251/1934 Sb. vyhlášené znění

Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se tento zákon považuje za výslovně zrušený.

251

Zákon

ze dne 11. prosince 1934,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských právních věcech (civilní řád soudní), se mění a doplňuje takto:

1.	§ 448 zní: „Jestliže peněžitá částka žádaná v žalobě nebo hodnota předmětu sporu (§§ 54 až 59 j. n.) nepřesahuje 500 Kč anebo jestliže žalobce prohlásí, že místo předmětu žádaného v žalobě chce přijmouti peněžitou částku nepřevyšující 500 Kč (věci nepatrné), platí zvláštní ustanovení uvedená v následujících §§ 450 až 453.“
2.	§ 502, odst. 3 zní: „(3) Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné dovolání, nepřevyšuje-li předmět sporu, o němž by měl dovolací soud rozhodnouti, na penězích nebo peněžité hodnotě 7․000 Kč, nebo jde-li o výměru výživného ze zákona, leč by odvolací soud v rozsudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.“
3.	K § 510 se dodává tento třetí odstavec: „(3) Nevyhoví-li dovolací soud dovolacímu návrhu a shledá-li, že důvody rozsudku odvolacího soudu neodporují zákonu, může se obmeziti v důvodech svého rozhodnutí na prohlášení, že neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo zrušen.“
4.	§ 527, odst. 2 zní: „(2) Jestliže by usnesení v odpor vzaté bylo v druhé stolici zrušeno a soudu prvé stolice bylo uloženo, aby doplně řízení učinil rozhodnutí nové, může rozhodnutí rekursního soudu toliko tenkráte býti vzato v odpor, když jest v něm ustanoveno, že má býti příkaz udělený prvé stolici vykonán teprve, až by usnesení nabylo právní moci.“
5.	§ 528, odst. 1 zní: „(1) Rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice, kterými bylo potvrzeno v odpor vzaté usnesení prvního soudu; rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice v otázce útrat nebo znalečného; rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice v otázce příslušnosti; rovněž i rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice ve sporech o rušení držby (§ 49, č. 4 j. n.), nejsou přípustné. Nepřípustné rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice buďtež odmítnuty soudem prvé stolice.“

Čl. II

Zákon ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z. (exekuční řád), se mění a doplňuje takto:

§ 66 zní:

„Samostatného opravného prostředku není proti usnesením, kterými roky byly položeny nebo odročeny nebo kterými bylo nařízeno slyšení stran neb osob v exekučním řízení zúčastněných, jakož i proti příkazům, které jsou dány výkonným orgánů§m, aby byly provedeny jednotlivé exekuční úkony. V těchto případech rozhoduje soud druhé stolice o odloženém rekursu s konečnou platností.“

K § 402 se dodává tento druhý odstavec:

„(2) Proti rozhodnutím soudů druhé stolice není dalších opravných prostředků.“

Čl. III

První věta § 521 zák. čl. I/1911 (občanského soudního řádu) ve znění čl. VII, č. 2, písm. e) zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., a čl. IV zákona ze den 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., se mění a bude zníti:„Není-li hodnota sporného předmětu, o němž rozhodoval odvolací soud, vyšší než 7000 Kč, není z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu přípustno dovolání, leč by odvolací soudu v rozsudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.“

Čl. IV

(1)

Změny cenové hranice podle čl. I, č. 1 a 2 a čl. III neplatí pro spory u pracovních soudů, u zvláštních oddělení okresních soudů pro pracovní spory a u okresních soudů, které jednají na místo pracovních soudů (§ 42 zákona o pracovních soudech ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb. z. a n.).

(2)

O zastupování v těchto sporech u okresních soudů platí ustanovení zákona č. 131/1931 Sb. z. a n., rovněž o řízení až na ustanovení o přísedících. Rozsudek budiž označen jako vydaný v řízení podle zákona o pracovních soudech. O odvolání proti rozsudkům okresních soudů v pracovních sporech o hodnoty vyšší než 300 Kč rozhoduje odvolací soud podle předpisů § 33 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. v senátě složeném podle § 32 téhož zákona.

Čl. V

Zákon ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb. z. a n., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného, se doplňuje takto:

1.	Ve smyslu § 46, odst. 2 jest nezákonné takové opatření nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito.
2.	Proti rozhodnutím soudu druhé stolice o výši výživného ze zákona a o úpravě styků rodičů s dětmi není dalšího opravného prostředku.

Čl. VI

Ustanovení čl. I, č. 2 a 5, čl. II, čl. III a čl. V, č. 2 neplatí, stalo-li se rozhodnutí soudu druhé stolice podle svého data do dne účinnosti tohoto zákona. Ustanovení čl. IV, odst. 2 neplatí, byl-li spor zahájen před účinností tohoto zákona.