Čekejte, prosím...
§ 1
§ 2
§ 3
§ 4
§ 5
§ 6
§ 7
§ 8
§ 9
§ 10
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
86/1936 Sb. znění účinné od 30. 4. 1936 do 31. 12. 2023

86

 

Vládní nařízení

ze dne 2. dubna 1936

o exekuci proti obcím a proti ústavům prohlášeným za veřejné a obecně prospěšné

 

Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 27. května 1896, č. 78 ř. z., jímž se uvádí zákon o řízení exekučním a zajišťovacím, a podle zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech:

§ 1

Obcemi podle § 15 exekučního řádu a čl. XI, č. 2 zák. č. 123/1923 SB. z. a n. jsou místní obce zřízení podle obecních řádů, města se zvláštním statutem nebo se zřízeným magistrátem, části obcí povolané k samostatné správě obecních věcí (osady, místní části), obce spojené ke společné správě obecních věcí (správní obce) a všeliké jiné konkurence a svazky povolané ke správě veřejných věcí, které jsou buďto zákonem označeny jako obce nebo jsou zákonem zřízeny, aby vyřizovaly věci jedné nebo několika obcí, a jsou oprávněny ukládati veřejnoprávní dávky na úhradu svých potřeb, jako na př. země a okresy, stavební konkurence kostelní a farní, farní obce, náboženské obce, školní obce, újezdy, okresy a chudinské okresy.

§ 2

Ústavy, které nepatříce právním podmětům uvedeným v § 1, podle § 15 exekučního řádu a podle čl. XI, č. 2 zák. č. 123/1923 Sb. z. a n. mohou býti prohlášeny za veřejné a obecně prospěšné, jsou zvláště: nemocnice a léčebné ústavy veřejné, soukromé, nadační, fondovní, spolkové, řádové a pod., dispensáře, ústavy pro slepce, hluchoněmé a choromyslné, nervově choré a neduživé, porodnice a nalezince, domy zaopatřovací (starobince), útulny pro lidi bez přístřeší, dětské útulny, zahrádky a opatrovny, ústavy pro chudé, zanedbané a opuštěné děti, ústavy záchranných společností, záchranné domy, kuchyně, ohřívárny, noclehárny a jiné dobročinné ústavy, musejní spolky, veřejné čítárny, lidové čítárny, zprostředkovatelny práce, školy a jiné vyučovací ústavy, ústavy hasičstva, kostely, modlitebny a jiné náboženské ústavy, hřbitovy a úmrlčí domy, korporace, nadace, spolky a jiné svazky, které takové ústavy zřizují a udržují nebo které vůbec převzaly dobrovolně jednotlivé úkoly náležející samostatné působnosti obce (§ 1) - jako: věci vyučovací, zdravotnictví, věci chudinské, péči o mravnost, policii požární atd. -, a je skutečně vykonávají, ústavy (zařízení) veřejnoprávního pojištění a pojištění nebo zaopatření je nahrazujícího, jakož i jejich svazy.

§ 3

(1)

Prohlásiti ústav za veřejný a obecně prospěšný (§ 2) na jeho návrh přísluší:

1.

okresnímu úřadu, je-li ústav udržován okresem, nebo nepřesahuje-li jeho působnost obvod okresu,

2.

zemskému úřadu, je-li ústav udržován městem se zvláštním statutem, které vykonává působnost okresního úřadu, nebo je-li udržován zemí, nebo přesahuje-li jeho působnost obvod okresu, nikoli však obvod země,

3.

příslušnému ústřednímu úřadu správnímu, je-li ústav udržován státem, nebo přesahuje-li jeho působnost obvod země.

(2)

Prohlášení platí bez ohledu na to, zda a v které soudní věci bylo soudu předloženo, dokud nebylo zrušeno nebo odvoláno úřadem, který byl příslušný je vydati. Zrušeno nebo odvolání může býti k žádosti věřitele, který má proti ústavu vykonatelnou peněžitou pohledávku, k žádosti ústavu nebo z úřední moci, jestliže se činnost ústavu změnila od doby prohlášení (odstavec 1) tak, že ústav nemůže již býti pokládán za veřejný a obecně prospěšný.

