hmotných věcí movitých i věcí nemovitých, sloužících přímo k ukojování přiměřených nutných potřeb nezaměstnaného a osob, které proti němu mají zákonný nárok na výživu, počítajíc v to zvláště rodinné domky (§ 5, odst. 1 vládního nařízení ze dne 28. května 1930, č. 66 Sb. z. a n.), v kterých dlužník nebo jmenované osoby bydlí,

hmotných věcí movitých, jichž ztráta by byla pro dlužníka nebo pro osoby, které proti němu mají zákonný nárok na výživu, zvlášť těžkou újmou.

výživného, které je dlužník povinen oprávněnému poskytovati podle zákona,

pojistných prémií soukromých pojišťoven,

které proti dlužníku vznikly po 28. únoru 1934, počítajíc v to pohledávky veřejnoprávních sociálně pojišťovacích ústavů na zaplacení pojistného, které se po tomto dni stalo splatným; jde-li o nezaměstnané v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou (§ 2 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1935, č. 251 Sb. z. a n.), je rozhodným dnem místo 28. února 1934 den 31. prosince 1935; byla-li k zajištění pohledávky vydána směnka, je doba vzniku této pohledávky pro účely tohoto ustanovení také dobou vzniku pohledávky směnečné, i když byla směnka obnovena,

zaměstnanců dlužníkových z poměru pracovního, počítajíc v to nároky na náhradu hotových vydání a na vrácení služebních záruk,

veřejných daní a dávek, poplatků a cel.

Návrh na odklad podle § 1 buď učiněn nejpozději osm dní před nařízeným prodejem (dražbou); omezení toto neplatí, jde-li o exekuce, v kterých byl určen rok k prodeji (dražbě) přede dnem účinnosti tohoto nařízení, nebo je-li podle zákonných ustanovení prodej určen na dobu kratší než na osm dní od vyrozumění dlužníka.

Návrh na odložení konkursu buď učiněn zpravidla při výslechu dlužníka podle § 69, odst. 2 konkursního řádu, nejpozději však vždy do té doby, než konkursní soud o návrhu na prohlášení konkursu učiní usnesení.

Před rozhodnutím o návrhu na odklad vyslechne exekuční soud (úřad) účastníky a vykoná jiná potřebná šetření.

Exekuční soud (úřad) může naříditi výslech účastníků a vykonati jiná potřebná šetření i bez návrhu dlužníkova, je-li mu známo, že jde o nezaměstnaného, a má-li za to, že věci, na které má býti vedena exekuce, náležejí k věcem uvedeným v § 1.

Odklad exekuce nebo prohlášení konkursu nebudiž povolován, jestliže na návrh věřitele nebo při exekuci správní z moci úřední bude zjištěno, že dlužník v úmyslu věřitele poškoditi části svého majetku poškozuje, ničí nebo bezcennými činí, zcizuje nebo zavléká.

Budou-li zjištěny skutečnosti uvedené v odstavci 1 až po povolení odkladu nebo pominou-li podmínky pro povolení odkladu, bude na návrh věřitele pokračováno v exekučním nebo konkursním řízení.

Byl-li návrh vymáhajícího věřitele, učiněný ve smyslu předcházejících odstavců, zamítnut, je vymáhající věřitel povinen nahraditi dlužníku náklady řízení o tomto návrhu, mohl-li si býti zřejmě vědom toho, že jeho návrh je neodůvodněný.

Nezaměstnanými se rozumějí v ustanoveních tohoto nařízení osoby, které v době po 28. únoru 1931 aspoň po dobu tří měsíců byly v zaměstnání podrobeném povinnému nemocenskému pojištění, a ač se o to u zprostředkovatelny práce ucházejí, nemají zaměstnání vůbec nebo jsou zaměstnány jen obmezeně či střídavě, a nemají příjem, který by stačil na slušnou výživu jich a osob, které proti nim mají zákonný nárok na výživu.

Nezaměstnaným ve smyslu odstavce 1 jsou v tomto nařízení na roveň postaveny fysické osoby, které v době po 28. únoru 1931 aspoň po dobu tří měsíců provozovaly samostatnou výdělečnou činnost a kterým podle posledního pravoplatného předpisu z doby, kdy tuto činnost ještě provozovaly, nebyla vyměřena daň důchodová ani všeobecná daň výdělková z důchodu nebo z výtěžku přesahujícího 15.000 Kč, jestliže se své výdělečné činnosti musily vzdáti pro hospodářské poměry a nemají příjem, který by stačil na slušnou výživu jich a osob, které proti nim mají zákonný nárok na výživu.

Ustanovení tohoto nařízení o nezaměstnaných vztahují se v stejném rozsahu na manželku a děti nezaměstnaného (odstavec 1 a 2), které s ním žijí v společné domácnosti a nemají samy ani výdělečné povolání ani jiný příjem, stačící na slušnou jich výživu.

Výhod tohoto nařízení mohou se dovolávati cizinci, pokud tu není zvláštní úpravy mezinárodními smlouvami, jen za vzájemného poskytnutí výhod československým státním příslušníkům se strany státu, jehož příslušníkem je cizinec, a to v podstatě stejných s výhodami podle tohoto nařízení.

Zda tato podmínka je splněna, osvědčí ministr spravedlnosti po dohodě se zúčastněnými ministry. Jeho prohlášení je závazné pro soudy i úřady a v případě pochybnosti je třeba vyžádati si je z povinnosti úřední.