývá odklad exekuce platnosti. Neplatil-li povinný dosud nájemného, určí náhradu, kterou za další používání jest zaplatiti, soud vyslechna strany.

V usnesení odklad exekuce povolujícím budiž uvedena částka, kterou má povinný podle ustanovení odst. 1. zaplatiti, a povinný budiž poučen, že na návrh pronajimatele (majitele místnosti) bude exekuce vykonána, když případný nedoplatek nájemného a náhrada za další používání místnosti nebudou včas zaplaceny.

opatřil-li pronajimatel (majitel místnosti) povinnému dostatečnou místnost náhradní;

byla-li nájemníkovi dána výpověď z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., č. 2. až 8., zákona ze dne 26. dubna 1923, č. 85 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, nebo byla-li dána výpověď nebo zrušena nájemní smlouva z důvodů, uvedených v § 3 téhož zákona;

byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance požívajícího bezplatného bytu zrušen z toho důvodu, že domovník nebo zaměstnanec

potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami, náležejícími k jeho podniku;

poškodil-li nebo ohrožoval-li povinný nebo členové jeho domácnosti vážně život, zdraví nebo majetek pronajimatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu;

jde-li o místnosti v budovách vojskem obsazených;

jde-li o místnosti v domech a objektech, na něž se nevztahuje zákon o ochraně nájemníků.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by složil své věci, jest povinna obec, ve které k vystěhování dojde, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci potud, než jimi oprávněný naloží jinak.

Aby mohla obec včas učiniti přiměřená opatření, budiž jí o zamýšleném vyklizení dána zpráva, jakmile bylo povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1923; zároveň pozbudou účinnosti vládní nařízení ze dne 25. června 1920, č. 409 Sb. z. a n., a ze dne 23. června 1921, č. 223 Sb. z. a n

Tento zákon pozbude platnosti dnem 30. dubna 1924.