1.

K mimořádným odpisům podle § 10, odst. 2 a § 55, odst. 1 a § 79, písm. f), odst. 3 zákona o přímých daních dlužno přihlížeti právě tak jako k ostatním odčitatelným a přičitatelným položkám při vyšetřování celkového výtěžku, tedy před jeho rozdělením. Totéž platí i o mimořádných odpisech, které byly provedeny v rakouských provozovnách, pokud tyto odpisy jsou podle č. 2 odčitatelnou položkou.

2.

Jestliže poplatníci podrobení dani důchodové a všeobecné dani výdělkové, kteří vedou řádné obchodní knihy, jakož i podniky podrobené zvláštní dani výdělkové vystaví, přestaví, přistaví nebo nastaví pro své provozovny v Rakousku budovy sloužící provozování podniku včetně budov s byty pro vlastní úředníky nebo dělníky anebo pořídí pro tyto provozovny nové stroje a zařízení a provedou-li z těchto nákladů mimořádné odpisy přípustné podle rakouských zákonů o investičních úlevách (zákon ze dne 26. března 1926, č. 75 B. G. Bl., zákon ze dne 17. prosince 1927, č. 366 B. G. Bl. ve znění zákona ze dne 13. prosince 1929, č. 430 B. G. Bl., zákon ze dne 30. prosince 1930, č. 6 B. G. Bl. z r. 1931 ve znění vládního nařízení ze dne 12. března 1933, č. 45 B. G. Bl., a vládního nařízení ze dne 9. února 1934, č. 76 B. G. Bl.), dlužno tyto mimořádné odpisy při vyšetřování celkového výtěžku uznati za odčitatelné až do výše 20% nákladu vynaloženého prokazatelně na stavbu nebo stroje a zařízení, pokud ovšem budou splněny podmínky zákonných ustanovení pod č. 1 uvedených. Stejně budou postupovati i rakouské finanční úřady při vyšetřování celkového výtěžku, pokud jde o investice výše označeného druhu v provozovnách československých.

3.

Toto vzájemné uznání mimořádných odpisů platí pro vyměření daně důchodové, všeobecné daně výdělkové a zvláštní daně výdělkové na berní léta 1927 až včetně 1935, pokud se vyměření provede podle měřítek stanovených v odst. 1 vyhlášky č. 20/1923 Sb. z. a n., pokud se týče podle měřítek stanovených v § 2 vyhlášky č. 90/1929 Sb. z. a n., dále pokud data vzatá za podklad vyměření nebudou zjištěna odhadem a pokud dotčené daňové předpisy nenabyly dosud právní moci.

4.

Poplatníci, pokud se týče podniky, mohou onu část mimořádných odpisů, která přesahuje výši v obou státech shodně uznanou, v následujícím obchodním období za současného zvýšení příslušného majetkového účtu (bilančního aktiva) vyúčtovati jako zdaněnou reservu a bude s ní při dalším vyměřování daně jako s takovou nakládáno. Tím není dotčeno nakládání s takto utvořenou reservou ve státě, který mimořádné odpisy v plné výši uzná a který tudíž bude s ní nakládati jako s nezdaněnou.

5.

Pro odčitatelnost mimořádných odpisů u investic pořízených pro rakouské provozovny je směrodatnou okolnost, že rakouské finanční úřady uznají tyto odpisy při vyměření daně za odpočitatelné. Totéž platí obdobně i při vyměřování daní rakouskými úřady, pokud se jedná o mimořádné odpisy z investic pořízených pro provozovny československé. O uznání mimořádných odpisů dorozumí se v příslušných případech československé vyměřovací úřady přímo s vyměřovacími úřady rakouskými navzájem (§ 1 vyhlášky č. 90/1929 Sb. z. a n.).