Evidence obchodních úvěrů po rozumu tohoto nařízení záleží ve vedení stálých záznamů o tom, kteří dlužníci (§ 3) požívají úvěrů uvedených v § 4, a v podávání informací podle §§ 9 a 10 věřitelským ústavům (§ 2).

Vésti evidenci náleží Národní bance Československé, která za tím účelem zřídí zvláštní oddělení s názvem: "Oddělení pro evidenci obchodních úvěrů" (dále "evidenční oddělení").

K účelu evidence jest evidenční oddělení oprávněno požadovati od kohokoliv zprávy a doklady, a pokládá-li to za nutné, jest oprávněno nahlídnouti do dokladů i v obchodních místnostech věřitele některým z úředníků pověřených pracemi úvěrové evidence; jsou-li dotčené obchodní místnosti mimo obvod Velké Prahy, může býti nahlédnutím pověřen úředník filiálky N8rodní banky Československé. Před nahlédnutím jest úředník povinen vykázati se zvláštní plnou mocí evidenčního oddělení.

tyto peněžní ústavy:

peněžní podniky po rozumu čl. LII zák. č. 54/1932 Sb. z. a n.;

sirotčí pokladny zřízení podle nařízení ze dne 9. listopadu 1858, č. 205 ř. z., a § 285 zák. čl. XX/1877;

pojišťovny soukromé, t. j. pojišťovací ústavy, zřízení podle zákona č. 253/1852 ř. z. a nařízení ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z., o zřizování, zařízení a hospodaření pojišťoven (pojišťovacího regulativu), pokud se týká, podle zákona ze dne 15. února 1922, č. 65 Sb. z. a n., kterým se doplňují a mění dosavadní předpisy o pojišťovnách, a vládního nařízení ze dne 19. října 1922, č. 307 Sb. z. a n., o zřizování, zařízení a hospodaření soukromých pojišťoven na Slovensku a Podkarpatské Rusi (pojišťovacího regulativu), jakož i zdejší zastupitelstva cizích pojišťoven, připuštěných k obchodování podle nařízení ze dne 29. listopadu 1865, č. 127 ř. z., a zákona ze dne 29. března 1873, č. 42 ř. z.;

veřejnoprávní sociálně pojišťovací ústavy bez rozdílu, zdali jsou nositelé či náhradní nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění.

Dlužníky po rozumu tohoto nařízení jsou veškeré osoby fysické, veřejné obchodní společnosti, společnosti komanditní, jakož i všechny jiné osoby právnické, provozující jakýkoli tuzemský podnik (průmyslový, řemeslný, zemědělský, obchodní, dopravní a pod.,

Za tuzemský jest pokládati podnik, jehož hlavní sídlo a hospodářské vedení jest v tuzemsku; k tuzemským podnikům čítati jest též v tuzemsku zřízené odštěpné (pobočné, vedlejší) závody podniků napřed uvedených, které mají hlavní sídlo a hospodářské vedení v cizině.

Dlužníky po rozumu tohoto nařízení nejsou stát, svazky územní samosprávy ani jiné veřejné korporace, které jsou po zákonu oprávněny vybírati přirážky a jiné dávky. Dále jimi nejsou věřitelské ústavy uvedené v § 2; ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení zrušil po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví toto obmezení.

Evidenci podléhají, pokud se dále jinak neustanovuje, veškeré, věřitelským ústavem (§ 2) poskytnuté obchodní úvěry, dosahují-li u téhož dlužníka (§ 3) úhrnné částky alespoň 100.000 Kč; nejsou-li poskytnuté úvěry plně vyplaceny, rozhoduje úhrnná částka, do které byly povoleny. V témž rozsahu podléhají evidenci úvěry z ciziny, pokud jsou vedeny v patrnosti věřitelskými ústavy (§ 2), které je tuzemským dlužníků, zprostředkovaly. Evidenci podléhají též obchodní úvěry poskytnuté zápůjčkou lombardní, t. j. zápůjčkou na zástavu cenných hodnot s dobou splatnosti napřed stanovenou.

Obchodním úvěrem (odstavec 1) rozumí se každý úvěr nebo záruka, jež byly poskytnuty ke zřizování nebo provozování podniků dlužníků (§ 3, odst. 1). V pochybnostech jest každý úvěr nebo záruku pokládati za obchodní úvěr po rozumu tohoto nařízení.

Z úvěrů napřed uvedených evidenci nepodléhají:

Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení snížil nebo zvýšil po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví částku, stanovenou v odstavci 1, buď vůbec nebo jen v některých oblastech státu.

Každý věřitelský ústav jest na vyzvání evidenčního oddělení, uveřejněné podle § 12, povinen:

Odštěpné (pobočné, vedlejší) závody věřitelů podávají zprávy podle odstavce 1 prostřednictvím hlavního závodu. Zprávy za spořitelny, úvěrní společenstva (družstva) a jakékoli jiné záložny mohou v dohodě s evidenčním oddělením podávati příslušné revisní svazy (ústředí).

