Ustanovení tohoto vládního nařízení se vztahují na všechny státní zaměstnance, jejichž služební a platové poměry jsou upraveny platovým zákonem nebo některým z vládních nařízení, na jeho základě vydaných.

Zda, v jaké míře a za jakých předpokladů přísluší těmto zaměstnancům služební oděv, stanoví toto vládní nařízení, jehož součástí je připojená k němu příloha.

Nárok na služební oděv přísluší definitivním nebo jim co do služebního poměru na roveň postaveným státním zaměstnancům zřízeneckých (podúřednických) nebo odborných služebních kategorií, pokud skutečně trvale konají služby uvedené v příloze k tomuto vládnímu nařízení a pokud povaha služby toho nezbytně vyžaduje.

Totéž platí pro pomocné zřízence (zaměstnance), pokud podle předpisů vydaných do konce roku 1914 měla ta která kategorie (skupina) jim odpovídající nárok na služební oděv.

Oděvní součástky, na něž mají zaměstnanci uvedení v § 2 nárok ve službách zmíněných v příloze k tomuto vládnímu nařízení, jsou součástkami osobními (§ 5)․

Zaměstnancům v § 2 uvedeným mohou býti mimo osobní oděvní součástky v mezích směrnic vydaných vládou přiděleny v zájmu služby jiné oděvní součástky jako inventární (§ 5).

Zaměstnancům, vykonávajícím trvale, popřípadě převážně služby uvedené v příloze k tomuto vládnímu nařízení, jimž nárok na služební oděvní součástky nepřísluší, mohou býti v mezích směrnic vydaných vládou v zájmu služby a pro její výkon zapůjčeny oděvní součástky jen jako inventární (§ 5), nejvýše však v rozsahu stanoveném v tomto nařízení pro stejný výkon služby.

Osobními oděvními součástkami jsou oděvní součástky, které přecházejí za podmínek určených v tomto nařízení po uplynutí stanoveného období (§ 6, odst. 1, § 9, odst. 5) do vlastnictví zaměstnancova, inventárními pak jsou takové oděvní součástky, které zůstávají ve vlastnictví státu a propůjčují se pouze pro výkon služby.

Oděvní součástky se přidělují zaměstnanci na určité, v příloze k tomuto nařízení stanovené období skutečného výkonu služby, o niž jde (užívací období). Toto období počíná přídělovým termínem, který jest u oděvních součástek určených pro zimní období stanoven na 1. říjen, na 1. duben pak u ostatních oděvních součástek; přídělové termíny však mohou býti pro zaměstnance resortu železničního a poštovního určeny na 1. duben nebo na 1. říjen.

Při přestupu k trvalému výkonu služby, u níž je pro jednotlivé oděvní součástky stanoveno jiné užívací období, hodnotí se prošlá část užívacího období v dosavadním pracovním odvětví poměrně (stejným zlomkem). Při střídavém výkonu služby v různých pracovních odvětvích se určuje užívací období podle pracovního odvětví, v němž zaměstnanec konal službu převážně.

Doba stanovená v odstavci 1 se zjistí v případech přerušení skutečné činné služby sečtením všech období, po která ta ona služba byla skutečně konána, přičemž se každoroční dovolená na zotavenou a nepřítomnost ve službě nepřesahující tři měsíce nepovažují za přerušení doby skutečné služby. Takto zjištěné přerušení služby, jež v užívacím období činí více než polovinu doby mezi dvěma přidělovacími termíny, způsobuje odklad přídělu té oné oděvní součástky k příštímu přidělovacímu termínu; k přerušení kratšímu, jakož i k přerušení služby, které spadá u zimních oděvních součástek do období od 1. dubna do 30. září, u letních oděvních součástek do období od 1. října do 31. března, se při stanovení příštího přidělovacího termínu pro tyto oděvní součástky nepřihlíží.

Zevní úpravu služebního oděvu, jakož i případných služebních odznaků, jež tvoří jeho součást, určí vláda.

Pokud se v příloze k vládnímu nařízení užívá pojmu "pracovní oblek", rozumí se tím plátěný pracovní oblek sestávající z bluzy a kalhot.

Zaměstnanec, jemuž byl přidělen služební oděv, je oprávněn i povinen jej nositi ve službě, a to v předepsané úpravě bez jakýchkoliv jiných než předepsaných odznaků; pokud zaměstnanci povinnost nositi předepsané služební odznaky je uložena jinými předpisy, je povinen tyto odznaky nositi na základě těchto předpisů. Má-li zaměstnanec na hlavě služební čepici, zdraví, pokud je to možno, přiložením semknutých a mírně napjatých prstů pravé ruky obrácené dlaní dopředu ke štítku čepice.

Užívati služebního oděvu mimo službu, vyjímajíc cestu do služby a ze služby a pracovní přestávky, není dovoleno (odstavec 6). V případech oficielních slavností celostátního významu a při jiných zvláště významných událostech přímo nebo nepřímo souvisících se službou může přednosta služebního úřadu povoliti v jednotlivých případech úchylku.

Zaměstnanec je povinen užívati služebního oděvu šetrně, udržovati jej v řádném stavu a přizpůsobiti ostatní svůj ústroj tak, aby byl se služebním oděvem v souladu.

Zaměstnanec je povinen podrobiti se všem pokynům a uposlechnouti všech příkazů, které mu příslušný orgán se zřetelem na služební oděv udělí, a je dále povinen uposlechnouti též všech pokynů, které mu jsou uděleny k tomu cíli, aby mohly býti oděvní součástky opatřeny.

