V odstavci 2, č. 1, písm. b) vloží se za slova „vlastní výroby“ slova „(po případě ze surové kůže)“.

V odstavci 3, č. 2 a 5 nahradí se středník čárkou a připojí se slova „vyjma pásky do klobouků a úplety na klobouky;“.

Odstavce 10 až 16 nahradí se tímto zněním:

„(10) Výrobce kožené obuvi, jenž ji vyrobil nebo si dal vyrobiti ve mzdě zcela nebo částečně z kůže vlastní výroby, jest povinen - s výjimkou, stanovenou v následujícím odstavci - platiti paušál z úplatných tuzemských dodávek a z vlastní spotřeby kožené obuvi vlastní výroby. Paušál činí:

(10a) Výrobce kožené obuvi, jenž ji vyrobil nebo si dal vyrobiti ve mzdě zcela nebo částečně z kůže vlastní výroby a:

(11) Výrobce kožených rukavic, jenž je vyrobil nebo si dal vyrobiti ve mzdě zcela nebo částečně z kůže, kterou sám v tuzemsku vyrobil nebo si dal vyrobiti ve mzdě nebo kterou sám v tuzemsku zušlechtil, jest povinen platiti paušál z úplatných tuzemských dodávek a z vlastní spotřeby kožených rukavic vlastní výroby. Paušál činí:

(11a) Výrobce kožených rukavic, jenž je vyrobil nebo si dal vyrobiti ve mzdě zcela nebo částečně z kůže, kterou nakoupil v tuzemsku nebo dovezl z ciziny a kterou si v tuzemsku jen dal zušlechtiti ve mzdě, jest povinen platiti paušál jen ze mzdy za zušlechtění. Povinnost platiti paušál vzniká v tomto případě v době, kdy byla zaplacena mzda za zušlechtění. Paušál činí 8 % ze mzdy za zušlechtění; v této sazbě jest již zahrnuta přirážka podle § 1 zák. č. 267/1935 Sb. z. a n. Výrobci kožených rukavic, povinní platiti paušál podle tohoto odstavce, jsou povinni vésti k účelům daňové kontroly zvláštní daňový záznam a zapisovati do něho každý případ, kdy si dali kůži v tuzemsku zušlechtiti ve mzdě; daňový záznam musí obsahovati tyto údaje: množství, druh a bližší označení (číslo skladu a pod.), kůže, jméno a adresu toho, kdo kůži zušlechtil ve mzdě, datum, kdy mu byla kůže odevzdána k zušlechtění ve mzdě, mzdu za zušlechtění, datum, kdy byla zaplacena, a výši paušálu.

(12) Výrobce jiného koženého zboží než kožené obuvi a kožených rukavic, jenž toto kožené zboží vyrobil nebo si dal vyrobiti ve mzdě zcela nebo částečně z kůže vlastní výroby, jest povinen platiti paušál z obecné ceny kůže vlastní výroby, kterou zpracoval na jiné kožené zboží než koženou obuv a kožené rukavice. Povinnost platiti paušál vzniká v tomto případě v době, kdy byla kůže vzata ke zpracování na jiné kožené zboží než koženou obuv a kožené rukavice. Paušál činí 8 % z obecné ceny kůže; v této sazbě jest již zahrnuta přirážka podle § 1 zák. č. 267/1935 Sb. z. a n. Výrobci koženého zboží, povinní platiti paušál podle tohoto odstavce, jsou povinni vésti k účelům daňové kontroly zvláštní daňový záznam a zapisovati do něho každý případ, kdy kůži vlastní výroby zpracovali nebo si dali zpracovati ve mzdě na jiné kožené zboží než koženou obuv a kožené rukavice; daňový záznam musí obsahovati tyto údaje: množství, druh a bližší označení (číslo skladu a pod.) kůže, datum, kdy byla vzata ke zpracování na jiné kožené zboží než koženou obuv a kožené rukavice, obecnou cenu kůže a výši paušálu.

(13) Paušál podle odstavců 10 a 11 není výrobce povinen platiti z kožené obuvi nebo kožených rukavic, které vyvezl do ciziny, prokáže-li jejich vývoz způsobem, stanoveným v čl. 2 nebo 11 vl. nař. č. 156/1924 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n.