Věřitelé dlužníků pojatých do rejstříku (§ 6) jsou, vyzve-li je k tomu evidenční oddělení, povinni nejpozději do 14 dnů podati zprávu podle stavu ke dni, který bude ve výzvě určen, a poté - pokud ministr financí po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení jinak neustanoví - vždy podle stavu k 30. červnu a 31. prosinci každého roku, zejména o těchto skutečnostech:

Zároveň vyzve evidenční oddělení tyto věřitele, aby ihned, nejpozději však do 8 dnů, podávali zprávy o změně ve výši povoleného úvěru, pokud tato změna záleží buď ve zvýšení nebo ve snížení hlášeného úvěru alespoň o 10%, nejméně však o 50.000 Kč. Zpravovati evidenční oddělení o pouhých změnách ve výši vyplaceného úvěru, pohybujících se v rámci úvěru povoleného, o němž zpráva již byla podána, potřebí není.

Evidenčním oddělením mohou býti úvěrní společenstva (družstva), přičleněná povinně podle obecných právních předpisů nebo stanov k některým svazům (ústředím), zproštěna povinnosti podávati pololetní zprávy k 30. červnu (odstavec 1).

Ustanovení § 5, odst. 2 platí i tu.

Evidenční oddělení smí použíti údajů, obsažených ve zprávách podle §§ 5 a 7 docházejících a v dokladech k nim, toliko k podávání informací za podmínek v § 10 uvedených.

V informaci smí býti sděleno toliko:

Obmezuje-li se informace (§ 9) pouze na sdělení, že dlužník vůbec není veden v evidenci nebo že požívá úvěru jen u jednoho věřitele, smí býti podána kterémukoli věřitelskému ústavu (§ 2) za podmínek uvedených v odstavci 5.

Obsahuje-li informace skutečnosti uvedené v § 9, odst. 2, č. 3, smí býti podána toliko:

Informace se podávají jen na písemnou žádost.

V případech, uvedených v odstavci 2, č. 1, lze požádati o podání informace hned po prvním zjištění stavu úvěru (§ 8, věta první) a poté o pravidelné podávání informací po pololetím, po případě ročním (§ 7, odst. 1 a 3) zjištění stavu úvěru dlužníků pojatých do rejstříku a po každém doplnění zápisu do rejstříku (§ 7, odst. 2); o podání informace mimo tato období nutno žádati zvláště.

V případech, uvedených v odstavci 1 a odstavci 2, č. 2, lze podati informaci jen na zvláštní žádost náležitě odůvodněnou, zejména tím, že žadatel vyjednává i poskytnutí úvěru s dlužníkem, jehož se informace má týkati. Při posuzování odůvodněnosti této žádosti přihlížeti jest zejména ke skutečnosti, že žadatelem byl již poskytnut úvěr, nedosahující však výše stanovené v § 4, odst. 1 neb určené podle odstavce 4 téhož paragrafu. Neodůvodní-li žadatel svou žádost dostatečně, může evidenční oddělení přesto podati zprávu, omezenou však jen na sdělení počtu věřitelů.

Evidenční oddělení může odmítnouti podání zprávy tehdy, týká-li se žádost dlužníka, na němž jsou kapitálově účastni jeden nebo nejvýše dva věřitelé, a nepožívá-li podle zjištění evidenčního oddělení takový dlužník úvěru u dalšího věřitele. V zamítavém vyřízení odvolá se evidenční oddělení na toto ustanovení.

Odštěpné (pobočné, vedlejší) závody podávají žádosti o informace u evidenčního oddělení prostřednictvím hlavního závodu; takové žádosti za spořitelny, úvěrní společenstva (družstva) a jakékoli jiné záložny mohou v dohodě s evidenčním oddělením podávati příslušné revisní svazy (ústředí). Evidenční oddělení sděluje informace v těchto případech prostřednictvím hlavního závodu, pokud se týká, svazu (ústředí), od něhož žádost došla.

Informace podává evidenční oddělení bezplatně.

Veškerý styk evidenčního oddělení s věřitelskými ústavy jest zpravidla jen písemný.

Zprávy a žádosti věřitelských ústavů, jakož i jejich doklady a informace evidenčního oddělení (§§ 5, 7, 9 a 10) musejí býti zasílány doporučeně nebo poslem na potvrzení, při čemž na přední stránce obálky jest zřetelně vyznačiti, že jde o evidenci úvěru.

Kdo nevyhoví výzvě evidenčního oddělení k předložení zpráv a dokladů (§ 1, odst. 3 a §§ 5 a 7), bude potrestán okresním úřadem pro správní přestupek pokutou od 1000 Kč do 10.000 Kč, a je-li nedobytná, vězením od tří dnů do jednoho měsíce.

Kdo v těchto dokladech a zprávách v podstatných údajích vědomě něco nesprávného uvede nebo zamlčí, bude potrestán soudem pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 5000 Kč do 100.000 Kč.

Zaměstnanci Národní banky Československé, pověření pracemi úvěrové evidence, zahrnujíc v to i úředníky podle § 1? odst. 3 zmocněné, jsou povinni zachovati o obsahu zpráv a dokladů (§ 1, odst. 3 a §§ 5 a 7) mlčenlivost i vůči ostatním orgánům této banky a jejím zaměstnancům.

Porušení této povinnosti trestá se soudem, není-li čin přísněji trestným jako přestupek vězením od jednoho do 14 dnů nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10.000 Kč.

Ustanovení § 1 vl. nař. č. 114/1931 Sb. z. a n. ukončí se středníkem a doplní tímto: "10. úřadovně Národní banky Československé (v Praze hlavnímu ústavu, jinak filiálce), ležící v obvodu dotčeného konkursního (vyrovnacího) soudu."

Orgány Národní banky Československé jsou oprávněny nahlížeti do konkursních a vyrovnacích spisů a pořizovati z nich výpisy.