§ 4

Omezení exekučního povolení stanovené v § 15 exekučního řádu a v čl. XI, č. 2 zák. č. 123/1923 Sb. z. a n. platí s výjimkou, že jde o uskutečnění zástavního práva ze smlouvy, pro všechny způsoby exekuce pro dobytí peněžité pohledávky, které by byly na újmu veřejným zájmům, o které se má obec nebo ústav starati, tím, že by části jich majetku byly odňaty, že by jich nebylo možno používati, nebo že by používání jich bylo omezeno. Za tohoto předpokladu vztahují se ustanovení o omezení exekuce zejména také na případ, že vymáhající věřitel vede exekuci vnucenou správou na podniky, zařízení nebo práva obce nebo ústavu.

§ 5

(1)

Vydati prohlášení podle § 15 exekučního řádu a v čl. XI, č. 2 zák. č. 123/1923 Sb. z. a n. o tom, zda lze užíti k uspokojení vymáhajícího věřitele části majetku obce neb ústavu prohlášeného za veřejný a obecně prospěšný, aniž by utrpěly újmy veřejné zájmy jimi hájené, jsou oprávněny okresní úřady, v jejichž obvodě jest majetek postižený exekucí; jde-li však o majetek města se zvláštním statutem, vykonávajícího působnost okresního úřadu, a leží-li majetek v jeho obvodu, jest příslušný vydati prohlášení zemský úřad.

(2)

Ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ministerstvy vydá směrnice pro vydávání prohlášení podle odstavce 1.

§ 6

(1)

Prohlášení podle § 5 bude vydáno buď k dotazu soudu, který je příslušný, aby povolil nebo provedl exekuci proti obci nebo proti takovému ústavu, který byl prohlášen za veřejný a obecně prospěšný, nebo k žádosti obce neb ústavu nebo věřitele, který má proti nim vykonatelnou peněžitou pohledávku.

(2)

Obec, ústav nebo věřitel mohou žádati takové prohlášení jen tehdy, byl-li proti obci nebo ústavu podán již návrh na exekuci, anebo má-li věřitel proti obci nebo ústavu již exekuční titul. Prohlášení úřadu musí býti přiloženo již k exekuční žádosti tehdy, navrhuje-li vymáhající věřitel exekuci na určité části majetku.

(3)

V řízení podle § 5 jest vymáhající věřitel vždy stranou.

§ 7

(1)

Soud se dotáže okresního nebo zemského úřadu z úřední povinnosti podle § 6, odst. 1 i tehdy, ukáže-li se po povolení exekuce, že se vede exekuce proti obci nebo proti takovému ústavu, který byl prohlášen za veřejný a obecně prospěšný, a že obec nebo ústav si nevymohly prohlášení podle § 5.

(2)

Je-li exekuce podle § 15 exekučního řádu a v čl. XI, č. 2 zák. č. 123/1923 Sb. z. a n. uznána za nepřípustnou, soud ji zruší a zároveň zruší všechny exekuční úkony až dotud vykonané.

§ 8

(1)

Prohlášení úřadu (§ 5), že lze nebo nelze určitých částí majetku užíti k uspokojení věřitelů, platí bez ohledu na to, zda, kdy a v které soudní věci bylo vydáno, dokud nebylo na návrh obce, ústavu nebo věřitele změněno.

(2)

Soud, který exekuci odepřel nebo omezil na základě prohlášení úřadu, je povinen návrhu na exekuci vyhověti, pokud jest to odůvodněno novým prohlášením úřadu, kterým bylo dřívější prohlášení změněno.

(3)

O opatření tohoto prohlášení platí ustanovení § 6.

§ 9

Dotazu soudu o tom, zda byl ústav prohlášen za veřejný a obecně prospěšný (§ 2), nebo zda určité části majetku obce nebo ústavu prohlášeného za veřejný a obecně prospěšný nelze užíti k uspokojení věřitele (§ 5), není třeba, předloží-li dlužník soudu prohlášení příslušného úřadu v prvopise nebo v ověřeném opise.

§ 10

(1)

Toto nařízení nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Současně pozbude platnosti nařízení ze dne 6. května 1897, č. 153 ř. z., o exekuci proti obcím a proti ústavům prohlášeným za veřejné a obecně prospěšné.

(2)

Toto nařízení provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Hodža v. r.

Dr. Krofta v. r.

Dostálek v. r.

Dr. Černý v. r.

Dr. Zadina v. r.

Dr. Kalfus v. r.

Machník v. r.

Dr. Franke v. r.

Nečas v. r.

Dr. Dérer v. r.

Dr. Czech v. r.

Najman v. r.

Tučný v. r.

Bechyně v. r.

Dr. Šrámek v. r.

Dr. Spina v. r.