Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní), se mění a doplňuje takto:
1. | § 65 zní: „Žádost za propůjčení práva chudých budiž podána písemně nebo do protokolu u procesního soudu příslušného v první stolici. Jestliže by chudá strana měla své bydliště nebo stálý pobyt mimo obvod okresního soudu, jenž jest v sídle procesního soudu, může žádost za propůjčení práva chudých dáti do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu. V žádosti budiž označen spor, pro který právo chudých má býti povoleno. Zároveň budiž předloženo úřední vysvědčení o osobních poměrech strany, jíž má býti právo chudých propůjčeno, a místopřísežné seznání strany o tom, jaké má jmění a jaký má příjem. Kdo učiní v místopřísežném seznání vědomě nepravdivé údaje, bude potrestán podle výše způsobené nebo zamýšlené škody pro přestupek nebo zločin podvodu. Podrobnější předpisy o způsobu místopřísežného seznání, o vydávání úředního vysvědčení a o ověřování údajů žadatelových, zejména knihovními soudy a finančními úřady, jakož i o postupu při tom budou vydány vládním nařízením. Obce jsou povinny spolupůsobiti, zejména při vystavování úředních vysvědčení. Poručencům a opatrovancům může vysvědčení vydati a místopřísežné seznání potvrditi také poručenský (opatrovnický) soud. O tom, zda strana podle osobních a majetkových poměrů může zapraviti náklady na vedení sporu (§ 63) či nikoliv, rozhoduje procesní soud. Soud může také povoliti právo chudých jen částečně“. |
2. | § 66, odst. 2 zní: „Advokáta samého jmenuje výbor advokátní komory k tomu povolaný. Toto jmenování nahrazuje advokátovi plnou moc procesní.“ |
3. | § 69 zní: „Straně, která nepravdivými údaji vyloudila propůjčení práva chudých, budiž uložen trest pro svévoli. Kdo by ve vysvědčení uvedeném v § 65 vědomě nebo z hrubé nedbalosti učinil nesprávné údaje nebo kdo by nesprávné údaje vědomě potvrdil jako pravdivé, ručí, jestliže právo chudých bylo propůjčeno, za částky, od nichž strana prozatím byla osvobozena, dále za náklady zastoupení advokátem a za všelikou jinou tím způsobenou škodu.“ |
4. | Za § 71 se vkládá § 71 a): „Soud vyřídiv věc v jedné stolici uloží straně požívající práva chudých, aby zaplatila částky, od jichž zaplacení byla právem chudých prozatímně osvobozena, nabude-li přesvědčení, že zaplacení jich nemůže chudou stranu zkrátiti na nuzné výživě (§ 63). Může tak učiniti i soud opravné stolice s účinkem i pro předcházející řízení. Podle majetkových poměrů chudé strany může jí soud uložiti zaplacení částečné, podle okolností může jí uložiti zaplacení celé nebo částečné v přiměřených lhůtách. Při tom budiž užito ustanovení § 71, odst. 2“. |
5. | § 72 zní: „V případech dotčených v §§ 65, 66, 68, 71 a 71 a) rozhoduje soud bez ústního jednání. Před rozhodnutím opatřiž si soud z úřední moci potřebná vysvětlení. Strany nepotřebují při jednáních, která konají před soudem podle předpisů tohoto titulu, ani tenkráte zastoupení advokátem, když je procesním soudem krajský soud. Rozhodnutí, jímž bylo straně propůjčeno právo chudých, nemůže odpůrce napadati rekursem. Rozhodnutí, že pro chudou stranu má býti zřízen advokát, může býti napadeno opravným prostředkem jen proto, že není zákonného důvodu, aby advokát byl ustanoven; tento rekurs může podati odpůrce chudé strany, advokát chudé straně zřízený a výbor té advokátní komory, která má advokáta chudé straně jmenovati. Chudá strana může podati rekurs proti usnesení, jímž byla její žádost za právo chudých zamítnuta, jímž bylo jí propůjčeno právo chudých jen částečně, jímž byl vysloven zánik nebo bylo odňato právo chudých, nebo bylo jí uloženo dodatečné zaplacení nákladů [§ 71 a], i u krajského soudu do protokolu. Tento rekurs může chudá strana podati i u okresního soudu svého bydliště nebo pobytu. Proti rozhodnutí rekursního soudu nejsou opravné prostředky přípustné.“ |
6. | § 193, odst. 3 zní: „Jednání může býti prohlášeno za skončené, třebas ještě nebyly provedeny všechny připuštěné důkazy, jde-li jen o provedení jednotlivých důkazů soudem dožádaným a vzdají-li se buďto obě strany jednání o výsledku jich nebo má-li senát za to, že se bez takového jednání obejde, nebo jde-li o důkaz spisy veřejných úřadů nebo veřejnými listinami a vzdají-li se obě strany jednání o výsledku tohoto dokazování.“ |
7. | § 227 zní: „Žalobce se může domáhati v téže žalobě několika nároků proti témuž žalovanému, pokud jest o všech nárocích týž způsob řízení přípustný. Nejsou-li však tyto nároky ve skutkové nebo právní souvislosti, je to přípustné jen tehdy, když je procesní soud pro každý jednotlivý nárok příslušný. U krajského soudu mohou býti v jedné žalobě spojeny nároky, které náležejí před samosoudce, s nároky náležejícími před senát; rozhoduje o všech senát.“ |