Volná disposice se součástkami služebního oděvu přísluší zaměstnanci, jenž koná služební úkony zmíněné v příloze, teprve dnem, kdy skutečně obdržel příslušné oděvní součástky pro příští užívací období. Volná disposice je vždy omezena předpokladem, že vše, co naznačuje úřední povahu tohoto oděvu, bude předem řádně odstraněno.

Zaměstnanec, který by nedostál povinnostem v tomto nařízení nebo na jeho základě stanoveným, zejména kdyby používal oděvních součástek v odchylné zevní úpravě nebo by služebního oděvu zneužil, může býti stíhán podle disciplinárních předpisů, pokud se týče pořádkovými tresty nebo pokutami.

Mimo to nebo místo toho může úřad

Zaměstnanec ručí i za případnou hmotnou škodu, kterou svým postupem státu způsobil; náhrada se určí pořadem správním.

Nárok na služební oděv zaniká

Vyžadují-li toho nezbytně služební důvody, může úřad zaměstnanci přiděliti osobní oděvní součástky i mimo přidělovací období při prvém ustanovení ve službě zmíněné v § 2. V takovém případě se počítá užívací období od toho přídělového termínu, který je bližší dnu skutečného vydání té oné oděvní součástky.

Má-li zaměstnanec při vzniku nároku na služební oděv oděvní součástky inventární, stanou se tyto osobními součástkami, pokud takové součástky se při výkonu té které služby vydávají jako osobní vůbec. Doba, po kterou inventární oděvní součástka byla používána, se započítá do užívacího období (§ 6, odst. 2).

Nárok na služební oděv zaniká rozvázáním služebního poměru nebo takovou změnou služebního poměru (služebního použití), kterou odpadají předpoklady uvedené v § 2.

Dojde-li k zániku nároku, jest zaměstnanec povinen vrátiti osobní oděvní součástky, u nichž neuplynulo ještě užívací období; zaměstnanec může se však zprostiti povinnosti vrátiti oděvní součástky a získati tyto do vlastnictví (§ 9, odst. 5) za náhradu pořizovacího nákladu zmenšeného o kvótu připadající na prošlou část užívacího období. Zanikl-li nárok úmrtím, může úřad od vymáhání takové náhrady, jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné, zejména jde-li o úmrtí z důvodu nakažlivé neb ošklivost vzbuzující choroby, upustiti.

Oděvní součástky se poskytují skutečným přídělem. Ve zcela mimořádných případech může však ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí, pokud by to zájem služby vyžadoval, náhradou za skutečný příděl povoliti oděvní náhradu ve výši určené podle skutečných pořizovacích nákladů zaměstnancových, nejvýše však podle nákladů státu na ty ony oděvní součástky v tom onom přidělovacím období. Náhradu tu lze vyplatiti pod podmínkou, že zaměstnanec si opatří oděvní součástku v úpravě pro službu předepsané sám a že v této oděvní součástce koná službu. Oděvní náhrada může býti vyplacena teprve po průkazu, že zaměstnanec dostál podmínce stanovené v předcházející větě.

Stejná náhrada přísluší zaměstnanci, kterému, ač mu patřil nárok na služební oděv, nebyla přikázána v určitém přidělovacím období příslušná součástka buď vůbec nebo ne v úplném provedení.

Domnívá-li se zaměstnanec, že byl nepřidělením služebního oděvu (oděvních součástek) poškozen ve svých nárocích, může je uplatňovati u úřadu.

Pro řízení o těchto nárocích, jakož i pro řízení o oděvní náhradě (§ 12), popřípadě o náhradách, jimiž je povinen zaměstnanec podle tohoto nařízení nebo podle předpisů a pokynů (příkazů) na jeho základě vydaných, platí obdobně ustanovení § 151 platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. a ustanovení jemu odpovídající.

Vláda může ustanovení § 2 a §§ 6 až 8 tohoto nařízení přizpůsobiti zvláštním potřebám služby konané v oboru ministerstva zahraničních věcí mimo československé státní území.

Kancelář presidenta republiky, pokud se týče ministerstvo zahraničních věcí, mohou, vyžaduje-li toho nezbytně zájem služby, zaměstnancům uvedeným v § 2 přiděliti mimo osobní oděvní součástky v mezích směrnic vydaných vládou také oděvní součástky stejného druhu jako inventární.

Ustanovení tohoto nařízení platí i pro osobní oděvní součástky vydané před jeho účinností bez újmy pro právo vlastnické, kterého zaměstnanec podle dosud platných předpisů do dne účinnosti tohoto nařízení k jednotlivým oděvním součástkám již nabyl. Zaměstnanec není povinen vraceti osobní oděvní součástky, které mu do účinnosti tohoto nařízení byly vydány, i když nastane zánik nároku podle tohoto nařízení.

Nárok na osobní oděvní součástky, jimiž se podle tohoto nařízení nahrazují jiné osobní oděvní součástky, vzniká až po uplynutí dosavadního užívacího období, popřípadě prodlouženého podle ustanovení odstavce 1. Osobní oděvní součástky tímto nařízením nahrazované součástkami inventárními jest zaměstnanec povinen užívati i nadále až do uplynutí dosud stanoveného, popřípadě podle ustanovení odstavce 1 prodlouženého užívacího období, po jehož uplynutí lze poskytnouti příslušné součástky inventární.

V případech, kdy zaměstnanci podle tohoto nařízení přísluší zimní i letní oděv, posune úřad první přídělový termín oděvních součástek přidělovaných již podle tohoto nařízení tak, aby příděl zimních a letních oděvních součástek byl napříště prováděn střídavě, a to letní oděv v letním období, zimní oděv v zimním období.