(14) Paušál podle odstavců 10 až 12 jest výrobce povinen platiti příslušnému bernímu úřadu v zákonných měsíčních splátkách (§ 20, odst. 1, č. 2 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n.).

(15) Výrobce koženého zboží, který jest povinen platiti paušál podle odstavců 10 až 12, jest vedle tohoto paušálu povinen platiti též paušál u kůže podle oddílu II z úplatných tuzemských dodávek kůže vlastní výroby, z vlastní spotřeby kůže vlastní výroby, z výdělečného upotřebení kůže vlastní výroby ke zpracování na jiné než kožené zboží a z výdělečného upotřebení kůže vlastní výroby k opravám koženého nebo jiného zboží; není však povinen platiti paušál u kůže podle oddílu II z úplatných tuzemských dodávek nebo vlastní spotřeby nebo výdělečného upotřebení odřezků a odpadků kůže vlastní výroby, při jejímž zpracování na koženou obuv již zaplatil paušál podle odstavce 10a nebo při jejímž zpracování na jiné kožené zboží než koženou obuv a kožené rukavice již zaplatil paušál podle odstavce 12.

(16) Výrobce koženého zboží, který je vyrobil nebo si dal vyrobiti ve mzdě ze surové kůže (saz. čís. 83 celního sazebníku), jest povinen platiti paušál obdobně podle zásad, obsažených v odstavcích 10 až 12.

(16a) Kromě případů, uvedených v odstavcích 10 až 12, 15 a 16, nejsou výrobci koženého zboží povinni platiti paušál.“

Odstavec 22 bude zníti:

„(22) Výrobce kožené obuvi, jenž jest povinen platiti paušál podle odstavce 10 a zpracoval nebo si dal zpracovati ve mzdě na koženou obuv také kůži cizí výroby, jakož i výrobce kožených rukavic, jenž jest povinen platiti paušál podle odstavce 11 a zpracoval nebo si dal zpracovati ve mzdě na kožené rukavice také kůži cizí výroby, má nárok, aby mu do paušálu u kožené obuvi nebo u kožených rukavic byl včítán paušál u kůže, který zaplatil svému dodavateli-výrobci při tuzemském nákupu kůže nebo celnímu úřadu při dovozu kůže. Tento nárok se vztahuje jak na případy, kdy výrobce koženou obuv nebo kožené rukavice dodá do tuzemska, tak i na případy, kdy je vyveze do ciziny.“

K odstavci 23 připojuje se toto ustanovení: „Rovněž výrobce motorových vozidel neb karoserií, jenž použil k jejich výrobě kůže, kterou nakoupil přímo od tuzemského výrobce kůže nebo dovezl přímo z ciziny, má nárok, aby mu do pravidelné daně z obratu, kterou jest povinen platiti z dodávek motorových vozidel neb karoserií, byla včítána polovina paušálu u kůže, který zaplatil svému dodavateli-výrobci při tuzemském nákupu kůže nebo celnímu úřadu při dovozu kůže. Tento nárok se vztahuje jak na případy, kdy výrobce motorová vozidla neb karoserie dodá do tuzemska, tak i na případy, kdy je vyveze do ciziny.“

V odstavci 24, první větě nahradí se slova „zušlechtil nebo zpracoval na kožené zboží nebo jí použil k výrobě nábytku“ slovy „zušlechtil nebo si dal zušlechtiti ve mzdě (odstavec 21) nebo že ji zpracoval nebo si dal zpracovati ve mzdě na koženou obuv neb na kožené rukavice (odstavec 22) nebo že jí použil k výrobě nábytku neb motorových vozidel neb karoserií (odstavec 23)“.

Odstavec 25 bude zníti:

„(25) Jestliže v případech, uvedených v odstavcích 21 až 23, výrobce kůži, kterou zušlechtil nebo si dal zušlechtiti ve mzdě (odstavec 21) nebo kterou zpracoval nebo si dal zpracovati ve mzdě na koženou obuv neb na kožené rukavice (odstavec 22) nebo které použil k výrobě nábytku neb motorových vozidel neb karoserií (odstavec 23), nakoupil od obchodníka, jenž vede řádné obchodní knihy, má nárok na včítání:

Za odstavec 26 vloží se jako nový odstavec 26a toto ustanovení:

„(26a) Podnikatel, jenž kůži vlastní výroby zpracoval nebo si dal zpracovati ve mzdě na rámovou kůži na obuv (t. zv. weltings) a této použil k výrobě kožené obuvi, má nárok, aby mu do paušálu u kožené obuvi, který jest povinen platiti podle odstavce 10, byl včítán paušál, který sám zaplatil podle odstavce 12 z obecné ceny kůže vlastní výroby, zpracované na rámcovou kůži na obuv, jíž bylo použito k výrobě kožené obuvi. Tento nárok se vztahuje jak na případy, kdy výrobce koženou obuv dodá do tuzemska, tak i na případy, kdy ji vyveze do ciziny. Podmínkou nároku na včítání paušálu jest, že dotčený podnikatel prokáže (výrobními záznamy a pod.), že kůži vlastní výroby zpracoval na rámovou kůži na obuv a této použil k výrobě kožené obuvi a že z obecné ceny této zpracované kůže zaplatil paušál podle odstavce 12. Částku, na jejíž včítání má nárok, jest dotčený podnikatel oprávněn si odečísti do daňové splátky za to splátkové období, ve kterém rámové kůže na obuv použil k výrobě kožené obuvi; jinak provede se včítání obdobně způsobem stanoveným v odstavci 26.“

V odstavci 27 nahradí se slova „(odstavec 10)“ slovy „(oddíl III)“.

V odstavci 28 nahradí se č. 1 až 3 tímto zněním:

Odstavec 29 bude zníti:

„(29) Nárok podle odstavce 28, č. 1 nemají ti výrobci kožené obuvi, kteří jsou povinni platiti paušál podle odstavce 10. Nárok podle odstavce 28. č. 2 nemají ti výrobci kožených rukavic, kteří jsou povinni platiti paušál podle odstavce 11.“

Odstavec 32 bude zníti:

„(32) Podnikatel, který si dává kůži vyrobiti nebo zušlechtiti ve mzdě, jest povinen jako výrobce (odstavec 3, č. 3) platiti paušál u kůže (oddíl II), po případě paušál u koženého zboží (oddíl III).

V odstavci 37, č. 2 nahradí se středník čárkou a připojí se slova „jakož i z výkonů, za něž se platí vedlejší poplatky při dodávkách surových kůží (na př. za solení a sušení surových kůží);“.

Výrobci kožených rukavic, kteří před účinností této vyhlášky byli povinni platiti paušál podle oddílu III vyhlášky č. 271/1935 Sb. z. a n. a od účinnosti této vyhlášky jsou povinni platiti jen paušál podle odstavce 11a vyhlášky č. 271/1935 Sb. z. a n. ve znění této vyhlášky, jsou povinni zdaniti zásoby kožených rukavic vlastní výroby, které dne 1. července 1936 mají na skladě nebo které pro ně drží někdo jiný. Výrobci jiného koženého zboží než kožené obuvi a kožených rukavic, kteří před účinností této vyhlášky byli povinni platiti paušál podle oddílu III vyhlášky č. 271/1935 Sb. z. a n. a od účinnosti této vyhlášky jsou povinni platiti paušál podle odstavce 12 vyhlášky č. 271/1935 Sb. z. a n. ve znění této vyhlášky, jsou povinni zdaniti zásoby jiného koženého zboží vlastní výroby než kožené obuvi a kožených rukavic, které dne 1. července 1936 mají na skladě nebo které pro ně drží někdo jiný. Povinnost zdaniti zásoby nemají však ti výrobci kožených rukavic a ti výrobci jiného koženého zboží než kožené obuvi a kožených rukavic, na které se před účinností této vyhlášky vztahovalo ustanovení odstavce 16 vyhlášky č. 271/1935 Sb. z. a n.

Daň ze zásob podle předcházejícího odstavce činí:

Výrobci koženého zboží, na něž se vztahuje tato povinnost zdaniti zásoby, jsou povinni podati do 31. července 1936 u příslušné berní správy oznámení a v něm uvésti množství a obecnou cenu zásob, které jsou povinni zdaniti, a to odděleně podle jednotlivých druhů koženého zboží. Toto oznámení, v němž musí býti řečeno, že se stalo podle nejlepšího vědomí a svědomí, má povahu daňového přiznání podle § 17, odst. 1 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákonů č. 246/1926, 188/1930, 56/1932 a 265/1935 Sb. z. a n.

Tato daň ze zásob jest splatna dne 31. července 1936.