8. | § 243, odst. 2 zní: „Odpověď staniž se přípravným spisem, jenž musí obsahovati určitý návrh, a je-li žalobcův nárok popírán, má také uvésti jednotlivě, stručně, ale přesně a úplně skutečnosti, jimiž se žalovaný chce brániti, jakož i jednotlivé průvodní prostředky, jimiž míní dokázati pravdivost svých skutkových tvrzení. Je-li uplatněna námitka nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti, překážky rozepře zahájené nebo pravomocně rozsouzené, buďtež v odpovědi na žalobu uvedeny zejména také okolnosti odůvodňující uplatněnou námitku a buďtež nabídnuty důkazy pro dolíčení jich pravdivosti.“ |
9. | § 261, odst. 6 se zrušuje. |
10. | Za § 261 se vkládá § 261 a): „Namítá-li žalovaný nepříslušnost, jest povinen uvésti po pravdě všechny skutkové okolnosti důležité pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu, a je-li mu znám soud příslušný, také jej označiti. Nevyhoví-li žalovaný povinnosti uvésti skutkové okolnosti, ač k tomu byl soudem vyzván, budiž námitka nepříslušnosti zamítnuta. Žalobce může navrhnouti, aby soud, vyhověl-li by námitce, postoupil žalobu soudu uvedenému žalobcem. O tomto návrhu může býti rozhodnuto již při prvém roku. Soud je povinen vyhověti žalobcovu návrhu na postoupení žaloby, leč by byl také soud žalobcem uvedený patrně nepříslušný. Není-li soud toho mínění, spojí s usnesením o své vlastní nepříslušnosti zároveň výrok o tom, že postupuje spor soudu žalobcem uvedenému. Proti usnesení učiněnému ve smyslu předcházejícího odstavce nepřipouští se opravný prostředek, vyjímajíc rozhodnutí o nákladech sporu o příslušnost. Účinky zahájení sporu u soudu, který se prohlásí nepříslušným, neruší se tím, že spor byl postoupen jinému soudu. Před soudem, jemuž byl spor postoupen jako soudu příslušnému, nekoná se nový prvý rok. Žalovaný může namítnouti nepříslušnost tohoto soudu jen, dokud se nepustí do jednání o věci hlavní, a nemůže ji opírati ani o důvody, které jsou v rozporu s jeho dřívějšími tvrzeními, ani o důvody, které vznikly teprve po podání žaloby. Byla-li žaloba postoupena jinému soudu již při prvním roku (odstavec 2), určí nový soud lhůtu k odpovědi na žalobu písemně. Nové jednání buď provedeno podle § 412, odst. 2.“ |
11. | § 321, odst. 1, č. 3 zní: „3. o skutcích, o kterých by svědek nemohl vypovídati, leč by porušil jemu uloženou a státem uznanou nebo státem výslovně uloženou povinnost mlčenlivosti, pokud jí nebyl platně zproštěn;“ |
12. | § 353, odst. 2 zní: „Znalec může z týchž důvodů, které svědky opravňují odepříti výpověď, žádati, aby byl zproštěn ustanovení za znalce, nebo odepříti podání nálezu a posudku zcela nebo z části.“ |
13. | K § 369 se připojuje další odstavec: „Ohledání ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách nemůže býti provedeno, jestliže velitel budovy odepře k němu svolení. V podnicích (v jejich odděleních), které jsou důležité pro obranu státu a u nichž je zřízen vojenský dozorčí orgán, nemůže býti provedeno ohledání, jestliže vojenský dozorčí orgán odepřel k němu svolení; v takových podnicích (v jejich odděleních), u nichž není zřízen vojenský dozorčí orgán, budiž při výkonu ohledání šetřeno všech opatrností, aby věci důležité pro obranu státu zůstaly uchovány v tajnosti, jestliže bude prokázáno listinou vydanou příslušným vojenským orgánem, že takový podnik je povinen co do určitých předmětů zachovati tajemství. Proti odepření svolení velitelem budovy (vojenským dozorčím orgánem) je přípustná dozorčí stížnost k ministerstvu národní obrany.“ |
14. | § 412, odst. 2 zní: „Nastala-li před vynesením rozsudku změna v osobě některého soudce, budiž jednání znovu provedeno s použitím žaloby, důkazů ke spisům připojených, jednacího protokolu a jeho příloh. O tom, má-li býti opakován důkaz již provedený, či má-li býti použito výsledků dříve již provedeného důkazu obdobně podle § 287, rozhodne nový soud zhodnotě pečlivě všechny okolnosti případu. Ustanovení § 278, odst. 2 platí i tu.“ |
15. | § 440, odst. 3 zní: „Vychází-li z jednání se stranami najevo, že půjde o přednes složitějšího nebo značně rozsáhlého obsahu, zejména v právních rozepřích dotčených v § 245, č. 1, a jsou-li strany zastoupeny advokátem, může soud při prvním roku nebo při prvním ústním jednání stranám naříditi, aby skutkový podklad sporu i nabízené důkazy uvedly v přípravných spisech, a stanoviti jim k tomu lhůtu, zpravidla nepřesahující dva týdny. Nejsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech takových ku přípravě ústního jednání slyšeti strany a sepsati o tom protokol. Další takové přípravné spisy nejsou přípustné, leč by šlo o důkazní návrhy, jež slouží ku přípravě řízení, a pokud jsou podány včas.“ |
16. | § 522 zní: „Jestliže rekurs čelí proti odepření nebo odnětí práva chudých, proti trestnímu opatření, jímž jest postižen zástupce strany, svědek nebo znalec, proti usnesení odmítnuvšímu opravný prostředek pro opožděnost nebo proti usnesení, které se vztahuje jen k řízení sporu, může soud nebo soudce, jehož rozhodnutí nebo opatření se odporuje, sám vyhověti rekursní žádosti. Nemíní-li tak učiniti, nebo je-li rekursem odporováno jinému usnesení, nežli usnesení uvedenému v odstavci 1, budiž rekurs bez průtahů předložen rekursnímu soudu, podle potřeby s vysvětlující zprávou, a se všemi spisy potřebnými k posouzení rekursu.“ |